Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Argonauti na Vltavě

od Lipna do Českých Budějovic 23.7. – 6.8. 1994

Spřátelený oddíl Orlík pořádal letos v létě vodácký tábor. A protože Orlíků není zrovna mnoho, dostali Tuláci nabídku tohoto tábora se zúčastnit.
Odjeli jsme vlakem v tomto složení: Ája (z Orlíků), Michal, Veverka, Konopík, Štěpán (Orlík), Bára (nebyla členem žádného z oddílů), Wendy, Paleček, Myšák a Jirka Kurka se svou malou čtyřletou Haničkou. Zavazadla (a později někdy i nás) převážel autem, půjčeným od Jirky Synovce, Luděk. Na místě našeho prvního kempování se k nám připojil ještě Zdeněk (Orlík) a také Jakub s Jezuletem. Ti měli svou vlastní rychlou loď. Takto jsme zůstali celý týden. Na druhou polovinu tábora se vyměnil Myšák s Nikolou. A potom již tento spíš rodinný tábor nedoznal změn.

První zastavení a první stavění stanů nás čekalo v Horní Plané. Sluníčko pálilo parádně a ještě štěstí, že bylo kde chladit rozpálenou kůži! U vod lipenské nádrže jsme trávili dost času. Večer mezi nás poprvé přišel Iáson a my všichni se stali argonauty, plujícími na lodi Argó za zlatým rounem na Kolchidu. Plavby na lodi jsme však ještě neokusili. Celý první týden nás čekala chůze pěšky. Teprve v druhém týdnu jsme měli okusit, co to je věnovat se vodáctví.

Druhý den jsme se vydali na cestu, během níž jsme museli překonávát mnohá nebezpečí, které i na argonauty číhalo. Museli jsme překonat obra, svým zpěvem uspat Argona, který hlídal Ió a také přezpívat (nebo přeječet) sirény, které na nás v podání Jezulete a Myšáka číhaly na pařezech vyčnívajících nad hladinu nádrže, že to vypadalo tak skutečně, jako by opravdu chodily po hladině…

Další den nás čekal asi nejtěžší pochod. Ujít cca dvacet kilometrů není pro nás tak těžké, ale to úmorné vedro bylo vysilující. Jakýkoliv potok po cestě byl v obležení a mokré šátky na hlavách byly jen dočasným osvěžením. Luděk cestoval s autem, převážel vše, protože Horní Planou jsme toho rána opustili a zamířili jsme do Svatého Tomáše. Po cestě jsme objedvali, Luděk zastavil a ouha, zastavilo i auto s policisty a co prý tu děláme v chráněné oblasti, byť nejprve zni-čené přehradou. A byť zrovna stojící na asfaltové cestě. Naštěstí se panu v uniformě zdál Luděk odněkud povědomý a když Luděk řekl: „Vždyť jsem vás tu před prázdninami vezl!“ byl policista náš… Ve Svatém Tomáši jsme stanovali na soukromém pozemku vedle chalupy jedněch dobrých lidí. Malá Hanička, která dostala ten večer teplotu, nemusela spát ve stanu, ale v chalupě a bylo o ní dobře postaráno.

Nad Sv. Tomášem na nás další den čekala zřícenina hradu Vítkův kámen. A tam se také argonauti potkali s králem Kyzikosem. Cestou zpět od něj byli přepadeni barbary, kteří unesli Wendy. Tu jsme samozřejmě nemohli nechat jen tak unesenou, vydali jsme se po jejich stopách a osvobodili ji. Ani místní vody jsme nevynechali ze svých cest. Léto tohoto roku bylo opravdu parné a lipenská nádrž trochu daleko. Jirkovým, nyní Luďkovým a tedy i naším přibližovadlem jsme cestovali za vodou. Ale do vody již sami… Večer po onom divokém dnu jsme trávili u ohně s majiteli chalupy, opékali jsme si společně vuřty, zpívali jsme při kytaře a pomalu se loučili s tímto místem, protože ráno nastalo balení a další pěší cesta dál, do Přední Výtoně.

Utábořili jsme se na pozemku školy, což jsme měli s ředitelem domluveno. A nebýt konfliktu v nedaleké prodejně, kde nám odmítli vystavit paragon na potraviny, nebylo by nic, co by naši náladu kazilo. Luděk tehdy došel pro starostku a v prodejně si hned vzpomněli, co je jejich povinnost. Ale odpoledne, kdy k nám zavítala dvojice ochránců přírody ze Správy Horní Plané a vyprávěla nám o Šumavě, přišla mezi nás i starostka s doprovodem zjišťovat, kdo že nám povolil tábořit v katastru obce, když oni jako obecní úřad taková povolení nevydávají. Samozřejmě pracovníci prodejny patřící místní Jednotě nám tak oplatili stejnou mincí. Vše se vyřešilo domluvou, nemuseli jsme se nikam stěhovat a vyprávění ochránců jsme potom vyslechli nerušeně až do konce.

V táboře nám začal řádit obr Dlouhorukáč. Měl za svůj černý úkol dělat různí škudílkovské akce (jako třeba složit polena do jednoho stanu, zbytek čaje osladit solí, atp.). Úkolem dětí bylo zvolit si Jasnovidce, který svolal po takové obří akci všechny děti, aby společně určily, kdo Dlouhorukáčem je. Po každé obrově akci mohli hádat jednou a celkem obr škodil třikrát. Kdyby se děti ani po třetí netrefili, obra bychom prozradili a byl by mezi velkými vylosovaný jiný. Dodnes děti na Dlouhorukáče vzpomínají. A také na své typování a na věčnou reakci Báry: „Já ví, kdo je obr, ale nepovím to!“ A když ostatní typovali špatně: „Věděla jsem, že to není on.“ Začali ji přezdívat nelichotivě, ale upřímně řečeno zaslouženě: Jasnoblbec…

Pěšmo jsme nakonec dorazili až do Lipna nad Vltavou. Cestou jsme ještě museli porazit krále, který se nám postavil do cesty. Připravil nám perné disciplíny a vrcholem všeho byl zápas mezi ním a Palečkem. Paleček samozřejmě zvítězil a my jsme pokračovali dál. V Lipně nad Vltavou jsme nakonec nezůstali a Luděk nás autem převezl na poslední místo na souši, do Vyššího Brodu.

Tam nás čekaly pramice. Poprvé jsme je vynesli na hladinu přehrady a zkusili si, jaké to bude… Mnozí z nás seděli v lodi poprvé a bylo nutné rozmístit děti i velké do dvou posádek a sehrát se, zjistit, co má na starost kormidelník, co háček, co to znamená, řekneli se kontra a podobně.
Navštívili jsme také místní klášter a rozeběhli se po nákupech ve městě. Svět je malý. Málem jsem vrazil do tolštejnského hradního pána Přemka! I on se s dětmi věnoval vodáctví.

Řádně teoreticky připraveni jsme nakonec obě pramice spustili na Vltavu. Jmenovali se Argo I. (to byla těžší loď, laminátová a přezdívaná zanedlouho Cedník I. Kormidloval jsem ji já a Argo II. což byla dřevěná pramice, lehší, o to snad labilnější, ale s menším ponorem! Což se vzhledem ke špatné sjízdnosti řek v tomto létě ukázalo být důležité. Kormidloval ji Luděk.
Ani si nevzpomínám, kolika šlajsnami jsme po zbytek cesty projeli (vodáci prominou), ale ani jedinkrát jsme se neudělali, nepočítám-li několik balvanů, na nichž jsme ztroskotali v jinak poklidné Vltavě…

Kempovali jsme v Rožberku, navštívili jsme i hrad a cestou dál po řece se tehdy Argo I. změnil v Titanik. Zkoušeli jsme totiž změnit kormidelníka a tehdy již mezi námi byla na naší pramici Nikola… Na klidné hladině se celá loď točila po směru i proti směru hodinových ručiček, jako by se nechumelilo! A kameny se lodím nevyhýbají. Zastavili jsme u břehu a zhodnotili děravou situaci. Argo I. převzal Luděk jen se dvěma dětmi s úkolem doplout do nejbližšího kempu v Novém Spolí. My ostatní se zvolna přesouvali na druhé lodi. V Novém Spolí bylo sušení a lepení a dlužno říci, že úspěšné. Cestou po vodě moc času na hry nezbývalo, ale Kolchida a s ní i Zlaté rouno nezůstalo zapomenuto!

Z Nového Spolí jsme mířili po vodě do Zlaté koruny. Nemoci se nám bohužel nevyhýbaly a tak jsme časem několik marodů vždy převáželi autem k lékaři a místo aby s námi cestovali po Vltavě, vždy jeli v naší dvanáctsettrojce. Předposledním zastavením byla Zlatá koruna. Tam argonauté dosáhli s Iásonem Kolchidy. Král Aiét nechtěl slyšet nic o vydání zlatého rouna, ale jeho dcera byla k argonautům přívětivější. Vítězství Iásona bylo více než jasné. Podívali jsme se také do města na místní pamětihodnosti a na kamenném dvoře vyslechli pohádku od potulných herců O Sněhurce a lesním muži Matyldě-Klotyldě. Poslední místo na vodě byl Boršov, předměstí Českých Budějovic. Zůstali jsme jedinou noc, rozloučili se s Argo I. i II., které převzal a do Prahy převážel Tonda Unger, a sami jsme vlakem (a marodi autem) odcestovali do našich časů.

Kéž by vodáci tolik neholdovali popíjení do pozdních nočních hodin! V každém kempu se bohužel našlo mnoho takových kamarádů, kteří obléhali nejbližší občerstvení a nenechali ostatní spát. Kéž by jich bylo co nejméně a my už příště neslyšeli za svými stany noční hlahol v rytmu jednoduché melodie: „My to bordel neděláme, my jsme potichu, my jsme potichu, my jsme potichu!!!“
Voda s Luďkem se povedla a jistě to není poslední akce, kterou budeme skutečným vodákům fušovat do řemesla!

Mějte se fajn a po vodácku: AHÓJ !!!
Michal

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« srpen 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Všechny události

Dnes je: 22.08.2017
Svátek má: Bohuslav
Zítra slaví: Sandra

Narozeniny slaví

25.08. - Terka (13)

Kalendář