Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Deník expedice Kemet II - rok 2003

Z každé akce v rámci celoroční hry vzniká zápis do Expedičního deníku. Co se kde dělo v roce 2003 se dočtete právě zde.

Úvodní slova

znak Já Howard Monty a William Konopík jsme se dne 1. září Léta Páně 2003 rozhodli vydat se do země Egyptské a pokračovat v bádání Expedice Kemet, která záhadně zmizela. Pokusíme se nalézt její členy a prozkoumat Pyramidu, jež byla v nedávné době objevena. Tato cesta bude velmi nákladná a také možná nebezpečná, proto jsme sestavili expediční tým, který se pod názvem Expedice Kemet II. dne 12. září LP 2003 vydal na cestu. Věříme, že expedice bude úspěšná a Zdárně doputuje k svému cíli.

William Howard Konopík Monty

Peníze stvořené pro účel hry

libras 7 libras 13 libras 21 libras 59 libras 105

12. – 14.9.2003, Keblov

Ještě než Kemet II. vyrazil, museli jsme provést několik přípravných kroků. První byl, že jsme si museli určit plán cesty. Dále bylo nutné sehnat peníze na cestu a autobus. Vydělávali si všichni a skoro vším. Než by řekl švec, byla zátoka obsazena prodavačem, fakírem, občerstvením, šermířkou, blafanou babkou, závodníky, hádačem sirek a spoustou dalšími, kteří měli smysl pro obchod a byli připraveni dostat ze zákazníků co nejvíce peněz.
Konečná suma byla dostatečně velká, abychom z ní koupili autobus a zaplatili pokuty, které nám cestou nasázel jeden nejmenovaný policista (ještě, že si nevšiml toho stopaře, kterého jsme nenápadně pašovali v zavazadlovém prostoru.
Nic méně Expedice Kemet II. vyrazila, kéž také i dorazí.

Hynek

3. – 5.10.2003, Všenory, Cesta z česko-rakouských hranic Do Egyptského přístavu…

Mapa Egypta V pátek byl obvyklý sraz u školy a pak na nádraží. Cesta vlakem netrvala dlouho a tak jsme brzy vystoupili ve Všemírech, kde se na nádraží připojila Dráče, kterou přivezli rodiče. Po krátkém ubytování přišel Howard a hráli jsme hry, případně vyráběli pasy apod.
V sobotu dopoledne se objevil William a prozradil nám, že dál pojedeme auty. Utvořili jsme čtveřice a vyrobili vždy dvě SPZ. Potom, co jsme se přesunuli do terénu, jsme ještě našli dvě větve, protože auto se skládalo z: dvě SPZ, dvě větve, čtyři lidi
S tímto vybavením jsme absolvovali cestu. Každé „auto“ mělo několik € a taky jsme je potřebovali. Hned po výjezdu a výstupu do kopce nás zastavila pasová kontrola. Pak jsme pokračovali po červených fáborkách. O kus dál jsme platili při vjezdu na dálnici 30 €. Po zdolání dálnice jsme platili 20 € za průjezd tunelem Za tunelem jsme se vyškrábali do příkrého (velmi příkrého) kopečka. Tam stál informátor, který sdělil závadu na autě a poslal nás za opravářem. Ten auto opravil a každý zaplatil, vždy jinou částku ⇒ měl jinou závadu. Pak už jsme se jen šťastně dostali k „INFO KACHNA“ za 5 €, který nám sdělil, že zdaleka ještě nejsme v Itálii a my jeli znova. Tentokrát však po Itálii a bez závady.

Vrátili jsme se zpět do chaty a zjevil se Howard. Řekl, že si v Itálii musíme vydělat na další cestu a tak jsme se rozdělili na dvě skupiny:

  1. si šla vydělat € na oběd
  2. uvařila oběd a připravila restauraci
Obrázková zpráva

Každý musel mít do restaurace buď sukni (jen holky) nebo kravatu (všichni kluci). Pro Velké bylo reservé a jídelní lístek byl opravdu úžasný.

Vydělané peníze jsme rozdělili na 3 díly pro tři skupiny na třech lodích. Odpoledne si každá skupina za své peníze koupila zásoby a zázračné koření „PAŠOVANÉ“ před piráty. Čili celé odpoledne až do setmění jsme hráli přístavy.

  • MOZKY – David, Monty, Michal
  • PIRÁTI – Honza, Konop, Klára, Ondráš, Hynek

Pak už jsme jen hráli „Kytku Dobra“ a stavěli věže z šišek, případně dělali jiné vylomeniny…

V něděli jsme už byli v Egyptě v Alexandrii (po noční cestě přes hraniční přechod), ale neměli jsme mapu. Tu bylo třeba získat a my akorát věděli, že ji má Egypťan. Protože nám počasí nepřálo hra s lístečky se přesunula z lesa dovnitř. Po domě bylo 54 lístečků a sedm řešení. Z čehož jsme pak šťastně složili jméno Egypťana, který měl mapu pro nás velmi důležitou. Byl to SCARABELHALEM. I s ním jsme se setkali a on nám mapu sice nevydal ale dal ji Williamovi a Howardovi a ti ji pak předali nám.
Pak už jsme měli pro dnešek vše potřebné a výprava zase utekla jak voda. Už jen opustit budovu, dojít na zastávku vlaku, 30 min. vlakem na Hlavní nádraží první polovina lidí mizí, cesta ke škole, druhá polovina mizí taky, cesta domů…
To je ale otrava. Na každý výpravě je to stejný…

Tak zase někdy příště… Píšťala (20.10. podle paměti)

24. – 29.10.03, Polnička, Záhadná pyramida

Pátek 24.10.2003 jsme se všichni sešli na Smíchovském nádraží v 15:10 hod. samozřejmě, že tam byli opět opozdilci, ale s tím už se počítá. Nasedli jsme do vlaku a ujížděli směr Žďár n. Sázavou. Cesta vlakem trvala asi 3 hodinky. Byla v celku s pohodě. Po příjezdu do Žďáru jsme se vydali na místní autobus, který nás odvezl k přehradě vzdálené cca 3 km od Polničky. Strašná a studená byla tato cesta. Zima nevídaná a navíc jsme šli moc pomalu. Sláva už zdálky jsou vidět světla Sokola. Příchod, ubytování to všechno jsme už sfoukli. Radost dětí malých i větších se nedá vyjádřit, protože si každý uvědomuje, že nás čeká 6 báječných dnů. Každý už je ubytován a čeká na to co se bude dít. Nestačila jsme však podotknout, že Šéfix nám každýmu v pátek ještě psal, abychom se vzali společenský oděv. No už nebudu prodlužovat. Po příjezdu jsme se měli převléct do společenských šatů, které 1 dětí neměla. A všichni jsme se sešli v tělocvičně. Šéf nás přivítal a dal nám pokyny co se bude dít. Taky rozdával – body (mínus body). Jeden schytal Esh a druhej Bláťa. Pak přišel Howard a rozdal nám směnky, které jsme museli vyplnit. Měli jsme asi 20 min a pak se dole utvořila nekonečná fronta lidí, které jsi šli vyměnit směnku za finance na expedici Kemet II.
Po 2 hodinové frontě se dostala řada i na posledního. Měli jsme tu směnky typu: Zametání jídelny + obývacích pokojů; Budu pomáhat v kuchyni celý týden + 3× jídlo; Doučování do 7. ročníku (lidi s IQ pod dvacku neberem) ale také i Ochranku; Nošení ultratěžkých nákladů – export/import nebo lekce aerobicu, funku, hip hopu, pečovatelská sestra, třídění odpadků. Nejvíce však dostal Martin A. za doučování z matematiky a fyziky. Prostě sranda nevídaná. Ale protože jsme skončili kolem 12 p.m. hodiny, už jsme jenom řekli velkým dobrou noc a šli bezstarostně přemýšlet ve spánku, co vše se tu bude ještě všechno dít!

Už je to tady! Tak přišel Šéf do našeho pokoje kolem půl osmé. Budíček! Řve a cení na nás snad i vypucované běložluté zoubky. Víte, teď mě napadlo, že musel bejt v balíku za ty svoje tesáky od Zoubkové víly! Nic méně nás přinutil vstát a oblíknout se, K snídani byly buchty s kakaem. Velký zápas o ně byl, i když každý přežil. Po snídani jsme se opět měli oblíknout do společenskejch šatů a čekat na pokyn až nás zavolají dolů do tělocvičny. Už nadešel ten čas a mi zvědavě vstoupili za 50 L do kasina v tělocvičně. Byli tam postavené 3 stoly s plátnem na sázení na ruletu. Také tam byly 3 krupiéři a 1 obsluhovač rulety. Každý si vsadil na číslo, barvu, sudý a lichý nebo 1., 2., 3. dvanáctku. Nejlepší byl Bobek, který točil ruletou, protože bral úplatky. Stejně mu to vždycky nevyšlo a tak tam byli zákazníci, který se na něho stěžovali. Největší výhru vyhrávala asi Rusalka a předposlední hru vsadila Šmoulinka, Pájka a Bláťa na 1. dvanáctku. Bobek o tom nevěděl a oni byli zvědavý, ale nezáleželo jestli vyhrajou nebo prohrajou. Bobo hodil kuličkou a padlo číslo 12! Takže vlastně vyhráli strašnej balík.
Krupiér Monty krachl, protože to bylo velice, co velice moc peněz a ona to neměla. Poslední hra byla spíše – (mínusová), protože většina lidí vsadila všechno a prohrála. Po poslední hře vyplatili všechny dluhy a dorovnaly se účty. Pak přišla velmi zábavná hra podle mě zvaná AUKCE. Hra spočívala v tom, že za peníze které jsme vyhráli jsme si mohli odkoupit svoje směnky. Nejvíce se vyšplhala směnka Pájky asi na 9.500 egyptských peněz. Strašně jí to naštvalo, ale nakonec se to proměnilo s Blátinou, která měla úplně stejný. Nejvíce utrácely právě Šmoula, Pájka a Bláťa který si kupovali samí užitečný směnky. Po aukci byl oběd „Číňan s bílými bobulkami!“ Tentokrát byla čína ale z vepřového masa a né z pytlíku. Všichni mlsně mlaskali a chrochtali blahem.

Po obědě byl 1,5 hodinový polední klid a zasloužený oddych. Pak jsme se rozhodli jít na Egyptský trh. Bylo tam strašně moc zajímavých věcí a různých hader. Nejlegračnější byla dívka Achnapu, která hrála na píšťalu a vedle ní se hemžil nahoru a dolů had (kobra egyptská)! Nejrozmanitější stánek byl se suvenýrem. Měli tam přívěsky, náhrdelníky a velice zajimavou a zvláštní masku. Na trh se přišli podívat i William a Howard. William si koupil u stánku s věcma nové praktické kalhoty a Howard si koupil právě již zmiňovanou masku za 4000 eg. peněz. Bylo to zvláštní protože je ta maska strašně přitahovala. Bylo to podivné, ale co jsme jim na to měli říct? Trh se musel ukončit kvůli lekci aerobicu, který se tam vetřel. Po tomto trhu jsme se po 2 skupinkách vydali na cestu, která nám měla pomoci při hledání pyramidy. Došli jsme na místo zvané „Les Marimenů“ a tam jsme začali sbírat 50-ti lístečkovou zprávu, která měla dát dohromady co máme dál dělat. Trvalo nám to asi 2 hodiny než jsme všechny sesbírali. Správně jsme si mezi skupinkami neměli radit, ale znáte to! Pak jsme se všichni společně vrátili do baráku. Tam jsme skoro všichni blbli a házeli na koše. Potom, aby nebyla nuda, vzal Beruna pytel a vysypal obsah na děti. Naštěstí to byly pouze pěnové míčky. Někteří si hráli a jiní luštili, protože v tu dobu se na nástěnku pověsil klíč k vyluštění zprávy. Nejhorší na této velké podzimní výpravě bylo, že strašně moc dětí onemocnělo a mělo vysoké horečky. Jeden z týmů přišel o 4 členy skupinky. Nic ale na tom nemění, že jsme v sobotu večer měli polívku ABC a chleba. Já vlastně ještě nenapsala jak se jmenovali jednotlivý týmy! Napravím to teď: Škorpióni – šéf byl Hynek; Scarabelové – vedoucí Píšťala ; Mumie – hlava rodiny Bláťa a Rámové – kápo Borča. Ještě jsem zapomněla na to, že ta zpráva obsahovala popis noční cesty na místo k pyramidě.

Po večeři byla asi 1 hodinová pauza. Po této kite-kat pauze se šlo po skupinkách na ono určené místo, Dále od dřevěné salaše nás vedli alobalové fáborky. Naše skupinka (nebudu jmenovat) šla jako poslední a samozřejmě nevěděla „heslo“, které se tam mělo zavolat. Naštěstí nablízku byl Michal a poradil nám ať zavoláme všechny skupiny. Ty nám pak poradily a všichni společně jsme do černého, temného lesa zakřičeli „KEMET RE FARAO!“. Najednou se naproti mně a ostatních objevil strom osvícený neonovými světli. Mára se odvážil přiblížit a překoktal nám co stálo na zprávě mezi těmito světli. Neznám ty slova doslova, ale podstata byla v tom že se ještě dnes v noci vydáme k vchodu pyramidy. Úspěšně jsme se vrátili do baráku. E.T. a Monča však řekli, že kdo není ospalej ať se dostavý do tělocvičny. Tam nám vysvětlili ty neonový věci a s radostí oznámili, že bude egyptská diskotéka. Spousta lidí to rozveselilo. Takto jsme trsali až do 24 hodin a pak šli spát. Jen co jsme zavřela oči rozsvítilo se světlo a velký strašně hlučely. Co se děje? Zase nějaká lumpárna! Stály tam křičeli ať se vzbudíme a drželi cosi oranžového v rukách. Vypadalo to jako stan, ale co tady kruci chtěj dělat se stanem?!? Rozespalá jsem se vykotila z postele a šla se mlčky obléct. Jenže oni mě těsně před mým „bordel“ místem zastavili a řekli ať projdu timhle tunelem a ukázali na ten stan. Mlčky jsem se zaksichtila a prolezla tou oranžovou ďourou. Když jsem vylezla, tak mi David s úsměvem oznámil, že můžu jít spát. Nezapomenutelná noc.

Papyrus

Neděle ráno, spíše dopoledne, protože vás vzbudili kolem 9:30 hod. Jen pro srovnání jsem sem nalepila rozvrh dne, aneb jak by to mělo vypadat, K snídani byla rybičková pomazánka a čaj. Po vydatné snídani jsme se dozvěděli, že jsme do pyramidy vešli špatným vchodem a tak jsme se vrátili do dávné minulosti. Ovšem, že první věc kterou jsme zjistili je to, že jsme v písečné bouři. William nás zavedl opět do lesa Marymenů, kde jsme měli 20 minut na sbírání obrázků. Bylo jich tam asi 50 ale naše skupinka měla asi 44 lístečků. Pak jsme se vydali dál na cestu po červenejch fáborkách a plnili úkoli u kterých byl napsán obrázek. Když jsme tento obrázek měli tak jsme tento úkol vyplnily a když ne tak NE. Na konci této cesty byl provázek. Tam každém našel poklad a mohl jít dál. Spíše jsme na sebe všichni čekaly. Později jsme dorazili k jakýmsi postavám. Až z příběhu vyplulo, že šlo o legendu o zabití Usíra Sutechem. Nejdříve nás donutil ať jdeme ke stromu označenému fáborkem a pak když prej nikdo nesouhlasil s vejškou postavil tam Usíra čelem ke stromu. I když jsme ho varovali neposlech a věřil svému bratrovi. Ten vzal hůl a zapíchl ho. Pak pouštní otroci ho začali zahrabávat a on nám poděkoval za pomoc a liboval si, že on bude moct usednou na trůn. Po zdrcujícím příběhu jsme se všichni museli chytit lana a jít do baráku zpět, tu úmornou a zdrcující cestu. Po příchodu do baráku jsme skoro všichni padli únavou. Někteří velký však šli dělat oběd. Ten byl asi za 1 hodinu po příchodu hotovej. Byl strašně dobrej , protože bylo sedané potrubí s vepřovou konzervou. Já osobně jsem sežrala 2 talíře, ale byla jsem absolutně přecpaná. Později následoval zasloužilí polední klid. K večeru, po blbnutí v tělocvičně na trampotce se objevila čarodějka Eset. Strašně bědovala a hudrovala kvůli tomu, že jsme Sutechovi pomohli zabít Usíra. Také nám řekne, že mezi námi cítí nějakou zlou moc. Nakonec z ní vypadlo to že to jsou Ti co nás dovedli ke špatnému fchodu. Řekla nám, že je vysvobodí pouze mast kterou musíme vyrobit z těch ingrediencí: živočišný tuk; egyptské bylinky; modré z nebe; egyptskou čočku; med. Tuto hnusnou směs jsme měli za úkol rozpatlat po jejich dlaních. Ale ještě dodala, že Ti lidi vlastní něco co museli získat až v poslední době. My zareagovali a uvědomili si, že Wilík a Howard si na trhu koupili onu prazvláštní masku. Eset nám ještě sdělila, ať jí tu masku přineseme večer na místo, kde se pokusí znovu oživit Usíra. Odešla a první zvěd hlásil, že William a Howard jsou v kuchyni a lijou sojovku do čaje! Proto jsme měli sladký špagety, slanej čaj nebo sladkou polívku. Nejdříve jsme si však poctivě vybojovali přísady do oné masti. Byl to blivajz největší! Dali jsme to tedy dohromady a někteří přilákali Williama a Howarda na jeviště. Každý měl jiný způsob jak je namastit. Drobek si plácnul s Howardem a Bláto s Píšťalou přesvědčovali Williama, že se naučili očišťování duše a napatlali W. ruce. Když jsme jim řekli, že nám škodili a že jsme v dávné minulosti, málem se složili. Podstivě jsme jim ukradli masku a šli na večeři. Byli chlupatý chlebíčky. Bylo to O.K. Asi hodinu po véče jsme se všichni společně oblékli a Er nás odvedl k Eset (jinak řečeno Isis)! Odevzdali jsme jí masku a čekali co se bude dít. Museli jsme zavřít oči a soustředit se na podobu Usíra (Osirise). Eset zaříkávala a pak jednoho po druhém posílala k prazvláštním světlům, aby do ztichlého lesa zakřičeli: „Volám vás síly!“ Z dálky se přibližovala jakási silueta postavy, ale …… Sutech tam přiběhl a ….. roztrhal znovu oživeného Usíra na 14 dílů a roztrousil ho po celém Egyptě. Eset opět strašně naříkala a bědovala. Řekla nám, těm co nic neviděli nebo si toho nevšimli, že Sutech se opět zjevil a opět zabil jejího manžela. Ještě se nás s tázavým pohledem zeptala, jestli jí pomůžeme opět a snad už i naposledy oživit jejího manžela Usíra. Ani jsme moc nepřemýšleli a odpověděli ANO! Poděkovala nám za tyto šlechetné činy a utrousila již jenom, že dále bude bědovat sama a mi ať jdeme nabrat nových sil na zejtřejší boj o život Osirise. Krásnou dobrou noc Eset!

Dobré ráno už jsem zase tady! Opět nás budil zubáček Michal. A opět jsme měli o pár minut prodlouženém budíček. K snídani ….. přečtěte si jídelníček! Po snídani jsme hráli „Hry mimo Egypt!“ Šíleli jsme v tělocvičně. Skákali na trampotce, hráli míčové hry, chodili opičí dráhu. Prostě pohodička. Až do Egypta jsme se flákali. Omyl Egypt podle mě je oběd. Opět jsme měli poledňák. Po něm jsme se vydali opět po dvou skupinkách na cestu, hledat 14 dílů Usíra. Nebyli sice lehko schanitelný, ale za 14 úkolů jsme to dali dohromady. Hra spočívala v tom, že bylo 14 otázek a my na ně museli odpověděl. Hra byla již za tmy takže větší problém bylo najít žluté fáborky. Když jsme měli zodpovězené všechny otázky, přešli jsme potok a ocitli se v zemi stínů a zla. Z poza stromu se vykolíbal zkřivený muž, který divně dýchal. Žádal po nás naše odpovědi a ptal se co chceme. My mu vše vysvětlili a dali mu své odpovědi. Řekl, že to vyhodnotí a přinese nám kusy Usíra do našeho příbytku. Po příchodu do baráku jsme opět blbli v tělocvičně. Po večeři, velice klidné, protože v tělocvičněbylo shromáždění lidu, jsme šli na místo, kde byl Usír poprvé zabit. Měli jsme s sebou již 11 částí Usíra a o zbytek se později postaral Anup, ale to už moc předcházím ději. Po přechodu na oné osudné místo tam již stála Eset a Anup. My jsme se postavili do jedné lajny a čekali co se bude dít. Anup poprosil Borču, aby mu odevzdala maše části Usíra. On doplnil zbývající části a začal kouzlit. Velikém ohňostroj a hlavně velký příchod Usíra. Všichni Anupovi poděkovali a Anup odešel. Usir však nebyl spokojen se svým návratem na zem a snažil se přesvědčit Eset. Aby již netruchlila. Usír se zmínil o tom, že jeho bratr je podlí a nezaslouží si být na trůnu Egyptského království. Ještě se zmínil po velkém přemýšlení s Eset o svém synovi Horovi, který by mohl být následníkem trůnu. Eset se s velikým pláčem a nářkem s Usirem již navždy rozloučila a slíbila, že dopomůže Horovi na trůn. Usír s klidným svědomím znovu šel vládnout do země stínů. Všichni jsme se rozloučili a odešli. Opět úmorná cesta do baráku. Večer však ještě neskončil a my se opět setkali s Erem, který nám přečetl hrozivou zprávu, že se Sutech prohlásil za vládce Egypta. Opět se rozloučíme, ale v nitru ducha všichni doufají, že se nám podaří na trůn dosadit Hora. Ještě nám Pájka s Bláťou prozradili soutěž na příští večer,, kterou organizovali oni. Vysvětlili nám pravidla hry a rozdali nám hlasovací lístečky. Na těch bylo naznačené, že si každý musí vybrat 3 holky a 3 kluky! Po tomto vejkladu jsme ale už opravdu šli skoro všichni spát.

Papyrus

Ahoj! Ahoj! Ahoj! Tak je tu poslední den strávený v Polničce. Tak to uteklo, jak voda! Vždycky mi je strašně smutno, když si vzpomenu na poslední den! K snídani bylo pečivo s mazacím sýrem. Byla vydatná, ale krátká! Hned jsme se oblékli, po pokynech, a šli opět do lesa Marimenů. Tam jsme hráli bitvy o vládce Egypta. Polovina děti byla v moci Sutecha a druhá bojovala za Hora. 1. hra spočívala v boji s pěnovými míčky. Jednalo se o válku, ve které měl každý 10 životů. Když už mu nezbýval život, čekal na ty co ještě dohrávali hru a bojovali ze všech sil. Nejlépe si vedl za Horovce Hynek, protože byl poslední, který bojoval. Pak jsme hráli druhou hru a to s číslama na zádech. Velký si vymysleli čísla trojmístná a přidělali je všem připínáčkama na záda. Vtip byl v tom, že ti ostatní to číslo nesměli číst a tak byl každém přilepenej na stromech a čekal na chybu toho druhého. Naštěstí ta hra trvala pouze 30 min, takže nikdo neměl čas zmrznout. Po těchto těžkých soubojích jsme šli opět do baráku na oběd. Opět následoval poledňák. Krásný hodinový klid zavládl v tom věčně uřvanym baráku. Opět jsem se dostavili do tělocvičny. Tam jsme se zase rvali a pošťuchovali a ničili si zdraví až do večeře. K véče byla krupicová kaše! Pro některý mňam, pro některý FUJ! Pak jsme měli pár minut na odpočinek. Ještě jsem zapomněla na to, že o poledňáku se vyhlásili lidi do tý soutěže. Celý poledňák se to nacvičovalo v tělocvičně, takže jsme tam zase nemohli. Přišla i nečekaná vzácná návštěva. Er nám sdělil, že nyní bude korunovace krále. S napětím jsme poslouchali jestli to bude Sutech nebo Hor. Pravda a dobro opět zvítězili a my viděli korunovaci syna Usíra Hora. Pak ještě následovala gratulace Pájce k jejím 14 narozeninám. Ještě nyní ti přejem jen to VŠE NEJ….! Pak po těchto krásných obřadech následovala DANCE SHOW. Bylo to velmi zajímavé, dívat se na lidi, kteří o tanci ve většině případech nemají ani páru. Snažili se ze sebe vymlátit to nej, nej, nej. Nejroztomilejší byla Rusalka a Lišák. Tato soutěž trvala asi 1,5 hodiny! Na konci, každý pár se ještě rozloučil a pak následovala scéna, kde každý mohl jít na jeviště a zatrsat si s námi. Následovala třískotéka. Vše bylo O.K. až do chvíle, kdy na řadu přišel ploužák „Voda čo ma drží nad vodou!“ Protože Bobek, Marek a Beruna se v jídelně spikli a přerušili již rozjetý ploužák. Vypli všechno kromě kazeťáku, který sloužil jako nástroj na přehrávání CDčka, který Bobek měl. Takže místo ploužáku tam hodili Nirvanu a byla z toho tucka. Spousta lidí se naštvala, ale nakonec se umoudřili a vypnuli to. Pak následovala asi 5-ti minutová pauza na zapojení všech přístrojů. No a pak byli už jenom asi 3 písničky a šlo se spát. Ještě se musim přiznat, že se vlastně nešlo spát, protože v noci se ještě pro člene kmenu děl jeden čas. Kmen se snažil říct Jurovi, že je podmíněně přijatém, ale pouze pod podmínkou, že do konce školního rolu připravý ke zkoušce dalšího člena, kterej má míň jak 20 úkolů z 1. velké stezky udělaný! Tak a to je opravdu konec! BO BO BO BO BO BO Dobré doufám, že nekonečné ráno, protože se mi nechce domů! Řekněte jak mám zastavit čas? Je to strašný ten poslední den, protože když si představim, že své super kámoše, ať malý nebo ty velký uvidim třeba až za 14 dní, tak se mi ježí vlasy a všechno to kolem. Co říct k tomuto dnu? Jen to, že byla opět snídaně a věřte mi, že většina si jí dlouze vychutnávala, tedy až do doby, kdy nás velký vyhnali nahoru balit. Asi 20 minut po snídani bylo rozdělování cen a diplomů. A taky se vyhodnocovala ta soutěž Bláti a Pájky. Tohle trvalo asi 20 minut. Ještě se s námi rozloučil Er a pak jsme šli balit. No a jak už to bejvá po balení následoval úklid a po úklidu ODCHOD! Cesta byla najednou, tak krátká a my se opět rozdělili a šli domů.

Byl to opět nezapomenutelný zážitek! Díky Bláťa

14. – 17.11.03, Lhotka u Mělníka, Tajemný svitek

Zpráva Kemet

Tak a je tu další výprava. Sraz na nádraží byl v 18:00. Samozřejmě tu byli i nějací opozdilci. Michal vybral od všech zdravotní kartičky a peníze a mohlo se vyrazit. Cesta do Lhotky, kam jsme měli namířeno, byla obtížná. Muselo se totiž 2× přestupovat z vlaku do jiného vlaku. Jelikož byl pátek tak když jsme nastoupili to třetího vlaku měli jsme co dělat abychom se tam vešli. Jela s námi totiž i jiná skupina lidí. Celá cesta trvala asi 2h. Když už jsme konečně vystoupili ve Lhotce a došli k baráku čekalo na nás pár věcí. První byla zpráva v morseovce a druhá věc bylo těžké rozdělování pokojů.

Po vybalení věcí a vyluštění zprávy ve které stálo toto: „Vím jak jste se sem dostali, abych vám mohl pomoci musíte mne vyhledat kdesi ve skalách, jež se rozkládají za vaším obydlím. Vydejte se za mnou ještě dnes až složíte svá zavazadla a posilníte se.“ THOVT (pardon pře touto zprávou jsme se ještě posilnili ze svých zásob) jsme se zařídili tak jak bylo ve zprávě napsáno. Na místě pod skalami jsme se rozdělili do 5-ti provizorních skupinek a vydali se do skal hledat Thovta. Už ani nevim která skupina ho našla a zavolala ostatní, To je však jedno. Když jsme se tedy všichni slezli u Thovta a pozdravili ho, on nám prozradil, že je vynálezcem písma které dal lidem, aby jim pomáhalo v jejich každodenním životě. A jelikož ví že ho budeme potřebovat tak nám dal možnost toto písmo získat. Vysvětlil nám kam máme jít. Bylo to směrem k mlýnu až prý narazíme na svíčku tak máme hledat další a další a jít po nich jako po znameních. Tuto cestu už jsme šli po skupinkách které byli už na celý víkend a PONDĚLÍ. Když jsme došli na konec svíček čekali tam na nás už „honiči“. Což byl David, Hynek, Balů a Lavice. Po příchodu všech skupinek nám zopakovali pravidla hry. Měli jsme mít každý baterku (což spousta lidí stejnak nemělo) a chodit po vyznačeném úseku a hledat svícením na stromy alobaly. Pod každým stromem označeným alobalem byla sklenice od zavařenin nebo něčeho podobného. Ve sklenicích byli lístečky s barevným číslem.Totiž každá ze skupinek měla už rozdanou svojí barvu, 1. skupinka byla růžová, druhá hnědá, třetí zelená a čtvrtá modrá, právě tyto barvy byli na těch lístečkách jako čísla.Vždy jeden ze skupinky zůstal sedět u „základní svíčky“ a ostatní hledali lístečky s barvou čísla která jim náležela. Bez baterek to šlo dost špatně a navíc ještě byl terén dost blbej. Samej kladek a díra. No a utíkejte v těhlech podmínkách před někým jako je Hynek, David, Lavice a možná i Balů. HRŮZA Když jsme tyto papírky dali dohromady podle čísel tak jsme se dověděli co budeme zítra dělat abychom získali hieroglyfy. Jelikož nevim co tam přesně stálo tak nám napíšu znění z mé hlavy. Lístky s hieroglyfy budou rozmístěny na cestě za rybníkem. Budou tam i písmena proto abychom věděli co jaký znak znamená. Vždy u písmena a znaku stejné číslo. Skupinka nechá 1. na břehu rybníka u hřiště a druhého na břehu rybníka kde jsou rozmístěny hieroglyfy. Ostatní ze skupinky běhají a zjišťují právě co jaký hieroglyf znamená. Přinesou to člověku který stojí na jejich břehu a tento musí odsignalizovat morseovkou prvnímu člověku na druhém břehu. Vše musí být v naprostém tichu. Znaky morseovky předem domluvit.

Když jsme získali hieroglyfy tak jsme se napapali a „ulehli“ k polednímu klidu. Ulehli dávám do uvozovek, protože si určitě dokážete představit jak to o poledním klidu chodí. Poté co jsme si odpočinuli jsme se vydali (někteří) hledat trávu ze které by se dal vyrobit papyrus. Tento papyrus budeme muset použít k napsání a namalování nějaké zprávy pro Thovta aby usoudil zda jsme schopni ovládat „umění písma“. A ty co nešli hledat materiál si šli na hřiště zahrát nějaké hry. Ze všeho nejvíce se všem líbila hra na draka. Jak se to hraje? No, zeptejte se Draka! Když se vrátili „lovci materiálu“ tak se to všechno slezlo do jídelny a začala velkovýroba papyru. Tak a když jsme toto veledílo dodělali museli jsme ho ukázat Thovtovi. A tak jsme se vydali k velkýmu tunelu a tam dali, spíše jen ukázali, Thovtovi. On nám dal svitek který jsme měli otevřít až dopoledne. A po takhle náročnym dnu už nám nezbývalo nic jiného než se odebrat do hajan.

Ráno když jsme otevřeli svitek tak v něm stálo toto: „Vím, že hledáte ty co přišli před vámi, snad vám pomůže svitek který je ukrytý na vzdáleném místě. Byl vytvořen lidmi před vámi. Tito zvládali umění písma. Napsali jej dříve než zmizeli z mých očí…
Hledejte vodní hladinu nad níž se tyčí skála. Není to místo kde se dá do skal vstoupit. Vodu obejděte půjde-li to z levé strany. Nahoře na skále zarostlé stromy najděte znamení. V okruhu 55 kroků je umístěn list na němž je označeno místo odkud vyzvednete onen svitek.“ Thovt
A tak jsme se vydali na dlouhatánskou cestu za svitkem který nás má dovést dál po stopách naší vzdálené a zapomenuto expedice Kemet I. Když jsme dorazili na místo nad vodní hladinou hledali jsme zprávu. Tu bohužel nemám (možná bude dodána). A v této správě byl namalován plánek místa kde byl další svitek. Víte co bylo to další místo? No přece mlýn. A tak jsme tedy šli nazpět okolo mlýnu kde jsme vyzvedli další svitek. Tentokrát (spíše už zase) byl v hieroglyfech akorát tam nebyl podpis Thovta ale kočičí stopa. Prozatím jsme nevěděli kdo to je. Někteří (ti chytřejší) asi tušili. A tady máme řešení: "Kemet re farao! Zdravíme vás těmito slovy byť nejsme z této doby. Možná právě vy kteří teď čtete tento list půjdete po našich stopách. Jsou tu různé síly i určitě vy jste se s nimi již setkali. Jedna z bytostí představující dobrou sílu ví kudy vedly naše kroky. " Nevěděli jsme co to znamená. A tak jsme tedy jen čekali. Až nakonec přišel Howard a Wilík a zdělili nám že ta stopa na svitku je bohyně Basket (kočičí bohyně), a tak jsme věděli jaký tajemný nám tento svitek dal. Howard a Wilík nám taky řekli, že by nám Basket mohl říci víc a tak jsme museli hrama získat tajné heslo, které znělo:

Ptualmil re interu
pteh imen vas amenru
het vah kemet avatea
scarabet meh eragea
ancheb seth ma inem dea
Bastet her ges aram fea
Bastet! Bastet! Het vah kemet!
Bastet! Bastet! Bastet!

Po získání hesla jsme se vydali za rybníkem ke skalám a zavolali heslo. Jelikož jsme nebyli moc sjednocení tak jsme to museli zkusit ještě jednou. To už se nám Basket zjevila. My jsme se jí zeptali jestli neví něco o expedici Kemet I. A ona řekla že je viděla tudy procházet. Nic více jsme zni nedostali akorát řekla, že přijde až „slunce vyjde a zmizí“. Odešla. Tak jsme se tedy odebrali na kutě a zdálo se nám o krásné Basket a expedici Kemet I. Ba ne ještě něco než se nám zdálo tolik krásných snů tak jsme se mohli rozveselit VTIPÁLKEM. Toho nám připravili Pájka a Bláťa. Tak teď už se nám mohly zdát ty krásný sny.

Budíček a je tu poslední den. To to uteklo. Někteří už se těší domů do vany a do postele, ale stejnak většina by tu ještě zůstala. Balení je pro každého utrpení. Basket nás na chvíli od tohoto mučení zachránila. Předala nám pamětní lístečky a další část pyramidy. Ještě nám sdělila že onen člověk, který psal poslední svitek se vydal na cestu za králem Horem. Za nímž se máme vydat příště. Co nám ještě Bastet dala byl amulet. Nevíme k čemu nám slouží a bude sloužit. Je docela pěknej. Teď už jenom odchod a odjezd domů. Tahle výprava se povedla, ostatně jako každá jiná s Tulákama.

Díky
Olovo + Cín (přeber si to)

12. – 14.12.2003, Růžena, Lužické hory, Hór a vánoční štěstí

Podle názvu se dá lehce odvodit, jaká tato výprava byla → ano, bylo to „Vánočka!“ Sraz byl u školy nebo na nádraží, jako obvykle (jeli jsme z Masaryčky). Na sraz došli či doběhli všichni. Vše se zkontrolovalo, vybralo a mohlo se jet. Jeli jsme dvěma vlaky, přestupy jsme zvládli bez potíží. Ale občas byl problém najít místo k sezení. Dojeli jsme na místo a vydali se na cestu k chatě „Růžena“, kde jsme pobývali.
Po cestě, která celkem klouzala, jsme se konečně doklouzali k Růženě. V Růženě jsme si rozdělili pokoje a šli se ubytovat. Za nějaký čas nám bylo sděleno, abychom se oblíkli, protože někam půjdeme. A šlo se.
Opět jsme se doklouzali k závoře, která je na okraji nedalekého lesa. Zde jsme se podle pokynů rozdělili do čtyř skupinek a šli za Hórem, který každé skupince dal tajné heslo. A to bylo tento páteční večer vše. Odešli jsme do chaty spát.

Máme tu sobotu! Ještě rozespalí jsme se šli všichni nasnídat. Odpočívali jsme v chatě a jako vždy znenadání si řeklo, „oblíkat!“ Každá skupinka šla samostatně a postupně a měla svého velkého.
Šli jsme, byla zima, pršelo, foukal vítr a ještě to klouzalo. Cestou jsme psali odpovědi na různé otázky týkající se Egypta a našeho putování. Jelikož pršelo, našemi promrzlými a zmáčenými prsty se velice špatně držela propiska, natož psát na mokrý papír.
Na konci cesty na nás čekal Hór, který si od skupinek vybral papíry a posla nás zpět. Došli jsme, ale ne do chaty, ale rovnou na oběd. Najedli jsme se a šli si sušit věci a odpočívat. Po nějakém čase nám bylo sděleno, že přišly čarodějky.
Řekly, že musíme zachránit Vánoce a získat „vánoční štěstí“. Ve skupinkách jsme vytvářeli ozdoby a řetězy a vymýšleli jsme vánoční zvyky, které jsme se následovně pokoušeli předvést. Soutěžili jsme o lahvičky s přísadami do lektvaru, kterým se mají omámit Vánoce aby byly. Každá skupinka vysoutěžila jednu lahvičku s přísadou.
Oblíkli se a před chatou na nás čekaly dvě čarodějky, které nás dovedly k hlavní čarodějce. Ta z našich a jejich přísad vytvořila lektvar pro Vánoce. Po vytvoření lektvaru Vánocům jsme je museli najít. Chvíli jsme Vánoce přemlouvali a povídali jsme si s nimi a nakonec náš lektvar ochutnaly. Vánoce se umoudřily a řekly, že budou.
Šli jsme na večeři a měli jsme, jak jinak, bramborový salát a řízek. Po večeři jsme ještě v jídelně zvolili pár jedinců, ze kterých měl být jeden vybrán, a ten se stal faraónem. Nakonec se rozhodlo, že faraónem se stane Jenůfka, a stalo se.
V chatě se vše dopřipravilo na rozbalování dárečků a mohlo se začít. Michal (Brouk…) měl, jako tradičně, proslov. Po proslovu jsme si přiťukli hrníčky a jedli jsme cukroví a dostávali dárečky, všichni se usmívali a měli radost. A jako každý rok bylo na Vánočce nějaké překvapení, tento rok překvapením bylo triko s vyšitým tuláckým znakem. Až se rozdaly dárky, tak se šlo spát, protože jsme museli dřív vstávat, aby se vše stihlo, hlavně vlak.

Vstali jsme bez větších problémů, nasnídali se, dobalili jsme,, rozdali se pamětní lístečky a šlo se na vlak. Vlak jsme stihli bez problémů, dokonce jsme na něj čekali.
Dojeli jsme šťastně do Prahy, rozloučili jsme se a rozutekli domu, s myšlenkou na další skvělou výpravu.

Autor: Ondra Kliment

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« září 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Všechny události

Dnes je: 24.09.2017
Svátek má: Jaromír
Zítra slaví: Zlata

Narozeniny slaví

19.09. - Eliška (11)

Kalendář