Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Divoká výprava s Jirkou

Vápno

Vápno u Ralska, 26.-28.9.1997

Tato výprava byla v Jirkově režii. Vápno je místo, kam Jirka v létě jel pro jiné táborníky a odvážel je domů. Zaujalo ho toto místo natolik, že jsme se domluvili, že jej navštívíme s Tuláky. Koncem září už nebylo nejtepleji a proto jsme všechny účastníky vyzývali dost důrazně, aby počasí nepodceňovali. Ve Vápně jsme totiž spali dvě noci v pískovcové velké jeskyni!

Samotné to místo bylo úžasné, myslím, že jen málokterý z Tuláků něco podobného viděl. Pískovcových útvarů tam bylo víc, na různých místech byly vtesány místnosti, jedna z nich sloužila určitě jako spižírna, byla v ní i stará vyschlá studna. Jiná už doznala nedávných změn, kdosi kdysi si z ní snažil udělat garáž. Ta, v níž jsme rozbili tábor, sloužila jako konírna. Kolem stěn byly kamenné žlaby a železné kruhy. Ale novodobí obyvatelé si z ní již udělali trampské sídlo. Byl tu dřevěný stůl a lavice a také trochu dříví od minulých táborníků.

Vápno

Výprava neměla pevný program – po mém: byla divoká. Jirka nechal všem absolutní volnost, což děti jen uvítaly a tak jejich pohodu narušovaly snad jen mé občasné zásahy, když činnost při čemkoliv dosahovala snesitelných mezí. Nejtvrdší zásah jsem provedl, když děti chtěly slaňovat, vylezli bezpečnou stranou nad jeskyni a Jirka jim jen tak hodil nahoru lano. Dopálil mne, což velmi rychle pochopil a uznal, že, když mají děti slaňovat, někdo u nich musí být a také jim to správně ukazovat a hlídat je. Nejprve zavtipkoval, když zavolal, aby lano vrátili, ale pak se vydal za nimi.

Ten večer jsme měli rozhovor dlouho do noci. Mluvili jsme o spolehlivosti lidí a o tom, kdy a komu co svěřit na starost (docela v jiných souvislostech jsem později na vánoční výpravě řekl Jirkovi, že bych jej klidně bral za šéfa, ale nechtěl bych ho za podřízeného). Přes všechna kritická slova, která tu píšu, vím dost dobře, co všechno by nebylo u Tuláků i na skupině, kdyby Jirky nebylo. Ale nikdo není dokonalý.

Než jsme začali takto rozprávět, Jirka se u ohně zeptal dětí, jak si představují mít malé děti v oddíle. A v rozporu se vším, co se v následujících měsících událo, mu odpověděly, že mají představu, že my dospělí se budeme starat o ně i o malé… To byla odzbrojující slova i pro Jirku. V takových okamžicích pochybuji o správnosti výchovy tuláčat, o kterou se snažíme celá léta. To jsou chvíle, kdy bych nejradši všechno zabalil, protože dělám všechno špatně, když pod mým vedením ani patnáctileté děti nemají ani trochu snahy o samostatnou práci s těmi mladšími…

Vápno

Jen časový odstup, v němž toto píšu, mi umožňuje doplnit tahle plamenná slova o informace, že sami děti byly iniciátory vzniku družinky Pláňat – prvňáků u oddílu Tuláků, že u nich působí jen ti, co opravdu chtějí tuto práci dělat, že jim to jde a baví je to. A já jim držím palce. Divoká výprava pokračovala výletem po okolí. Nahlédli jsme do nedozírných plání oblasti Ralsko-Mimoň. Viděli jsme zničené bunkry, cesty plné střepin, bývalá minová pole, místa, kde nečekaně rostly ovocné stromy a chalupy nikde – chvílemi jsem si připadal jak v katastrofické sci-fi. Viděli jsme ale i na pohled nedotčené lesy-pralesy, divokou přírodu, o níž se jinde může lidem jen zdát. Zvláštní místo. Myslím, že sem ještě někdy pojedeme, ale doufám, že při teplejším počasí.

Avií jsme sem jeli, avií jsme se i vraceli. Děti mají Jirku rády za to, co jim umožňuje, ale ty, které již mají rozhled a chápou pravý význam slova zodpovědnost, vědí, že vést oddíl není jen nechat ostatní dělat to, co se jim zlíbí.

Michal

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« září 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Všechny události

Dnes je: 24.09.2017
Svátek má: Jaromír
Zítra slaví: Zlata

Narozeniny slaví

19.09. - Eliška (11)

Kalendář