Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Dlouhý, Široký a Bystrozraký

Byl jednou jeden princ, který se vydal hledat si nevěstu… psizub-07-nahled 
 

Prince jsme potkali hned na nádraží. Cestou na letní sídlo svého otce, které bylo poblíž Psího zubu, kam jsme jeli my. Se všemi se pozdravil a říkal, jestli by tedy nemohl jet s námi. Rádi jsme ho vzali s sebou, zvědaví, co se na této výpravě přihodí a vyrazili jsme.

Vlakem jsme dojeli do zastávky Petrov u Prahy, odkud jsme šli pěšky po Posázavské stezce asi 4 km. Zabralo nám to něco přes hodinu a cestou jsme obdivovali výhled na řeku Sázavu a těšili se do srubu.

Ke srubu jsme dorazili před setměním. Princ se s námi prozatím rozloučil, že prý se půjde projít po zahradě letního sídla svého otce. My se mezitím ubytovali a navečeřeli.

Po večeři, když už se trochu setmělo, za námi přišel princ; Říkal, že mu otec vyprávěl o místě, kde jsou princezny ve věži a že si myslí, že tu věž našel. Chtěl, abychom ho doprovodili.

My jsme samozřejmě neodmítli a vyrazili s ním ke věži. Tam byli čtyři krásné princezny zahalené závoji. Ale kousek opodál stála ještě jedna princeznička. Princ Jindřich si prohlédl nejdřív čtyři princezny. Podíval se na ně pečlivě a rozmýšlel se. A potom si všiml i páté princezny. A ihned se rozhodl, tahle se mu líbila nejvíc.

Vzal ji za ruku a v tu chvíli se ostatní princezny otočili a věž se zahalila do tmy. Pátá princezna odešla s princem na letohrádek a my se vrátili do srubu a uchystali se ke spánku. Matěj přečetl pohádku O šťastném princi od Oscara Wilda a všechny děti usnuly.

psizub-04-nahled

Princezny

V noci šli starší – Večernice, Matěj, Coco a Bára – s Píšťou a Opičákem na kešku. Původní plán byl, že to tam bylo 6 km. Nakonec se ukázalo, že to bylo nejmíň 7,5 a to ještě z půlky do kopce. Nicméně to stálo zato. Keška byla na staré nepoužívané budově, kde je teď jen nahoře vysílač. Dostat se tam dalo po dvou krytých žebřících. A byla to docela výška. Nahoře kromě výšky čekal i úžasný výhled na Štěchovice a přehradu, která byla v noci osvětlená. Cestou zpět nás svezl ze Štěchovic do Třebsína taxík jménem Standa od Večernice, což bylo docela fajn, protože nám ušetřil cca 4 km ze zpáteční cesty a my to nemuseli jít celé zpět po svých. Z Třebsína už to bylo celkem kousek, takže v půl druhé jsme již byli zpět ve srubu. Děti spaly, ale Amazonka nás čekala, i když jsme si mysleli, že spí taky.

Ráno jsme se probudili, nasnídali a co se nestalo. Princ Jindřich II. za námi přišel, že mu v noci černokněžník unesl princeznu a nejspíš ji i zaklel. Prý neví co má dělat. Nabídli jsme mu, že mu pomůžeme ji najít. A on na to, že má tři kamarády, kteří by mohli vědět, kde je princezna, ale už je nějakou dobu neviděl a neví, kde jsou. Navrhli jsme mu, že pokud bychom je potkali, že se jich zeptáme. Princ potom odešel hledat kousek dál.

Po chvíli kolem srubu prošel Dlouhý. Když jsme si to uvědomili, beželi jsme za ním a zeptali jsme se ho, jestli neví, kam mohl černokněžník ukrýt princeznu.

Řekl nám, že viděl, jak černokněžník ukryl oříšek na vysoký strom. Tak jsme se tam vypravili.

Opičák s Matějem připravili lano a jištění a potom jsme se střídali a každý vylezl pro oříšek. Byla to docela sranda, obvzlášť, když se kluci snažili vytáhnout nahoru Píšťalku a Amazonku, tak museli pořádně zabrat.

Když byly na zemi všechny oříšky, vypravili jsme se zpět ke srubu a všechny je rozlouskali. A co se nestalo – v Profesorově oříšku byla malá hlava princezny proměněné v papírovou panenku. Po oříškách byl oběd – brambory na loupačku s máslem a tvarohem.

Odpoledne, když nám vytrávilo, objevil se Široký. Hledal Dlouhého nebo Bystrozrakého, ale nemohl je nikde najít. Zeptali jsem se ho, jestli neviděl černokněžníka a on nám řekl, že ano, že černokněžník šel do katakomb, ale Široký tam za ním nemohl. Nechali jsme se tedy dovést ke vchodu a pak prolézali katakomby – cesta se zužovala a snižovala, takže ke konci to už bylo náročné, ale dokázali jsme to! A v poslední místnosti v malé krabičce byl další kus princezny.

Potom bylo potřeba se ještě vymotat z katakomb, ale to byla maličkost.

Dali jsme si svačinu a pak jsme na stromě viděli Bystrozrakého. Hned jsme za ním běželi. I on viděl černokněžníka. Šel po cestě a tam někde ukryl princeznu.

Vyrazili jsme hned. ŠLi jsme po posázavské stezce směrem na Třebsín. Po dvou kilometrech jsme našli vyřezávanou krabičku s posledním dílkem princezny.

Pokračovali jsme dál do Třebsína. Pozvala nás na návštěvu maminka Večernice. Měli jsme tam královskou svačinu, potom jsme sbírali ořechy. Stavěli si domečky a hráli si na zahradě.

psizub-20-nahled

Široký

Bylo to moc příjemné odpoledne. Zahráli jsme si na louce městečko Palermo. Potom jsme si ještě dali chlebíčky se zeleninou a vypravili se zpět ke srubu. Cestou jsme měli štěstí. Narazili jsme na mloka skvrnitého. Klidně si vykračoval přes stezku, kterou jsme šli. Uložili jsme se a usnuli.

Co se ale nestalo! Ze spánku nás vytrhl princ Jindřich II., že v lese narazil na černokněžníka.

Rychle jsme se tedy oblékli a vyrazili za ním. A skutečně – v lese na vyhlídce stál černokněžník s holí, v dlouhém plášti, jako by zaklínal. Přišli jsme k němu a dali mu části princezny. On nám je vzal, něco prásklo a za námi se objevila princezna.

Princ si ji odvedl a utěšoval ji, protože měla pochroumanou ruku, jak jsme roztrhali papírovou princezničku.

Černokněžník zuřil. Křičel, že to tak nenechá, že přece nemůže pořád prohrávat. A že se ještě ukáže! Vzal knihu, která vypadala, že je velmi stará a hodně čtená. Černokněžník nad ní začal čarovat a řekl: „Já vám ukážu příběhy! Já vám s tím zamíchám!“ Hodil knihu na zem a hrozně se zachechtal a zmizel ve tmě.

Zůstali jsme tam sami s knihou. Podívali jsme se do ní a skutečně – byla to kniha pohádek. Ale něco nebylo v pořádku. Pohádky byly popletené. Co se dá dělat – nejspíš je budeme muset všechny opravit!

Po vydatném nočním spánku jsme si dali chleba s paštikou a měli chvilku volna. Holky si hrály na koně a tee-pee, kluci hráli dračí doupě.

Pak jsme šli pro vodu ke studánce a uklízeli kolem domečku. Dodělali jsme dřevo do dřevníku a když jsme měli hotovo, Opičák a Mates pro nás vyrobili houpačku na lanech.

Bylo to super. Každý z nás se pohoupal a pak už byl jenom čas dobalit, dát si kašpárky k obědu a vyrazit na vlak. Cesta proběhla v pořádku, uteklo to rychle. Bára vyprávěla příběh do zkoušky, jak se jim množili křečci. A než jsme se nadáli , byli jsme v Praze a čekali na nás naši rodiče.

Tak zase příště!

 

Zapsala Píšťalka

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« srpen 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Všechny události

Dnes je: 22.08.2017
Svátek má: Bohuslav
Zítra slaví: Sandra

Narozeniny slaví

25.08. - Terka (13)

Kalendář