Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Expedice CLÄVIS

Puťák po Lužických horách, 11.-20.7.1995

(11.7.)
Putování začalo dnes v Novém Boru. Dojeli jsme tam vlakem, který měl zpoždění asi tak kolem 10 hodiny. Z nádraží jsme se vydali k sámošce nakoupit ňáký potraviny a pak lesní cestou dál. Zhruba 3 km od Nového Boru se Vandě utrhnul popruh u baťohu směr skalní hrad Sloup. Rozhodutí padlo takové, že Jezule s Nikolou pojedou s Vandou do Boru koupit jiný, ale jak jsme se pak dozvěděli, museli jet až do České Lípy. My ostatní (já, Monty, Kuba a Štěpán) jsme pokračovali v cestě na Sloup. Nejdříve jsme ho důkladně prolezli a pak si Kuba se Štěpánem lehli a už se nehli a my si zatím jak se patří užívali volnosti na hradě.

Ve vesničce pod prvním velkým kopcem jsme málem vytopili zdejší obyvatele, když jsme si nevinně chtěli natočit vodu. Zvládli jsme 50% výstup na Slavíček (velký kopec). Konečně za Svitavou kolem velké jeskyně, kde se točila pohádka o čertech a dříve tam stály sádrové váhy. Kuba nás vedl však ještě dál a potom jsme se vraceli jeskyní, kde byly pařezy, bláto, kupodivu černá tma a pískovcové kameny ve výstupcích připomínaly kosti v poličkách (tedy aspoň mně).
Po odpočinku a prozkoumání nejbližšího okolí odešel Kuba do Svitavy čekat na Jezuli, Vandu a Nikolu. Štěpán nosil dříví (silný to hoch) a my (já, Monty) jsme jej lámali, sekali, prostě co se dalo. Pro vodu jsme také vysláni byli, ale až napodruhé jsme pumpu našli. Po večeři (to už se Kuba s holkama vrátil) si měl každý najít v jeskyni svíčku a za její pomoci najít v okolí co nejhezčí věc z přírody. Když jsme se vrátili řekl Kuba:„No je to hezký“ (jasný že se nás potřebovali zbavit). Představil nám své kolegy, rozdal kartičky vědeckého týmu a sešity, které měly posloužit jako deníky. Potom jsme se odebrali k spánku.
Nespali jsme v jeskyni protože tam byl písek, ale pod širákem (písek jsme měli stejně všude).

(12.7.)
Po snídani jsme nosili dříví (moc nám to nešlo), přinesli jsme dva kmeny a oni nás s tím vyhodili. Procházeli, nebo spíše probíhali jsme s Nikolou jeskyněmi a přitom se pěkně umazali od bláta (hlavně,já).
Pak jsme zapisovali do deníků, ale hned napoprvé to všechny odradilo. Po čočce (které kupodivu moc nezbylo, kdepak asi je?), nastala příšerná, děsivá, hrozná, úmorná, blbá, šílená, zničující, nevyhnutelná práce s březovou kůrou (nápad Nikoly). Pumpa, ke které jsme si chodili pro vodu, sice nebyla naše, ale to nám s Nikolou nevadilo. Soutěž dostřel z úst, aneb kdo byl více zlitý, nám vydržela velmi dlouho. Avšak konec zábavy a začala vědecká rutina.
Zkoumali a ochutnávali jsme pampelišku (byla hnusná) a pojmenovávali velice zajímavé luční květiny. Štěpán měl s sebou inkoust červený, zelený, hnědý a modrý a tak jsme je po vydatných špagetách nalili do lahví a strčili do toho řebříček (to jako aby se obarvil). Po vykoupání se Kuba s Jezulí slaňovali a tak potom i já s Kubou. Chvíli se hrálo na kytaru a najednou Monty zjistil, že někde ztratil nůž. Po dlouhém hledání jsme ho nenašli. Jezule nám chvíli četla o Stromovi nebo tak něco a potom jsme spali (zase pod širákem).

(13.7.)
Dnes ráno nás vzbudila bouřka. Po snídani jsme si sbalili a nejmenovaní dva členové expedice (Nikola a Monty) spatřili Batolce Duhového (skvost naší fauny). Krám kde jsme měli nakupovat byl zavřený a tak jsme nešli přes Ortel (kopec), ale po silnici do Lindavy. Vesele jsme nakoupili a v krámě z nás byli hotoví. S kytkama v inkoustu to dopadlo skvěle zčervenali, zmodrali a více se zezelenili. Chtěli jsme je vzít s sebou, ale pak jsme je nechtěli tahat tak jsme je na rozcestí na Ortel (přes který jsme nešli) zakopali a inkoustovou vodou zkropili zem.
Po nákupu Nikola zjistila asi u Vandy, že je někde odřená. No a pak přišel na řadu Monty a já. Bylo to velmi drastické ošetřování. Konečně jsme došli na louku kde jsme postavili stany (sepnuté dvě celty), došli na dříví, uvařili Gulášovku a četli nám až do usnutí (Jezule).

(14.7.)
Ráno štípal Štěpán velice „tichounce“ dříví tak, že to málem probudilo i ty z vedlejšího tábora. Po výživné kaši jsme si hlemíždně balili.
Přešli jsme dvě životu nebezpečné klády přes divokou vodu, abychom stanuli před skálou smrti, na níž byl vytesán jezdec na koni a padající dívka (v životní velikosti). Cestou zpět stratila Nikola expediční průkazku (asi jí to vadilo). Nicméně u potoka se s námi také trochu více osvěžila. Odešli jsme ve 12:02. U jedné hadice jsme si vyprali hlavy (zjistili jsme pak totiž, že voda tekla z pračky). Dali nám zato napít džusu a natočili nám vodu. Konečně jsme se vyškrábali na násep, kde Kuba zjistil, že most je zrušený.
Vysloveně jsme padali dolu a zanechali tam pár slz (asistenti). Do Cvikova jsme došli po silnici a docenti koupili tajné jídlo (vyšpehovali jsme to již ve Cvikově bylo to kuře, ale pššt). Přešli jsme zelené údolí Samoty, nabrali vodu ve studánce a došli na louku v Radvanci.
Odešli jsme na dřevo, vykoupali se v horském jezírku, přežili nálet mušek. Velmi jsme se podivili, co bylo tajné jídlo (to kuře), ale bylo moc dobrý. Odebrali jsme se do spacáků. Ach,ach hrozné mušky.

(15.7.)
Štěpán večer sliboval, že ráno bude brzy vstávat a půjde nakoupit. Avšak nevstal a šla jsem já s Jezulí. Po návratu jsme zblajzli snídani a asistenti šli poprosit o cibuli a rajčata (Jezule kuchtila zeleninový salát). Rajčata měli do počtu, ale dali nám dvě cibule. S Nikolou jsme plnili asistentskou práci (trávy, kořeny, dřeviny a cvrčka).
Když jsme vařili kolínka bylo to samé podej tohle, udělej támhleto, nalámej a přines dříví. Najednou Vandu něco chytlo a prosazovala stále svou, že chce domů. Kuba k večeru odešel do Radvance volat, ale vrátil se s nepořízenou 2× se nedovolal. Ještě předtím než odešel lezli jsme na Velblouda (suprová skála). Nikola a Vanda nechtěli. Nejprve lezl Kuba, aby nahoře přivázal lano a mohl nás jistit. Dolů jsme se pak slaňovali. Monty sice nechtěl tak to s Kubou slezli, ale myslím, že se Monty držel a byl velmi statečný nato, že lezl poprvé. K večeři byly voňavé buřty a mušky štípali už méně (aspoň nám to tak připadalo).

(16.7.)
Brzo ráno odjela Jezule s Montym do Prahy (Monty jel na nějaký tábor). Zpátky přiveze Rákosku (ta stábora přijela). K snídani byly ovesné vločky s kompotem (vyjedli jsme skoro všechen kompot). Potom nastaly zase kytičky, stromečci, broučci, travičky.
Když Kuba usoudil,že bude asi pršet začali jsme si balit, aby jsme se přestěhovali do jeskyně pod Panenskou skálou. Akorát přišla Jezule s Rákosem a v menším zmatku jsme přešli do jeskyně. Rákos chtěl také lézt na Velblouda, ale Nikola jakožto zdravotník vydala rozhodnutí že nikdo nikam nepoleze (byli jsme smutní). I když jsme nechtěli, usnuli jsme v 18 hodin (Jezule opět četla). Když jsme spali, Kuba a Jezule lezli na Velblouda, aby udělali snímky. Když jsme se vzbudili, pekli velký brambory. Pak jsme je snědli a hráli na kytaru (Štěpán vyprávěl vtipy, ha, ha, ha). Chystali jsme se k odchodu na Klíč.

(17.7.)
V 01:15 odcházíme na Klíč. Až pod kopec to šlo celkem dobře. Chvíli jsme si zpívali a občerstvili jsme se u jednoho rozcestníku. Cestou do kopce to bylo velmi zajímavé. V půlce kopce jsme se napili u pramene a ještě pod kopcem jsem složila první sloku k písníčce na melodii písně O vlku a jelenu (bohužel nedokončeno). Nahoře byla zima a asistenti asi poprvé viděli východ sluníčka. Sešli jsme pod Klíč směr Svor a prospali asi 3 hodiny. Jezule s Kubou se vydali napřed, aby nakoupili, ale krámy měly polední pauzu, vyčkali jsme tedy. Po nákupu jsme vyrazili na Milštejn, cesta měla být v pohodě, ale byla poněkud do kopce. Procházeli jsme Rousínovem, vesnicí plnou krav, telat, ovcí, slepic. Stále do kopce jsme končili cestu na Milštejně, kde ze stavby zůstala jen část a skála byla pěkně členitá (vytvořila bránu). Zcela hotoví jsme se uložili a to po kotlíku borůvek a odmítnutí rizota, které jedli nakonec jen Štěpán s Nikolou.

(18.7.)
Po snídani (slepičí polívce) jsme se časně z rána vydali na cestu (12 hodin). Sestoupili jsme z kopce, abychom vylezli do kopce, do ledové jeskyně, kde jsme spatřili přírodní led v přírodě a ještě v létě. Počasí celkem ušlo, až dnes se proti nám spiklo. Pořád byly nějaké přeháňky. Cestou z a do jeskyně jsme potkali Francouzský tábor. Cesta do Jedlové se nám zdála býti nekonečná. Cestou jsme se podívali na sirný pramen. Na nádraží jsme potkali Francouze potřetí a zjistili, že až dojdeme na Tolštejn, tak tam spí taky. Došli jsme a spokojeně obsadili noclehárnu.Po večeři učíme Francouze české jazykolami a oni nás francouzké. Hrajeme na kytaru a jim se to líbí, asi to neznají. Jedna francouzka nám pak nakreslila růži a česky tam napsala:„čtyřem zpívajícím dívkám a jednomu chlapci.“(ten chlapec byl Kuba). Pak nám Jezule až do usnutí četla, nebo né?

(19.7.)
Ráno jsme se vzbudili poměrně brzy. Pojedli jsme pudink, který jsme večer úporně vařili. Dopoledne jsme vyrazili do Jiřetína. Tam jsme chtěli pořád něco na paragon (pohledy, za chvíli zase známky). Paní v krámě byla dost nevrlá, proč to se nám rozluštit nepodařilo. Procházka se protáhla až do jedné hodiny. Místo oběda vyrazili asistenti s Nikolou na francouzkou bojovku. Kdepak žádná bojovka v noci procházení, či probíhání lesem. Končili jsme v Jiřetíně (zase) na koupališti. Po návratu jsme snědli obědovečeři. Rozhodli jsme se, že Francouzům nakreslíme náš Tulácký znak a Jezule tam pod to spachtila něco anglicky. HURÁ vratné vyšlo 200 Kč na osobu.Dobrý né? Toť konec dne.

(20.7.)
Připravovali jsme se na odjezd. Nikola se Štěpánem odjeli brzo ráno a Nikola jakožto zdravotník nám povolila slézt si hradby. Sbalili jsme zbytky jídla a opětně pozdě makali na nádraží do Jedlové. Vlak měl dvacet minut spoždění. Cestu do Prahy jsme prospali. Cestou byly nějaké zmatky s vlakem (tentokráte ne však naše, ale dráhy), takže jsme málem jeli zpátky do Jedlové. No cestu jsme tedy prospali a tak skončila EXPEDICE CLAVIS 95 (bylo to bezvadný).

Písnička složená mnou cestou na Klíč

Lesem temným jako noc se pachtil Tulák sám
na EXPEDICI probádat místa neznámá nám
s báglem těžkým jako slon prošel krajinou
loukou, lesem, stromovím i tmavou pustinou.

Konopík

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« srpen 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Všechny události

Dnes je: 22.08.2017
Svátek má: Bohuslav
Zítra slaví: Sandra

Narozeniny slaví

25.08. - Terka (13)

Kalendář