Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Glejt královského správce

Husinec, 23.-25.6.1995

Nebyl v tom žádný záměr – náhoda tomu chtěla, že jsme se do Husince vypravili ve stejném termínu, jako oddíl Orlík. Když už jsme se takhle trefili, dohodli jsme se s Luďkem, že oni přichystají jídelníček (a zadají ostatním, co kdo koupí) a my se postaráme o program.
Orlíkům se dostalo základních informací, kdo je to Martin Šporka z Lipé, co už ve svém životě zažil, aby byli v obraze, a pak již byli vtaženi přímo do středověku… Příběh Martina se pomalu chýlí ke svému vyvrcholení.

O jeho příběhu se dozvěděl samotný král a rozhodl se zjistit, co je pravdy na tom, co o Martinovi slyšel. Rozhodl se jej podrobit zkoušce.
Postavili jsme jedenáct stanů, zabydleli se a pomalu se začalo stmívat. Martina – děti si k sobě po setmění zavolal Šimon. Martin do rukou dostal vzácný prsten s úkolem vrátit jej pouze majiteli, správci královského města. Správce měl čekat přímo na hradě. Děti, terénu znalé, odhadly, že je to Osule. Vydaly se tím směrem, ale již zanedlouho potkali trojici mužů, z nichž všichni se vydávali za správce…

Každý uměl popsat prsten, každý se snažil děti přesvědčit, že on je ten pravý. Část dětí se chystala jít dál a nabádala ostatní, aby ty tři blázny neposlouchali, že přece Šimon říkal, že správce čeká na hradě… Nakonec se ukázal sám Šimon, aby věcem dodal řád. „Správci“ řekli dětem, že každý teď odejde jiným směrem a posvítí zpět loučí. A všichni ostatní se musí sami rozhodnout, kterému z nich věří a za tím se vydat!

Byli jsme tři – Luďek, Honza a Michal. Každý svítil jinou barvou z jiného konce louky a čekali jsme. Děti to vzaly hopem, za chvíli byly rozmyšlené a ke každému z nás se vydala přibližně třetinka dětí. Každá takto vytvořená družinka pak dorazila samostatně do tábora.

Po noci nastal den, říká se, že ráno je moudřejší večera. Snad pomůže správcova žena, která sídlí na hradě, ta přece pozná, kdo z těch tří je její muž… Ještě než jsme vyrazili na cestu, objevil se v táboře správce Luděk, lišácky nejprve všem rozdal sušenky jako svačinu. Někteří Martinové se dali slyšet, že to bude ten pravý správce, když jim dává takovou dobrotu. Ale za chvíli svůj názor změnili, to když Luděk začal děti obcházet podruhé a sušenky již byly takřka snědené a všem říkal, že když on je tak obdaroval, že oni by mu měli dát prsten… Tím se stal v očích dětí čímkoliv jiným, než správcem. Na Osuli jsme se napřed vydali tři – Myšák (jako žena správce) a Michal s Honzou. V podhradí jsme ještě nachystali obraz – mapu složenou z kamenů, kde je třeba hledat další indicii. Protože jsme měli s sebou půjčené vysílačky, věděli jsme od Jakuba, co právě dělají ostatní. Zdrželi jsme se v táboře déle, než jsme čekali. Přijel mezi nás i děda Oulický s koňmi a děti se mohly svézt. Když se děti konečně na Osuli dostaly, bylo již hluboké sobotní odpoledne. Správcova žena je přivítala a oba „správcové“ ve stejnou chvíli vystoupili na hradby po jejich bocích. Oba nás představila jako své manžele, k rozčarování všech Martinů. Ale poradila, kde je zpráva, která děti popostrčí k cíli. Všetečné děti však již o ní věděli (obsypaly třešňové stromy jak kobylky a náhodou si jí všimly).
Mapka naznačovala tábor, řeku a dopis za řekou. Vydali jsme se zpět (již společně) a děti sotva došly do tábora pokračovaly na lávku a k místu, kde tušily indicii. Její zadání bylo jednoduché ve slovech, ale složitější na pochopení. Děti musely přijít na otázku, kterou mají položit jednomu ze správců, když jeden stále lže a druhý stále mluví pravdu, aby se dozvěděli, kdo z nich je ten pravý… Mezitím, co se za řekou děti mořily s tímto úkolem, vzali jsme s Honzou své správcovské oděvy (lišily se znatelně), prohodily si je, že jsme na první pohled nebyli k poznání, klekli jsme si nedaleko od sebe a hlavu položili na kolena tak, že nám nebylo vidět do tváří. Jakub jako Šimon hlídal, aby nikdo v nestřeženém okamžiku nepřišel.
Dopředu jsme si domluvili, kdo bude tím pravým a pravdomluvným a čekali jsme. Hádě zabodovalo, rychle přišlo na princip a tak když všichni předstoupili před Šimona a dvě klečící postavy, vybralo si mne, vstali jsme s Honzou a nastalo divení. Hádě mi položilo otázku asi v tomto znění: „Co by on řekl, kdybych se ho zeptala, jestli je správce?“ Tím mne zmátla. Čekal jsem otázku trochu jinou a sice: Co by on řekl, kdybych se ho zeptala, zda jsi správce? A já jsem byl připraven odpovědět: Řekl bych, že jsem správce. A lhal bych! Tím pravým pravdomluvným byl totiž Honza. Ale po otázce Háděte jsem si dal čas na rozmyšlenou tím, že jsem si otázku nechal zopakovat. A pak jsem pravil: „Řekl by, že není správce.“ Hádě po chvilce váhání správně ukázala na Honzu a jemu také děti předaly prsten. Tehdy se mezi námi ukázal třetí „správce“ a společně se Šimonem jsme vysvětlili, že tuto zkoušku Martinovi připravil král, aby věděl, zda je Martin hoden před něj předstoupit. A pravý správce ty nepravé představil jako své přátele, kteří byli ochotni sehrát ony role.

V neděli nás čekala ještě jedna cesta. Martin si již cestou na vlak došel k pravému správci do místa prvého setkání pro glejt, který jej opravňuje před krále předstoupit. Ten, kdo nemohl získat glejt, protože nebyl na této výpravě, dostane šanci jej získat ve dnech (nedělích) do našeho oddílového tábora a to na Vyšehradě. Sám jsem zvědavý, kdo nakonec přijede na tábor a nebude mít tento list. Určitě se malá hrstka najde. Ale nebude to jin jejich vinou. Někteří tuláčci opravdu nedostanou šanci, protože budou celé prázdniny cestovat jinde, než po tuláckách stezkách…

Michal

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« srpen 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Všechny události

Dnes je: 17.08.2017
Svátek má: Petra
Zítra slaví: Helena

Narozeniny slaví

25.08. - Terka (13)

Kalendář