Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Lyže v Bolkově

Bolkov u Jánských lázní, 22. – 24.3.1996

Vyrazili jsme v letošním roce podruhé na lyže. A pro změnu do Bolkova, tedy ke Kubovi na chatu do Krkonoš. V Praze v tu dobu již po sněhu nebylo ani památky a také na horách tál a tál. Přesto, když jsme vystoupali Jirkovým vozidlem do kopců, bylo kolem bílo, i když sníh jen stěží připomínal načechrané peřiny. Těžce ležel na svazích a tál.

Sobotního jitra se všichni nasnídali a popojeli i s výstrojí k nedaleké sjezdovce. Tam vydrželi drandit na svahu až do čtvrté hodiny odpolední. Protože já sám jsem nelyžař, „hlídal“ jsem chatu a oheň a také Nikolin příchod.
Nikolka s námi nemohla v pátek odjet a proto se rozhodla přijet za námi v sobotu, jak to bude stíhat, snad do desáté dopolední (ať do té hodiny počkáme, že by pak s ostatními vyrazila si zalyžovat). Čas jí nevyšel a po dobrodružné cestě na běžkách z Jánských lázní přijela až v půl druhé odpoledne (docela jsme si oddechli).
Ája Říhová zvaná Šťávinka se nerozhodla rozšířit statistiky zraněných při sportování, přesto se domů vrátila se zlomeninou… Stalo se to tak: Děti, které tolik na lyžích neuměly, měl na starosti Honza. Vždy popojel kus a čekal, až jej ostatní dojedou. Ája, stejně jako ostatní začátečníci, již několikrát zvládla vlek i celý svah. Při posledním dojíždění Honzy se jí zkřížily lyže, následoval pád a i když vázání povolilo, povolila i holenní kost na pravé noze těsně nad kotníkem. Ostatní na ni volali: „Seš celá?!“ A Ája, prý zcela klidným hlasem zavolala: „Ne!“. Protože se čas pomalu naplňoval, lyžaři se vydali po vlastní ose zpátky do chaty a Jirka vozem s Ájou do nemocnice.
Doktoři si Šťávinku rozhodli ponechat přes noc v nemocnici. Mohli jsme si jí vyzvednout až chvíli před odjezdem do Prahy. Alespoň jsme ji ještě jeli navštívit večer s Pytlákem a tehdy ji Tuláci po nás poslali tolik sladkostí, že si na nich všichni ještě v neděli pochutnali… Mezitím, co se setmělo, ostatní děti hrály s Nikolou a Honzou hry, mimo jiné i starou známou „Kytku“, aneb „Květinu dobra“ při svíčce a tato květina se tentokrát darovávala i těm nepřítomným. Kytici jsem dostal i já od Wendy za Tuláky, za to, že jsou. Děkuji!

Neděle – to je tradičně převážně balení a úklid. Ale i na hru se čas najde. Sněhová stavba i se „Sochou svobody“ se dokončovala na zahradě za přispění Jirky. Odjíždělo se tak, abychom včas předali Kláru do rodičovské náruče na dálnici a abychom mohli nejprve do Šestajovic (předat především Šťávinku až domů). Teprve později nás očekávala Praha. Dost bylo této zimy sněhu, alespoň na mne! Jak se těším na zelenou krajinu plnou květů, to se dá sotva popsat…

Michal

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« září 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Všechny události

Dnes je: 24.09.2017
Svátek má: Jaromír
Zítra slaví: Zlata

Narozeniny slaví

19.09. - Eliška (11)

Kalendář