Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Magický kruh

Lhotka u Mělníka, 25. – 27.11.1994

Když jsme tentokrát přijeli do Lhotky, překvapilo nás volání o pomoc (rada: naučte děti, že volat o pomoc se má jen tehdy, když opravdu pomoc potřebujete, ve hře jsem toto já sám snesl jen s přivřenýma oběma očima-ušima). Nikdo z malých v té chvíli nevěděl, že tohle volání má za úkol nás vylákat do lesa až k jednomu záhadnému místu. Šli jsme za hlasem, ale po chvíli jsme poznali, že to jsou vlastně hlasy dva! Rozdělili jsme se a jedna skupina sledovala hlas (Honzův), který vycházel odkudsi z cesty směřující k velkému tunelu a druhá skupina spěchala za hlasem jdoucím zdánlivě z míst, kde je rozcestí před ležícím totemem (Klářin hlas).

My jdoucí za Klárou jsme měli smůlu. Hlas se nám po chvíli ztratil a i když jsme volali tmou ze všech sil, už se neozval. Tak to bylo připraveno. Druhá skupina, oslabená o nás, měla větší „štěstí“. Až za velkým tunelem na cestě vlevo objevila velký kruh postavený z kamenů. Hlas se už také neozýval. Nic netuše vstoupil jeden z nich do kruhu a nemohl ven! Postupně pět Tuláků (předem domluvených) tak učinilo a teprve při vstupu pátého z nich mohli všichni ven. Nezdálo se, že jsou nějak změnění, večer dále proběhl bez následků a šli jsme spát.

Ráno jsme rychle pochopili, že se něco stalo: v kuchyni sedělo oněch pět a přímo nezřízeně se cpalo. Veškeré ostatní jídlo bylo to tam. Jen před domem ležel balíček a v něm svitek, alespoň trochu nám věc vyslvětlující. Museli jsme se hodně snažit, abychom si našli snídani kdesi v okolní přírodě, o obědu ani nemluvím. Jídelníček na tuto výpravu byl přes mé hladové protesty sestaven záměrně málem jako odtučňovací kúra, že i Klára měla jasný pokyn chodit se najíst domů! A ještě k tomu nám nezbylo než shánět jednotlivé potraviny, kde nám bylo naznačeno. Pro příklad: brambory k obědu jsme si museli sesbírat z pole, česnek visel kdesi ve větvích…

Dopoledne jsme strávili takovouto činností a po chudém obědě se Tuláci vydali do Harasova, kde, jak se dozvěděli, měla být bytost znalá tajemství tak vzácného, že mohla být na světě pouze jediná, která je zná. Toto tajemství bylo třeba z bytosti vymámit, protože to byl klíč ke zrušení toho kouzla z kamenného kruhu. Těch pět „žroutů“ se ne a ne probrat do normálu, ztrpčovali ostatním život, až se to nelíbilo. Na skále nad Harasovským rybníkem jsem se uvelebil a nachystal jako ješitný stařec, který si myslí, že sněd všechnu vtipnou kaši. Děti, když ke mně konečně dorazili, nejprve opatrně přišli blíž. Zkoušeli se mnou podobrém mluvit a ptát se, ale já jsem se nedal přemluvit k prozrazení tajemství. Dokonce jsem ve své ješitnosti zašel tak daleko, že jsem jim řekl, že je jedna vůně, která mne může omámit a že jim dávám tři možnosti na to, aby mi dali něčemo přičichnout. Pokud ale ani potřetí nebude vůně správná, mají se na co těšit… Tuláci se radili a zkusili jakési místní květinky. Nehnul jsem brvou. Podruhé přišli s jakousi kombinací vůní, ani tehdy to na mne nezanechalo následky. Ale upozornil jsem je, že mají již poslední pokus! Odmlka byla delší a pak mi čísi ruce dali přičichnout směsi česneku a dalších vůní a ostatní byli hotovi vyrazit na ústup. K překvapení všech jsem sehrál divadlo při kterém jsme klesl do kolen, obličej jsem schoval do dlaní (plných zelené rozdrcené křídy!) a sesul jsem se úplně. Když se mi dramatická pauza zdála dostatečná, otočil jsem se obličejem k dětem, které vyjekly:

„Jé, on je zelenej…“ a dal jsem se blouznivě ukecat a vyzradil jim, co dělat s pěti začarovanými.

Jen jsem svá slova dořekl, začal jsem se probouzet, jako jsem pochopil, že tajemství je venku a hrozil jsem. Všichni vzali nohy na ramena, nikdo nečekal, až se ho má hůl dotkne a on zkamení…
Ještě toho večera jsme silami společnými dovlekli všech pět do kruhu, ačkoliv se jim tam nechtělo. Zvlášť k popukání bylo vléci lesem Jakuba. Chytal se znovu a znovu větví, kmenů, ale nakonec i jeho jsme postavili nohama do kruhu. Pak jsme se rukama spojili okolo a museli jsme přeřvat , už nevím ani jakými tajnými slovy, oněch pět, kteří hulákali jak na lesy, že nééé !!!

Vysvobozeni jsme putovali tmou zpět do základny. Kdo byl doopravdy vysvobozen, to přenechávám laskavému čtenáři k posouzení!

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« listopad 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Všechny události

Dnes je: 22.11.2017
Svátek má: Cecílie
Zítra slaví: Klement

Narozeniny slaví

26.11. - Timur (10)

Kalendář