Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Nejen indiánské hry aneb "Bojovní Komančové"

Lhotka u Mělníka, 17.5.2003

Když jsem byl před rokem v UMu požádán, zda bychom jako Tuláci nereprezentovali „domeček“ ve Lhotce na prezentaci činnosti pražských domů dětí a mládeže, zprvu jsem se tvářil docela vlažně. Ale později bych mohl jen litovat, kdybych odmítl. Nabídka v roce letošním přišla jaksi automaticky…
Při organizaci velké akce, a tato jistě nepatří mezi malé, vzniknou vždy nějaké zmatky. Důležité je nezůstat ve vleku událostí a snažit se problémy řešit, být „nad nimi“. Zdařilo se a nakonec jsme v počtu 11 lidí vyrazili dvěma auty brzy ráno v sobotu 17. května z Prahy.
V sedm ráno jsme s Kubou u mne doma naložili do Land Roveru materiál, cestou jsme na Novodvorské nabrali Páju s Marťou a Jenůfku. Ještě jsme od Malíčka vyzvedli Montyho velký stan a k Hotýnské jsme dorazili krátce po půl osmé. Druhým vozem – Pick Upem – jel Honza s E.T. U školy jsme přeskupili materiál do Pick Upu k již založené materiálové hromadě, přistoupilo zbylé osazenstvo a vyrazili jsme na cestu.

Kompletní složení tulácké jedenáctky znělo takto: Kuba, Michal, Honza, E.T., Jenůfka, Marťa, Pája, Amazonka, Píšťalka, Borůvka, Drobek. Na místo vlastním vozem dojely Blatník s mamkou a po té ještě vlakem další Tuláci, z nichž se na našich hrách jako organizující činitelé podílela jen část: Mája, Ondra a Svetlana Žufanovi a Maruška Dobiášová. Byl to onen parní vlak, kterým krátce před desátou přijel nepřehledný dav rodičů a dětí a pohříchu i některých organizátorů z ostatních stanovišť.

Ze začátku bylo třeba doladit místa našeho působení. Zatlučená cedule s nápisem „Bojovni Komančové“, kteréžto pojmenování nám přidělili hlavní organizátoři akce, byla záhy přesunuta blíže k místu našeho působení, po dohodě se „šerifem“ a několika dalšími kolegy organizátory jsme obsadili další prostor a jaly se vše chystat. Stihli jsme to tak akorát, když na nádražíčku zahoukal vlak, mohli jsme začít… Měli jsme čtyři stanoviště:

Rybolov

Každý indián je jistě šikovným rybářem a tak si každý zájemce může „nalovit“ pomocí prutů s háčkem na konci „ryby“ opatřené očkem. Hra je individuální, záleží na šikovnosti každého indiána, kolik ryb naloví za určitý čas. Tento čas bude variabilní podle okamžitého stavu zájmu o tuto hru. Každý účastník hry získá malý diplomek – potvrzení o počtu ulovených ryb s vlastnoručním podpisem známého to indiána „Mluvící ryby“.

Boj naslepo

Dva bojovníci mají zavázané oči šátkem a jsou jednou rukou k sobě připoutáni lanem délky cca 3 m. Druhou ruku mají volnou. Na volné ruce má mezi loktem a ramenem každý hráč další šátek lehce zavázaný jen jedním uzlem, aby ho bylo možné stáhnout. Hra začíná při nataženém laně, na pokyn dozírajícího. Cílem je získat šátek z ruky soupeře, ne ten z hlavy. Při spadnutí šátku z očí se hra zastaví a dál se pokračuje zase z nataženého lana. Hru lze obměnit umístěním hledaného šátku kamkoliv jinam na tělo. Vítěz získá diplomek – potvrzení o vítězství s vlastnoručním podpisem „Bystrého Sokola“.

Masky duchů

Jedná se o výrobu sádrových masek na tvářích dobrovolníků. Po zaschnutí je možné masky opatřit provázkem nebo gumičkou, aby se daly nosit, také je možné je různě dle fantazie namalovat. Je to časově náročnější, ale výsledek stojí za to (najdou-li se tedy ochotné dvojice, z nichž jeden bude tvořit a druhý trpělivě vše snášet, nebo aspoň vždy jeden dobrovolník, na kterém se Tuláci mohou vyřádit). Na táboře na to bylo celé dopoledne a po prohození ve dvojici měli všichni sádru až za ušima, ale každý svou vlastní masku, až na ty vousaté, co se k tomuto úkonu ze záchovy svého porostu ani neodvážili… Obličej, na kterém se bude vyrábět maska, je nutné dobře potřít jakoukoliv mastí (Nivea, krém na opalování, Indulona a podobně). Na namazaný obličej se poskládají kousky toaletního papíru tak, aby ústa a oči zůstaly volné (ze zkušenosti mastí ani toaleťákem nešetřit). S volným nose se nepočítá, po dobu tvorby masky dýcháme pusou. Po té se přikládají předem nastříhané a ve vodě namočené čtverečky sádrového obvazu tak, aby se překrývaly a tím se spojily navzájem do sebe (pozor na vlasy, ať se také nestanou součástí masky…). Po letmém zaschnutí se překryjí ještě jednou vrstvou. Jakmile i ta trochu zaschne a zatvrdne, lze masku sejmout, očistit od toaleťáku, případně zastříhnout nějaké nerovnosti okraje. Pak lze masku vymalovat a opatřit gumičkou nebo provázkem pro nošení. Za vytvoření masky a na památku dostane každý, kdo se odvážil nechat se zasádrovat, malý diplomek od samotného „Šamana“. Zmalujeme vás… nejen jako indiány !

Tuhle akci provádíme většinou v den odjezdu z tábora, kdy je chvilka času při balení a bourání stanů. Pár vedoucích vezme speciální barvičky určené na obličej a podle fantazie nebo přání děti zmaluje a takto nastupujeme do autobusu, takže při předávání dětí rodičům někteří dospělí zákonní zástupci nevěří vlastním očím, že tahle duha, kytka, slimák, rozkvetlá louka, Batman či přímo smrťák je opravdu jejich dítě…

Nakonec i u malování, kde se o diplomku nepíše, jsme měli jeden připravený. Byl na něm mimo jiné nápis: „Každý správný indián bude řádně zmalován…“ U každé hry byl někdo z oněch našich malých i velkých organizátorů. Někteří ani neměli pořádně čas se rozhlédnout do okolí, jak se činí ostatní organizátoři z celé Prahy. Nakonec jsem se i já podíval ke „konkurenci“, pozdravil pár známých, které jsem rok neviděl, některé i daleko delší čas. O naše i jiné programy nabízené ten den byl zájem. Někdy takový, že jsem musel vysvětlovat, že některé činnosti jsou opravdu časově náročnější a aby zájemci klidně přišli o chvíli později (třeba u sádrových masek). Malování na tváře i jinam mělo tradičně úspěch, i někteří odrostlejší účastníci si nějakou tu malůvku nechali vytvořit. Rybářské náčiní také nezahálelo a boj o šátky měl úspěch. Konkurenční party nadšenců měly také nabito. Velký zájem byl o lodě, každý se chtěl projet na rybníčku. Nakonec i naši malí i velcí organizátoři zkusili vodu, někteří i na vlastní kůži! Folková kapela, která hrála na hlavní táborové louce, téměř ušla pozornosti mých očí, neviděl jsem z nich zhola nic, jen slyšel z povzdálí jejich písně.

Co nás trochu nenadchlo byl prodej alkoholu po celou dobu akce. Žádné excesy se však nekonaly, tedy o žádných nevíme. Časem jsem si uvědomil, že některé děti chodí po táboře zmalovány někým jiným, než námi. Dlužno říci, že tato konkurence byla velice šikovná!
Zájem byl i o zvěčnění pomocí digitálního foťáku, výsledný produkt byla listina jako z opravdového divokého západu – „Wanted“. Tolik hledaných Tuláků pohromadě jsem ještě neviděl. V celém areálu i v přilehlém okolí, v lese i ve skalách, probíhaly další hry. Sám jsem z nich viděl málo. Za vodou byla stezka, která, tuším, začínala velkou tabulí s dravými ptáky, nahazovala se udice do dálky, střílelo se ze vzduchovky a podobně. Snad nikdo z těch, kdo se nechal zlákat a přijel zvláštním parním vlakem ten den do Lhotky, nemusel cesty litovat.
Čas běží rychle, když je co dělat. Kolem půl třetí se Lhotka počala vylidňovat, děj se zvolnil, vše pomalu končilo. Začali jsme uklízet svá stanoviště, vlak zahoukal a lidé, plní nových zážitků, nás opustili. Lhotka nebývale ztichlá odpočívala od toho náporu lidí. Hladina rybníčku se také pomalu uklidňovala, ale někteří Tuláci se postarali o již zmíněnou mokrou tečku za akcí. Sbalili jsme, pojedli a popili něco ze svých zásob a pomalu byl čas k odjezdu. Většině se opravdu nechtělo domů. Nakonec jsme se pozdravili se „šerifem“ – ředitelem karlínského DDM a naše dvě vozidla se dala do pohybu. Klidná cesta do Prahy byla provázena unavenějším máváním dětí na ostatní vozidla (cestou tam to bylo daleko bouřlivější). Konečná pro většinu nastala u opět u Hostýnské. Vždy znovu a znovu mám radost, že kolem nás je dostatek lidí schopných a ochotných chystat něco pro druhé, že je tu spousta dětí se „svatým“ nadšením pro věc a to vše dohromady tvoří nádhernou atmosféru radosti a rozzářené oči dětí i dospěláků opravdu stojí za to. Moc a moc díky vám všem, kdo se pokaždé pouštíte do takovýchto věcí. Ať vám to vydrží!

Pokud nás napřesrok „domeček“ osloví, zda bychom nechtěli zase na „prezentaci“ do Lhotky, hádejte, jaká bude naše odpověď

Světlo vašim krokům! Michal

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« srpen 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Všechny události

Dnes je: 17.08.2017
Svátek má: Petra
Zítra slaví: Helena

Narozeniny slaví

25.08. - Terka (13)

Kalendář