Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Noemova archa

Tolštejn, 6. – 8.5.1994

S malým časovým zpožděním všech zůčastněných sešli jsme se u školy. Po rozdělení jídla dětem do batohů a příjezdu na nádraží kde čekal další zbytek výpravy nasedli jsme do vlaku, který vyrazil směr Děčín. V Děčíně kupodivu sečkal vlak který nás odvezl až do Jedlové. A nyní cesta na hrad. Byl jsem pověřen a ukrytí úvodního svitku na Konopišti a nyní již musíme uznat že schován to za ukazatelem dlouho odolával očím potomků Adamových.

Po vybalení věcí na hradě někdo zůstal aby připravil krmi a ostatní odešli k ohništi kde vyslechli příběh od Ochránce skříňky příběhů „X“ a v jeho doprovodu se odebrali k lavičce nad chatami kde vyslechli jsme zbytek. Poté návrat na pozdní večeři a po ní všichni po třech skupinách odešli na místo kde naposled naše oči spatřili Ochránce. Od lavičky nad chatami šel každý po jednom na rozcestí (k osudu). Zde sám mistr Noe rozdal každému znamení které nakreslil pradávným fixem za krk a slovo. Třem vybraným jedincům dal i svitek rozbalitelný až po ránu. Po návratu což bylo již 0:15 druhého dne odešli mladší na lóže a my no škoda mluvit ve 2:00.

Po raním posilnění svolán nástup byl a ze slov včera rozdaných složena věta býti měla. No téměř se to povedlo. Dle oné věty znamení na krku rozdělila děti do 3 skupin a po rozbalení svitku bylo třeba vykonat úkoly nakreslit na sudý počet kartiček ze svitku vždy po páru zvířat a na lichý sepsat přání co chceme zachránit do nového světa. Dále se odebrat do hvozdů okolních a vyrobit archu. Nakonec jsme každá skupinka něco stvořili. S archou je všichni odebrali k vodní ploše kde po sesbírání zvířat po lese roztroušených ty naložit na archu a přepravit na druhou stranu. Mezi tím co děti sbírali snažilo se několik snaživců přehodit klacek se šňůrou na druhou stranu aby bylo po čem tahat archu. První spadl do vody David aby zachytil klacek od Michala, pak dlouho nic, ale nakonec bylo povoleno koupání nenucené a tak klacky zachytili odvážlivci ve vodě. Archy šťastně dopluly a my se v největším vedru vypravili zpět na hrad. Zde byl v 16:30 oběd. Po obědě asi v 18 hodin vypluli jsme s archou na rozbouřené moře. Po cestě byly různé úkoly jako chytání ryb, jak získat vodu, hledání jader atd. Na konci měla každá posádka vyslat krahujce který schoval v lese zprávu která znázorňovala pevninu. Po něm postuúně vylétaly holubice a měly najít onu pevninu. Po nalezení a přečtení zprávy jsme se odsunuli na nejvyšší místo na Tolštejně odkud je směrem západním vidět zatím jen vrcholek hory Arrarrat (Jedlová). To zakončilo dnešní putování.

Po snídani a zabalení se všichni dle svitku odplazili na onu horu Arrarrat, kde nalézt měli jsme co nám patří. Poté se zjevil Noe a rozdal vyhlásil pořadí úspěchu posádek a rozdal zvláštní ocenění. Pak všichni vydrali ze svých úst ocenění výpravy a konec. Jídlo, dobalit, douklidit a na republikový vlak.

A jiný zápis

Kdo by neznal starý příběh o potopě světa a Noemovi, který v arše převeze zvířata do nového světa? Rozhodli jsme se zažít potopu na vlastní kůži. Již v pátek po příchodu na hrad a ubytování jsme odšeli do podhradí k ohništi za Ochráncem Skříňky příběhů, kde jsme vyslechli příběh o potopě světa. Ochránce všechny odvedl dál, k lavičce nad chatami, a odtamtud musel každý sám až do místa, kde v létě všechny čekal Osud. Tuláčata se tam setkala s Noem a ten každému na zátylek nakreslil znamení a řekl jedno slovo. Tři tuláčata také dostala svitky, aby je rozbalila po ránu. Když jsme si řádně během noci z pátku na sobotu odpočinuli, postavili jsme se do kruhu podle pořadí, v jakém jsme přicházeli za Noem a ten, kdo nezapomněl, řekl své slovo. Podle sestavené věty jsme si navzájem zkontrolovali znamení. Ta nás rozdělila do tří skupin. Otevřeli jsme svitky, to již každá skupina zvlášť, a pustili jsme se podle jejich obsahu do díla, neboť jsme čekali, že velká voda přijde co nevidět… Každá skupinka každá dostala dva balíčky lístečků. Jeden (byl jich lichý počet) jsme měli popsat vlastnostmi, které chceme převézt do nového světa. Museli jsme však pečlivě vybírat, byl jich omezený počet. A druhý balíček tvořil vždy dvojici lístečků. Na ně jsme zvěčnili zvířata, kterých se nám sželelo a chceme je zachránit před velkou vodou. Všechny tyto kartičky však bylo třeba naložit do archy a převézt přes vodu, aniž by nějaký uplaval. K tomu nám však ještě chyběla archa.

Každá skupinka vyrazila do krajiny a měla za úkol archu vyrobit z materiálů, které v přírodě najde. Do určené hodiny měla najít vodní hladinu, kde čekal Noe (Jakub). Archy měli různou kvalitu, jedna byla z kůry, další vyrobená z choroše. Naše skupina spojila klacíky dva choroše a vydlabala v nich komůrky pro vlastnosti a zvířata. Dopředu jsme věděli, že archu budeme mít ve vleku přes vodu a tak jsme museli zařídit vše, aby se archa nepřevrátila a vůbec držela na vodě stabilně. Noe nás čekal všechny u rybníka nedaleko Jiřetína, kde se nám na letním táboře při plnění Brány vodního živlu zjevoval Moran(?Lagun?), a zadal nám úkol. Museli jsme najít ona zvířátka. Byla rozházená na nedaleké louce a dalo nám práci, než jsme k sobě stejná našli! Přes roh rybníka, kde byla dlouhá hráz, jsme museli navázat všechny svoje uzlovačky, tkaničky, provázky tak, abychom vodu dokázali přehodit, chytit konec na druhém břehu a archu přetáhnou opatrně přes vodu a nic z ní přitom nevysypat. Spoustu zábavy jsme přitom užili. Zkuste hodit jednou, nedosáhnete, a pak zkuste hodit podruhé. A ouha! Všechny provázky máte nacucané vodou, ztěžknou, a váš druhý hod je podstatně horší… Dlouho se všechny tři skupiny mořily s přehazováním svých lanek. Děti byly ochotné do vody skočit a kousek, který zbýval, doplavat. Ale voda byla chladná a já jsem ochotou pustit je tam zrovna neoplýval. Naše skupina si na konec provázku přivázala klacek jako oštěp. Ani tak nedoletěl úplně na druhý břeh. Zbývalo snad jen pár centimetrů k tomu, aby David (E.T.) na druhém břehu na klacek dosáhl. Nahýbal se z hráze, ztratil rovnováhu a už byl ve vodě! Hned bylo u hladiny několik ochotných rukou, ale E.T. duchapřítomně neplaval zpět (!). Rozhlédl se, kde je koneček našeho klacku, chytil jej a teprve potom se nechal i s ním vytáhnout na břeh.

Naše archa se jako první objevila na druhém břehu… Ostatní se snažili o sto šest. Děti mne soustavně přemlouvaly, aby do vody mohly skočit a doplavat. Nemaje s sebou plavek, chystaly se skočit jak byly, v tričku i teplácích. Ale na to jsem neslyšel. A byť povětšinou osmi až desetileté, nechtělo se jim oblečení vzdát. Dlouho jim to vydrželo. Snažily se ze břehu různými klacky dosáhnout kýženého konce provazu té své archy, pobízely se navzájem, až znervózňovaly přítomné rybáře. Když už z mého pohledu dosáhlo snažení na břehu bodu varu, nechal jsem všechny pomocné větve vytáhnout z vody a povolil jsem kousek, který zbýval, doplavat. A tentokrát již trička i tepláky zůstaly na břehu sami. První se pokusila vlézt do vody Dáša, ale na poslední chvíli si to rozmyslela, po ní se jako střela ponořil Kapucínek a nakonec Veverka. Archy se všechny tři sešly na druhém břehu…

Vydali jsme se na oběd zpátky na hrad. Po posilnění naše plavba pokračovala rozbouřeným mořem. To jsme děti po oněch třech skupinkách protáhli lesem cestou i necestou plnou úkolů, na jejímž konci byl list, který říkal (jako podle legendy), že krahujec má prozkoumat okolí, zda neuvidí pevninu (krahujec byl velký Tulák a tajně nesl svitek, který nás posílal jinam. Ten nenápadně umístil v terénu). Krahujec se vrátil s prázdnou a tehdy byla vyslána holubice (dítě). Ta byla šikovnější, nebo také ne a děti se vystřídaly, a ukrytý svitek nalezla. Podle slov ve svitku se skupina vrátila na Tolštejn, vydrápala se na vyhlídku a rozhlédla se po kraji, kde leží Ararat, kam se zítra popluje. Měl to být nejvyšší kopec v okolí (Jedlová) a děti jej velmi rychle nalezly. V neděli po ránu nás tedy čekal kýžený břeh – Ararat. Museli jsme tam najít to, co nám patřilo – tedy ukryté pamětní lístky a snad i něco sladkého. V kruhu s Noem jsme si pověděli, co se nám líbilo a co ne, podívali jsme se i na obnovenou rozhlednu a vyrazili zpátky do hradu na oběd a později i na vlak domů. Mohu-li na konci tohoto vyprávění připojit ještě trochu emocí, byla to jedna z nejkrásnějších výprav v tomto školním roce. Měla včasnou přípravu a děj, který vyvrcholil sobotním přetahováním arch, kdy se děti vyhecovaly, zapomněly na stud a skočily do vody i pro archu, která nepatřila právě jejich skupince. Kéž je více takových pohlazení po duši!

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« září 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Všechny události

Dnes je: 24.09.2017
Svátek má: Jaromír
Zítra slaví: Zlata

Narozeniny slaví

19.09. - Eliška (11)

Kalendář