Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Podzimní prázniny na Coruscantu

podz12-1-nahled Tučkova hájenka, Svratouch, 24. – 28. 10. 2012

Středa 24. 10.

Původně jsme měli odjíždět z Hlavního nádraží, ale pár dní před osudnou středou jsme dostali informaci, že máme dorazit před ZŠ Hostýnská. V šest hodin večer se nás sešlo patnáct. Za chvíli přijel Jirka a my nasedli do jeho „mikrobusu“. Po dvouhodinové cestě nás v obci Svratouch překvapila hustá mlha, ale s pomocí správce se nám podařilo najít hájenku.
Po večeři najednou přišla první důstojník Arien, která nám řekla, že se nacházíme na planetě Coruscant, kde žijí Gungani, kteří nosí směšné čepičky, ale nemáme se jim smát. Za chvíli byl slyšet dupot nohou a do jídelny vběhli dva doktoři Gungani nesoucí třetího v náručích. Položili ho na zabordelený stůl a začali ho ošetřovat. Vypadal totiž, že je raněný, spíš polomrtvý. Nerozuměli jsme jim, ale po komunikační tabletě jsme pochopili a co se jedná. Gunganí doktoři ale u nás dlouho nepobyli a hned s raněnou běželi do nemocnice. Nevěděli jsme, co dělat, proto jsme šli spát s nadějí, že zítra potkáme Gungany znovu.


podz12-2-nahledČtvrtek 25. 10.

Ráno nás probudil gungan a prý, že máme s ním jít lovit zvěř na snídani. Lovili jsme okolo domu zajíce, bažanty, koroptve, lišky, vlky a jeleny. Zvířata jsme směnili za normální jídlo. Jídlo jsme snědli a po něm pravil gungan: „Abyste mohli řídit kluzáky, musíte být občany planety Coruscant.“ A proto jsme za čali pobíhat po úřadech. Začalo to toxickým testem, pokračovalo přes vyšetření a lingvistickou erudaci až po státní občanství.
Po získání občanství jsme se rozdělili do kast podle doporučení úředníka. Každá z kast měla jiné znaménko na čele. Znaménka byla ve tvaru hvězdičky s 3 – 6 cípy. Podle počtu cípů kasty měly různé povinosti, možnosti i práva. Ti, co měli více cípů byli z nižší kasty, takže museli nosit čaj a dělat jiné služby pod podmínkou slušného poprosení.
Po získání občanství se dostavil další gungan, se kterým jsme se vydali do lesa stavět kluzáky a byly vylosovány posádky. Lodě byly ze dřeva a provázků. Jakmile byly zkonstruovány a ozdobeny, posilnili jsme se a udělali obhlídkové kolo po závodní dráze. Gungan – startér pouštěl pouštěl lodě na trať po pěti vteřinách. V cíli vyl první Profesor se Zuzankou. Po závodě jsme se dostali do chaty, kde jsme hráli městečko Palermo. Poté jsme se šli projít ven bez baterek. Šli jsme docela dlouho. Když jsme se vrátili, řeklo se, že nesmíme ani promluvit. Přečetli jsme Malého Prince a šli spát.

podz12-3-nahled Pátek 26. 10.

Dopoledne, po výtečné snídani (rybičky s houskou) jsme si sbablili věci do bazénu – plavky, ručník, čisté oblečení a mýdlo. Nahrnuli jsme věci do několik málo batohů a vyrazili. Pěšky to bylo asi kilometr po silnici. Ve Svratouchu, kde jsme nastupovali do autobusu, jsme slyšeli z amplionů „božského Káju“.
Asi za půl hodiny jsme vystoupili v Hlinsku. Dříve, než jsme si mohli vlézt do bazénu, jsme museli urazit pár set kroků po chodnících. Okolo Píšti babičky baráku jsme dorazili k novému bazénu. Nevím, jestli byl nový, ale vypadal tak. Zaplatili jsme si hodinu v bazéně a patnáct minut ve vířivce. V té jsme se postupně prostčídali. S sebou jsme si nezapomněli vzít míč, takže jsme mohli hrát vodní pólo.
Po vyfoukání hlav jsme poprvé v historii Tuláků šli na oběd do restaurace. Tam jsme si dali upumu (kuskus se zeleninou a dva druhy salátu), byl to opravdu výborný oběd. Pár z nássi dalo nějaký zákusek a pokračovali jsme městem dál. Jakmile jsme vyšli z baráku, začalo mírně krápat. Řekli jsme si, že nejsme z cukru a procházeli se po místním skanzenu – Betlém Hlinsko. Začalo ale pršet víc, tak jsme požádali paní průvodkyni o zkrácenou prohlídku.
Svolila, a proto nás zavedla do čtyř chaloupek. Viděli jsme místní školu, výrobnu loutek i černou kuchyni. V posledním stavení byla výstava o masopustu v okolí Hlinska. Mohli jsme si prohlédnout rasa, pána ve fraku i slamáka, ze kterého si každý chtěl utrhnout alespoň stéblo.
Když prohlídka skončila, udělali jsme společnou fotku a konstatovali, že sněhoprší. Nandali jsme čepice a vyrazili na autobus, který měl jet za deset minut. U semaforu, asi sto metrů od zastávky, jsme zahlédli atobus. „To bude náš!“, jakmile blikla zelená, Radar vyrazil sprintem vpřed. Po polovině uražené cesty zjistil, že to nebyl náš autobus. Ten jel až za pět minut.
podz12-4-nahled Vystoupili jsme ve Svratouchu a tentokrát již opravdu sněžilo. Všichni začali chytat sníh do pusy, a tak nám cesta uběhla rychle.
U baráku už byla pěkná vrstva sněhu asi 2 cm. Zahráli jsme si pár her, jako oblíbené městečko Palermo. Za chvíli k nám přišel kapitán Kirk s jedním s Jediů. Představil nám nový počítač a jeho funkce. Může nám ukazovat signály, které jsme se naučili na akademii.

Sobota 27. 10.

Tohoto rána se všichni zbudili s jedinou myšlenkou: „Banánová buchta!“ Ale jaké bylo přeekvapení těch, co našli v buchtě okurku a na pečícím papíře nápis:“Pochutnali jste si na okurčičce?“ Všechny to dopálilo, ale druhý pekáč byl v pořádku. Následovně jsme se s jedním Jediem vydali na cestu do školy Jedi za modrým světlem.
Občas na nás Syloni udělali nálet, proto jsme se museli co nejrychleji schovat. Jelikož Jediové musí být obezřetní, hráli jsme smraďocha. Když se začalo zvedat bahno, vylezli jsme na vysoký objekt a čekali než hnusný sliz opadne. Objevování obludek nebylo časté, ale ani příliš řídké. Proto jsmeje museli zastrašit šílenými kreacemi. Už nám skoro umrzaly konečky prstů, když jsme dorazili konečně do školy Jediů.
podz12-5-nahled Přivítal nás mistr Yoda, který nás prověřil starou zkouškou. Procházeli jsme velkým labyrintem. Značili jsme si za sebou cestu, a tak jsme jednoduše našli cestu zpět. Za půl hodiny se nám konečně podařilo najít na konci modré světlo. Rozloučili jsme se s mistrem a pomocí místního teleportu jsme se přemístili do přetlakové komory v USS STAR.
Katrys za chvíli přišla a poradila nám, že bychom měli zjistit, kdo z nás je tedy Sylon. Postupně jsme si všichni posvítili na krky, ale nic jsme nenašli. Najednou začal někdo utíkat. Byl to Mates. Vrhli jsme se za ním, ale to už byl někde venku. „Sakra, utekl Sylon.“ Poslední, kdo ještě zůstal neosvícen byla Píšťalka. Sice nám to přišlo nepravděpodobné, ale zkusili jsme jí posvítit na krk a viděli jsme syloní znak. Hned jsme se na ni vrhli. Katrys jí ale vyprostila z chumlu těl a odvedla do vězení.
Potom jsme si uvařili oběd. K obědu byla čína. Po obědě přišel Jedi. Řekl nám, že Coco, Ríša, Lili a Zuzanka budou žalobci a odešli do dřevníku. Prófa, Jindra, Anička, Dan a Kuba budou obhájci. Vojta, Jedi a Sylon byli svědci.
Obě skupiny se tedy začaly připravovat na soud. Obhájcům pomáhal jeden ze Sylonů a žalobcům pomáhal Jedi. Připravili si úvodní řeč, argumenty a otázky na svědky.
Nastal den D, hodina H, minuta M a sekunda S, soud začal. Soudce si postupně přizval obě strany i obžalovaného Sylona. Řízení mohlo začít. Žalobci i obhájci pronesli svoje úvodní řeči, poté vystoupili svědci, kterých se soudce ptal na roztodivné otázky. Už se schylovalo k rozsudku. Najednou se rychlostí blesku zvedl Sylon, vytáhl zbraň, odpoutal druhého Sylona a spolu s ním utekl pryč. Jedi se vrhl za nimi, ale už je nechytil. Ve dveřích hned začal zjišťovat jejich polohu. Soudce Sylony v jejich nepřítomnosti odsoudil. Jedi zjistil, že se syloni již nachází na jejich domovské planetě Sylon. Soud byl rozpuštěn.

Po chvíli jsme uslyšeli křik vycházející ze vzduchotěsné komory. Rychle jsme tam seběhli a našli pravou Píšťalku. Byla svázaná již dva dny. Nedostávala ani najíst ani napít. Rozvázali jsme ji tedy velice pevné uzly a dali jsme jí něco k jídlu. Venku skoro celý den sněžilo, proto jsme se rozhodli jít ven. Sníh na podzimkách hodně dlouho nebyl. Zahráli jsme si eskymáckou honičku, koulovačku a pár sněhových her. Přišli jsme rovnou na večeři.
Po jídle Dan vytáhl lighsticky. Každému nějaký věnoval. Vytvořili jsme s nimi show a ukázali ho vedoucím. Poté už jsme s nimi pouze blbli.

podz12-6-nahled Neděle 28. 10.

Tomáš Večernici vzbudil se slovy : ,,Večernice, víš,že není osm hodil ale devět?“ Od této chvíle si všichni přesunuli hodinky o jednu hodinu vpřed, protože Tomášovi důvěřovali. Pouze Kuba ne, ale to jsme se dozvěděli pozdě. Prví děti teda vstávali v půl sedmé, snídaně (výborný perník, tentokrát již nezkažený Sylony) v půl osmé. Po ní následovalo rychlé během něhož přišel Gungan a kapitán Kirk. Gungan nám poděkovalpoděkoval za to, že jsme se zúčastnili závodu kluzáků a tím nedopustili poskvrnení Coruscantu. Kapitán nám zase rozdal šerpy, na kterých nám budou každou výpravu přibývat značky. Zároveň si vzal palubní počítač.
Oběd následoval v 11:30. Změny času jsme si stále nevšimli, takže jsme si mysleli, že je 13:30. Poté už to byl fofr, protože za hodinu měl přijet Jirka a správce. Bylo nám divné, když ani po hodině a půl nepřijel. Jelikož jsme měli mobily vybité, museli jsme zavolat z Večerničina mobilu Berunovi. Ten dal vědět Jirkovi. Nakonec jsme zjistili, že jsme blbě posunuli hodiny, a proto jsme celý den měli o dvě hodiny víc. Nevadí, tak jsme si zahráli pár her ve vyklizeném baráku a Jirka přijel včas.
V Praze před Hostýnskou jsme si právě dávali nástup, když přišel kapitán Kirk. Rozdal nám pamětní lístečky a odešel. Už chybělo pouze rozloučení a rozchod s rodiči.

Zapsal: Mates, Tomáš, Kuba, Profesor

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« listopad 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Všechny události

Dnes je: 22.11.2017
Svátek má: Cecílie
Zítra slaví: Klement

Narozeniny slaví

26.11. - Timur (10)

Kalendář