Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Pokračování úvodu do hry - Martin Šporka z Lipé

Zbořený Kostelec, Týnec nad Sázavou, Hvězdonice

Již ve 4:45 zvonil budík a přesto se sraz u školy v 6:00 stíhal špatně, přesněji vyjádřeno v 6:15. Již na Želvě jsem potkal 1 ze členů naší výpravy i se svým doprovodem. Společně dojíždíme ke škole a již z povzdálí se line podivné ticho, kterým nikdy před tuláckými akcemi tyto končiny neoplývají. Ano a opravdu před školou nikdo není a tak vítězí dohoda a jedeme na Vršovické nádraží a již na druhé zastávce tramvaje nastupují Tuláci – přiznejme vyměkli a odešli již po 15 minut po srazu.

V 9:06 vystupujeme v Týnci nad Sázavou a jdeme po kombinaci modré a žluté (nakonec se ukázalo modré a červené – žlutou jsme přešli) na Zbořený Kostelec. Pod zříceninou hradu na nás již čeká Šimon a čte úryvek z deníku Martina.

" V úryvku se pojednává o smrti Martinova otce a o tom co Martinovi na smrtelném loži vyslovil a jeho poslední slova zněla: „Nejsem tvůj.“ Martin nevěděl co si o slovech pomysliti až přišel na místo kam otec zakopával listiny."

Nyní jdeme na zříceninu a hledáme ony svitky, ale po jejich přečtení zvídáme akoráte seznamy různých věcí avšak posléze i zprávu o tom že na zřícenině Hlásce čeká na nás Jakub – přítel Martinův. Po přestávce vyplněné jídlem a hraní scének (vždy 2 lidé předvádějí vybranou pasáž – žena chce na auto, opilý manžel chce domů, paní v masně atd.) se vracíme na nádraží do Týnce a přejíždíme s přestupem v Čerčanech do Senohrab a zde oslabeni o Šimona (odjíždí do Prahy neudělalo se mu dobře) putujeme na Hlásku. Zde nalézáme list zanechavší od Jakuba: " Milý Martine již dále nemohu čekat. Můj otec jakmile se dozvěděl o smrti tvého vydal se na cestu a koncem října bude projíždět přes Všenorské panství.

Dále odcházíme až po vykoupání nohou Tuláčat (nelegálním) a ve Staré Dubí narážíme na Tuláky z Karlína. Asi za 1 hodinu stanuli jsme pod zbytky zříceniny ve Staré Dubí. Já čekám u batohů a sbírám listy na herbář a ostatní šplhají do kvalitně prudkého kopce. Asi za půlhodiny se vracejí všichni živi a zdrávi. Po nasbírání některých kopřiv odcházíme zpět na Hvězdonické nádraží a čekání na vlak vyplňujeme diskusí o vyvolávání duchů atd. Ve vlaku do Prahy přes Čerčany probíhá dobrá akce nasazování punčoch na hlavy. Horší to bude až se k vánocům dostane rodičům do rukou tablo s těmito fotkami a nápisem Poznejte své dítě ?
Vystupujeme na nádraží Strašnice a Michal veze dvě zhroucené děti na hlavní nádraží.

Zápis od Michala Vydali jsme se na první větší „Martinovskou“ výpravu, sice jednodenní, o to však jsme měli v plánu obejít poměrně mnoho starých sídel. Věc se zdařila, dozvěděli jsme se mnoho o samotném Martinovi a je ho nejbližších přátelích. První naše cesta vedla vlakem do Týnce nad Sázavou. Odtud jsme postupovali pěšky na Zbořený kostelec – kdysi hrdé sídlo Martinova rodu. Šimon, který nás tam čekal, přečetl řádky z deníku, které nás trochu překvapily. Byly smutné, protože pojednávaly o smrti Martinova otce a jeho posledních slovech. Zněla: „Nejsem tvůj…“ Martin tehdy nevěděl, co si má o těch slovech vlastně myslet. A řekl si, že věci musí přijít na kloub. Odešel na místo, kde otec zakop[ával listiny a pustil se do hledání… Také my jsme zaostřily oči směrem k rozvalinám a začali pátrat. Měli jsme štěstí, ale listiny nám mnoho nepomohly. Byly to seznamy různých věcí, snad těch, které je do hospodářství třeba opatřit. Až poslední z nich nám dala vědět o Jakubovi, příteli Martina, který kdysi na něj čekal na Hlásce. Pod Zbořeným Kostelcem jsme se zdrželi delší čas, posilnili jsme se na cestu ze zásob z domova a hráli hry, při nichž se předvádí někdy málem divadelní představení na dané téma. Popojeli jsme vlakem do Senohrab, doplazili se až na Hlásku a naslouchali dalším slovům o Marinovi. Zde nalézáme list od Jakuba: „Milý Martine již dále nemohu čekat. Můj otec jakmile se dozvěděl o smrti tvého vydal se na cestu a koncem října bude projíždět přes Všenorské panství.“ (tehdy jsme plánovali velkou podzimní výpravu do Všenor a netušili, že se vydáme do Živce u Písku!). Cestou do Staré Dubé jsme procházeli přes Poddubí u Senohrab a tam jsme také ptali na víkendové výpravě Karlínské Tuláky. Bylo to příjemné (a z mé strany i tušené) setkání. Vyšplhali jsme na Starou Dubou a tam nás překvapila lana připevněná ke stromům tak, aby se příkré svahy daly bezpečněji zdolat, překvapil nás také erb, který byl znamením nepřátel Martina. Nikoho jsme však nepotkali. Pod hradem jsme si řekli o čtyřech rostlinách, které musí každý z nás nasbírat, usušit a v pravý okamžik použít… Někteří se ihned pustili do sbírání a než jsme se vydali na nádraží a domů, měli již alespoň jednu z rostlin (kopřivu) nasbíranou. Dozvěděli jsme se, že Jakubův otec má pro nás (pro Martina) důležité listiny. A mnohý z nás začal dumat nad tím, co asi obsahují. Ale na to si všichni museli počkat do podzimní výpravy.

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« září 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Všechny události

Dnes je: 20.09.2017
Svátek má: Oleg
Zítra slaví: Matouš

Narozeniny slaví

15.09. - Anička (13)
15.09. - Dan (13)
19.09. - Eliška (11)

Kalendář