Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Prázdninová výprava Kmene 1995

Husinec, 5.-9.7.1995

Na naši tradiční prázdninovou výpravu letos vyjel pouze kmen! Jednak jsem dlouho nevěděl, kolik velkých rádců nakonec pojede (v jednu chvíli jsem to byl pouze já a klubko dětí) a potom příležitost být v Husinci dostali všichni a to v červnu. Nakonec nás bylo šest: Veverka, Wendy (která se zotavila po příušnicích), Konopík, Myšák, kterého jsme chvíli musel přemlouvat, Macek, který odjel na tento čas z vojny, a já.

Hned první večer naší přítomnosti v Husinci, pátého července, začínaly oslavy Husova výročí slavnostním ohněm na nedalekém kopci. Nakonec jsme jej viděli z dálky z našeho tábora od Blanice, k velké (ale úsměvné) nelibosti Konopíka, který to celé chtěl vidět zblízka (a neviděl, stejně jako loni…).
Museli jsme se o sebe sami starat a tak nám čas utíkal rychleji, než kdybychom jen nečinně leželi u vody. Museli jsme neustále zásobovat ohniště, aby bylo na čem vařit, chodili jsme pro vodu do stáje ke koním, což děti strašně rády, a také jsme pomáhali našemu dobrodinci panu Oulickému se skládáním lavic na slavnost i po ní.

Na Husovy oslavy letos přijel i prezident Havel. Nikde dopředu nebyla na plakátech o něm ani zmínka, ale místní věděli, kdy a kam za ním jít…
Konopík se rozhodl splnit si ze Stezky odříkání Bobříka samoty a Veverka se dala zlanařit, že si jej splní také. V okamžiku, kdy mi měly na dvanáct hodin zmizet z dohledu dvě tulačky a každá měla být po celý tento čas někde sama bez našeho vědomí v terénu, uvědomil jsme si, že to má svá rizika. Proto jsme na místě tohoto bobříka trochu poopravili tak, aby opravdu každý, kdo se jej rozhodne ulovit, musel, jak je dáno, strávit dvanáct hodin osamotě, ale aby přitom dospělí věděli, že „ještě žije…“

Místo, kde jsme tábořili u říčky Blanice, je v údolí a okolí stoupá do svahů. Vybrali jsme na nich zalesněná místa a sedmého července krátce před šestou ranní se obě tulačky, každá jinam, na ně vydaly. Vybaveny jídlem a světlými igelitkami k signalizaci nás opustily na půl dne, aby se tak staly prvními, kdo se o lov tohoto bobříka u nás pokusí. Lov se oběma zdařil (a Konopíkovi dnes již ke splnění celé Stezky zbývá ulovit jen Bobříka mlčení!). Obě však tuto zkoušku překřtily na Bobříka nudy. Čím se celých dvanáct hodin tulačky v místě zabývaly, můžete si přečíst z jejich zápisů, který si po dobu trvání lovu dělaly.
Obsahem Bobříka ovšem není jen se nezřízeně nudit, ale hlavně pozorovat. Za tu dobu smysly zbystří a začnou vnímat to, co dosud zůstávalo skryto. Třeba Konopík na otázku, zda tímto způsobem někdy pozorovala housenku, řekla, že ještě nikdy. Ne každý však je náturou pozorování chtivý.

Protože jsme nechtěli jen zůstávát v nejbližším okolí tábora u koní, nebo u „limonádové babičky“ (nejbližší krámek), rozhodli jsme se my velcí, že vyrazíme trochu dál. Dětem se ten nápad vůbec nezamlouval, aniž by vůbe věděli, kam to bude. Plány byly dva: cestou ke zřícenině hradu Osule je odbočka, po níž se dá dojít na archeologické naleziště, ke slovanským mohylám. A druhá možnost se rýsovala za přehradou (kde bychom se svlažili), tam byly na mapě vyznačené sejpy.

Když nastal den a horko se jevilo jako neústupné, rozhodli jsme se všichni pro přehradu a tam jsme také nakonec zůstali – sejpy, nesejpy! Cesta k ní však byla dobrodružná, k vodě jsme dorazili na jiném konci než posledně cca před dvěma lety a tak jsme chvíli hledali vhodné místo pro slunění i pro vstup do vody. Našli jsme je a pokud se někdy příště zase k přehradě vypravíme, určitě to bude tam, než k původní pláži, kam jsme z povzdálí přes vodu hleděli a kde byla hlava na hlavě.
Každá výprava jednou končí. Děti s láskou vzpomínaly, jak nám onehdy nejel vlak a museli jsme v Husinci zůstat o den déle. I když se jim nechtělo pryč, některé přiznaly, že se domů těší, protože jinak budou celé prázdniny někde venku, ať již na chatě, nebo na táboře.

Nezapomněli jsme se rozloučit se všemi známými, s dědou Oulickým, „limonádovou babičkou“ i koníčkama. Vlaky tentokrát jely jak jsme potřebovali, rozpálené horkem však byly vagóny až k zalknutí – počasí se letos v Husinci (a nejen v něm) vydařilo až přespříliš.

Trochu vody vašim krokům Tuláci…
Michal

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« září 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Všechny události

Dnes je: 20.09.2017
Svátek má: Oleg
Zítra slaví: Matouš

Narozeniny slaví

15.09. - Anička (13)
15.09. - Dan (13)
19.09. - Eliška (11)

Kalendář