Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Puťáček 2011

Vrátili jsme se z letošního letního putování promočeni i opáleni, uchození, ale ne moc a obohacení o spoustu zážitků z hradů Humprecht, Kost a Trosky. A taky hlavně z Jičína, kde jsme viděli na vlastní oči Rumcajse. (Ale bohužel se nehýbal a jen tak si stál v ševcovně…)

Zde je autentický zápis z kroniky:

2. – 3. 7. 2011

Sešli jsme se na Hlavním nádraží. Po cestě ve dvou vlacích jsme vystoupili v malém městečku Sobotka. Šli jsme asi jeden kilometr pěšky a dorazili jsme do kempu, kde jsme jako první začali stavět stany. Nasbírali jsme dříví, rozdělali oheň a dojedli svačinku od maminky. Pro ty co neměli se připravila polévka. Na večer začalo poprchávat, proto šla většina brzy spát. Pršelo celou noc i další den.

Dopoledne jsme šli do „centra“ na divadlo. Nejdřív se tam zpívalo a potom tam bylo dětské představení. Když jsme se vrátili do kempu, tak jsme uvařili knedlíky s jahodovým kompotem a tvarohem. Po chvilce klidu jsme se vydali na zámek Humprecht. Paní průvodkyně nás celým zámkem provedla. Večer když jsme dojedli výtečnou večeři, byli jsme svědky toho, jak Patrik, Lukáš a Dominik dostali na holou.

4. 7. 2011

Dnes ráno jsme vstali plni očekávání. Doufali jsme, že až otevřeme stany, oslepí nás slunce – bohužel. Naštěstí ráno nepršelo. Po snídani jsme se chvíli flákali. Chvíli na to jsme začali připravovat hrůzostrašně nakrájené chleby. Byly to svačino-obědy na celodenní výlet na hrad Kost, na který nás stihl pořádný slejvák, hrad byl ale útěchou. Viděli jsme jak vlastníky hradu, dobové kostýmy, tak strašlivou mučírnu s replikami mučících nástrojů. Po prohlídce si někteří užili smažené bramborové spirály. Cestou zpět do kempu si Píšťalka pořídila plno fotek s kytkama, ropuškama a housenkama. K večeři byla čína a potom už lítal jeden vtip za druhým.

5. 7. 2011

Ráno začalo konečně pršet – né vtip… začalo svítit sluníčko. Potom jsme si ina příkaz vedoucích zabalili všechny věci. Když jsme si zabalili, dozvěděli jsme se, že to všechno bylo jen proto, aby jsme si ve stanech uklidili.Dopoledne jsme vyrazili na hrad Trosky. Ušli jsme na něj asi 4 km, ale když to bylo pořád do kopce, tak se to zdálo o dost víc. Na hradu byla nejen sladká zvířátka, ale také úžasná podívaná. Hrad je postaven na velikém kopci obklopeném samou přírodou. Měl dva vysoké a nepřehlédnutelné výběžky, z kterých byl úžasný výhled. Cesta dolů byla už jednodušší, ale delší. Šli jsme něco přes 5 km. Do kempu jsme ale dojeli autobusem. K večeři byly noky se zelím a jako dezert rakvičky. Večer už byli všichni unavení přesně tak, jak to má být =)

6. 7. 2011

Když jsme ráno vstali a nasnídali se, začali jsme skládat stany. Ti, co neměli kašel, se ještě stačili opláchnout v bazéně, byl ale studený. Když už bylo všechno sbalený, vyrazili jsme do Jičína. Tam jsme nechali Radara pod vrbou hlídat batohy a ostatní šli na výstavu o Rumcajsovi. Potom jsme vyšlapali 156 schodů do Valdické brány. V cukrárně jsme si dali zmrzlinu a šli na chvíli na hřiště. K obědu byly fazole, chleba s máslem. Pak už jsme jen jeli domů.
zapsala Bára

A jak to vidí vedoucí

Vyráželi jsme s nelehkým úkolem zvládnout puťák (putovní akci, čili takovou, kde se putuje a tedy chodí…) s dětmi, z nichž některé pomalu ani neunesly svůj batoh. Naivní plány o cestě a okruzích a co všechno uvidíme se rozpadly ve chvíli, kdy jsme přišli na nádraží a viděli jejich zavazadla. Cesta vlakem a od něj na tábořiště proběhla celkem dobře. Dali jsme si několik odpočinků, čímž jsme zamezili pláči na téma, já tam asi nedojdu. A došli jsme.
V neděli pršelo, což se dalo podle předpovědi počasí předpokládat, ale nedalo se předpokládat, že ten déšť bude tak vlezlý. V Sobotce zrovna probíhal festival Šrámkova sobotka, tak jsme zašli na divadlo místních dětí „Ezopovy bajky“ spojené se zpěvem Yellow sisters. Odpoledne se počasí nezlepšilo, tak jsme se s malými batůžky a v pláštěnkách vyškrábali na Humprecht, kde paní průvodkyne sice mluvila monotónně, ale říkala i zajímavé věci. Třeba o přenosném záchodě ze 17. století, se kterým chodila speciální záchodová služka za svou paní. A nebo taky o akustické síni uprostřed zámku, kde se zvuk nese až 8 vteřin. To jsme taky vyzkoušeli na trianglech, které tam visely. Po cestě zpět pro změnu lezavě pršelo. Jo a ti tři dostali na holou, protože po sobě stříkali vodu ve chvíli, kdy všichni měli skoro všechno mokrý a oni taky… Hloupý nápad…
V pondělí jsme chtěli konečně vyrazit na pořádný výlet, tak jsme si namazali obědochleby a jak jsme se vypravili, začalo pršet. Přesně v místě, kde už nemá cenu se vracet, protože je člověk na půl cesty mezi výchozím a cílovým bodem se spustil pořádný slejvák. Díkybohu, že byly vynalezeny pláštěnky a hlavně, že je s sebou všichni měli. Na Kost jsme došli. A prohlídka byla super. Zdejší průvodkyně říkala opravdu hlavně věci zajímavé a důkladně nám představila mučírnu, což ocenili hlavně kluci. Patrik a Dominik si také vyzkoušeli jaké to je sedět v kládě. Bylo by to celkem praktické na zlobivce na tábor, ale bohužel už nejsme ve čtrnáctém století… Černá kuchyně se spoustou forem na bábovky, pudinky a jiným nádobím se zas líbila mně. Ale každý si určitě našel něco. Co se ovšem líbilo každému byl akustický oblouk u kaple. Na jedné straně se něco pošeptá a druhý to slyší hlasitě a zřetelně – takový středověký mobil. Cestou zpátky jsme původně chtěli jít chráněnou rezervací Údolí Plakánek, ale usoudili jsme, že je to moc dlouhé a taky rozbahněné a radši jsme šli severnější cestou přes Libošovice, kde jsem si v louce, přiznávám, fotila kytky:-)
V úterý jsme se původně skutečně chtěli přestěhovat do Jičína do chatek, ale protože konečně vysvitlo sluníčko, tak jsme si to rozmysleli a radšii se rozhodli zůstat, kde jsme byli. Naplánovali jsme, díky telefonické technické podpoře z Jizerských hor, výlet na Trosky ale v Libuni nám ujel Turnovský vlak, takže jsme tam uvařili kuskus a chvilku odpočívali po obědě. Bára s Opičákem se sázeli o jedení kari a nakonec asi nevyhrál ani jeden… Po dvou hodinách jel další vlak na Turnov a ten už jsme stihli, takže jsme vystoupili v Borku pod Troskami. Odtud jsme šli nahoru na Trosky a myšlenkám bolení nožiček Amazonka s Opičákem hrdě vzdorovali vymýšlením zábav při chůzi. Hra na ostříže se asi ujala nejlépe, ale i tipovací hra nebo povídání pohádky fungovaly výtečně. Trosky nám na vrcholu skutečně nabídly ohromující rozhled – a taky pěkný fučák. Vylezli jsme na obě věže (Bábu i Pannu), řádně se vyfotili, prohlídli si dravce a ovci, která mečela jak traktor a zas šli dál. Cesta zpátky byla delší, ale ušli jsme ji mnohem rychleji. Zaprvé to bylo z kopce a zadruhé, děti i nás hnala hrůza, že bychom nestihli autobus z Mladějova a museli jít dál pěšky až do Sobotky. Výsledkem toho bylo, že těch pět kilometrů jsme ušli za pouhou hodinu a byli jsme tam o půl hodiny dřív než bus.
Ve středu jsme hned po ránu začali balit – všechno, i když se vsadím, že tam po nás zbyla nějaká ta ponožka. Autobusem jsme se dopravili do Jičína, kde nám v infocentru poradili, kam se kouknout. Viděli jsme výstavu Rumcajsův svět, vylezli a Valdickou bránu, ze které byl super výhled do kraje a fotila jsem fotky typu „Opičák kouká na město Jičín“, „Lily, Fany a Jičín“, „Amazonka a Dominik a město Jičín“ a podobně. Potom jsme všem koupili zmrzku a šli do Rumcajsovy ševcovny, kde byla výstava různých předmětů, které mohl někdy Rumcajs používat nebo vidět, jak mohl žít a hlavně to všechno mělo vtipné popisky… (Toto je a) b) lopata na chleba, c) lopata na Jeníčky) Pak jsme se pro změnu vyfotili, aby mi zas někdo neříkal, že nemáme žádné fotky…:-) Šli jsme na nádraží, kde jsme si dali ohřáté fazole z konzervy a chleba a rohlíky s máslem a jeli domů!!!

A myslím, že to bylo celkem fajn. Bylo to tak akorát dlouhé, že to hezky uteklo. A příjemně. Tak uvidíme, co napřesrok…
zapsala Píšťalka

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« srpen 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Všechny události

Dnes je: 22.08.2017
Svátek má: Bohuslav
Zítra slaví: Sandra

Narozeniny slaví

25.08. - Terka (13)

Kalendář