Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Sázení stromků za blbce 2001

Domašín, Radošovice, 7.4.2001

„Jó, když Tě hňup naštve jako hrom, nezlob se, nekřič, vezmi rýč a zasaď strom.“

Snad mi všichni slušní prominou a nevztáhnou ten titulek na sebe. Ale tato akce má již svůj osmý ročník a stále pod stejně tradičním názvem: Sázení stromků za blbce. Ne každý má čas zrovna sedmého dubna, někoho sklátí nachlazení, někdo má třeba jiný závažný důvod proč nevyrazit do lesů v okolí Domašína. Jednoduchým sčítáním (nebo spíš odečítáním) jsme dospěli k číslu sedmi účastníků z řad Tuláků. Byli to Michal a Konopík, Majda, Jára, Kubík N., Lenka a Ondra Ž.

Ještě večer před sobotou, někdo také i v okamžiku, kdy mě ranní tramvaj transportovala ke škole, měnil svou účast na neúčast. Některá tuláčata mne nemile překvapují, jak silnou závislost pociťují ke konkrétním lidem z oddílu. Když nejede Tonda, tak nejedu ani já („Tondou“ tu zakrývám konkrétní lidi, žádný Tonda v oddíle není). To se v tu chvíli ptám sám sebe, jestli jim nabízíme dost tím, co pro ně děláme, že se takhle lehce zbaví své účasti na akcích jen proto, že právě jejich kamarád Tonda je tolik nastydlej, že zkrátka doma řeknou, že nejede. Lituji, že i někteří rodiče se pouští do spřádání těchto, jak se zdá, dost silných pavučin a zjišťují za své děti, jestli ten jejich konkrétní kamarád jede. Kde děláme my, co chystáme program, chybu, že někteří jedinci nejezdí na výpravu s Tuláky ale pouze s Tondou?

Ono to asi nebude v programu, ani v místě, ale v samotných těch několika tuláčcích, kteří se ještě nenaučili samostatnosti a stále se fixují na jednotlivce – své kamarády. Jaké štěstí, že jich je málo a nejde tu o celou tuláčí partu! Jejich škoda, připravují se o spoustu zážitků, které, jak stále opakuji, nelze zažít nikde jinde…
Dalším důvodem tak slabé účasti z našich řad je i to, že někteří nejsou zvyklí pracovat jen pro dobrý pocit, že se jejich zásluhou za spoustu let na tom kterém místě zazelená velký les. Díky všem rodičům, kteří vtipně reagovali na originální titul této akce, který si četli ve středu po schůzce, když jej jejich ratolesti na lístku přinesly domů! Díky i těm, kteří odpověděli textovkou, že by na tak záslužnou akci děti poslali, leč ony jsou právě na škole v přírodě. Tak už konec nářků, poslyšte příběh, který jsme tentokrát zažili.

Počasí nebylo naším přítelem od počátku cesty, někteří váhali i vzhledem ke svému nachlazení, jestli mají jet a tak doufám, že každý statečný s kapesníkem u nosu tu svou přítomnost neodnese ani rýmou, nezasloužil by si to. Cesta tam vlakem nám ubíhala dobře, přece jen bylo dokonce i kupé volné z Prahy do Benešova. Další lokálka, ten červený „autobus na kolejích“, už nebyla tak prázdná, ale všichni jsme mohli sedět a vyprávět si zážitky a příběhy.
V Domašíně byla kousek od nádraží první cedule, které nás vedly až na místo činu. Ale dlouho nás vedly, až k místu poblíž Radošovic (aspoň podle pamětního listu). Někde za polovinou cesty byl rozcestník, který hlásil, že železnice v Domašíně je vzdálena 2,5 km. Celá cesta mohla být dlouhá tak 4 – 5 km a my jsme jí šli hodinu a půl! Téměř v závěru jsme potkali na vlak spěchajícího „Tuláka“, dospěláka, kterého známe z loňského ročníku stromků, kdy nás seznámil sám pořadatel, Vláďa Šedina z Junáků z Peček. Ten spěchající je totiž vedoucím oddílu stejného jména, ale z docela jiného města. Jen jsme se pozdravili a už prchal, aby stihnul vlak.
Samotný svah, kde se sázelo, byl z těch náročnějších. Jako vždy nás čekalo skvělé zázemí, Vláďa a jeho žena Boženka tu měli napečené koláčky, neznám snad jediného z Tuláků, kterým by nechutnaly. Čaj tu byl pro všechny žíznivé a nakonec i voda na opláchnutí té nejhorší špíny. Posilnili jsme se, vzali balíky malinkých smrčků, motyky a klacek na odměření vzdálenosti a vyrazili na svah. Holá prostora plná pařezů nenabízí zrovna optimistický výhled na svět, ale parta ochotných lidí sklánějících se k zemi při kopání jamek a udusávání hlíny kolem budoucích lesních velikánů ten optimismus dodává. Ještě tu jsou lidé, kteří se umí radovat z maličkostí a ne jen z toho, co si můžou dovolit koupit v supermarketech.
Protože jsme museli počítat s dlouhým časem na návrat, nezbylo nám než po dvou hodinách práce skončit, opláchnout se, popít trochu čaje a zase ochutnat výtečné koláčky a hajdy na vlak. Spěch byl na místě, takže jsme byli zpátky i s přestávkami cestou na nádraží v Domašíně dřív, než vlak… Tam jsme předali Járu, který má nedaleko babičku (už při výstupu z vlaku cestou sem nám hlásil, kde co zná a jakým směrem za babičkou jít) a pak jsme za chvíli nastoupili do lokálky na Benešov. Tam nás potkal pan Blažek, tatínek Veroniky, který nám řekl, že Domašín a okolí je kraj, ze kterého pochází – jak je ten svět malý! Vždyť i samotná naše Zátoka pláňat, čili tábor v Keblově, je od Domašína málem na dohled a při putování ke svahu, kde se sázelo, jsme při výhledu do kraje hádali, jestli zrovna tohle nejsou místa, kterými jsme procházeli při loňském táborovém puťáku. Jak říkám: svět je malej…
Cestou zpět se zase vyprávělo, dokonce i cestou z Vršovického nádraží, kde jsme nakonec vystupovali, a Konopík se nedočkal konce příběhu – pokračoval tramvají s Majdou rovnou domů, příběh se vyprávěl i cestou ke škole a dokonce i u samotné školy, kam už přišli někteří z rodičů, ale děti chtěly slyšet, jak to všechno skončí. No jak jinak než dobře! Nevyprávím často příběhy se špatnými konci. A ani tenhle špatný neměl, stejně jako letošní sázení stromků.
Příští rok nás čeká devátý ročník a tak si objednávám už teď slunečné počasí! Samotné letošní sázení nám nepropršelo, ta padavá voda nekropila naše sehnutá záda, nepršelo zkrátka ani trošku v době, kdy jsme pracovali. Svatý Petr sám určitě hodnotil tu naši práci jako záslužnou věc a tak pozdržel déšť. Jinak si nedovedu vysvětlit, že celý tento víkend propršel, ale my se vrátili suší a doufám také, že s elánem do akcí tohoto druhu! A tak už příští rok snad budu moci napsat, že není za koho sázet, když jsme tu všichni pohromadě, jak máme být.

Michal

Pamětní list

Pamětní list

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« září 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Všechny události

Dnes je: 24.09.2017
Svátek má: Jaromír
Zítra slaví: Zlata

Narozeniny slaví

19.09. - Eliška (11)

Kalendář