Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Slované - přehled

Stručná charakteristika postav a děje celoroční hry Slované, hrané ve školním roce 2001/2002.

Prostředí

Jsme ve staré pravlasti Slovanů, kdesi na východě. Přichází období, kdy na toto území pronikají kmeny Hunů, Avarů, Franků ale i další. Situace Slovanů není dobrá, mají rodové zřízení a jednotlivé rody žijí rozptýleně, nezávisle. Nedokážou se shodnout na společné obraně své země. Každý rod má sněm, což je rada starších. Tato rada rozhoduje o směřování rodu. Každý rok má svého vladyku. V každém rodě je praktikováno trochu jiné „přírodní náboženství“ s trochu odlišnými jmény bohů a odlišnými významy. Každý rod má svého žrece, což je člověk obdobného významu jako druid u vikingů.

Duchovno

Náboženství starých Slovanů nebylo tím, co se pod náboženstvím myslí dnes. Slované byli přírodními lidmi, kteří za každým přírodním projevem spatřovali síly, které si pro sebe pojmenovávali a které uctívali a respektovali. Měli své druidy – žrece, kteří byli vykladači těchto přírodních sil, měli své posvátné háje, do nichž se mohlo vstoupit jen za určitých podmínek, z nichž se některé dochovaly dodnes v podobě pralesů (prý např. na Slovensku). Ale jejich představy o přírodních silách v podobě uctívaných „bohů“ byly velice pestré a lišily se rod od rodu. Po stěhování národů, kdy Slované osídlili část Evropy, docházelo k určitému sjednocování, vznikal jakýsi panteon bohů, ale než mohlo dojít k jednoznačnějšímu rozlišení těchto pojmenování, přišlo křesťanství a tato slovanská přírodní víra vzala za své. Ještě předtím se v panteonu vyprofilovalo několik významných skupin „bohů“, o kterých tu píšu jinde. Přesto se do dnešních dob dochovalo, byť někdy ve značně změněných významech, množství informací o této přírodní představě a to jak v podobě pokřesťanštěných slovanských svátků, tak i v pohádkách a hlavně ve vyprávěných příbězích (ústní lidová slovesnost), pověstech a podobně.

Průběh hry – idea příběhu

Vladyka jednoho nejmenovaného rodu (Čechové – to se děti dozvědí až nakonec) vyšle svého žrece, aby v této pohnuté době obešel všechny známé slovanské rody, zjistil jejich situaci a sezval vladyky rodů na Velký směn, kde by se rozhodlo, jak se zachovat při sílícím pronikaní cizinců na slovanské území. Jednotlivé výpravy po celý rok jsou návštěvy žrece v místech, kde žijí jednotlivé slovanské rody, je to poznávání jejich situace, jejich zvyků, božstev, která uctívají i bytostí, které žijí v jejich okolí, případně přepady cizích nájezdníků a podobně.......dále se nechte překvapit, nemůžeme prozradit přece vše

Předměty

Znamení Na každé výpravě je cílem získat znamení. Toto znamení má ochranitelskou moc proti zlým silám, první znamení jsme získali od Svaroga, další budeme získávat vždy od nějaké jiné postavy slovanské mytologie. Tato znamení musíme střádat, nosit je všechna na jednotlivé výpravy, až jejich pomocí nakonec .......
Kámen Alatyr Jakýmsi středem světa je kámen Alatyr. Existuje od počátků světa a když do něj Svarog udeřil kladivem, z roje jisker, které vznikly, se zrodili ostatní bohové. Kámen je (někdy) v hlubinách oceánu na mořském dně, aby jej nikdo nepovolaný nenašel a nezneužil jeho moc.
Alatyrská hora Alatyrská hora je kupodivu totéž, kámen Alatyr. Ten může být jednou neskutečně malý a podruhé nekonečně velký, jako hora. Alatyr se proměňuje snad kvůli zmatení nepřítele…
Iria Toto je země slovanských bohů, kterou stvořil jeden z nejstarších – Svarog. Iria je nedaleko Alatyrské hory.
Kruh Posvátné znamení starých Slovanů. Je to znamení světa (planeta je kulatá, kulaté je slunce, měsíc), ale i symbol života – vše jde po kruhu a nemá počátek ani konec, je uzavřeno do sebe. Kruh je také osobním znamením Svaroga.

Svátky

  • 1. leden Nový rok (teprve v pozdější době, Novým rokem byl 26. prosinec)
  • 12. únor Velesův den
  • 23. březen Komodice – Veliká noc (později navázaly křesťanské Velikonoce), jarní rovnodennost (pozor, dle současného kalendáře 20. nebo 21.3.), svěcení jara, nového probuzení k životu po zimě, vynášení Morany
  • 1. květen den Živy, Máj, Rusalčí den, Tiřice – zádušní svátky, stavění májek, volba vesnických králů a královen
  • 24. červen Kupalo, Vajano – svátek slunovratu, letní slunovrat (pozor, dle současného kalendáře (21. nebo 22.6.).
  • 1. červenec Perunův den
  • 11. září Rožanice, Rodův den
  • 23. září Podzimní rovnodennost, noci se stanou delšími než dny
  • 27. září Radegastův den
  • 1. listopad Mokošin den, svátek čarodějnic
  • 25. listopad Moranin den – při blížícím se nejchladnějším období se lidé snažili udobřit Moranu, aby byla mírná a nezahubila je
  • 26. prosinec Kračun – nejkratší den v roce, zimní slunovrat, původní Nový rok (pozor neplést se slunovratem dle současného kalendáře 21. nebo 22.12.)
  • 29. prosinec Kolja

Vypravěč – Žrec

Žrec patří mezi slovanské duchovní, kterými byli také vědmy, vědomci (mužská podoba vědmy), kněží (slovanští, ne křesťanští) a mudrcové i čarodějové a čarodějnice. Vědmy a vědomci byli lidé, kteří „věděli“, vyznali se v přírodním léčitelství, dokázali léčit i způsobem, který bychom možná u starých Slovanů nečekali (nálezy zhojených trepanovaných lebek).
Mudrcové byli moudří lidé, kterých si vážil lid nezřídka v celém kraji.
Čarodějnice a čarodějové měli docela jiný význam, svátek Lucie byl oslavou těchto sil, které byly veskrze dobré. Na svátek Lucie chodily dívky oděné v bílém plátně se zahalenou tváří od domu k domu a ptačími pery hladily tváře lidí a natíraly dveře česnekem pro ochranu před zlými silami. Podobu zlých čarodějnic těmto bytostem vtisklo až křesťanství.

Ale abychom se dostali do našeho příběhu: náš příběh má svou „hlavní“ postavu. Je jí Žrec, což je skutečný slovanský druid. Tito žrecové žili v jednotlivých rodech, byli vykladači víry, bývali zasvěceni některému z bohů slovanského panteonu a měli roli kněží. Náš žrec nevystupuje jako zasvěcenec nějakého boha, má zvláštní poslání, o kterém je psáno v idee příběhu.

Panteon

Stejně jako ve starém Řecku nebo Římě a v Egyptě, známe i u Slovanů panteon bohů, polobohů, různých hrdinů a bytostí, které byly nadány magickými nadpřirozenými silami. Slovanský panteon se dá rozčlenit do skupin více méně odlišitelných. Byl značně roztříštěn a lišil se nejen národ od národu, ale i kraj od kraje. V některých místech slovanského osídlení to znamenalo dokonce i vesnici od vesnice. Významy jednotlivých zřetelněji vystopovatelných bohů se také lišily. To, co je tu v tomto materiálu, není naprosto přesný popis slovanského panteonu, je to při zachování hlavních skupin tak trochu pokus dát jednotlivým bytostem v něm jednoznačnější význam v rámci naší hry…

Bohové světla

Dana Královna Rusalek, dříve dcera bohatého vladyky, kterou utopila zlá macecha. Stala se královnou a jednou za rok na „Rusalčin den“ vystupuje se svými družkami z vody a tančí. Podle slovanské mytologie má spojitost se sluncem a s duhou.
Belbog Je to výrazně kladná postava, když někdo ze Slovanů chtěl něco chválit, spojoval to s bílou barvou, když se něco dařilo, bylo to s pomocí Belboga. Tento bůh je v protikladu s Černobogem
Svarog Jeden z nejstarších bohů světla, jeho znamením je kruh, ve svém významu byl spojován s bohem všehomíru, celého vesmíru. Ve smyslu světla je bohem Slunce. Je také otcem Živy. Má pod svým vlivem Alatyr.
Semargl Bůh ohně, syn Svaroga, někdy se mu proto říká Svarožič. Když Svarog udeřil palicí do kamene Alatyru, z jisker se zrodil Semargl. Kam přijde tento bůh, očišťuje ohněm od všeho zlého. Dým je jeho znamením a oheň jeho koněm. Tak, kde projde na koni, zůstává jen černá spálená země.
Laber Jiným jménem také Labus, Belič, jeho barvou je bílá, proto je řazen mezi bohy světla, ale základem jeho jména je „lab“, což má úzkou spojitost s vodou – velmi mnoho řek má ve svém jméně tento základ (Labe). Tato skupina hlásek se vyskytuje dost často i v názvech obcí.
Triglav Bůh podsvětí, jezdil na černém koni. Triglav měl tři hlavy prý proto, že se staral o tři říše: nebe, zem a podsvětí. Triglavovy sochy mívaly zahalené oči a ústa, to aby neviděly lidské hříchy a byli k nim mlčenlivé. Jeho kult byl hojný, byl to vážený bůh, stavěly se mu honosné svatyně, které byly vrcholem tehdejší dřevěné architektury. Málokterému bohu se tak, jako jemu, odlévaly modly i ze zlata. Jeho svatyně byly plné zbraní a bohatství, protože do ní místní bojovníci z každé válečné výpravy na znamení úcty ukládali desetinu kořisti.
Perun Vládce bohů, hromovládce. Byla mu vzdávána velká úcta. Byl bohem války i míru. Byl kladnou postavou, ale nepravosti trestal krutě. O velké úctě a rozšířenosti tohoto boha svědčí i fakt, že byl uctíván mnohými slovanskými národy a tak se dočkal také mnohých tvarů svého jména (Param, Parom, Peraum, Perkuns, Pernu, Peron, Peroun, Piorun, Pron, Perkun, Perkunas).
Baba a Děd Děd se vyskytuje ve spojení s Babou (která je ve významu žena). Děd je někdy spojován s Perunem jako jedna bytost, Děd spíše v zimě, Perun v létě. Jejich vztah je často uváděn jako manželský. Rozlišujeme také Zimní Babu a letní, které se říká Zlatá Baba. Zimní známe i v těchto tvarech: Ježibaba, Baba Jaga, Jezinka (takto je dodnes v pohádkách, i ta staroslovanská baba bydlí v domečku na stračí (!!!) nožce. Má kouzelnou hůlku, sedmimílové boty (sapogy skorochody), létá vzduchem, má koberec samolet a meč samoseč. Dokáže ovládat počasí. Zlatá Baba je opakem Zimní. Oživuje jarní božstva, je k nim něco jako matka a královna, je bohyní úrodnosti, plodnosti, mateřství. V obou podobách je bytostí, která zná budoucnost. Čarodějnici, která činí jenom zlo a proto musí s dobrem prohrávat, z ní udělalo až křesťanství.
Lada Perunova družka, bohyně krásy a harmonie. Její filozofie byla žít a nechat žít. Nejvíce svátků na její počest bylo na jaře.
Veles Bůh stád a hospodaření vůbec, bůh úrody. Byl pro některé národy nejen ochráncem stád, ale také nejbližším druhem Peruna a tedy i přímluvcem, pokud se k němu lidé modlili. Byl synem Roda (Radegasta)
Svantovít Bůh hojnosti, držel v rukách roh hojnosti, ale i věštec, z jehož rohu se předpovídala budoucnost. Byl též bohem války. Jeho kult byl rozšířený a silný.
Radegast Také nazývaný Rod, byl bohem zrodu, rodiny, plodivé síly, ochránce lidských sídel. Spjatost starých Slovanů s tímto bohem byla obrovská, což odráží jejich společenské rodové uspořádání.

Bohové větru

Stribog Tento bůh může být jak dobrý, tak zlý, je v úzkém vztahu se sluncem, počasím obecně, ale i s podsvětím. Dá se tušit ve slunci jeho dobrá stránka a v podsvětí jeho temná.
Meluzína Nazývaná také Větrnice, je ženou Striboga, je to bílá paní s rozpuštěnými vlasy. Její projevy jsou dodnes známé – skučení a kvílení. Je to též bohyně zpěvu! Říkalo se, že kdo uslyší Meluzínu zpívat, zamiluje se do ní.
Medulína Je blízká příbuzná Meluzíny, ale vládne nad bylinkami (v levé ruce drží košíček bylin a v pravé kytičku). Je bledá a vážná. Přinášely se jí oběti v podobě medu.
Dolja Je stejně jako Medulína příbuzná Meluzíny. Je to bílá paní, která se proměňuje v myš. Podle pověstí má každý svou Dolju, která je člověku nablízku od jeho narození až do smrti (obdoba anděla strážného v křesťanství). Byla vzývána dívkami při svatbě.
Runa Zlá, povětrná žena, přináší osudové zprávy, rozsévá neštěstí, ale je též bohyní pokladů. Čeho se dotkne, promění se ve zlato
Striga Kouzelnice, vědma, čarodějnice, bohyně ovzduší a vláhy. Noc na Lucii se považuje za její svátek.

Bohové smrti

Morana Bohyně smrti, je příbuzná Runy, byla zosobněním zimy, na jaře končí její vláda a lidé v radosti nad koncem zimy její podobizny topili nebo upalovali – „Vynášení Morany“. Většinou se Morana (dodnes) hází z mostu do vody, nebo ze skály. Její kult byl v pohanských dobách natolik silný, že se i přes tisícileté křesťanské snahy o vykořenění tento obyčej uchoval. Morana je manželkou Černoboga.
Černobog Pán tmy, zla a podzemního království. Manžel Morany. Jeho další jméno je také Kaščej, což zní podobně jako Kostěj (nesmrtelný), kterého možná znáte z pohádky a stejně jako v té pohádce je jeho smrt ukrytá v dobře uloženém vejci! Na pustém ostrově je dub, v jehož kořenech je truhlice. Pokud strom někdo vyvrátí a truhlici otevře, vyskočí z ní zajíc. Toho když roztrhá vlk, vyletí ze zajíce kachna a když tu dostihne sokol, vypadne z ní zlaté vejce. V tom je smrt nesmrtelného Kostěje – Kaščeje – Černoboga.

Stručný přehled děje výprav

1. Kruh – bohové světla
Keblov 21.-23.9.2001

Po této výpravě máme hlavní postavu – Žrece – což je vypravěč, je to historická postava, která měla u slovanů stejnou váhu jako u Vikingů druid. Známe Peruna, máme pozdrav „Perun s vámi“ a odpověď „I s Tebou“. V pradávné zemi slovanů dochází ke stěhování národů a protože tlak Avarů, Hunů, Franků a dalších je silný a slované nejsou jednotní a mají kmenové řízení a žijí v oddělených rodech, nedokážou tomu tlaku odolávat dlouho. Každému rodu vládne rada starších – sněm, který volí vladyku. Vladykové se scházejí na velkých sněmech a rozhodují o osudech celého slovanstva. Náš příběh spočívá v tom, že vladyka jednoho z rodů vyšle na cesty rodového žrece, který má za úkol obejít jednotlivé slovanské rody, zjistit jejich situaci a sezvat vladyky na velký sněm, kde se má rozhodnout, co udělat. Výsledkem bude samozřejmě stěhování do nových zemí, které „mlékem a strdím oplývají“. Ale jsme na začátku. Víme, že nejvyšším bohem je Perun, že jedním z nejstarších bohů je Svarog – poznali jsme ho osobně – a známe jeho znamení – kruh, setkali jsme se s bludičkou a s vlkodlakem, vysvětlili jsme si, co všechno slovanského se dnes promítá v pohádkách (Baba Jaga = Ježibaba, vodníci, bludičky, hejkalové, rusalky a další). Víme, že slovanští bohové se dělí do celých skupin a že ta první, kterou jsme poznali byli tzv. „bohové světla“. Získali jsme znamení, víme, že ho nesmíme ztratit, musíme ho na výpravy nosit, protože bude potřeba, ale zatím nevíme k čemu.

2. Lužici, bohové větru
Tolštejn 5.-7.10.2001

Poznali jsme kraj Lužických Srbů, nebo-li Lužiců, během putování jsme se dozvěděli jména a význam některých bohů větru a zatímco jsme putovali po krajině, Žrec „cestoval“ po místech, kde předpokládal, že žijí Lužici. Na úplném počátku nás vystrašil řev Vlkodlaka, některé tím více, že znamení z minulé výpravy jsme nechali doma. Žrec vyprávěl o kouzelníku na vrcholku Luže a s ním jsme se také na úplném konci setkali. Další znamení jsme získali od něj. Žrec nám řekl o situaci Lužiců, že není jiná, než situace rodu, v jehož krajině jsme byli minule. Připomněl nám Velký sněm vladyků, který svolává Vladyka rodu, co ho vyslal a kde se má rozhodnout o tom, jak se Slované zachovají, zda budou čelit nájezdům cizinců nebo budou jednat jinak. Řekli jsme si, že napříště teď již dvě znamení vzít s sebou nezapomeneme.

3. Meč předků – Veletové
Mladočov 26.-30.10.2001

Dostáváme se do kraje, kde žijí Veletové, ale jsou velmi rozptýleni, vlivem nájezdů Franků, nemají vladyku a přišli o Meč předků, relikvii, která je pro ně posvátná. Říká se, že ten, kdo získá tento meč, sjednotí Velety a „zlaté časy“ se vrátí. Po příchodu zjišťujeme, že jsme jedinou reálnou silou. Dostaneme se do víru událostí mezi Velety, kteří z části spolupracují s Franky – ti mají znamení na dlani, podle toho je musíme rozeznat od těch „skutečných“ Veletů. Po všech možných zážitcích (přepadení na cestě, zajetí, bitva s franckou armádou, hledání v chrámu franckého boha Kongomonga, opití Velekněze, chycení špeha a podobně) se nám daří získat meč a předat ho stařešinovi Veletů. Ten už bude vědět, co s ním. Žrec tímto vyzývá budoucího vladyku Veletů, aby přišel na Velký sněm.

4. Únos Morany – bohové smrti
Lhotka 16.-18.11.2001 (E.T.)

Poznali jsme Dažboga (oživlý kámen, syna Perunova, boha ohně) kterému jsme se snažili navrátit Moranu. Morana však dobrovolně zůstala u temného pána Černoboga. Morana s Černobogem patří k bohům smrti. Poznali jsem jak jednoduše můžeme vklouznout do říše temna aniž jsme si uvědomili jak složitě se z ní vrací zpět. Moranu se nám na cestu dobra přivést nepodařilo. Dažbog nám sice znamení nedal, jelikož jsme jeho úkol nesplnili ale Žrecovi předal indicie, které vedly k jeho nalezení.

5. Domácí bohové, staroslovanské svátky, Vánoční výprava
Tolštejn 14.-16.12.2001

Vánoční výprava byla v duchu našich tradičních vánoc, přesto jsme si mimo lízání svahu na bobech našli čas i na staré obyčeje a příběh s jednou hádavou dvojicí Slovanů, kteří zabloudili až k nám ze své vesnice. Ukázalo se, že on je hamoun, který nechce domácím skřítkům dát ani drobečky od večeře, zatímco ona by jim dala i celou večeři za to, jak se o domácí klid starají. Ti dva tehdy málem ani Žrece nepustili ke slovu. Přesto jsme je zmrznout nenechali a nakonec se i ten hamoun se skřítky udobřil. A Žrec pozval i vladyku té nejmenované slovanské vesnice na Velký sněm.

6. Obodrité, Černobog nesmrtelný
Tolštejn 11.-13.1.2002

Do kraje Obodritského přišla nějaká zlá nemoc, ale ten, kdo se obrátil na temnou víru byl nečekaně uzrdraven. Dažbog požádal svého otce Peruna, aby mu svěřil úkol přijít tomu, co se u Obodritů děje, na kloub. A tak jsem se i my vydali s ním. Dažbog záhy poznal v nových černých modlách podobu Černoboga a Morany. Jak ale na ně? Dobrovolně se páchání zla nevzdají. Radili jsme se s Mokošou a ta prozradila, že druhé jméno Černoboga je Kaščej, nebo-li Kostěj, a má svou smrt ukrytou na pustém ostrově pod mohutným dubem. Ta smrt byla ve velkém zlatém vejci a když jsme je získali a vydali se za Černobogem, potkali jsme ho i s Moranou u jejich paláce. Vysmál se naší snaze omezit na světě jeho moc, ale když jsme zlaté vejce ukázali a pak i hrozili, že je rozbijeme, slíbil, že splní to, co žádáme, když mu vejce dáme. Ale my jsme nebyli tak hloupí. Nakonec slíbil, že odejde do podsvětí a již nikdy z něj nevyjde. Totéž jsme chtěli od Morany, ale ta nám tak jednoznačný slib nedala… Inu asi se s ní (zimou) vždycky na část roku sejdeme. Zlaté vejce svěřil Dažbog (naším prostřednictvím) Svarogovi, protože u něj bude lépe chráněno před Černobogem i před nějakými nepoctivci, kteří by chtěli zneužít Černobogových černých sil.

7. Amulet z Irie – Seveřané
Mladočov 23.2.-2.3.2002

Při putování se Žrecem jsme se dostali až do vzdálených severských zemí, kde jsme našli také slovanský rod, který měl i jméno podle té světové strany. Ukázalo se, že část Seveřanů už přijala jiné bohy – vikingské, ale část by ráda měla spojení s těmi slovanskými. Leč ať se místní žrecové sebevíc snažili přivolat ty téměř zapomenuté síly nedařilo se. Když náš Žrec zvěstoval zprávu o Velkém sněmu a měl se k odchodu, nechtěli ho Seveřané pustit, protože v něm viděli naději, jak k sobě Peruna a ostatní přivolat. Žrec se uvolil pomoci a tak jsme se snažili získat sílu – Amulet z Irie, tedy amulet z království slovanských bohů, jehož prostřednictvím lze vše uskutečnit. Amulet se skládal z pěti sil – živlů: větru, vody, země a ohně. A z páté síly – barvy kamene Alatyru, který podle legend tvoří střed světa. Když se nám nakonec vše podařilo získat, volání naše bylo vyslyšeno a bohové přišli…

8. Venedové, drobní bohové – Prsten královny rusalek
Keblov 22.-24.3.2002

Že to síly temnot nemusí myslet vždy jenom zle? Můra, která přináší zlé sny (proto se jim také říká noční můry – že jste tuhle souvislost neznali?), zcizila Prsten moci Daně, královně Rusalek. Získala tak dosud netušenou sílu, ale narušila tím rovnováhu sil světla a temnot. I takový Vlkodlak se jí snažil přesvědčit, aby prsten vrátila. Nedala si říct a tak si nás vzal Vlkodlak na pomoc… Museli jsme přijít na klíč, tedy jak spojit sílu Lesní panny a Divoženky, abychom dokázali Můru oklamat a ona sama proklela prsten a ten se ztratil z její ruky. Nakonec jej královna Rusalek získala zpátky a odměnila se nám již osmým znamením do naší sbírky. A Vlkodlak se zase spokojeně vrátil ke svému strašení „nevinných“ Slovanů!

9. Velký sněm
Tolštejn 19.-21.4.2002

Konečně se setkali vladykové slovanských rodů a rozhodli se, co dělat, když okolní národy, početně převyšující ty slovanské, stále víc a víc pronikaly na rodová území. Velký sněm se konal u Čechů a náš Žrec se tedy vrátil domů. Naši malí vladykové a jejich pomocníci předvedli opravdu pestrou paletu oslavných tanců, znamení svých rodů, jazyků i rodových jmen. A ukázalo se, že ne všichni by se vydali hledat novou zemi. Nakonec se ale i stařešinové s „hlubokými kořeny“ ve staré vlasti rozhodli vydat se do země na západ…

10. Nová země
Všenory – Řevnice 17.-19.5.2002

Na tuto cestu s vladykou Čechem nás vyprovázela Svarogova slova. Bohové nám budou nakloněni, ale tuto cestu jsme si zvolili my a proto ji musíme zvládnout bez nich. A až přijdeme na místo, které je to pravé, poznáme ho. Když jsme se konečně dostali do cíle, čekal nás tam kamenný Svarogův kruh, což jsme poznali (a rádi shodili ze zad těžké batohy…). Vrch Babka sice nebyl Říp, ale i tak jsme v nové zemi na vrcholku skal přivítali slunce při jeho východu.

11. Příchod bohů
Máchův kraj, Ploučnice 14.-16.6.2002

K životu po tisíciletích spánku jsme přivedli Prvního Žrece, který nás vším následující provázel. Museli jsme získat znamení, ne že bychom jich neměli již mít dostatek, ale některá znamení byla ztracené jiná zapomenutá a tak nám chyběly čtyři. Noční luštění a hledání potom pro polovinu z nás znamenalo nespat téměř celou noc, ostatní hledali za bílého dne.
Všichni se stali součástí velkého divadelního představení, měli jsme čtyři temné a čtyři světlé bytosti, kteří přišli jako představitelé všech bohů Irie, nakonec přišel i Perun se svou družkou Ladou. Celá scéna se opravdu povedla a to i navzdory tomu, že se odehrála až za bílého nedělního dne a ne jak jsme původně plánovali v sobotu v noci za tmy. První Žrec opět usnul svým zaslouženým spánkem a my jsme byli bohatší o další nevšední zážitky.

12. Slované …čas, kdy svět byl ještě mladý
LDT Zátoka pláňat 11.-25.8.2002

Jsme ve slovanském hradišti, kde se učíme všem možným prastarým vědomostem o světě kolem nás, kde poznáváme přírodní síly pojmenované dávnými předky a kde žijeme příběhy ze zavátých časů a to – jak jinak – na vlastní kůži i oči…

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« listopad 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Všechny události

Dnes je: 21.11.2017
Svátek má: Albert
Zítra slaví: Cecílie

Narozeniny slaví

26.11. - Timur (10)

Kalendář