Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Společná lyžařská výprava na Tolštejně

Tolštejn u Jiřetína, 19. – 21.1.1996

Shodou okolností konají karlínští Tuláci výpravu ve stejném termínu tudíž se vydáváme všichni společně lyžovat na Tolštějn. Z každého oddílu je nás právě 18. Odvoz zajišťuje Jirka autobusem („novým“). Máme tu čest býti prvními pasažéry, kteří se vezou v této lednici jak zjišťujeme po příjezdu vozidla. Jsme tedy testovací jízda a jak později uvidíme, opravdu testovací.

V Karlíně nabíráme druhou půli osazenstva a zabaleni po uši do zimních bund odjíždíme směrem na Lhotku, kde po vyzvednutí koláče a také Kláry jedeme již přímo na parkoviště nad Jiřetínem a pod Tolštejnem. Již zde je viděti, že sněhu moc není a tak lyže ponecháváme v autobuse. Nahoru vyrážíme s batohy a věcmi na saních. Vezou se i kanystry s vodou, voda je zamrzlá a tak neteče. Jdeme sice ve tmě, ale i přesto je vidět katastrofální stav sněhu. Je to spíše lyžování na ledem překryté trávě a kamení. Na hradě se již topí a je tam i celkem teplo. Chystá se večeře a je všeobecný chaos. Chaos přetrvává až do té doby než jdou děti spát.

Je po půlnoci a Brouk někam mizí. Jak později zjišťujeme šel si povídat s dětmi, které ještě nepřišli na to co mají v noci dělat. Vrací se asi kolem 1 noční. Debatuje, jak je naším zvykem, skoro do půl třetí do rána. Poté se snažíme vecpat do nacpané jeskyně a dnes již můžeme říci, že jsme se vešli.

Vstávám poslední a vůbec se za to nestydím, dokonce i Čáry je již na nohou. Před výpravou na lyže je nutné dojít pro vodu, proto bereme asi čtvery sáně a nesčetně kanystrů a vyrážíme ke studánce, která jest kousek po cestě na nádraží (cca 100 m od úpatí kopce s hradem).

Kolem 10 hodiny vyrážíme pěšky k autobusu pro lyže. Na místě se dělíme na tři skupiny. Já s Čertem a Jitrocelem odcházím na běžky, Jirka zůstává u autobusu a zbytek těch co nebobují pod hradem odcházejí ke zdejšímu vleku. Vycházím s běžkaři kopec a je dosti zledovatělý. Nahoře pod hradem, kde ostatní bobují zkoušíme sjezd na běžkách. Po pár minutách je to přestane bavit a tak jdeme s lyžemi zpět k autobusu. Já si beru do batohu přeskáče, s vidinou toho, že navštívím sjezdaře.
Dole leží Jirka pod autobusem a mechanicky odbržďuje ruční brzdu. Nemůže nastartovat a brzda se odbržďuje natlakováním vzduchu, takže smůla. Michal se vrací s bývalými běžkaři na hrad a já jdu na vlek. Když k němu přicházím je již z dáli vidět, že stojí. Přímo u něj dozvídám se: „Odešla skupina lidí, tak jsme to vypnuli.“ Aha, dochází mě, to byli naši. Vlek je hezký a tak se vracím zpět k autobusu. To už je nastartováno a tak pomáhám Jirkovi s topením. Kolem 4 přijde dolů Iva s Kačenkou a společně pak jdeme nahoru na hrad. Ovšem v půlce cesty potkáváme hafo lidí. Jdou do cukrárny, ovšem Čertík si rosekl hlavu a tak se Jirka opět vrací dolů a jedou do Vansdorfu do nemocnice. Po dnešním dni u autobusu nebyl Jirka zrovna nadšen, což vyjadřoval také slovně: „Tohle šéfovi nezapomenu a nic mu nezaplatim.“
Vše dobře dopadlo a šťastně se vracejí. Sjezdařské dojmy zněly takto: „No, comment.“ Večer nebyl program a tak všichni dělali něco. Hodně času trávíme u kamen, jelikož se rozhodla netopit, tak nakonec jsme je vítězně přesvědčili. Trochu času zabere i štípání dřeva.

Lyžaři odcházejí již po 8 ranní na vlek aby si vůbec zalyžovali. Teplo zde zrovna není, protože v kotli se již netopí. My ostatní vstáváme o chvíli později a po snídani se dělíme na několik skupinek. Většina jde bobovat pod hrad pod vedením Čáryho, někdo jde do cukrárny do Jiřetína pod vedením Brouka do Jiřetína (hlavně pro čepici Ivy) nejmenší skupinka (Jirka, Iva, Beruš a malá Kačenka) jdeme na Jedlovou na rozhlednu. Vybíráme si cestu přímo na vrchol a je zajímavá. Dnes nádherně svítí slunce a je i celkem vidět. Jedlovou dobýváme z nádražní strany přímo po kamenech mezi, které občas zapadávají nohy. Nahoře stoupáme na rozhlednu a kocháme se výhledem, i když ne moc dlouho (přece jen ve výšce rozhledny fičí ostrý severák). Po sestupu z rozhledny jdeme k vleku, který končí zde nahoře. Ti, co lyžují jsou vidět na sjezdovce, ale vystupují z vleku již pod velkým kopcem, takže nejsou na dosleh. Cestou zpět jdeme po klasické cestě, která je dosti zledovatělá. Po příchodu na hrad je balení, oběd, úklid a odchod k autobusu. Jirka odešel raději o hodinu dříve.

Honza

A zde co napsal Michal

Není to tak dávno, kdy jsme hrad Tolštejn „okupovali“ na vánoční výpravě. Tentokrát se však většina z nás ocitla ve středověkých zdech s prkny a hůlkami v rukou. Do tolštejnského hraje se s námi vydali i Tuláci z Karlína s Vaškem a také Jirka (s autobusem) s Ivou. Autobus, a mi s ním, zažíval „zkušební jízdu“. I když měl již spoustu kilometrů naježděno, byl pro nás všechny nový. Cestou tam zlobilo topení, takže tepla jsme za jízdy měli jen tolik, kolik jsme si ho zadýchali. Větší problém byl však s tím, že nechtěl startovat. Sám Jirka říkal, že zatím neví, jak v neděli odjedeme… Vystupovali jsme na parkovišti nad Jiřetínem a dál jsme putovali pěšky. Potraviny jsme si tentokrát rozebrali do batohů (lyže i lyžáky zůstaly v autobuse) a na sáňky jsme nasázeli několik kanystrů s pitnou vodou. Včas jsme dostali hlášku, že vodovod na hradě zamrzl… Cestou do svahu jsme se konečně zahřáli a také hradní prostory nebyly tak studené jako v prosinci. Čekal na nás Přemkův známý a topil již od poledne. Nebylo tolik sněhu jako v prosinci, stavění, nebo spíš objevování něčeho takového, jako byl Hrad sněhové královny (viz Tulácký Semtamník č.6), nepřipadalo v úvahu. Jen se holky u toho místa zastavily a vzpomínaly. Sněhu nebylo mnoho, byl navíc zcela zmrzlý, spíš led než sníh. Až jsem měl trochu strach, aby se nikomu nic nestalo. Ne každý měl s sebou lyže. Většina malých karlínských Tuláků „lízala“ svah na pekáčích. Čertík s Montym na sáňkách jely po cestě z hradu (i když jsme říkal, aby tamtudy nikdo nejezdil), rychlost nezvládli a proletěli v zatáčce skrz kandelábr naštěstí v místech, kde chyběla spodní železná tyč (být tam, narazili do ní krkem, bradou…). Nenásledoval pád z prudkého svahu, zastavili se o zbytky středověké zdi. Čertík, který seděl vpředu, měl rozseklou kůži na hlavě ve vlasech. Jirka byl právě dole na parkovišti a snažil se dát autobus do lepšího stavu. Vydali jsme se mu naproti a naštěstí již vše bylo spraveno. V nemocnici nenásledovalo žádné šití. Sestřička dala Čertíkovi na vybranou. Buď ti to zašiju, nebo ti to musím vyholit a přelepíme to speciální páskou, která oba konce kůže stáhne k sobě. Čertík raději zvolil tu druhou možnost. Vraceli jsme se vyřádění, unavení (a já spokojený, že nic horšího se na té ledárně nestalo) Jirkův „nový“ autobus nakonec také startoval jak bylo třeba. Už aby zase nastalo jaro!

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« listopad 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Všechny události

Dnes je: 23.11.2017
Svátek má: Klement
Zítra slaví: Emílie

Narozeniny slaví

26.11. - Timur (10)

Kalendář