Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Templáři

Otradovice, 20. – 22.4.2001

Den první – plný změn

Tak sice původně výprava na Tolštejn a v plném počtu, ale výsledkem byla výprava do Otradovic v počtu minimálním! Ale pěkně od začátku! Sešli jsme se u školy a věděli, že dětí jede jen osm a velkých také nebude po mnohu. U školy však ještě volá Kuba – taky nemůžu, říkám si, no fakt super, tak doufám, že pojede alespoň Iva, abych v kuchyni nezůstala na ocet. Naštěstí dorazila Avie v plném obsazení – s Jirkou, Ivou a Bety a přilodili jsme se já s Michalem a oněch zmíněných 8 dětiček. Tak to bylo s účastí vše! No jak jsme posléze zjistili možná bylo lepší, že dětí nebylo tolik, protože by nám to trochu lezlo do programu a nedalo by se uskutečnit vše co jsme stejně dovymysleli až tam.

Takže míříme nakupovat do Tesca a najednou má Jirka destruktivní návrh – vzhledem k tomu, že nás je tak málo a Jirka trochu po nemoci a na Tolštejně by asi nebylo zrovna nejtepleji: „Co kdybychom jeli k nám?“ (myšleno do Otradovic). Silně o tom začínám uvažovat a na Tolštejn se mi také začíná chtít čím dál míň a spíš z lenosti se mi také chce do Otradovic. Děti, zřejmě pod představou ping-pongu, sdělují Michalovi, že by také raději uvítali Otradovice a Michal se jeví jako že mu to zas tak nevadí a že to tedy přežije. Takže u Tesca se jen otočíme a už míříme nakoupit do oblíbeného Penny marketu – je sice trochu divné kupovat jen 12 jogurtů, banánů, jablk, tatranek, no nic tak jsme nakoupili a byli vysazeni před Otradovicemi na cestě ať se také projdeme. Protože děti už v Avii začínaly mít více elánu než je zdrávo a nevím, jak by vydržely cestu na Tolštejn nejméně o hodinu a půl delší. No tak přejdeme k dalšímu bodu.

Lesem nás Iva vodila křížem krážem, cestou necestou a hráli jsme pár bran chytrosti, jazykolamů a Betynka zkoušela stopovat některá Pláňata ovšem neúspěšně – moc jí to nebavilo a klidně by je nechala někde v lese. Konečně jsme tedy došli do kýženého pěkně prostorného domečku. Povečeření po vybalení roztahání molitanů, pár salt a přichází Černý rytíř a vypráví nám, jak to tedy s těmi Templáři vůbec bylo, vydáváme se za templářským mistrem Molayem. Tam se musíme prokázat templářskými pečetěmi, někteří je mají již ze středeční schůzky, prokazovat se jimi musíme každé „správné“ postavě v tomto příběhu. Molay nám sděluje, že je třeba najít pro templářský poklad vhodné místo na ukrytí a že tedy zítra celý den budeme putovat a snažit se takové místo najít. Vracíme se zpět a po přemlouvání, domlouvání a vyprávění konečně snad všichni usínají. Ostatně jak bylo řečeno „zítra se vstává brzy a v devět se vyjíždí“

Den druhý – plný cestování

No všichni (někteří nedobrovolně) byli vzhůru kolem sedmé ranní a vše se stíhalo, tak jsme vyrazili před devátou. Aviikou jsme byli dovezeni na parkovišťátko pod hradem Valečov, který jsme záhy navštívili a který již byl součástí Drábských světniček, jež byly naším cílem.

Prohlídka byla super, i skalní světničky, které všichni prolezli skrz naskrz, ale občas dětem dělalo problém vrátit se zpátky, slézt dolů atp.! Pomalu jsme se tedy přemisťovali spatřeje již pestrou květenu kolem potůčku a při krásném počasí se nám šlo opravdu dobře. Dorazili jsme k dalším pozůstalým hradbičkám z nějakého zajisté pevného hrádku. Vzhledem k tomu, že již bylo 12 a děti žadonily o jídlo už tak od půl jedenácté, ale vydrželi se svými zásobami, tak jsme se rozhodli v prostoru hradebním si uvařit obídek – jenže s masem – i když v CHKO tak ale v prostorách hrádku byla asi tři ohniště a další cestovatelé se také neostýchali jedno z nich použít, využili jej také. Sice si původně děti měly vařit sami, ale dopadlo to jako vždy, velcí se angažovali do přípravy a děti přinesly sotva pár dříví. No tak jsme „rychle“ uvařili a vydali se dál. Tu však již začínalo poprchávat a počasí se začalo kazit. Podívali jsme se však i přes vysoké povětrnostní podmínky a trochu padající vody i na další skalní světničky, na jejichž skalních stropech byl ještě dříve vystavěný dřevěný hrad. Sice to některé málem odneslo a schůdky a skalní pěšinky byli poněkud uklouzané, ale všichni ve zdraví přežili. Dostali jsme také samoprůvodní materiály, které se ovšem měly vracet a protože jsem si je pečlivě zandala do kapsy, aby neutrpěly žádné odfouknuté a mokré újmy, vzpomněla jsem si na ně až asi za 4 km – u další mapy podle které jsme se nakonec rozhodli, že půjdeme kratší cestou, protože na oblačnosti přibývalo. No byl tam hostinec a vzhledem k tomu, že pán „vrátný“, který nám materiály vydával říkal, že občas chodí snad do tohoto hostince, zanechali jsme mu je tam. Doufám že tam neleží ještě dnes?! Vrátili jsme se tedy k Avii a poněkud dříve dojeli zpět do svého výchozího bodu. Sice měl být po cestě templářský posel, který měl asi 7× za cestu děti informovat o tom, co se děje jakoby doma ve Francii – že Filip sličný je u moci, že templáři jsou zatýkání a upalováni, protože onoho Filipa nepřijali mezi sebe do templářského řádu. No nicméně věděla jsem akorát začátek, nechtělo se mi to číst, pršelo a nechtěla jsem zdržovat chůzi, tak jsem to odvyprávěla jako celek po návratu. Pár her a k večeři špagety!!! A teď program – opravdu netradiční a zajímavý improvizovaný na místě s využitím Jirkovy garáže za přítomnosti ustáleného pršení.

Zašifrovaný list, který děti získaly, zněl: Bratři! V čase, kdy slunce odejde spát, vydejte se nepozorovaně každý sám po levé straně velké modré cesty k místu, kde věž s lucernou stojí. To místo znáte, pokud snad jisti si nebudete, poraďte se, ta věž je cihlová a plot, co tam už není, je nedaleko. Ta věc je tejná, tak tiší buďte a před královskou stráží utíkejte!
Vzhledem k tomu, že se tedy děti se dozvěděly, že se mají vydat směrem ke hřišti po silnici ke zděné trafostanici a tam se dozvědí co dál, a pořád pršelo udělali jsme zakukleného templářského Michala v Jirkově sklepení. Ten je zastavil a každému dal do rukou díl tajného listu od velmistra s tím, že tento díl se nesmí dostat do rukou královské stráže. Celá zpráva, kterou dostávaly děti zněla:
Bratři! Netušil jsem, že král Filip vykoná to, čím hrozil nepřímo našemu řádu. Věřil jsem, že Templáři, kteří trvali přes celé jedno století, přečkají i krále, jehož odmítli vzít mezi sebe. Nestalo se tak. A mně nezbývá, než promlouvat k vám touto závětí. Píšu ji ve chvíli, kdy čekám na konec svého utrpení, kdy duch můj opustí tento svět. Věřím, že se dostane do rukou vás, kteří jste statečně hledali místo k ukrytí našich klenotů. Nyní vám, kteří zůstáváte v tomto světě, předám jako rytířům klenot nejcennější. Předám vám jej tak, že vyvoláte mého ducha. Zhmotním se, abych byl viděn každým z vás. Proto čtěte toto a čiňte takto: sedněte do kruhu a uprostřed zapalte svíčku. Zavřete oči a vzpomeňte na kouzlo tvoření. To třikrát po sobě opakujte šeptem a pak na chvíli krátkou zcela ztichněte. Pokud se kouzlo zdařilo, objevím se mezi vámi. Pokud se nestalo nic, přehoďte přes sebe plátno, které vás zakryje všechny, svíčku zhasněte, již jí není třeba, a postup opakujte. Pokud ani toto nepomůže, musí si každý oči zavázat a postup opakujte s plátnem a bez svíčky. Věřím, že tentokrát se již shledáme. Velmistr řádu Templářského, Jacques de Molay.

Když děti vycházely ven, jakože tedy budou pokračovat v cestě, s Jirkou jsme je pozatýkali (pod jménem královské stráže, jež všechny, kdo v noci vycházejí ven, má vyslechnout, a s Templáři samozřejmě do šatlavy) a z Avie udělali vězení. Někteří – spíše všichni – byli dosti překvapeni, co že se jim to stalo a s pouty v Avii, když už tam byli v hojnějším počtu, začali ty ostatní upozorňovat, ať utečou a nedají se zajmout, ovšem vycházející teprve ven z baráku vůbec nechápali, co se děje a i když se snažili trochu o obranu, bylo jim to málo platné. Tak jsme všechny pěkně pozatýkali a teď k výslechu. Vždy jeden vystoupil z Avie s pouty a pytlem na hlavě, byl odveden do garáže a postaven před hladomornu – montážní jámu v garáži. Byly mu kladeny otázky typu: „Kdo jsi? Co zde v noci pohledáváš? Nevíš že je zákaz vycházení?“ atp. Někteří se přiznali hned, že jsou Templáři a před vsazením do hladomorny se vykoupili templářskou pečetí, nebo částí listiny, kterou dostali od templářského zakuklence Michala. Jiní se pokoušeli zapírat. Např.: Majda: “Jdu na ryby – takhle v noci? Jsem pytlák – nevíš že je zákaz vycházení? Nic nevím“

No nakonec tedy se nepřiznal Marek a Michal N. – nu co s nimi, byli tedy spuštěni do hladomorny a to doslova, protože ta jáma má asi 2 metry. Tak si tam chvíli pobyli – bylo opravdu zábavné je chvíli poslouchat. Pak byli samozřejmě vyproštěni a bylo jim vysvětleno, jak by v té době opravdu dopadli. Ostatní, co se vykoupili, by sice žili, ale zřekli se Templářského řádu a stali se tzv. bezejmennými rytíři a na ty dva by se sice pamatovalo dodnes, ale byli by upáleni na hranici. Opravdu nevím, co je lépe si vybrat. Tak to byl opravdu pikantní prográmek, co tu ještě nebyl. Ještě tedy složili zprávu, kterou získali, i když jim některé části chyběly, protože se jimi někteří jedinci vykoupili, ale zvěst zněla jasně, avšak neurčitě, aby se vše dalo připravit až později! Tak pro dnešek už tedy dobrou noc.

Den třetí – poslední

Ráno v deset měly děti na místě svého odpočinku najít něco co je dovede dál – měl to být Jirka jejich průvodce, který by s nimi hledal místa kde se nacházejí části závěti upáleného mistra, avšak čas byl moc rychlý a už bylo po desáté tak jsme se vymluvili na letní čas – což někteří trošku postřehli a Jirku měli tedy hledat až v jedenáct. Tedy vypravili jsme se ven. Vždy jeden vylosoval číslo a k té části závěti jsme šli. No mezi námi bylo úplně jedno, co vylosovali, protože Jirka všechny škatulky nosil u sebe a po splnění nějakého úkolu vždy nějakou někam zahodil nebo schoval a tak šel vždy tam kam se mu chtělo. Ale efekt a účel to splnilo a to bylo podstatné. Když jsme se tedy vrátili zpátky, začali jsme kuchtit oběd a děti dodělávaly úkoly, které byly v baráku. Ze závěti se dozvěděly, že mají vyvolat ducha velmistra Molaye. S pomocí svíčky a zaklínadla se nám podařilo vyvolat ducha. Ten nám přinesl list:

Bratři! Nezapomeňte na pravou podstatu toho, co znamená být rytíř, ať již tento rytíř nosí kříž, pečeť nebo jiné znamení: Rytíř má v sobě pět bytostí. Je Atlet, bojovník, učenec, poutník a sám ctnostný člověk. Vězte, že to je nejcennější klenot vědění o podstatě pravého lidství. Buďte vždy takovými v každém okamžiku svého bytí! Jacques de Molay. Některé děti poznaly, že je to náš Glejt rytířství z počátku roku. Huráááá!!

No a to byl závěr této akce. Myslím, že i navzdory počasí a menší účasti se povedla – to musí však posoudit každý sám, kdo na ní byl. A tak koukejte jezdit na výpravy, ať se člověk nesnaží pro pár lidiček, i když lepší pro pár, než pro nikoho.

Mějte se super a doufám, že se uvidíme na další výpravě v květnu.
Konop

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« září 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Všechny události

Dnes je: 24.09.2017
Svátek má: Jaromír
Zítra slaví: Zlata

Narozeniny slaví

19.09. - Eliška (11)

Kalendář