Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Tibet ve Hřmeníně

Zpráva

Tak jsme vyrazili na březnovou výpravu do nevelké vesnice jménem Hřmenín cca 8 km od Sobotky. Cestu jsme svěřili do rukou Českých drah a kupodivu bez větších komplikací jsme ve 20.08 vystoupili v Sobotce. Na nádraží čekala pověřená osoba jež jednoho šťastného vyvolence odvezla do baráku autem a sdělila mu všechna úskalí, která nás mohou potkat.
Ostatní nadšeně (někteří méně, někteří více) vyráží na 8 km dlouhou cestičku s batohy na zádech. Cesta za tmy ubíhá celkem slušně ovšem čeká nás zrada. Dnes již víme že cesta za tmy skrze rozblácenou lesní cestu rozježděnou od traktorů, není to pravé ořechové. Stačí se podívat na pár fotek. Zkrátka těžko budeme v historii Tuláků hledat ekvivalent k této cestě.

Po 2,5 hodinách, třech totálně a třech částečně promočenných botách jsme dorazili.

Výsledek cesty od vlaku V baráku nás dorazila jednak Martina která nebyla schopna dát ani vodu na čaj (ano ona byla tou vyvolenou osobou co jela autem) a jednak neskutečné vlezlo lezoucí ze všech zákoutí budovy. Kamna v dětských rukou chytla již na 3 pokus a tak kolem 1 v noci je dech ve spací místnosti vidět již jen na krátkou vzdálenost. Jediné co lze ještě teď udělat je rychle zaplout do spacáku.

Sobotní ráno-dopoledne nás budí slunečná obloha a zima. Venku je zajisté tepleji tak stačí jen otevřít hlavní dveře a vpouštět teplo k nám. Snídaně se povedla ale zpráva kterou tu zanechal Rustichello zástupce to Rusticella nám nějak nejde rozluštit. Potácíme se s ní dlouho až přijde tibetský mnich Večerníček Mnich Večerníček a sděluje nám radostnou zprávu, že není nutné text rozluštit. Možné to sice je a o obejitím míst vyznačených na mapě (to by bylo cca 40 km) ale nemusíme to dělat. Zatlačili jsme tedy slzu, že se nedozvíme do je vlastně na zprávě napsáno (prý tibetská motlitba) a události nabrali nečekaný zvrat.

Měli jsme vytvořit 3 skupinky. Podmínky nikdo nestanovil a tak je zcela logické, že starší kluci tvoří jeden tým, holky druhý a malí kluci třetí (ó jak vyrovnané). Aniž se týmy vzpamatovali již měli od mnicha jména a to:

  • Marmelády – Hugo, Yellen, Chumba, Kecal
  • Paragáni – Lišák, Adam, Honzík, Jirka, Lukáš
  • Rusalky – Maty, Orlík, Sojka, Večernice
Překážkový běh

Mezi řečí jsme ještě zjistili, že při putování s Marcem Polem jsme se dostali do Tibetu a že máme tu neskonalou čest, vybírat nového Dalajlámu. Za každou soutěž, kterou odehrajeme získá vítězný tým 2 indicie, druhý tým jednu a třetí ostrouhá.

  1. souhvězdí – úkolem bylo napsat a nakreslit za 20 minut co nejvíce souhvězdí – vyhrály Marmelády
  2. překážkový běh – s jedním členem týmu na zádech oběhnout vyznačenou trasu s překonáním záludných překážek typu – houpačka bez houpání, kůň bez řechtání a tyč hlavumotající – vítězství si odnáší Paragáni
  3. pamatovák – v okolí baráku je rozmístěn popis 15 tibetských dětí, které aspirují na nového Dalajlámu – úkolem týmu je zapamatovat si co nejvíce vlastností u co nejvíce dětí – poté dle indicií bude vybrán ten pravý nástupce – vítěz nestanoven hodnoceno stejně
  4. vaření oběda – tragikomedií dnešního dne se stalo vaření oběda. Každý tým získal základní potraviny (rýže, masová konzerva, cibule, okurka) a jeho jediným úkolem bylo uvait si oběd. Výsledek byl slušný, nejhůře dopadla kuchyň ale nutno uznat, že dost hrozně vypadala již ze začátku. Vítězem tohoto klání byl každý kdo se najedl.

Mandala Odpoledne pokračovaly hry na poli za barákem. Vzhledem k silovému rozložení většinou vítězil tým Marmelád, ale to boje o indicie už tyto soutěže počítány nebyly.
Dalším úkolem týmů bylo vytvořit tibetskou mandalu (obrazec, který je v originále sypán barevnými písky) což pojal každý tým dle svého. Na fotce vidíte originální mandalu od M.

Čas pokročil a po chvilce fotbalu následuje získání čortenu. Hra byla určena hlavně pro mladší zástupce a tak velcí se rozmístili po areálu a mladší systémem kohoutek-slepička získávali čorten.

čorten – štestíčko – plány – kámen – hradříky – žebřík – provázek – razítko – stavební povolení

Čas pokročil dále a my vaříme na ohni těstoviny k večeři. Ne že by kuchyň po poledním zásahů týmů byla nepoužitelná, ale přeci nejsme bábovky abychom v březnu neuvařili za úplné tmy něco na ohni.
K dovršení večera už zbývají pouze 2 věci. Tou první je menší přednáška na téma co si vzít na víkendovou výpravu, jak si to zabalit a co si nebrat a tou druhou věcí je zakončení dnešního zápolení. Jak jíst chleba
Odcházíme tedy k ohništi kde na nás již čeká mnich Večerníček, tomu říkáme které že to dítě jsme dle indicií zvolili jako nástupce Dalajlámy. Trefili se všichni. Získáváme pamětní lístek a obřadním spálením večerníkovské čepice mnich i den odchází.

Neděle ve Hřmeníně znamená vstát do odporné zimy, nasnídat se, připravit velkou svačinu na cestu, uklidit, přesvědčit děti aby si zabalili, uklidit, uklidnit se, dojít pro 133 zapomenutým věcí, kde se ke 131 nikdo nepřihlásit, uklidit a v dešti odejít na 9 km vzdálené nádraží. Ne, tak dramatické to nebylo, ale vzdáleně se to tomu blíží.

Ve vlaku již jen vzpomínáme na krásy tohoto víkendu:

  • vlezlá zima, která nemizí ani po 2 denním topení
  • voda, která barvou připomíná švédskou železnou rudu
  • citrónka která vůbec necitrónuje
  • utopené a opět nalezené boty v bahně
  • bahno všude
  • bahno všude
  • bahno všude

Toto hlídá vaše děti Výprava určitě stála za to, bahno uschne a odrolí se (doma do peřin), boty uschnou, rýma odezní, bolení v krku časem přejde nebo zmutuje z něčím jiným. Sobotní sluníčko bylo krásné a víkend mimo Prahu vždy stojí zato, nicméně mohu přísahat, že HŘMENÍN UŽ NE.

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« listopad 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Všechny události

Dnes je: 22.11.2017
Svátek má: Cecílie
Zítra slaví: Klement

Narozeniny slaví

26.11. - Timur (10)

Kalendář