Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Úvod do celoroční hry Společnost Dr. Marvina

Nižbor, 11.10.1997

Tato akce měla začátek již vlastně v pátek 10.10., kdy jsme se vydali na obhlídkovou cestu terénu. Střídavě pršelo, foukal docela ostrý vítr, ale bylo docela teplo. Tím jsme úspěšně strávili čas od 4 do 8 odpoledne či večer a s čerstvými zážitky jsme se netěšili na zítřejší vstávání a ranní odjezd, který Nikola naplánovala na 6:30. Je tma, sobota 5 ráno a dál nevím… čas pokročil je 6 hodin a několik málo minut. Úspěšně jsem přibral Myšáka a míříme k Michalovi pro věci.

6:30 – přesně jsme i s naloženými věcmi u Nikoly. Co myslíte, samozřejmě zaspala a ven se vyhrabala kolem sedmé a to ještě s tím, že Štěpán nepřijel, nýbrž čeká na Pobřežní cestě. Tak pak ještě čekáme na Pobřežní cestě a kolem 8 ranní úspěšně dorážíme do Nižboru. Nejdříve objíždíme všemožná místa, která za ten den je třeba navštívit. Na parkovišti za Nižborem připravujeme věci na cestu s úkoly a pak zpět na zámek, pod kterým chystáme úvod. Tam děti spatří tanec na specielně vybranou hudbu a musejí se zaregistrovat.

Vlak nemá ani spoždění takže v 10:27 vylézá, ne zrovna moc početná skupina, Tuláků z vlaku – Michal + 7 dětí (nic moc na úvod hry – a to ještě den předtím Michal téměř všem roznášel dopisy o přijetí do společnosti). Na nádraží je vítá Štěpán jako nevím kdo, ale odvádí je pod zámek kde probíhá registrace. Mezitím je Michal odvezen pod vyhlídku na které hraje mudrce a dětem předává papír do kterého budou lepit kartičky za hry. Po ukončení tance, před registrací odvážím Nikolu a Štěpána na 1 parkoviště za Nižborem odkud značí cestu lesem, nelesem, cestou, necestou až k cíli dneška a k vlastnímu úvodu do celoroční hry, ke zřícenině hradu ze 14.století, Jinšovu.

No po vyložení těch dvou se vracím zpět pro Myšáka na zámek a spolu s věcmi odjíždíme pod vyhlídku odkud jako převozník převážím děti na první parkoviště odkud odcházejí na cestu ke hradu. Tam čekáme skoro hodinu než přijde první skupinka a jak se vrátím tak už je tam druhá skupinka.

Až do tohoto místa celou Nižborskou anabázi popisoval Honza. Získal jsem od něj tato slova a dál pokračuji v ději z jiného úhlu pohledu.

Seděl jsem jako mudrc na vrcholu, kde foukal nepříčetný vítr. Kostým na mne vlál doširoka a když někdo přicházel, nebylo jej pomalu ani slyšet, protože vítr i zvuky odnášel do pryč. První dorazily holky, ale hihňáním a nedůstojným jednáním si příchod pokazily. Protože jsem za nimi viděl i druhou skupinu (samí kluci), vzal jsem je k sobě dřív. Oběma skupinám, každé zvlášť, jsem ukázal výhed do kajiny – přes řeku na druhý břeh, kam se musí dostat. V některých trochu hrklo, kudy že. Každý dostal do rukou list, kam si bude vylepovat znamení nalézaná cestou dál. Pak jsem každou skupinku odeslal kousek zpátky k nejbližšímu rozcestníku a vysvětlil, kudy jít mimo cestu, aby narazili na převozníka (Honzu s autem). Když už i opožděné holky zmizely za ohybem cesty, rychle jsem ze sebe sundal kostým a spěchal do závětří. Šel jsem ve stoupách dívčí skupinky. A z nečekaného směru jsem zaslechl hlasy. Holky sešly z cesty a srdnatě se prodíraly správným směrem pichlavými křovinami a možná tušily, že cca 20 metrů od nich je správná pohodlná cesta. Navedl jsem je tím směrem a došli jsme dolů k silnici. S první skupinou se dál vydal Myšák. K této jsem se připojil já. Přijel převozník Honza. Všem rozkázal zavázat si oči a vsoukal je do vozu. Při jízdě pustil skladbu Vangelise. Klučičí banda prý nevydala cestou ani hlásku. Ale holky se hihňaly a navíc právě nám padla závora a nekonečně dlouho jsme čekali, až přejede vlak. Když jsme se dočkali, tajemná atmosféra byla ta tam.

Opět se zdařilo získat mi Michalovu verzi a tak tedy pokračuji. Po 5 minutách přejela lokálka a nás se zvedly závory. Pokračujeme dále a na malém parkovišti vypouštím postupně obě skupinky na cestu, kterou připravila Nikola se Štěpánem. Pravda úvod cesty byl na hledání prý trochu složitější. Sám se sbírám a odjíždím směrem k cílovému místu dnešní akce. Jde o zříceninu hrádku zhruba 7 km od Nižboru. Je umístěn v rovinatém listnatém lese, kolem teče potůček a vůbec je zdejší okolí pěkné. Určitě se sem vrátíme při zakončení hry, které proběhne před táborem. K hrádku mají postupně přijít všichni a zde proběhne setkání s Dr. Marvinem. Tiše doufám že Nikola se Štěpánem dojdou dříve než děti – opravdu asi o 10 minut. Ty 3 hodiny co zde čekám se snažím vyzdobit toto místo jako „polní“ pracovnu. Na setkání přijímám od dětí zvací listy, výsledky úkolů a kocháme se předvedeným tancem. Čas nám pokročil, na obloze je již vidět Měsíc a Večernice. Vlak nečeká a všichni se do převozníkova auta nevejdeme. Přednost v cestování mají ti, kteří jedou vlakem, ale je jich moc. Vést je nadvakrát nelze, vlak by ujel. Proto tedy musíme vyklidit kufr a z notně naloženým „plavidlem“ směřujeme k nádraží. Zde se s předáním pamětních lístků loučíme. Akce se zdařila, zavedené hodnocení na konci akce, doufám nezapadne do dějin.

Honza, Michal

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« listopad 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Všechny události

Dnes je: 21.11.2017
Svátek má: Albert
Zítra slaví: Cecílie

Narozeniny slaví

26.11. - Timur (10)

Kalendář