Oddíl Tuláci
zážitky, přátelství, hry, příroda, dobrodružství, zapomenuté legendy

Zakázaný ostrov - Kondrian

Landštejn, 21. – 23.6.1996

LEŽ, PRAVDA A POLOPRAVDA – pátek večer

Při cestě na Landštejn nás stále doprovázejí hrozící těžké mraky, které teprve udeří, až přijde jejich čas. Ale v samotném velkém Jirkově vozidle je sucho a hlučno. Nevyřáděná tuláčata se snaží vybít energii, což se jim daří.
Není snad nikoho, kdo by hradem Landštejnem, který tedy stojí uprostřed našeho Zakázaného ostrova, nebyl fascinován. Je to rozsáhlá velice dobře udržované zřícenina, která má některé prostory zastřešené a obyvatelné.

V samotné hradní bráně jsou pokoje pro hosty, ne však pro nás. Jsme zavedeni paní kastelánkou po středověkých chodbách až ke věži, kde prožijeme dvě následující noci. Věž mi doslova vyráží dech. Jednak je plná lidí z cizí skupiny (jsou tu naštěstí jen na jednu noc) a potom na nás nezbývají jiná než ta nejvyšší patra. Ani nevím, kolik těch paret je. Když stojíme na ochozu věže a zíráme do ztemnělé krajiny, na kterou padla mlha (je něco kolem 22.00.), podlamují se mi při pohledu na nádvoří z té výšky kolena…

Spaní je řešeno velmi jednoduše. Na dřevěná podlaží tam, kde nejsou schody, se natáhnou karimatky, spacáky a potom lze popřát již jen dobrou noc. Pokud ovšem někteří cizí jedinci nerozhodnou jinak! Študáci o patro níž jsou hlučnější než Tuláci, ale i oni nakonec zavřou oči i pusy.

Než však dojde na spánek, dostane se nám do rukou mapka, kde je vyznačeno místo s Kondrianem. Ten je třeba získat. Ale je tato mapka opravdu ta pravá? Kondrian má podle mapky z kruhů ležet někde na Zakázaném ostrově. Ale tato nás chce přesvědčit, že Vrch Naděje je to pravé místo… Nápisy na mapce nás dovedou až nahoru na věž, odkud sledujeme místo „tam, kde světlo bliklo, dojít by se šiklo“. Na onom místě, které je u hradeb, potkáváme tři bytosti, jež nám řeknou každá jednu větu, z nichž máme poznat, kdo mluví pravdu, polopravdu a kdo lež. Po usilovném trápení mozkových závitů se nám to nakonec zdaří a od lži, která má pomylsný klíč, se dozvídáme, že tato mapka je ta pravá. Což znamená, že pravá je mapka z kruhů !

CESTOU ZA KONDRIANEM
sobota dopoledne i odpoledne

Dopoledne se setkáváme s Orrem. Ten nám také ukazuje směr, kterým vede cesta ke Kondrianu. Vydáváme se po lístečkách, které na sobě mají čísla. Nejprve se dsomníváme, že jde o azimut, který je třeba naměřit a jít k dalšímu lístečku, potom počítáme kroky, abzchom se nakonec dozvěděli, že nic z toho nebylo správně: čísla, např. 256–25 znamenají dvojici spojnic čísel do jedné z důležitích zpráv.
Setkáváme se s „mařičem“. Je to bytost, která nás má svést z cesty. Je to pomocník Gromleda. Bere nám lístečky, vysmívá se nám, ale my se nedáme. Solosimpa – tu potkáváme později – také odvádí pozornost k něčemu jínému, než je zrovna hledání Kondrianu. V místech, kde spatříme plodinu rostoucí ve vodě (rozsypaná rýže) a kde mařič v ten okamžik nemá na svém kostýmu znamení, je možné jej chytit a chtít po něm, vědět, kudy dál. Sláva, dozvídáme se od něj klíč, dle něhož zjišťujeme azimut. Tím směrem odchází již každá družina sama. Ale zmizely nám Jitrocel s Konopíkem, zbyly po nich jen dva černé kruhy na cestě…
Prší, cestu dál nachází až třetí družina v pořadí, dvěma předcházejícím přícházejí naproti v Solosimpy proměněné ztracené tulačky. V podhradí sehraje každá z družin scénku, kterou dostala za úkol v průběhu dopoledne, ale další naše kroky vedou do hradu. Místní nám povolí postavit v jednom travnatém zákoutí ohromný stan, kam se schováme před deštěm. Nakonec máme tři suchá místa: stan, místnůstku v hradbách a Jirkovu Avii. Po obědě a po zdárném vyřešení dopisu, k němuž byly potřeba číselné dvojice, se každá z družin usídlí v jedné suché prostoře a každý velký si operativně nachystá hru. Celé deštivé odpoledne pak velcí přebíhají a střídají se u dětí. Orr přichází pro mnohé nečekaně a ukazuje Kondrian… Ještě jsme jej nezískali, tento krystal se jako by se zhmotnil ve Velké knize a každý jej má možnost spatřit.

SOLOSIMPÍ VZKAZ A POSLEDNÍ SLZA
sobota večer

Když se konečně můžeme nastěhovat zpátky do věže, protože prohlídky skončily, na schodech nás překvapuje vzkaz od Solosimp. Mají prý Kondrian, protože nejsme všichni ! Další vzkaz, který leží až nahoře ve věži, nás posílá na devátou večerní do onoho vysoko položeného místa.

Když padne devátá a ještě něco minut po ní, konečně se dohrabeme vzhůru. Jsou tam naše dvě ztracené tulačky, stále ještě pod vlivem Solosimp. Jak se postupně probouzejí, prozrazují nám svá vidění. Podle nich scházíme dolů, kde je rozsypána sposta Aridových slz. Když se nám je zdaří sesbírat, vyslechneme další vidění o poslední Aridově slze. Kde je, na to musíme přijít z listu, který nám je svěřen do rukou. Daří se to rychle, ale ouha! Venku je tma a prší a list nás přitom posílá na místo, kde jsme v pátek večer hádali. Do tmy se vydává Kapucínek a má obavy, zda v takové tmě tak malou slzu vůbec uvidí… Kapucínkovy obavy se nenaplňují. Na místě je nejen slza, ale i Běs… Nezdá se však být nějaký morous, jak si lidé v osadě myslí. Ukazuje Kapucínkovi list, na němž je písmeno „K“ a v druhé ruce svírá poslední slzu… Kapucínek pochopí a duchapřítomně zavede Běsa za ostatními.

Nikomu se nechce vydat plné hrsti Aridových slz za příslib Kondrianu. Nabízí se otázka, jak k němu přišli Běsi, když ještě před chvílí jej ve své moci měly Solosimpy. Asi tak, jako k k němu přišel Orr před tím. A teď už přece jsme všichni. Běs nás vybízí, abychom šli s ním, ale se zavázanýma očima. Jsme odvedeni do jedné ze středověkých místností (kaple), tam nejprve vyslechneme chorál a až potom si rozvážeme oči. Místnost je zalitá světlem svíček a v jejím čele tančí Běsi a zpívají:

  • "Aríd, Aríd, země naše,
  • Aríd, Aríd, země naše,
  • Aríd, Aríd,
  • Vrátíme se domů zase, vrátíme se domů zase…"

Každý z Tuláků mlčky podá do běsích rukou nasbíraní slzy. Hlavní Běs, který měl prve poslední slzu, zve Orra k sobě blíž. Oba se ukloní navzájem a Běs předá Orrovi Kondrian. Orr promluví o tom, že Slzy Aridovy se změní zpátky ve Velký krystal Běsů, který rozbil Gromled (jak víme) a že se Běsi vrátí domů. Varuje nás však před Gromledem, který určitě nenechá jen tak, že jsme jeho plány zhatily. Kondrian ukládá do Velké knihy a říká o Jezeře Zapomenuté legendy, k němuž musíme dojít a smočit si v něm ruce. Tehdy se teprve probudí síla Kondrianu v každém z nás a my budeme moci kdykoliv putovat mezi skutečností a Zemí Fantazie.
Když se loučíme a odcházíme od Běsů, kteří se určitě stali našimi přáteli, věží, kam se chystáme odejít ulehnout po bouřlivém dnu, zazní mohutný Gromledův hlas. Nijak nám nelichotí. Jako by chtěl stvrdit Orrova slova, na koho si máme dát určitě pozor.

PRŠÍ A PRŠÍ…
neděle dopoledne

Odjíždíme předčasně. Ještě se sice zdržíme a dojdeme až k místní hrázi, ale mračna se stahují a chlad a mokro námi prostupuje v míře, kterou jsme snad na výpravě v tomto roce ještě nezažili.

Až bude někdy příště svítit slunce o sto šest, určitě Landštejn poctíme návštěvou. To místo za to stojí. Jen doufám, že to námi naplánované počasí vydrží. Neplatí přece, že poručíme větru, dešti…

Michal

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Kalendář akcí

««« srpen 2017 »»»
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Všechny události

Dnes je: 22.08.2017
Svátek má: Bohuslav
Zítra slaví: Sandra

Narozeniny slaví

25.08. - Terka (13)

Kalendář