24 hodin na koloběžce: Neustálý déšť a hodování u stolu

Praha – Stromovka, 16. – 17. 5. 2014

Pátek 16. 5. 2014

17:00
Právě bylo odstartováno. První kolo je úmrtní a všichni jedou spolu. Vyráží Tom, Ježovka a Bambulule. Po několika minutách se celý chumel jezdců objevuje opět na startovní čáře. „Připravit, pozor, teď!,“ zakřičí Žid již samotný Tomáš vyráží. Bambule a Ježovka jsou asi ještě na trati. Tentokrát nemáme přístřešek pouze z plachet, ale celý velký party stan.

18:00
David má pořád kecy a na koloběžce se jezdí jen doprava. Trasa je plná mušek a leje. Cca 8 kol za sebou. Večeře se chystá a Tomáš se cpe banánem. Jede vlak a všichni se nudí.

20:00
Co psal Vojta je pravda. Už jsme byli několikrát na trati. David hrál pořád na telefonu. V sedm hodin byla večeře. Byla úžasná – řízečky, brambory a rajče. Vyřil Mylun na letišti. Měli jsme krásně prostřeno vánočním ubrusem, na stole svíčky a nad ním zelené dokorace. Oblíkli jsme si košile a Píšťalka šaty a pojedli jsme. Lavice byly úzké, takže jsme jedli slušně s lokty u těla. Po večeři myli David s Vojtou nádobí, potom co ho chvíli myl déšť. Zase jsme začali jezdit a pršelo čím dál víc.

21:00
Již jsem tu od 19:00 a mám bohaté zážitky. Nejprve jsem povečeřela v kruhu přítomnýh řízeček s bramborem v porcelánovém servisu. Poté popila horký lahodný čaj, posilnila bábovičkou a nyní se chystámna kafíčko. Mezitím hustě prší, omladina běhá venku v dešti, válí se v mokré trávě, jezdí kolečka s různobarevnýma koloběžkama a vesele výská radostí. Já jsem zatím také šťastná – přemýšlím, kde si ustelu ke spánku.

22:00
Mám za sebou první úspěšnou jízdu. Jela bych druhé, ale je mi trochu špatně z toho horka. Bohužel jsem si doma zapomněla opalovací krém a nechci riskovat, že se spálím. Jela jsem s Tomem a Ježovkou aby jsem se v silném záření slunce neztratila. Za odměnu jsem dostala mňamózní bábovku a cukříky na doplnění energie. Tak koloběžkám zdar!

23:00
Hanka si začíná vymýšlet značku a jde spát. Vojta je na trati. Všichni ostatní už leží ve spacácích. Půjdou spát. Já s Vojtou ještě dáme pár kol a půjdeme také. Vidím to tak do půlnoci. Stále prší. Občas je na trati bahno. Ve stanu je studený čaj a zbytky večeře. Hanka si nemůže vymýšlet znak, protože neví, jaké mají ostatní. Svíčka svítí a ze stanu Poutníků se ozývá kytara.

24:00
Stále s Vojtou jezdíme dál a nemáme čas na zapisování kroniky. (red. pozn. zde je nutné uvést autora zápisu – Mates)

Sobota 17. 5. 2014

01:00
Dojel jsem posledních pět kol a jdu spát. U Poutníků to vypadá na podobný scénář. Chytají mě křeče, už nemá cenu jezdit. Všichni spí, jen Ježovka přijel na koloběžce s tím, že nemohl spát, a tak se jel projet. Je mi zima, už se těším do spacáku a na sušenku na dobou noc. Tak já jdu…

02:00 – 4:30
Mates mě budí jektáním zubů. Vyhodnotila jsem situaci, že neprší a protože mě právě napadla originální značka „T“ mohla jsem vyrazit na trasu. Měsíc krásně svítil a jezdilo se nádherně. Kolem páté hodiny jsem měla kolizi s asfaltem. Výsledek: roztržená bunda, mikina, odřené ruce. Vyhodnocuji situaci a jdu spát.

5:00
Chrrrrrr

6:00
Tak je světlo, neprší a po půl hodině válení si říkám, že by se dalo vstát a jezdit. Jsem šťasten, mám za sebou první kolo. Přibíhá Opičák, oči vyvalené jako maximatózní králík. Obíhá kolem našeho doupátka a volá: „Kdo má značku Té, kdo má znaku Té, kdo má značku Té!?!“
Vůbec ho neuklidním, když řeknu, že nevím. Změní směr běhu a obsah výkřiku šílence: „On jel patnáckrát za sebou, on jel patnáckrát za sebou, on jel patnáckrát za sebou!!!“ A pak odběhne neznámo kam. Tak si v klidu jezdím kolečka a i přes hromadu štěrku si zaběhnu. Kdo ví, zda Opičáka ještě někdy uvidím.
K snídani teplé párečky a už se těším na kančí guláš. Vzorek byl reprezentativní.

7:00
Moje první jízda byla okořeněna krásným pohledem. U hráze jsem viděl čejku chocholatou. Nedřív jsem si myslel, že ze ZOO utekla surikata, ale když vzlétla, poznal jsem, že je to čejka.

8:00
Všichni postupně vstávají. Šmoulinka ale ještě pořád spí. Mám pocit, že včera ponocoval s mobilem. Dal jsem si dvě jízdy před snídaní. Bláto již necáká, jízda je v pohodě i bez blatníků. K snídani byly teplé párky a bábovka. Píšťalin nůž je tupý. Asi byl nabroušen naposledy v roce 2005. David počítá matematické příklady. Pampeliška předbíhá pořadník a vyráží na trať dříve.

9:00
Měli jsme k snídani výbornou buchtu a párek s chlebem a hořčicí. Ježovka a Tom jezdili s foťákem, který měli připevněný na řidítkách.
D: Já si dávám takhle dlouhý! Šmoulinka ještě spí. To si ze mě dělá srandu.
H: Mám dilema. Ještě nic nespadlo dvakrát.
D: Já jsem to přečetl špatně. Jak ses vyspal?
Š: Já chci jet stej.

10:00
(Šifra semafor: Kaše dobrá, chci nášup.)
Na návštěvu k nám přišel Žid a posvačil kančí gulášek. Konečně vstal i Šmoulinka, takže už jsme vzhůru všichni. Do desíti nepršelo, ale už zase začíná.

11:00
Přišel Hynek s palačinkami s domácí marmeládou. Mňam! Mylun jel jedno kolečko jako jednonohý olympionik. Kolečko zvládl za 28 a půl minuty. Jen šotolinu musel normálně přecházet. V cílové rovince sklidil velkolepý aplaus. Hynek opět odešel. POutníci píchli koloběžku, my zas máme otočenou vidlici.

12:00
Svačina byla super!!! Za podvodné ježdění mimo vyznačenou trasu se strhlo některým týmům (např. Smraďochům a
Brmbrm) pět kol.

13:00
Stále jezdíme. Udělali jsme si pauzu na oběd. Byl výborný letošní guláš s chlebem. Kdo měl nejhůře vylízaný talíř, umýval nádobí.

14:00
Je to o ničem vždycky, když vyrazím na trať, tak se vrátím zpět na start. Není ta trasa do kruhu? Už balíme a hle, pod celtou je i zelená tráva, úžasné, magik. Uvažujeme teď, zda již nesklidíme stan. Matějovi viděl koloběžku, ale mokne. Navíc by to chtělo nějakého indiánka či špičku. Hanka je krutá učitelka. Davida nenechá vydechnout. „Řekni to nahlas! Jak to nula?!“ A druhá strna (David) "Jo aha. "
Ještěže máme zabalíno, asi začala přeháňka. Přijeli policisté, asi dohled, hustý. Tomáš tu již není asi jezdí, magor, v deští.

15:00
Konečně se pořádně rozpršelo. Alespoň se nebude prášit. David se naučil dělit dvojciferným číslem. Přišel, Fredy, Stela a Šimon. Všichni přispěli několika kolečky. Píšťala seutrhla a odjela za sebou dvě kolečka.

16:00
Je tu písečná bouře. Není vidět ani Měsíc. Ještě hodinu a začne 24 hodin na koloběžce druhá část. Už se těšíme. Dáváme závody v plavání a přitom diskutujeme o gumách. Někteří již se balí domů, protože je to nebaví. To si můžeme pořádně začít jezdit. Tomáš má průšvih, no jo rodiče a jejich dozor. Přitom je Tomáš nejlepší a spí s banánem. Ale dostal i sušenku. Někdo pálí PETlahve. Tak zase pojedu.
Nad Stromovkou se začíná vznášet kouř z grilů. Asi se blíží konec dnešní trachtace a indiáni se domlouvají, co budou dělat po písečné bouři. Poutníci zoufalci si myjou nohy i s botama v říční cestě. Blátě není dobře. Asi měla nedopečenou klobásu. David se Šmoulinkou odjeli domů. To už je asi nevyfotíme.
Prší, ale žížaly nikde nelezou. To je divné. Vojta dvakrát a pak Fredy. David se Šmoulinkou už jsou zase tady. A už zase odjeli. (i s mobilem)

17:00
A je konec. Poslední exibiční kolečko si zajel Mates s Vojtou a vymetali všechny louže. Jedna fakt hluboká byla před druhým tunelem. Tm pádem jsem si odjel 41 koleček tj. 98,4 km. Není to ani kulaté číslo, ani přes sto. Škoda, nevyšlo to. Vyhlašování výsledků bylo za deště, a tak probíkalo pod jedním party stanem, co se přenesl doprostřed asfaltky. Každý tým, co jel minulý ročník, dostal od Myluna památeční zlatou kuželku. Tento rok jsme jako Wemena ujeli celkem 144 kol, 345,6 km a jsme patnáctí z osmnácti.

Zapsali: Mates, David, Píšťalka, máma Hanka, Baruška, Mylun, Pampeliška, Ježovka, Žid, Vjt