Čtením této stránky předem souhlasíte s tím, že se vyvarujete jakýchkoliv komentářů o tom, že se vás následující texty osobně dotýkají. Toto je třetí táborová kronika, kterou píši, a jako taková bude jistě výjimečná. Na druhou stranu od doby první kroniky jsem zestárl, stářím utrpěl ztrátu mozkových buněk a to se příslušně projevilo na mé paměti.Proto jakákoli podobnost této kroniky s realitou je pouze náhodná. mistr Bobo
Skrze temnou noc, skrze les a běs, po potemnělých silnicích v autech řízených zvláštními týpky s maniakálním úsměvem, plížením kolem lesních samot kde ve tři hodiny ráno zachmuření trampové opékali cosi co mohlo být stejně dobře prase, zaběhlý pes nebo ztracené dítě, kolem houkajících sov, cvrkajících cvrčků a chrochtajících kanců, jsem v neděli ke svítání dorazil do tábora tuláků.Po takové cestě by člověk čekal aspoň autokemp. Usínal jsem v prvním volném stanu, který jsem našel a jako ukolébavku poslouchal dialog hlídek:
„Někdo šel kolem jídelny a potom vlezl do stanu ! Co když je to vrah !“
„No jo život je těžkej. Ale mohlo to bejt horší.“
„Jak to ? „
“Mohl jít na nás.„
“Ale neměli bysme zapískat ? „
“Blázníš ? Ještě si nás všimne.“
S důvěrou ve staré dobré tulácké zvyky jsem usnul.
Neděle je jak známo čas, kdy se nic neděle, proto jsem tak nějak doufal, že srovnám spánkový deficit. Nepřijemně brzy se ale přiděle snídaně a přiměla mě vyděle těle ze spacaně. Do zadele. Vstávaje, chrchlaje slintaje a kašlaje, vítaje se s přátele, klopýtaje k snídaně pozoruji jukaje kolik dětí byvše je . Několika málo pláňat se procesem připomínajícím rakovinné bujení rozrostlo dobře na půl sta. Velkým z toho hrůzou zrůžověla trička.
Pak byl nástup. Byla vlajka. Byl to vopruz . Byla hra spočívající v obejití poměrně od sebe vzdálených míst v poměrně nesmyslném pořadí ( na které se má skupinka s poměrně velkým uspokojením vykašlala ) a to za poměrně nejasným účelem. Poměrně mě to dost to, ale nesmím říct co jinak byste se na tuto kroniku mohli zase dívat jen na vyžádáni Oběd nám uvařila Bibi. Bibi je Blatníkova babi ( ne baby, babi, to zdůrazňuji, i když na druhou stranu Blatníkovi už bylo 15 a náš tábor je tolerantní ). Kde přišla taková milá stará paní k takové vnučce je dosud záhadou. Bibina přítomnost byla jednou z mála výrazně dobrých změn, jíž se tento tábor zapíše do historie, i když jedinci starající se o svou váhu ji posléze ( totiž těsně potom co sežrali třetí po okraj naplněný talíř ) trpce proklínali. Najdou se tací kteří tvrdí, že Máca za tábor přibral tři kila a nejmenovaná kuchařka prohlásila, že kromě jiných složitých dietologických faktorů hrál roli fakt , že většinu tábora seděl v kuchyni a žral. Shánět doplňující informace přímo u Macka nedoporučuji..
Odpoledne se hrálo na piráty a kupce. Se svaly namoženými včerejším pochodem s báglem jsem nemohl v roli piráta rozdat tolik hrůzy kolik bych chtěl. Můj čas ale přijde.
Večeře byla dobrá, porada krátká, život krásný. Mezi malými kluky se rozšířil nový druh hry, házení ruliček toaleťáku do záchodu.Zkuste si to doma, skvělá zábava. Abychom usvědčili viníky, nabarvili jsme papír jasnou barvou. Každý kdo ho použije bude označen a náležitě potrestán. Tábor začíná zapáchat.
Odpoledne si družiny vybírali jméno . Vědom si vlastní nepostradatelnosti byl jsem vždy poblíž, abych mohl vhodně přehozenou vyhybkou nasměrovat vlak jejich myšlenek směrem propasti „Orlíci!“
„Supi“ kontroloval jsem.
„Žabičky“
„Zelená brigáda K Gotwalda“
„Modrá síla“
„Modrý bléé“
Netřeba asi zkušeným tulákům říkat, že jakkoli se děti nového myšlenkového směru nadšeně chopily, Michalův zásah na sebe nenechal dlouho čekat. Vzešli z něj Špunti, Citronci a Žabičky. Fialový se v záchvatu tvůrčí fantazie pojmenovali Mirucarne edain, což znamená Fialový Elfsky. Navrhl jsem jim aby zkusili Lunetik, pokud chtějí něco cizojazyčného a trapného, ale dívali se na mně tak, že jsem šel radši na záchod. Někdo nabarvil papír na červeno.
Na večerním nástupu měl Michal projev. " Tak podívejte, mě se nelíbí divné názvy. Nelíbí se mi walkmany, které posloucháte, nelíbí se mi technický žargon, kterým mluvíte. Spoustu se mi toho na vás nelibí. Protože já byl zamlada jiný a jestli ne, už jsem na to zapomněl. Nelíbí se mi když si děláte legraci z věcí které já myslím vážně. Nelíbí se mi když si hrajete a nikdo vám to nenařídil, nelíbí se mi když narušujete ducha oddílu, který já jsem vybudoval. A budu ho chránit i proti vám. Rozchod." To jsou věci, řekl jsem si a rozešel jsem se do kuchyně číst si starou pionýrskou kroniku. Lidově demokratického ducha oddílu, stálo tam, je třeba chránit.
Zapomněl jsem zmínit, že kromě Bibiny přibyla také Ája, drobný sedmiměsíční parní válec. Asi budeme rozlišovat malou Áju – ženu a velkou Áju – fenu..
Daglár si chce hrát
Když se začne bát
Stavívá si rád
Kalendářní hrad
Vítr začne vát
Listy rozfoukat
Ten proradný had
Nemá srdce snad
Rychle přejde smích
Úděs v očích tvých
Hnusní velcí rozhodli
Pomoci jim navrhli
potom si jen sedí
tupě na vás hledí
A vy zatím lítáte
Kalendáře sbíráte.
Odpoledne:
Šedomodrá plachta se majestátně vlní ve větru od Benešova. Zelené ostrůvky plísně s neúnavným veselím hledí do kraje. Z polí sem vánek zanesl vůni venkovského poklidu, babiččiny chaloupky a hnojiva T94210.Ležím. Plachta od Benešova se dál vlní v šedomodrém větru.Zvenčí zní výkřiky bolesti a radostný dětský smích. Ti malí andílci, pomyslím si a překousnu jedno prkno od postele.Ležím.Přichází večer, tma pomalu pohlcuje zátoku pláňat. Jen plíseň dál svítí do kraje.
Vstávat. Rychle, miláčci, nejste tu proto abyste se bavili. Sedm minut na vyčištění zubů a na snídani, potom nástup. Popravy za hangárem. Kdo je na rejstříku, nástup u kadibudek. Kartáček s sebou..Víte kolik pláňat se vejde do hangáru ? Ne ? No přece kolik vám nařídíme, vy tupci ! A teď na program . Poklus! Jeho výsost Alarg slaví výročí svatby. Přijede kontrola. Obarvíte trávu, vyvěsíte vlajku, navoníte stany, zakryjete hroby, zamknete Michala. Připravíte dary, lichotky a úplatky. A zahrajete pohádku :
Palác: Macecha, Zrcadlo,Lovčí
Macecha : s patosem Zrcadlo, zrcadlo pověz mi …
Zrcadlo (otráveně) Sněhurka
Macecha Děláš jako bych se pokaždé ptala na to samé !
Zrcadlo No jasně, zajímalo tě počasí..
Macecha eh…ano
Zrcadlo Nad severním cípem Grónska se sbírá jihovýchodní níže, která začíná oscilovat směrem ke streptokokálním leptokumulům, z čehož se dá vyvodit že..
Macecha No to se mi moc ulevilo. Lovčí!
Lovčí Má paní?
Macecha Odvedeš Sněhurku do lesa a tam jí zamorduješ.
Lovčí Hi hi hi a můžu si jí, ne to se asi nehodí. Víte násilí se mi příčí, ale za malý příplatek to pro vás udělám
Odchází macecha a lovčí.
Zrcadlo, z čehož se dá vyvodit že počasí příštích dnů bude náchylné k průtržím krve. To je sranda.
Les: Sněhurka, Lovčí
Lovčí Sněhurko, nechceš se jít projít.?
Sněhurka Ne
Lovčí Ale ukázal bych ti jelena
Sněhurka Seš asi blbej, poslouchám Britney
Lovčí Anebo tulácký tábor.
Sněhurka Mě jako balíš, nebo co?
Lovčí Mají tam narije. A Marymeny. A zvláštní zrůdičky, kterým se říká pláňata. Ty jsou ti tak vošklivý, až je to roztomilý.
Sněhurka Fakt? Tak dem
Lovčí To bude tvá smrt
Sněhurka Co?
Lovčí Řikal jsem Britney never dead.
Sněhurka Aha. To je fakt.
Les: Sněhurka, lovčí, trpaslíci
Sněhurka Tak kde je jako ten tábor ?
Lovčí (stojí za ní a s úsměvem hladí břitvu)
Řízne se Oh krev! Moje! Omdlí.
Sněhurka se otočí a chvíli udiveně zírá na lovčího. Pak do něj kopne a vydá se hledat tulácký tábor.
Po půlhodince bloudění lesem , během něhož se publiku prodávají hamburgery, popcorn a tulácké vlaječky, dorazí Sněhurka k malé chaloupce. Vleze dovnitř.
Po chvíli přicházejí Trpaslíci a jdou do chaloupky
Za scénou
1.trpaslík Kdo to jedl z mého hrníčku ?
2.trpaslík Kdo to pil z mé flaštičtičky ?
3. trpaslík Kdo to šňupal z mojí lajničky.?
4. trpaslík Kdo si píchal z mojí buchničky?
5.trpaslík Kdo to blinkal do mé postýlky?
6.trpaslík Kdo to
Sněhurka Dost! To jsem byla já, prckové. Odednaška tady bydlim. Ale jestli chcete můžete mi prát, vařit a uklízet.
n.trpaslík aha
Sněhurka Spát můžete ve stodole.
n-3trpaslík Díky.
Palác: Macecha, zrcadlo
Macecha v rozpacích zírá na zrcadlo
Zrcadlo No … ? Tlakové výše … ? Čekám.
Macecha Náhle popadne vázu
Zrcadlo Ne ! Sněhurka..
Macecha Sněhurka je mrtvá. Umřela chudinka při tragické nehodě na lovu. Nenapínej mou trpělivost, křemičitane.
Zrcadlo Utekla lovčímu a teď žije u trpaslíků.Lady.
Macecha Lovčí!
Přijde Lovčí.Macecha mu rozbije vázu o hlavu. Potom se převlékne za stařenku.
Tuhle záležitost vyřídím sama.
U chaloupky. Macecha jako stařenka, Sněhurka.
Sněhurka Co tady vopruzeješ, babo ?
Macecha Jablíčko bych si dovolila…
Sněhurka Naval.
Macecha Krásný den. V takový bych snad sama chtěla zemřít.
Sněhurka Seš asi normální kráva, ne. Já nechcípnu nikdy. Až mi bude 25, nechám se zmrazit a až mě voteplej budou už léky na nesmrtelnost. Anebo mě vodnesou mimozemšťani jako Elvise. Já nechcípnu nikdy. Kousne do jablka a padne na zem mrtvá.
Odejde macecha
U hrobu
Trpaslící stojí kolem skleněné rakve. Přijíždí princ.
Princ Mrtvá princezna ? Políbím ji a ona ožije. Líbá ji čím dál tím vášnivěji.Nakonec si jeden z trpaslíku odkašle.
Princ, těžce dýchaje Hm. Zase nic. Je bohužel příliš mrtvá.Omluvně Víte, máme to v rodině.
Odjíždí princ.
Konec
Oslavili jsme svatbu Davida a Montyny, pardon Alarga a Sněhurky. Blahopřání, kondolence, věnce, jak už to tak při tragédiích bývá.
Veliký Atal, světa pán
On navštívil nás
Času stroj v naše ruce dán
záchranný pás
By meteoru hrozný třesk
Nesetřel naších tváří lesk
By meteoru hrozný jas
Nezdusil našich srdcí hlas
By meteoru mocná příď
Strašně nám neroztrhla řiť.
By meteoru divný kvil
Nás neposlal do říše vil
A našli mi stroj vznešený
Leč zákmit očí červený
Jak zděsil nás
Hluboký marymení hlas
Rozleh se vůkol
zapomenut úkol
jen život každý spasit hleděl
skrýt se kde stál anebo seděl
padls kdes seděl nebo stál
a marymen tě.hbitě jal.
Některé zajatce jsme získali zpět výměnou za stroj času (nestáli za to.)Ostatní jsme si ale museli vybojovat. Pomluvy, které tvrdí, že jsem byl mezi marymeny jsou naprosto vylhané a s každým kdo by je šířil, zatočím jak už to my marymeni dokážeme.
Potřetí jsem zvedl nad hlavu dětské tělíčko, abych s ním mrštil o dubový kmen. " Hele Bobáči , nevžil ses do toho trochu moc ?" ozvalo se za mnou náhle. „To my si, Konope jen tak hrajem“ řekl jsem a nenápadně přiložil Ashovi ruku k rameni, aby to vypadalo, že ji ještě má . " Viď Ashi " přikývl jsem šibalsky natrženou hlavičkou. " Tak to jo" odvětila Kachna a odcházela. Přitom šlápla na něco měkkého a kvičícího. " To nic, to je jenom Cecka. Uklouzla a zlomila si obě nohy, chudinka" " Aha. A nechceš ibuprofen Cecko? "" Vlastně to po čem uklouzla byl její jazyk, takže ti asi neodpoví. Ale myslím, že v rámci možností se má skvěle." Do Konopíkovi tváře se pomalu začal vkrádat výraz podezření. Povzdechl jsem si . Hlas Nutnosti zněl jasně.
" Beruno, mám pro tebe špatnou zprávu. Kachna strašně ubližovala některým dětem a když jsem jí řekl aby toho nechala, dostala záchvat vzteku, upadla a rozbila si o kámen hlavu. Chudinka." „Hm, no jo, škoda“, řekl Honza filosoficky " vždycky jsem věděl, že to v ní je. V kuchyni mam kalvádos, pojď zapijeme její památku. "
Tento den anebo možná už některý před ním nám program nechutně zestejněl. Z toho důvodu bude tedy ignorovat časoprostorovou realitu, jak to jinak dokáží jen kartografové. Někdy a někde proběhl Vtipálek. Jako jeden z členů poroty jsem měl možnost porovnat schopnosti a neschopnosti všech skupinek. Abych nikoho zbytečně nepotěšil musím říct, že dost scének bylo opravdu zabitých.Některé bendíčky ale čest tábora obhájily. Jistota byly Ga ga ga kachny, překvapivě skvělí byli Jirka, Ondra a Mára stejně jako Hynek a jeho holky, Blatník s Pájou a někým ušly a asi naprostou špicu představoval David s Michalem, obzvláště Michal.
Některá scénky jsem zaznamenal v úpravě pro třistačlenný soubor a dva sněhuláky :
Michalův první koncert na Strahově
Jakýsi muž na podiu zpívá I can get no satis
Pořadatel No dobře, Jagger, stačilo. Nerozumíš česky, prase? Out. K publiku dámy a pánové po Rollings stones, Pink floyd, Heleně Vondráčkové, Iggy Popovi, Bachovi a dalších předkapelách konečně hlavní hvězda večera Michaaál Vitouš!! Ohlušující řev publika, přichází Michal
Michal Nice to meet you…k bubeníkovi Kde to jsme?
Bubeník úterý Londýn, středa Tokio… Tohle musí bejt Praha.
Michal Buď zdráva Praho ! Miluju vás ! Takhle skvělý publikum nikde jinde není. Tiše Kreténi. hraje Atlantidu
Neznámý v masce sněhuláka pokouší se vběhnout na podium to je moje melodie,zloději Pořadatelé bijí neznámého, Michal To je náš maskot jmenuje se Oldfield. Jezdí za náma všude a pokaždé vymyslí nějaký žertík, šibal. Pořadatelé kopou bezvědomého Oldfielda. Michal hraje další písničky, scéna je zrychlená na 2745 bpm. Pořadatelé v rytmu mlátí Oldfielda. Odchází Michal
V šatně Michal Tuláci , Ivan
Michal Vítám vás, vítam vás . Tak jak to jde v oddíle ?
Honza Ale znáš to. Cos odešel o dost Kachna ho šťouchne hůř
Michal no jo to jsem si myslel. A co děti, nestejská se jim ?
Honza No ani Konop ho znovu šťouchne se to nedá vydržet jak moc.
Michal To jsem si taky myslel. A dodržujete mé psychologické postupy?
Honza Jasně. Jenom jsme se vrátili ke starším metodám. Studená voda a pijavice..Funguje to bezvadně.
Michal No jo, pořád stejný vtipy
Honza To ale přece vůbec kachna mu zoufale skáče po noze nebyl dobrej , au do háje, vtip. Kdy já už konečně vyrostu a zmoudřím jako ty.
Michal No to jsme si prima pokecali, viďte. Tak snad abyste šli. Totiž nerad bych vás zdržoval
Monty To je dobrý, nezdržuješ. Víš sháníme sponzora kvůli Keblovu…
Michal No jo poptám se.
Chvíle ticha
Michal Vlastně musím ještě zalejt psa. Totiž myslim vyvenčit kytky. Stavím se někdy na schůzce.
Konop Jasně ale nemohl bys prosím nechat doma ty svoje gorily ? Když začali minule střílet na Máru, děti se hrozně vyděsily
Michal No jo dostal jsem je se slevou z KGB. V jádru jsou to hodný kluci, viď Ivane.
Ivan Možno ich oddělat ?
Michal Ne, tyhle ne
Bobek Co řikal ?
Michal Ptal se jestli vám má nabídnout doutník..Vím, ale že jste všichni nekuřáci.
Jirka Já bych si ale doutník skoro i dal.
Michal Ty mi vždycky musíš dělat problémy, co? Tak běž , běž si na doutník. Ivan odvádí Jirku ven. Ozve se tlumená rána.
Honza Ještě k tomu Keblovu. Napadlo nás jestli bys třeba sám
Michal Rád bych ale nemůžu. Víš kolik dneska stojí zámek ?
Honza Ne.
Michal No vidiš a takovejch já mam deset . To jsou výdaje chlape, to není jako ulejt dvacet tácu z oddílový kasy.
Honza A kdybys třeba jeden prodal
Michal Ach jo. Kdo chce kam… Ivane ty lidi nám chtěj sebrat peníze.
Padá opona. Zvuk kalašníkovu
Medvídek Pů fašistou
V domku m. Půa na policích kytičky a nádoby s medem Kryštůfek Robin, Pů
K. R. vchází do domku Ahoj Pů, ty hloupý medvěde
Pů Jmenuji se Michal Medvěd. Pan Michal Medvěd.
K.R. Aha. No jo. A jak se máš.?
Pů Vzpomínáš si jak jsi mě tahal ze schodů a hlava mi bouchala o schody ?
K. R. Jasně! To jsme se tenkrát nasmáli.
Pů Někteří z nás jistě.
K. R I, ty šibale, teď jsi mi úplně připomněl Íáčka. .Mimochodem nevíš, kde se toulá ?
Pů mlčky ukáže na jednu skříň Kryštůfek otevře dveře a pak je se výkřikem zabouchne
K.R. To je Iáček! To tam … je Iáček !
Pů No, zčásti.
K. R. Jaks to mohl udělat.?!
Pů Byl to defétista a poraženec. Pochyboval o konečném vítězství medvědismu.Tímto bych chtěl všem kuchářkám a masovým vrahům doporučit nástroje typu šanyna. Jednou mávneš sekáčkem, hned je ámen s Iačkem!
K. R Při koupi do jednoho týdne ke každé sadě jedno ucho zdarma!Tak mě napadá, už dlouho jsem neviděl prasátko.
Pů Zbabělec a slaboch . Vedlejší skříň.
K. R Králíček ?
Pů Obyčejný intrikán.
K. R Sova?
Pů Inťouše jsem vždycky nesnášel.
K. R Klokanice ?
Pů Dobrá árijská matka. Ale nechtěla pochopit, že Klokánek musí narukovat.
K. R A Klokánek?
Pů Typický změkčilý mutersohn. Nedal si vysvětlit, že matkou mu teď bude vlast.
K.R A co Tygřík?
Pů Ten stojí za tebou.
Kryštůfek Robin se otočí, Pů ho zezadu chytne a škrtí.
Pů Proti Tygříkovi jsem vlastně nic neměl. Ale byl mi nějak podezřelej.
K.R Chropt chropt
Pů pustí ho co jsi říkal?
K.R Říkal jsem: To ti nikdy neprojde !
Pů Znovu ho chytí a uškrtí ho . ale projde, projde.Konečně vládnu rasově čistému lesu. Otočí se ke skleničkám s medem Vyrovnat! Vyrovnává skleničky do řady Pozor ! vy moje skleničky, vy mi rozumíte, vy mi nikdy nebudete odporovat . Tatínek vás má rád vypije jednu skleničku a zahodí Pochodem vchod! Zvedne dvě skleničky a odnáší je . Dobijeme Lisabon ! Odbíhá se skleničkami v podpaždí
konec
Zazpívejte si s tuláky na melodii české lidové.
Svižně, vesele:
Pec nám praskla, pec nám praskla
Kdopak nám ji opraví?
Starej pecař zesenilněl
A mladej to nevalí
Zavoláme na Michala, ten má obal od Deli
Dá do toho čtyři rány a už je to v pořádku !
Ano, stejně jako minulý rok jsme stavěli pec. Nejdřív jsme si vybrali pohodový místečko a potom šli do lesa sklidit co nejvíc trávy. Vej hej . Potom jsme ji spálili . V pecicici cecici dračicici. O čem jsem to….pec. Říkali jsme si s Michalem, že by nebyl špatnej tábor v Peci pod Sněžkou.Mohli bysme tam sjíždět. . Na lyžích. To jsme si říkali s Michalem hned jak jsme spálili tu trávu. V peci. Pecicici nacicici micicici. O čem jsem to …pec. Řikal jsem si s Honzou, že by nebyl špatnej nápad upálit dítě v peci, protože bysme třeba šli do dalšího levelu.Znáte Dooma !? To jsme si řikali s Honzou, hned jak jsme spálili tu trávu. V racicici čačača pepici.O čem jsem to…pec.Víte jakej rozdíl mezi pecí a decí ? 12. To jsem vymyslel když jsme spálili tu trávu. Ve expecici do pecici. O čem jsem to…pec. Vždycky jsem miloval písmena, co mají jenom tři slova. Pec hec kec NEC tet pro nad zad had lad jed fet med. Prd .jet. . ret. Tuž kup buš šup. Zuž myš jíž víš. Chyť hať trh běh.Gró. Měď.řež seč skrz prst Jeď seď věď. Oci koci mloci.
Oligarchie nejneobhospodařovatelnějších konfigurací. Atd., vzp etc.Nebo třeba pec. Vezměte si takovou pec. Jednou jsme na tulácích stavěli pec, tak jsme na ní vybrali pohodový místečko a sklidili spoustu trávy. Potom jsme ji spálili. V ovčinci čačačača pecinci. O čem jsem to..pec.Víte, že podle nejnovějších výzkumů je slovo pec odvozeno od slotoho péci ? Představte si, že přijdete k šéfovi a řeknete mu : " Tak co zase pečeš v tý svý peci, ty hnusná zapšššklá věci." To je ale od vás vlastně dost blbej nápad, řikat šéfovi ty hnusná věci Řekněte mu radši „milý spoluobčane“ To je stejně ošklivý a nevyhodí vás za to. Což mi připomíná Nietzscheho . To je takovej chlápek od kterýho jsem nikdy nic nečetl. Ostatně já taky ne. Ani Michal, se slzami v očích mi to sdělil jednoho sychravého rána druhého září roku devatenáct set patnáct.. Utěšoval jsem ho tenkrát citátem z Camuse Nejsoucno se stává jsoucnem teprve uvědomí-li si rozkoš vlastních protikladů, ale nebyl jsem si jistý jestli nekecám a tak jsem dodal jednu ztracenou báseň Jima Morrisona, která zní: Grumpf. Velký Jimi ji pronesl těsně poté co se vyzvracel na jednom záchodku poblíž starých dobrých časů a¨ještě týž den se ztratila. Naštěstí si ji ale zapamatovala jednooká Jana Kelly
Missenbachová, která sloužila u jistého význačného šamana jako mizerná náhražka tulení kosti.Michal se posílen zapojil do stavby pece a v té jsme potom spálili tu trávu, jak už jsem se možná zmínil výše.A vidíte milou náhodičkou jsme se tancem po Tzarových kostech dobrali k tematu o kterém chci od začátku mluvit a to ke stavbě peccccecece. Teda peciciccici.neboli percacuicnmemanitůcici Jednou takhle na tulácích jsme stavěli pec.Možná byl tím vinen hec, možná vše je pouhý kec však pravda zní mi postavili pec.Na jitřní trávě pozoruji pec a v hlavě straší divná věc otázka proč, proč stavěli jsme pec..Možná že jsem tím vinen já, leč otázka je dojemná kdo odpověď nám někdy dá na divnou věc čí to byl hec, že nakonec, my stavěli tu pec.
No praskla nám, no. Asi jsme tam dali málo trávy. Vsadím se že Gogol by to taky zkazil.
Vyprávěli jsme si pohádky a hrůzy. No vlastně to asi bylo spíš o podzimkách, ale já nemám na tuhle neděli on čem psát a koho to ..Byl jsem trochu naštvanej, že nám praskla ta pec, ( což každému na požádání ochotně dopodrobna popíši a možná, že už jsem provedl stručný nástin o stránku výše ) a tak se mé příběhy vyznačovaly jistou strohostí
Tak poslouchejte:
Smith (mohl jsem ho pojmenovat i Novák, ale jen máloco je tak silné jako přesvědčení třináctiletých holek, že jakýkoli příběh, který stojí za to poslouchat pochází ze zahraničí.Vlastně mají pravda, kultura, na jejímž kořeni sedí přízrak Karla Čapka musí být od začátku podělaná. V podstatě jedinou možnost jak ji zachránit představuji já a metalová kapela zvaná" Tažní psi děda Mráze, a já se na to asi vykašlu, protože mě nebaví psát na počítači.) takže Smith žil sám v malém bytě, kde měl stůl, jednu postel , jednu židli, jednu skříň a televizi s videem. Kdysi si ho koupil aby se mohl dívat na násilnické filmy a vysvětlit kamarádům, proč jsou špatné. Dnes už moc kamarádů neměl protože nikoho nebavilo poslouchat pořád dokola o akčních filmech, ale na krváky se díval pořád, protože neměl co dělat jiného. Smith dobře věděl, že většina lidí jsou v jádře zvrhlíci. Věděl to protože pozorně sledoval všechny zvrhlé filmy, které natočily.Když zrovna nepracoval. Živil se malováním, ale dodržoval pravidelnou pracovní dobu, protože by nesnesl, aby ho někdo nazval bohémem.Nikoho to ani nenapadlo. Většina lidí dávala přednost slovu kretén.
Jednou potkal Smith na chodbě svojí sousedku. Byla mladá a dost hezká a když Smitha míjela, usmála se na něj. Smith si doma lehl na postel a nemaloval, ani si nepustil žádný film, jenom ležel a přemýšlel o sousedce a o úsměvu. Od té doby, když šel ven měl v kapse u kalhot malý zavírací nožek.Asi o týden později sousedku potkal znovu a tentokrát, počkal až ho mine, pak tiše vytáhl nůž, skočil za ní a bodl ji do zad. Nůž se svezl po žebrech a nezajel hluboko, i tak ale vytryskla spousta krve.Žena se s výkřikem otočila a přitom máchla rukama takže srazila další ránu Potom do Smitha tvrdě strčila a utekla. Smith šel domů a pustil si televizi. O čtvrt hodiny později ho tak našla policie.
„To byla divná pohádka“, postěžoval si někdo „.Radši tiše poslouchej strýčka, nebo ti jednu vrazí.“ Odpověděl jsem přátelsky. „Takový vám budu povídat, dokud neusnete.“
Turn byl taky malíř, ale na rozdíl od Smithe měl kamarádu spoustu a kdyby ho někdo nezval bohémem nevadilo by mu to. Ve skutečnosti ale nijak zvlášť divoce nežil, pomineme-li, že rád vstával až po deváté.a občas se šel s přáteli trochu opít.Ženatý nebyl, ale už tak dlouho chodil s jednou ženou, že o nich ostatní jako o manželích přemýšleli.Před desíti dny, ale Anna odjela na návštěvu k rodičům, se kterými se Turn nesnášel. Za tu dobu, neuvěřitelně rychle, Turn nakreslil nový obraz. Šlo to tak rychle jako by mu někdo vedl ruku. Byla to lovecká scéna a byla skvělá, mnohem lepší než cokoli co předtím nakreslil. Turn byl rozumný muž a ve svých čtyřiceti letech si uvědomoval, že i když je docela nadaný a pilný, žádný génius z něj nikdy nebude.Tenhle obraz by ale mohl nakreslit sám Goya.. Přesto se Turnovi nelíbil.. Nelíbilo se mu kruté potěšení v lovcově tváři, nelíbila se mu divoká změť psích těl, nelíbil se mu výraz beznaděje v jelenových očích. Ty oči mu někoho připomínaly, i když nevěděl koho. Rád by ten obraz zničil, ale bál se že nic tak dobrého už nikdy nenakreslí. Až se vrátí Anička, říkával si, zeptám se jí co si o tom myslí. Do té doby čekal a čím dál tím častěji před sebou viděl jelena, lovce a psi.
Jedné noci se probudil celý zpocený a v uších mu dozníval vlastní výkřik. Teď, pomyslel si zuřivě, teď tu věc zničím.Rozsvítil, ale lampa zapraskala a zhasla.Do pokoje pronikalo jen trochu světla zvenku. Na okno narazila můra. Turn došel k telefonu a zvedl sluchátko, bylo hluché. Přilétal další a další hmyz a narážel do okna takovou silou že se na něm rozpleskával. To co znělo z dálky byl vlak nebo lovecký roh ? Vrstva můr na okně teď byla tak silná, že se celý pokoj ocitl v dusivé tmě. Turnovi se náhle chtělo skočit na postel a schovat hlavu pod peřinu, jako když byl dítě. Místo toho dotápal k oknu a prudce ho otevřel . Po těžké tmě v pokoji mu teď světlo měsíce připadalo jasné, a tak hned uviděl tvář lovce .Byl tak vysoký a seděl na tak obrovském koni, že hlavou málem dosahoval k oknu, které bylo čtyři metry nad zemí.Podíval se Turnovi do očí a zasmál se. Psi se rozštěkali.Turn se otočil a utíkal k zadním dveřím a odtamtud dál do lesa a do noci, směrem k městečku. Za sebou uslyšel troubení rohu a štěkot psů a věděl, že štvanice začala.
Hnal se lesem , který v sínalém měsíčním světle vypadal úplně jinak než ve dne a pořád za sebou slyšel štěkot a troubení. Zvuk se ale nepřibližoval, možná dokonce trochu zeslábl. Běžel strašně rychle, rychle jako jelen , napadlo ho. Začínalo ho píchat v boku, ale štěkot teď zněl slabě a do městečka už to nemůže být daleko. Dokáže to. Najednou před sebou světýlko osamělé chaloupky.Doběhl k ní a zabušil na dveře. Ve výši očí se otevřelo staromódní zamřížované okýnko a za ním se ukázala přívětivá babičkovská tvář. " Co by sis přál chlapče ?" zeptala se. " Musíte mě pustit dovnitř ! vyhrkl Turn Máte telefon ? Potřebuju zavolat policii ." " Pustit dovnitř ? " zopakovala babička pomalu " víš, ráda bych.. Ale nemam dost místa, za chvíli se syn vrátí z lovu. Vyjíždí každý úplněk a vždycky přiveze spoustu čerstvého masa." Náhle se blízko ozvali psi a stařena se rozesmála. Turn seč otočil a utíkal dál. Běžel a běžel a znovu si utvořil krátký náskok, ale plíce ho pálily čím dál tím víc. Už dávno měl být z lesa venku. A pak si uvědomil, že tohle už není ten les který zná. Kolem místa kde stála babina chaloupka chodil skoro denně. A stromy kolem to byly duby a tisy suché zkroucené a mnohem starší než kterýkoli strom v lesíku, který tu stál ve dne. Pochopil, že za této úplňkové noci žádné městečko kam by mohl uniknout není, jen on a lovec a stařenina chaloupka. Pochopil, že nemá žádnou naději, že dnes v noci ho zabijí a najednou z něj spadl strach. Zastavil se a poprvé pomyslel na Aničku, která se zítra vrátí, a kterou už nikdy neuvidí. Ale.ona najde ten obraz a bude se na něj dívat, čím dál tím víc, čím víc se bude blížit úplněk. A za úplňku znovu vyjede lovec. Turn uslyšel štěkot a tentokrát na něj odpověděl výkřikem čiré nenávisti. Potom se znovu rozeběhl, ale už ne aby utekl, ale aby našel vhodné místo a
dva kusy dřeva.
Tělo objevili ráno v posteli a jako příčinu smrti stanovili infarkt. Pár dní po pohřbu našla Anna jeho poslední plátno. Je na něm zabitý jelen a nad ním lovec ke kterému se v hrůze tisknou jeho psi.Nemají kam uniknout, protože les kolem nich už hoří a plameny už se šíří až k chatrči v pozadí, rychleji než dokáže běžet kterýkoli kůň.
Tenhle den jsem byl s kamarády v Benešově a vyprávět vám o tom nebudu, protože vám do toho nic není a taky koho by zajímalo, že jsme se ožrali jak dobytek
Tak jsme tedy vyrazili bratři a sestry.ve jménu Boha a Michala, pro záchranu stroje času a protože v táboře už přetékali kadibudky jali jsme se stíhat zlotřilé ofeliány. (Ofelián vypadá jako kříženec permoníka a netopýra, jejich říše byla až do nedávné intervence George Vitoushe juniora součástí celoatlantské osy zla.Dnes tam vládne námi svobodně dosazená Modamér Granten a většina říše se rozpadla.) Vyrazili jsme rychle a rozhodně, to proto že nás vezl Jirka ávií. Jakmile jsme vystoupili morálka klesla o 7 a půl stupně von Meirsteinovi stupnici.
von Meirsteinova stupnice
Vyrazili jsme bez obav a bez soli, věříc, že nás pán nasytí jako to ptactvo nebeské, jehož pověstný orientační smysl jsme ovšem nesdíleli.Měli jsme sebou asi jen12 telátek, dva voli a jednu ga ga ga Konopíka.Postupovali jsme výjimečně disciplinovaně- pauza a sušenka jen jednou za pět minut, plus mínus čtyři a půl minuty, ale ani o chvíli dřív. Orientovali jsme se asi takhle:
„Kam máme jít stařenko?“
„Ale táhni třeba do háje, synáčku!“( používám nejbližší možné synonymum aby to někdo zase nezakázal publikovat).
„Ale to není na mapě.“
Poznatky:
Prošli jsme podivnou bránou, kde bylo napsané něco o naději. Kolem se motal nějaký chlápek a tvrdil, že se jmenuje Vergilius. Nevyvraceli jsme mu to. Kromě jiných hrůzných skutečností jsme zjistili, že Matěj má po celý tábor jedny a ty samé ponožky.Jiné nenašel. Rozdělali jsme oheň a upálili na něm lesní stráž. Vyprávěli jsme si úryvky z Broučků, Popelky a Anatomie lidském destruktivity. Pak nás k sobě pozval lesní muž. Byl větší než Máca a vousatější než Michal a háro měl o poznání divočejší než já. Obočí by mu mohl závidět sám Gandalf. „Děcka se můžou utábořit ve stodole " zahřímal " a vy velký poďte se mnou dovnitř. Tady po lesích se v noci toulaj divný věci“ řekl a významně se podrbal nohou za uchem " ale tomu kdo se napije se starym Vlkoušem nesmí nikdo ani vlas na hlavě zkřivit. " Jsme se tu všichni abstinenti " vmísil se pokrytecky Michal. " Na druhou stranu kdo by mi odmítl " .pokračoval divous nerušeně a jen tak mezi řečí zarazil do desky stolu šesti palcový dranžírák, " ten by mě na smrt urazil." " Nalej !" projevil Michal okamžitě obdivuhodnou názorovou pružnost, která ho vynesla až tam kde dneska je.(což nebudu upřesňovat, aby se třeba neurazil)
Napili jsme se . Hrdla už se tekutina dotknout nestačila – jakmile se v puse ohřála na tělesnou teplotu, naráz se všechna vypařila a skrze dásně vzlynula k mozku, se kterým provedla podivuhodné věci.. Vzdáleně jsem vnímal jak se Konop s Broukem sunou k zemi. Vlkouš se na mě zadíval s jistým uznáním. " Máš docela výdrž " řekl mi blahosklonně.Mě, který ve svých punkových dobách jednou upil dvaatřicet skinů, a třiatřicátého, jejích vůdce donutil potupně si podřezat hrdlo oblou koňakovou skleničkou ! " Dáme si závod" zachroptěl jsem v basovém E.. „Jestli vyhraji já prozradíš mi recepturu toho pití. Když ale zvítězíš ty, nechám ti tady děti aby ti sloužili.“ Obr souhlasil Začali jsme pít.
„Danošů chlapče, ty ani nevíš jak sů rad žes sem dokdéchal. Naposled mnou vydržel takhle chlastat Churchil.“ " Čkej počkej vole Winston Churchil ? Tak starej zas nevypadáš." " No bať ten dryák prodlužeje život. Naučil mě ho vyrábět šaman ménem Rulík, za to že sem mu okázal jak dvouma dřívkama rozdělat voheň" "Čoveče to je hustý dyť ty musíš mít strašně moc zkušeností ! ". "No jo, ale lidem nepomůžeš. Řikám Galimu: Hele chlape v antice si mysleli že Země je kulatá, nejni to sranda? Bum a je na hranici. Potom
Oppenheimer takovej milej kluk a chodí kolem jako tělo bez duše, tak mu řeknu Jirko zkusil si už plutonium ? Ric pic Hirošima v háji. Nebo sedim v Kremlu s Leonidem, von mi pořád vypráví jak je Moskva krásná, tak mu řikám tož pěkný to tu máš Brežněve, ale měl bys někdy vzít pár kámošů a podívat se do Prahy." " No jo" " No jo. Kecám se Sidem a řikám mu: Vicious, ty takovej živej mkladej kluk, co abys zkusil hrát v nějaký kapele. Nebo, to bylo trochu dřív piju v Mongolsku kumýs s chytrym mladym kočovníkem a řikám mu Čingis, s tebe jednou něco bude, měl by ses dát na politiku. A tuhle se mě jeden kluk ptá co by měl v životě dělat, tak si řeknu – pošlu ho na medicínu, tím přece nemůžu nic zkazit. Řekni jak si myslíš, že se jmenoval ? " " Mengele ?" " Přesně tak ." Pili jsme.Někdy u sedmé sklenice jsem si všiml, že na mě zamrkal stůl. " Toho si nevšímej, to von jen tak blbne " zajódloval Vlkouš, kterému mezitim narostly úhledné parůžky.Pili jsme. " „Nebo ten chlápek Ježíš. Řekl jsem mu jenom: Poslyš, jestli vona tě ta Marie fakt měla s Josefem .“, blábolil zase Vlkouš.
No abych to zkrátil, nakonec jsem prohrál. Mladický zápal nestačil na tři tisíce let tvrdého tréninku.Když jsem se probudil nebylo po Vlkoušově chaloupce ani památky.Jenom v ruce jsem měl lísteček na kterém stálo: " Výhru si vyberu příští rok.". Děti i Konop s Michalem si mysleli, že se jim zdál nějaký zvláštní sen.
Píseň temného ofeliána
Vy kdo to neznáte ,
možná to poznáte
Je v tom jistý um.
Postavit si z lidských kostí majestátní trůn
Vy kdo to nevíte
Možná se dovíte
Je to prima šum
Když svázaným nad hlavami hoří vlastní dům
Každému temné sny
Milerád vyvolám
Vězení pro živé oltáře mrtvolám
Každému jeho dny
Milerád zamažu
Vše co je radostné s radostí zakážu
Strach bída svrab a hnus
To je moje gusto
Bez těch čtyř bylo by na světě pusto
zvratky krev křik a hnus
jsou pro mne prostě plus
mám rád když teče krev
a lidem na žebrech
hlad hraje symfonie
když vzduchem letí řev
nevinných na kůlech
a stát když trochu hnije
babičky prodávám za suché z nosu
když jinak nedáte za ranní rosu
bratry své ze všeho nejradši zrazuji
názory svlékám hned, hned nové nazuji !
la a la a la a lá
na a na a na a násilí je moje hra!
Vidíte tedy, že ofelián byl opravdový zloduch, a ani trochu ne takový jako my tuláčtí vedoucí. Nakonec jsme ho lapili s pomocí jakési magie, kterou jsem přesně nepochopil.Možná víc pomohlo, že nás bylo padesát a on sám. Místo abychom ho hezky čestně umučili jako chlapi chlapa, poslali jsme ho k soudu modamér. S postupující.emancipací se nám v oddíle jako mor začíná rozlézat milosrdenství
Kdybych tu v úplnosti popsal všechny návrhy, co padly při vymýšlení pamětních listů asi by se nám oddíl rozpadl. Naštěstí jsme toho stejně moc neprosadili a tak mohu jen říct, že cokoli moudrého, povzbuzujícího a veršovaného má na svědomí Iva a Michal. Buďto že člověk na pouti životem opravdu tak zmoudří, anebo aspoň nasbírá ohromné množství keců. Neveršované, posměvačné a útočné texty jsou prací nás ostatních. A to nám jich ještě Michal většinu zakázal. Jediný verš, který jsme vymysleli my z plebsu, pocházel od kachny a zněl : "Přijeď zase, přivez prase! " Zato jsme na něj vzniklo tolik variací, že by to stačilo pro celý tábor. Přijeď zase, nevoz prase. Přijeď zase, bude prase. Přijeď, zase bude prase. Přijeď, zase budeš prase Přijeď zase, starý prase! Přijeď zase bez deprase Přijeď zase, zdraví prase. Přijeď zase, když nebudeš v base kvičet jako prase. No a tak dál až do tří do rána. Porazili jsme stany, stožár, prasata. Další tábor v háji.
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 18. říjen 2024
svátek má Lukáš
Narozeniny
12.říjen - Honzík (12)
18.říjen - Barča (13)
29.říjen - Tonda (12)