Z každé akce v rámci celoroční hry vzniká zápis do Expedičního deníku. Co se kde dělo v roce 2004 se dočtete právě zde.!
Jako vždy jsme měli sraz u školy a pak na nádraží v 17:50, ale ti co jeli z Malešic se malinko zdrželi to nevadí. No nic, nastoupili jsme v 18:25 do vlaku a do Všemír jsme dorazili 18:53. Cesta byla krátká (jak jste zjistili z uvedeného času) a zdárně jsme dorazili. Do chaty zbýval asi 1 km. Jako vždy začlo vybalování a rozdělování do pokojů. Chvilku jsme pobili v chatě a potom nám vedoucí řekli neb spíš přišel William a řekl, že se máme rozdělit do 4 skupin a po těch že se vydáme po alobalech za bohem Šu. Šli jsme po 10ti minutách po skupinkách. Bůh Šu nám řekl že splodil Geba a Nut a ti stvořili Usira a Eset. Geb a Nut se mezi sebou pohádali a musel je od sebe oddělit. Bůh Geb že se stal bohem země a Nut bohyní nebes a že si jednu takovou hádku vyzkoušíme. Pak jsme šli spát.
Sobota – ráno jsme měly chleba s marmeládou a pak jsme chvíli blbli v „baráku“ a pak jsme šli skoro na stejné místo jako byl Šu a hrály jsme hru s dominem. Jistě vás napadne proč v lese nějaký domino. Rozmístili jsme se jako tenkrát pří přístavech a v poli mezi těmi třemi přístavami byli rozmístěné dominové kostky pro které se po dvojicích běhalo a skládalo se z toho domino. Byl v tom ale háček sbírání dominových kostek bylo pod dohledem pirátů kteří nás mohli chytit a odebrat nám ji. No nic, když už nám nenavazovala žádná kostka v poli na naše domino tak hra skončila. Sečetli se body a vyhrála skupinka Nut. Ještě připomínka ny jsme byli Šu pak byli Nut a Geb. Tím jsme si vyzkoušeli hádku mezi Nut a Gebem jak nám říkal Šu. Do oběda jsme hráli na předváděcí schovku to určitě víte jak se to hraje a potom na medvěda. Robin zůstal na stromě 7 minut což bylo nejvíce. Po výborném obědě bylo vepřoknedlozelo jsme měli polední klid. Tedy spíše 2 hodiny blbnutí v baráku a nejen blbnutí, ale i doopravdický polední klid. Po něm nás velcí zavedli na trošku jiný okraj lesa tam jsme na obrovském svahu uviděli jeden jakýsi papírek tak jsme se zalekli že tam budeme muset vyšplhat a taky že jo. Rozdali nám papírky s našimi jmény a řekli, že máme běhat podle vyznačených papírků a že v půlce kola budou hry na trestné body. Bylo to různé trefování na přesnost a udržení míčku. Když jsme to neudělali tak nám přičetli trestné body. Běhali jsme 5 kol a každé kolo mělo jiný úkol na trestných bodech. Byl to pořád „krpál“ nahoru a dolu a měli jsme to udělat za co nejkratší čas. Nejrychlejší s nejkratším časem byl Robin. (trestných bodů měl dost). Unaveni jsme dorazili domů a byla večeře. Potom chvilka klidu. Pak znenadání se začalo něco dít a měli v tom prsty Jenůfka a Kikina. Hra zpočínala v tom, že jsme měli najít jedno slovo v celém domě – ARMABETON. Toto slovo si však přečetl jen jeden z každé skupiny. Skupiny byly tři. Jako kdybychom hráli psanou tichou poštu, vždy ten jeden poslední ze skupinky poslal jedno písmeno z toho slova. Nakonec, až se celé slovo dostalo k nejpřednějšímu byl konec tiché pošty. Pozor! Nebol to však konec celé hry. Ze slova armabeton jsme měli složit co nejvíce slov. Měli jsme k dispozici žolíka, kterého jsme si sami vybrali. Aby se to nepletlo měli jsme odhadnout 0,5 hodiny – bez hodinek. A pak dobrou noc.
Neděle – ráno jsme měli chleba se sýrem a potom jsme blbli v domě. Pak jsme se v jídelně setkali v bohy. Šu, Geb a Nut. Šu nám dal střípek pyramidy za vyzkoušení hádky mezi Gebem a Nut v sobotu dopoledne. Nut nám dala střípek za sobotní běhání, ale Geb nám nedal nic. Řekl že si zahrajem hru podobnou legendě, že máme najít skříňku (jestli chcete vědět tu legendu obraťte se na Michala). Když jsme došli na místo konání hry (což bylo tam kde sobotní odpoledne byly soutěže na trestné body) tak se poházeli po vyznačeném poli papírky s čísly od 1 do 100 a se znaménky. Skládali jsme příklady a potom šli hledat onu skříňku po které jsme celou dobu usilovali. Když jsme ji našli byly v ní paměťáky. Byl rychlý oběd (jako obvykle těstoviny s kečupem) a velké balení, odcházení na vlak. Jel nám 16:12. A na hlavní nádraží jsme dorazili v 16:40. Někteří se odebrali do Malešic jiní do svých domovů. Tak nám zase končí další výprava. Mám slzu v oku když si vzpomenu na poslední den. Tak za další přibližně měsíc.
Martina Fantyšová
Milý deníčku… pardon to jsem si spletla sešit! Opět se vydáváme na 8-denní pouť po suchém a horkém Egyptě! Sešli jsme se na Hlavním Nádraží u pokladny č. 13 v 15:10! Ovšem, že někteří nás opět nezklamali a přišli o 10 – 15 min. déle. Cesta proběhla jako vždycky… nudně! Po příjezdu se všichni zmlátili, pač chtěli ten nej… pokoj! Byl tu však malý háček. Fotbalisti ve věku 8 – 11 let (ach JO) byli tu ještě jenu noc! Tak jsme museli tu první přežít, jako vojáci v zákopech. Po 23 hodině nás pozdravil Howard a William a sdělili nám, že se máme vydat na cestu po maximálně tříčlenných skupinkách. Já a Balů, Cvrček jsme vyšli jako poslední a tudíž na nás vyzbyly jen zelené a černé kůže. Pak jsme šli spát….. málokdo spal. Čauky
Dobré ráno děti, řval náš zubatý a chlupatý náčelník. Po opravdu probouzejícím budíčku jsme se dovalili na snídani co dům dá! Byli tam rybičky nalovené v bazénu, zabité zaživa a rozmixované do rybí pasty a máslové krabičky s pomazánkovým máslem a šťávou z nosu zahuštěnou rosolem Pak po obléknutí jsme se vydali na dlouhou fáborkovou cestu, která byla zapsána na tajemném archu A4. Po cestě jsme narazili na zprávy v morseovce, běhání po obrázcích a kuriozitou bylo PŘINESTE HRST JAHOD. Na konci cesty jsme viděli právoplatného nástupce trůnu FARAÓNŮ! Zapomněla jsem, že tam byl i Taita, který nám odhalil do jaké skupinky patříme. Pak jsme se všichni vydali na oběd a papali až k prasknutí! Po obědě jsme se hromadně stěhovali do jiných pokojů, pač fotbalisti už odjeli HURÁ! Přesunuli jsme se do spodku baráku a někteří nám sdělili, že po baráku jsou rozházeny lístečky s různými šiframi a zapisovali je do archů! Pak jsme se (naše skupinka) vydali na cestu k srubu uprostřed ohrady. Tam bylo 31 na archu A4 zapsaných FARAÓNŮ a my měli za úkol si je v 8 – členné skupince zapamatovat! Nejhorší bylo nahustit jim to do hlavy. Pak jsme to všichni zapsali a pádili se převléct z promočenejch věcích, které jsme za sebou táhly jak SMRAD. K večeři byla naše oblíbená strava ŠPAGETY. Jedna poznámka byla, že VŠICHNI MĚLI VEČERKU V 10:30, FUJ! DOBROU, BOBOBO, PA.
Ráno jsme se nasnídali. Byla opět skvělá pomazánka. Dopolední program byl zpočátku celkem jasný. Jenže se to zvrtlo… Přenášeli jsme mince přes pole hlídajícího nepřítele. To se opravdu nepovedlo!!! Potom jsme to trochu změnili resp. Velcí. Teď už to bylo super. Zabili jsme tím celé dopoledne. Po obědě a následném poledním klidu jsme se opět odebrali do odporně studeného a bílého sněhu k stavbě PYRAMIDY. Každý tým stavěl sám a proto byla každá pyramida zvláštní něčím jiným. Pyramida Terčíků před sebou měla dvě SFINGY a kolem zídku. Křivky měli pyramidu i s hájem, sadem a vysokou zdí. Roráci měli před pyramidou letadlo a Šotci měli okolo velké ještě 4 malé stupňovité pyramidy. Vyhráli samozřejmě Terčích tedy my. Ještě jsme sháněli města. Večer jsme šli na Anupův pokyn do lesa za Taitou. Ten nám pomohl přivolat Eset. Ona nám dala indicie o zmizelé expedici Kemet:
Taita se po přečtení indicií začal rozpomínat, ale Eset mu musela pomoci ke konečnému výsledku: “Zítra se vydáte na cestu. Bude dlouhá. Tam, kam se vydáte už někteří z vás byli. Není to blízko avšak ani daleko. Vaše cesta započne slunce východem a skončí společně s dnem.“ Takže super… Všichni jistě víte o co jde. Celodenní výlet do TOULCOVÝCH MAŠTALÍ. Skvělé. Dobrou noc.
Po snídani jsme až do 10 měli volno. Pak si nás Beruna svolal do jídelny: „Takže půjdete po 4 skupinách. Dvě budou v větších, s těma půjde jeden velkej a 2 malí s těma půjdou dva. Dostali jsme mapy a zprávy. Bohužel některé se nedochovaly. Cesta proběhla asi takhle: „Tak jdem. Aáú“ Zahučel do sněhu. „No počkej. Kde to jsme. Tak jdem zpátky. Ne. Tady už jsme byli? Jak to? Ne ještě ne. Hele támhle je potok. To je ten na tý mapě? Já nevím. Hele támhle stojí Michal. Že už by to byl cíl? Asi jo je tam i Beruna. Hurá!“
Takto vypadal den od 11 do 17 hodin. Večer jsme hráli RISKUJ po týmech a pochopitelně jsme zase vyhráli. Třetí místo. Taky dobrý. Tak zase zítra. DOBROU.
Dnes jsme prodělali výcvik na závěrečnou bitvu. Ráno nás zase donutili vstávat a následně jít na snídani. Pak nám dali úkol vylosovat se z všech lidí tady a ti se stali našimi „chráněnci“ nebo taky sourozenci. Prostě jsme se o ně museli starat, nosit čaj apod. V praxi to znamenalo, že když jsem lechtala Amazonku přišel jí na pomoc Drobek. Mě přišel na pomoc Cvrček, Cvrčkovi Magda občas se zapojil i Pepa,takže se přidal i Fanda a Balů. Prostě valná hromada. Před obědem jsme hráli ekosystém. Po areálu byli schované korálky, sirky, kuličky, plíšky, drátky a podobné drobné předměty. Ty jsme měli v určeném počtu nosit mozku. Tabulky výnosnosti tady doufám, budou. Hru ukončil oběd a poledňák. Po poledňáku jsme hráli ve dvojicích. Spočívalo to v tom, že jsme měli svázané ruce, tak že bylo možno ve dvojici používat jen jednu pravou a jednu levou ruku. Tak jsme plnili různé úkoly typu: navléknout nit, přišít látku, vytvarovat želvu, zapálit 5 sirek a podobně. Po chutné večeři byla „dýza“ a pak dobrou noc strýčku Fido, dobrou noc děti…
Je čtvrtek – copak to znamená: Přišel Taita. Zítra bude BITVA. Dnes dopoledne budem dělat co budem chtít – tedy stavba IGLŮ… Odpoledne jsme po 2 skupinách (1. skup = 2 týmy) soutěžili. Nejdřív se skup 1 = Terčíci + Křivky nedívala a ta druhá si rozdala čísla a měli jsme najít vždy dvojici a zapamatovat si jí. Pak se to otočilo. Když skončilo hledání, nejdřív jsme se přetahovali a pak jsme sýp po týmech hráli velmi zajímavou hru. Spočívalo to v tom, že jste museli donést papkoule z kruhu protivníka do svého pole resp. kruhu. Každý tým má 2 obránce, když plácnou protivníka musí na kraj hřiště do vězení. V kruhu je protivník v bezpečí tam ochránce nemůže. Smí se přenášet jen 1 koule. Z vězení se dá vysvobodit tak, že se ho dotkne spoluhráč – NECHYCENÝ – samozřejmě. Hurá vyhráli jsme a teď šup na večeři. Večer jsme po pokojích šli přísahat věrnost faraónovi. Šlo se po jednom do lesa kde nám Taita řekl ať se shromažďujeme u kněžek bohyně Eset. Po té co dorazil poslední jsme nastoupili do řady a Taita zavolal faraona. Pak byl obřad. Taita dělal všechno. Kněžky tam stály a faraon koukal. Tak jsme přísahali.
Nadešel den bitvy. Jsme připraveni, utkáme se s důstojnickou armádou. Pravidla hry jsou celkem jasná na začátku má každý 3 míčky. Ti co nemají průkazku Expedice Kemet jsou důstojníky a mají 5 životů, ostatní, jsou přívrženci faraona a mají tři. Velcí jsou pořád důstojníci, ale po 5 životech se mění. Vždy hrají dva. POZOR POZOR!!! Při bitvě jeden člen Expedice zraněn stromem a následně převezen do nejbližší vojenské ošetřovatelské péče. Poté co zuřivě mířil na důstojníka narazil do kmene a omdlel. Napětí stoupá je unesen důstojníkem Berunou do nemocnice v Litomyšli. Máme strach. Je 18 hodin, ne už je půl sedmé. Pří večeři volá zmíněný důstojník. Že by chtěl výkupné? Ale kdepak. Drobkovi nic není jen má hled. Lékaři své zranění popsal slovy.: „No já jsem hrál… hru s míčkem… asi za faraona… proti důstojníkovi… a narazil jsem do stromu…“ zmatený lékař si ho tam nechá, ale řekne mu, že k jídlu nic nedostane. Chudák Drobek. Ale přece jen jde o hlavu. Ne proboha my nechceme popravit doktora. Drobek totiž do toho kmene narazil hlavou a omdlel. Už chápete. No konečně. Zítra přijde paní Drobková totiž Navrátilová. Sbalí mu věci a bratra a zase pojede domů, protože Drobka se tam nechají až do pátku. A jede se domů. Ne eště máme jednu noc. Takže diskotéka.
A v sobotu: AHOJ MLADOČOVE
Před odjezdem jsme si rozdali ceny. Bodování vyhrála Helča. Ale všichni si vedli dobře. Tak zase příště. AHOJ
Na tomto zápise se podílela:
Bláťa, Píšťalka a Jenůfka
A máme tu další putování po horkém Egyptě. Sešli jsme se na hlavním nádraží v 17:50 a pak jsme (jako vždycky) putovali vlakem až do Lhotky u Mělníka. Na stanici na nás čekal Beruna s Konopem. Když jsme dorazili k hlavní budově, utrpěli jsme obrovský šok! Hřiště, které je vedle rybníka, bylo zvětšené, ohraničené tyčemi a na povrchu byla jakási divná hmota, na kterou se nesmělo šlapat. Vedle toho hrozného „hřiště“ vedla asfaltová cestička se zcela vypuštěným rybníkem. Zkratka, která byla vzadu za hlavní budovou a vedoucí ke kolejím, byla zaházena bahnem z rybníka, takže jsme to museli obcházeli přes lávku. A ještě aby toho nebylo málo, byly zavřený první dva pokoje, takže ten, kdo se nevešel do hlavní budovy, musel na marodku, což byla Kačka, Rosnička, Marťa, Áďa, Amazonka, Píšťa a Dráče a z velkých E.T., Monča a Michal. Když jsme se nastěhovali do pokojů, byla už docela tma, jelikož bylo asi půl deváté. Vybalili jsme si spacáky a ostatní věci. Měli jsme zatím volno, tak jsme se nudili. Najednou přiběhla Kačka k nám do pokoje, že ze skal slyší nějaké pískání. Schrastili jsme Michala a šli před marodku překládat. Několikrát jsme slyšeli Kemet Re Farao překvapilo nás, že Michal o tom nic nevěděl – tušil sice kdo to je, ale radši se s Honzou šli podívat do skal. Potom jsme slyšeli jak někdo píská: „Kdo jsi, kde si a záhada“. Tohle se opakovalo asi stokrát, než přes lávku přešli Michal, Honza a….Kuba. To bylo teda překvápko. Ještě ten večer k nám přišel strážce Kleopatry a řekl nám, že máme jít za Kleopatrou a že se máme chovat jak se patří. Pak nás zavedl k velkému tunelu kde byla i Kleopatra. Nejdřív nás chtěla předhodit lvům, ale pak si to na chvíli rozmyslela a řekla nám o Alexandrijské knihovně a o filozofu jménem Diogenes, který zapsal příběh Expedice Kemet a dal ji spolu s Kleopatřinými osobními svitky. Poté si nechala Marka jako „pojistku“, kdybychom náhodou zklamali. Nato jsme se odebrali zpět na pokoje a do hajan. Takže dobrou! A hezký sny.
Sobota – po velmi nepříjemném budíčku (ovšem jaký je příjemný, že) nás čekala velmi vítaná snídaně. Není snad výprava, kdyby nechyběla rybičková pomazánka. Po snídani jsme se oblékli a šli hledat Diogena. Šli jsme po fáborkách až ke mlýnu a cestou jsme plnily různé úkoly. Tam jsme se pak rozdělili do tuším tří skupin a řešili dva hlavolamy. Poté nám Diogenes popsal cestu k Alexandrijské knihovně, protože velmi dobře věděl kde je a dobře se v ní vyznal. Také nám řekl, že ony svitky jsou v SÁLU MOUDRÝCH a že zná architekta jménem Numerobis. Protože tahle cesta trvala celé dopoledne a byla docela náročná, měli hrozný hlad a tak jsme šli zpět na oběd (čína). Po poledním klidu k nám přišel William a řekl nám že dostal svitek od Anupa a že až se setmí máme vyhlížet světlo ve skalách a pak tam máme všichni jít. Po Williamovi za námi přišel Howard a řekl nám, že máme jít za Numerobisem, ale musíme mu donést nějaký náčrtek, jako dárek,jelikož je to architekt. Tak jsme se tedy rozdělili do pěti skupinek a šli jsme i s dárky k Numerobisovi a ten nám dal polovinu mapy Alexandrijské knihovny. Tuto část mapy jsme pečlivě uklidili, aby se nám nepoztrácelo těch pět dílů. Asi po půl hodině jsme našli u rybníka svitek. Asi z toho moudrý nejste co? (my sme taky nebyli), ovšem jak jste nejspíš zjistili, jedná se o hru! Její obsah nám vysvětlil Howard. Také nám ukázal mapu s různými čísly a jeden lísteček také s čísly a jedním zlomkem, který uváděl čas (jak bylo popsáno ve svitku). Každá skupinka si zvolila barvu (červenou, modrou, oranžovou, zelenou a hnědou), kterou pak byla zapsána čísla, ke kterým jsme měli (na různá stanoviště) běhat a opisovat si hieroglyfy na druhé straně! Z nichž jsme sestavili větu: BOHOVÉ EGYPTA SPOJILI SVÉ SÍLY A ROZHODLI SE DÁT TEBE JAKO VELKOU OBĚŤ. Po této velmi náročné a zajímavé hře jsme si šli nacpat bříška. Po véče jsme museli čekat až do úplného setmění, protože jsme měli sledovat skály, dokud se tam neobjeví nějaké světlo. Páč bylo ještě docela světlo, mohli jsme si víceméně dělat co se nám zlíbí…Konečně se už setmělo a poměrně v krátkém okamžiku jsme se shromáždili u lávky a za asi né 15 minut ze skal sršel ohňostroj. Všichni jsme se tedy vydali za světlem až jsme dorazili k Anubisovi. Ten nám povídal něco o tom, že se bohové na nějaké „pracovní poradě“ domluvili, že nám „darují“ velkou oběť, ale že to nebude jen tak zadarmo, že! (Teda řeknu vám, že by se skvěle hodili do dnešního parlamentu). Protože byla tma jak v pytli, tak jsme si ani nevšimli že za Anupem věčně odpočívá Er!!! (Tedy jedna z nejdůležitějších postav dnešního dne.) Anubis prováděl obřad, který nám jistě pomůže udělat krůček vpřed k nálezu ztracené Expedice Kemet! Po té nás vyzval, abychom řekli onu magickou větu z dopolední hry, tedy: BOHOVÉ EGYPTA SPOJILI SVÉ SÍLY A ROZHODLI DÁT TEBE JAKO VELKOU OBĚŤ. Po vyřknutí této věty se stala velmi zajímavá věc! Erova ruka se zdvihla a v ní byla druhá polovina mapy Alexandrijské knihovny. Tento vzácný dar jsme s úctou (samozřejmě) vzali a odebrali jsme se do postýlek. Tak teda dobrou noc…
Den odjezdu neděle
Po opět velmi příjemném budíčku jsme šli na snídani v hlavní budově. Když jsme zasytili naše téměř nekonečné žaludky, rozlítli jsme se jako když jelen uvidí myslivce. Měli jsme ňáký čas volno a ani jsme si neuvědomovali, že bychom jako měli hledat ňákou knihovnu. Až to jednomu inteligentnímu človíčkovi ( jako jedinému) docvaklo, ihned jsme se vydali po cestě, jakou nám popsal filozof Diogenes. Nešli jsme ani moc daleko, když jsme narazili na jakési ohraničené území, kde ještě před sesypáním stála ALEXANDRIJSKÁ KNIHOVNA. Ihned jsme se vydali hledat, svitky o expedici. V tomto hledání nám velmi pomohla mapa této knihovny, kterou jsme po částech získali. Hledali jsme docela dlouho, až Pája konečně vykřikla: „mám to!“ Byla to truhlička, ve které bylo několik Kleopatřiných osobních svitků a také jeden o hledané expedici. Přeložili jsme je hned na místě a to: Před rokem jsme se vydali do Egypta abychom učinili nové objevy. Cestou jsme však narazili na podivné obchodníky a koupili si od nich model sfingy, ovšem jak jsme později zjistili, byl to nástroj Sutechových intrik a tak kdo se této sošky dotkl byl okamžitě přenesen do minulosti. Takto jsme se zde ocitli. Bylo nás 15, ale obrovské horko a žízeň si vyžádali tři z našich společníků. My však stále věříme, že se dostaneme do našich časů. Tato událost je i jistým způsobem i cestou poznání celého Egypta a můžeme přinést spousty svědectví o historii této země. I když je náš příběh neuvěřitelný, doufáme že se najde někdo, kdo nám přece jen uvěří. Budeme tedy v naší cestě pokračovat a snažit se do posledních sil dostat se domů. Toto jsem zaznamenal ve 4 roce vlády královny Kleopatry. Dobrý co?! Opustili jsme tedy Alexandrijskou knihovnu a odešli na oběd. Cestou jsme ještě narazili na Kleopatru, které jsme dali její svitky, ona nám poděkovala, tuším že jsme si rozdali paměťáky a už jsme byli
v jídelně. Po „O“ jsme si chvilku nechali slehnout a pak jsme se šli s Kubou a Honzou svažovat nebo jsme šli hrát hry. To nám přiblížilo dobu odjezdu! Po rozdání svačiny, jsme si hodili batohy a batůžky na záda a sbohem Lhotko…
Dráče
Tak je tady další výprava – putování po Egyptě (podle počasí po severním pólu). Sraz byl u školy ve 14:15 a na nádraží v 15:00. Vlakem jsme se dostali do Trhového Štěpánova a autobusem do Keblova. Tady nás čekalo ubytování. Potom jsme šli do lesa pro dříví. Mezitím přijela Amazonka autem. Do setmění se pak sekalo, řezalo a lámalo dříví…
Když byla tma sešli jsme se v jídelně a Martina nám přečetla svitek. Když dočetla, objevil se Núbis (kvůli špatnému počasí jsme nemohli rozdělat oheň). Řekl nám, abychom (jak je psáno ve svitku) se rozdělili do čtyř skupinek. Kapitáni byli: Vlk, Matěj, Opičák, Lišák. Potom řekl, že až se rozdělíme a teple oblékneme máme se vydat ve směru, kam odešel…
Tak jsme se rozdělili, oblékli a přitom přijel Honza, takže ti, kteří spali ve stanech se ubytovali…
Když byli všichni obléknutí vydali jsme se za Núbisem do lesa. Uviděli jsme ho na kládách. Řekl nám, že je strážcem Nilu. Dal nám 4 kusy ze svého oděvu a řekl, abychom je ještě tento večer dali do truhličky a vzali si z ní zlatý amulet pro boha všech vod Hapiho. K té truhličce se dostaneme po znameních, která jsou vidět jen za světla baterky…
Šli jsme tedy zpátky do tábora a připravovali se. Potom Bláťa zavolala:“První skupinka odchod!“ Byla to skupinka Vlka, po ní šla skupinka Lišáka, pak Opičáka a nakonec Matěje. Šli jsme po skupinkách a došli jsme k truhličce, jak řekl Núbis. Ale jen co jsme tu truhličku uviděli, vyběhl zpoza stromu zvláštní tvor s dlouhým nosem a zvlášť připomínal Sutecha, ale nebyli jsme si jisti. Vzal si truhličku k sobě a obcházel nás. Vyptával se, co chceme a my mu řekli. Nakonec řekl, že nám to dá, ale nejdříve my. A my:“Z ručky do ručky“. Tak se tedy stalo. Když jsme odcházeli, šíleně se smál (tedy spíš chrochtal). Tak jsme šli do baráku (někteří do stanů) chrupkat. Dobrou noc
Po velmi nepříjemném budíčku jsme se nepapkali a udělali ranní hygienu.
Po nějaké době přišel Núbis podpíraný Borůvkou. Byl hrozně zesláblý. Nejdřív nevěděl, jak to, ale po chvíli mu Bláťa řekla, že ten kus oděvu nejspíš dali Sutechovi. Núbis se ještě optal všech ostatních skupinek, ale všichni řekli totéž…
Když se to dozvěděl, spadl ze židle…
Nakonec jsme se dozvěděli, že aby nabral zpátky svou sílu a abychom se dostali bezpečně na druhý břeh Nilu, musíme nasbírat 9 indicií z 9 míst a dát (ty indicie) do váčku. Ty místa byly: ASGARD, ZELENÁ BOUDA, KLONDAIKOVÁ CESTA, ŽELEZNIČNÍ MOST, HRÁZ NAD METAZEM, CEDULE KOUŘIM, ŽELEZNÁ-ZELENÁ CESTA, U BRÁNY JUNÁKA, LES NAD METAZEM. A tak jsme celé dopoledne chodili po těchto místech. Pak jsme se najedli a dvouhodinový polední klid nastal. Po nějaké době (lépe řečeno po dvou hodinách) přišel William. Přečetl nám svitek, v němž stálo přibližně toto:“Cítím sílu, kterou jste získali, ale nestačí ještě k tomu, abyste se ubránili Sutechovi, který vás chce zavést na Třetí břeh Nilu.“
Poté jsme se vydali po dvojicích do lesa a na lávku a plnili různé úkoly, za které jsme dostali stříbrné žetonky, které jsme dali též do váčku od Núbise.
Stanoviště byly:
A tyto disciplíny trvaly až do večera. A hádejte, co bylo k večeři? BUŘTY! Všichni byli zmrzlí, a tak uvítali velký táborák. Přikládal Beruna, takže z malého ohníčku vznikl velký fajrák.
Po dvou hodinách přišel Núbis (bez hole) a oznámil nám, že síly už má dost nato, abychom Sutecha porazili. Musíme ale nejdřív Sutecha zchladit (což vyvolalo nadšení) Každý se jal naplnit pytlík vodou a vyrazili jsme do lesa. Na místě, kde jsme se s ním setkali poprvé byl Sutech. Resp. On tam nebyl, ale my věděli, že bude někde poblíž. A tak jsme se tlačili a postavili do kruhu kolem pochodně. Za chvíli jsme uslyšeli praskání. Jeden malý šťastlivec tam vyběhl, ale chytil akorát větev. Čekali jsme ještě chvíli a pak jsme náhle slyšeli hrozivý výkřik. Náhle jsme uviděli postavu. Byl to Sutech. Skutečně jsme ho viděli až po chvíli, ale strategie velela, aby se tam pár odvážlivců vydalo a vrhlo se po něm. Začali létat sáčky plné vody… Konečně Sutecha někdo chytil a Píšťala mu nasadila váček na krk. Chvíli se ještě zmítal a tak jsme radši uháněli spát a spát.
Dobrou noc
Po velmi chutné snídani jsme si šli všichni sbalit, ale někteří už měli sbaleno dřív, tak místo balení blbli. Náhle přišel Núbis a řekl nám, že teď už je vše připraveno a můžeme vyrazit. Museli jsme se chytnout za ruce a zavřít oči a Núbis nás vedl na druhý břeh Nilu. Když už jsme směli otevřít oči byl tam bůh všech vod Hapi. Řekl nám, ať mu dáme zlaté amulety a on nám dal kartuš boha Rea dále nám řekl že na příští výpravu do Egypta máme vzít všechny části pyramidy a všechny amulety, které máme. Šli jsme do tábora, nasadili batohy na záda a šli jsme 8 kiláčků na nádraží.
Sbohem Keblove… Tak zase někdy příště…. Amazonka
Sešli jsme se jako obvykle u pokladny č. 13 na Hlaváku. Dojeli jsme vlakem do Nového Boru. Hned v pátek jsme došli do lesa, kde jsme se „ubytovali“. Dostali jsme zprávu od Rea, že jestli se s ním chceme setkat, musíme svést boj s hadem Apopem.Text zprávy:
Vím, že vaše pouť byla dlouhá, než jste se mi přiblížili a cítím, že nyní bude ta správná chvíle, abychom se spolu setkali. Nebude to však ještě dnes, protože za chvíli má pouť po obloze končí a vy byste nestihli nalézt vhodné místo pro naše setkání. Avšak než ke mně přijdete musíte splnit dvě věci. Musíte získat pyramidu, jež bude potřeba k tomu po čem toužíte, ale ještě jste si to neuvědomili a musíte vyhrát souboj s hadem Apopem.
Re
Po tomto sdělení jsme si zahráli pár her (na unavenou stonožku – hráči jdou za sebou a jsou unaveni; na medvědy před zimou – hráči si unaveně hledají brloh; na hladové vlky – hráči se potmě snaží najít něco k jídlu atd.), postavili stany a šli spát.
V sobotu ráno jsme se probudili, (někteří kvůli poloze svého stanu pouze vylezli ze svého stanu po probdělé noci), dali si snídani a pokusili se svést bitvu s minimuškami (štípající, odporné, okřídlené stvoření), jenže to nebylo k ničemu.
Nasbírali jsme klacky a šli s Williamem do lesa a hráli hru ztracená družina: rozdělili jsme se na dvě skupiny, velcí nás rozmístili a my se bez mluvení měli najít a navíc pak najít meč. Pak jsme se vrátili zpět na místo našeho spánku a hledali čísla, tak jsme získali druhý meč. Oběd: Rýže + Konzervy
Pak jsme dostali zprávu:
Každý den, než vyjdu na oblohu, musím s Apopem svésti boj, vždy ho přemůžu a putuji po obloze, ale než dokončím svou denní pouť Apop nabere nových sil a tento děj se stále opakuje. Abychom se mohli setkat, musíte se s ním utkat místo mě a když vyhrajete tak po načerpání sil rychle vyrazte na místo, které je slunci nejblíže. Nestačí jen hada přemoci, musíte z jeho útrob získat pyramidu se sfingou, která vás přivede až k hoře, na které se setkáme.
Re
Šli jsme po zlatých fáborcích až k Popovi. Apop byl had (podle mého názoru spíš chobotnice) o dvanácti chapadlech a hlavě, která držela pyramidu. Boj trval asi hodinu Apop vždy ztratil život, když jsme ho majzli mečem přes chapadlo, jenže když se chapadlo dotklo nás (2×) tak jsme už nemohli bojovat na konci žil jen Matěj a 1 chapadlo. Naštěstí přežil náš bojovník a takže po chvíli jsme měli sice pouze 1 život, ale pyramidu. Začalo pršet, tak jsme postavili stany a velcí nás zahnali spát už v 19:30.
O půl jedné nás vzbudili, opět byli všude ty strašné „minimušky“. Sbalili jsme se a naložili batohy do Honzova auta a vyrazili. Dlouho nám neřekli kam jdeme, ale došli jsme na KLÍČ. Zbývalo asi půl hodiny do východu slunce a tak nás Re uvítal a řekl nám abychom složili pyramidu a dali mu pyramidu do Apopa. Řekl nám, že až slunce seshora ozáří složenou pyramidu ocitneme se v ní a že doufá že tam najdeme ztracenou expedici Kemet. Sice asi ne ceou, ale najdeme. Pak odešel. Asi po pěti minutách vyšel na oblohu. Bylo to krásné. Slezli jsme dolů. Dali jsme si „snídaňovečeři“, a zalezli do lesa spát. Probuzení (14:00), oběd…
Toť konec této výpravy už jen na vlak do Svoru a
AHOJ NA TÁBOŘE
Píšťalka
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 18. říjen 2024
svátek má Lukáš
Narozeniny
12.říjen - Honzík (12)
18.říjen - Barča (13)
29.říjen - Tonda (12)