Aktuální zprávičky
Proběhla brigáda v nové klubovně a je vymalováno :)
Na horách jsme si zalyžovali a vyzkoušeli opět několik nových netradičních sněžných vozidel
v lednu bychom sice raději bobovali, ale v Praze nám moc sněhu příroda nedopřála
V celoroční hře Země za zrcadlem píše každý ze čtyř týmů svůj vlastní deník, který popisuje akce během školního roku.
Martina Fantyšová, Jirka Hemelík, Kuba Župka, Filip Hevert, Líba Latrová
Kouzelné zaříkadlo:
Alarg monde ar neat
jarj longa aldan
Tvorj belde svam
arkasi choram dei!
Sílo tohoto světa
svou délkou nekonečná
spoj svět se zemí zrcadlící se
v našich myšlenkách
Brána do země za zrcadlem! – 20.9.2002
Na cestě do Země za zrcadlem, jsme potkali zvláštní bytost. Byla to také světluška v jedné osobě, protože nám ukazovala cestu k bráně. Samosebou, že nás k ní přímo nedovedla, ale na cestu se znameními této brány (viz přední strana). U této zřetelně malé brány stála jakási postava, která nemluvila tak docela naší řečí. Proto jsme zvolili strategii č.1 a odříkali spíš odbrumlali kouzelné zaříkadlo. Ha, pokus se zdařil. Sdělil nám, že je strážce této brány a můžeme vejít tam, ale zpět ne. Nejodvážnější z naší delegace se odvážili vstoupit do tohoto neznámého světa. Za stěnami, spíše tyčemi kouzelné branky se rozjasnilo světlo. Oheň! Nebyl to lesní požár, ale jakýsi muž v divném hábitu s loučí v ruce. Chrabře jsme se k němu hnali a nemysleli na to, že kolem nás dupou lidi a házej po nás petardy. Ten tvor se světlem v ruce si říkal Poutník! Dozvěděli jsme se spoustu věcí, ale nejužitnější byla ta, že se v tomto zvláštním světě potkáme i Jonathan Marcel. Po nějakém čase (kdybychom byli ve škole) by jsme dostali poznámku do ŽK „chová se neukázněně při důležitém výkladu“!
No prostě, odešel do tmy a nechtěl se vrátit. Pak na nás udělal bu, bu, bu. Po poučné výuce jsme se mohli vrátit do hradu. Po sečtení všech časů, jsme šli spát někdy cca ve 3 hod a.m.
Tulák se nedá – 21.9.2002
Tento den začal jako každý na Tulákách! Řvoucí děti nás nezájemně probrali k životu. Koho by to taky nevzbudilo??! Pak jsme jako ochotníci, pracovníci oddřeli, spíše odmakali naši velkou a sladkou snídani. Hele, řeknem si to narovinu krom toho, že jsme měli oběd až v 17:10 hod a to ještě na dvě fáze se nedělo nic! Ale to byl den. Večer se to rozjelo, jak je u Tuláků známo. Jistě víte, že tato výprava na Tolštejn hrad, je POSLEDNÍ! A proto naši milovaní dospělí připravili večer jako na Vánočce! Měli jsme i vánoční salát. Připili si, najedli a pobrečeli. Po slavnostní večeři a proslovu nám byly dány Semtamníky. jelikož jsme dnes šli spát tak brzy (ve 3 hod.), polovina odpadla. Teď tu sedí Blatník nad tímto zápisníkem a dumá co ještě dodat ?!! Nic vše bylo řečeno a dáno! A proto radím všem malým, dorostům atd. važte si svých přátel ! 
Konec, konec, konec
To snad ne! Je konec!!! Je konec hrátek ve sněhu nebo lezení po skalnatých horách! Konec světa Lužiců! Konec vyškrabavání na Jedlovou! Konec chození 2 km z nádraží na Tolštejn! Konec! Věřte tomu nebo ne ale je konec! Hra končí! V sobotu jak jsem se již zmínila, se nic nedělo ke hře, ale jinak jsme nachodili spoustu kilometrů po Tolštejnském kraji. Naše trasa byla: Osud, Kamenná tvář, Malý stožec, Vyhlídka. Osud je překrásné přehledné místo s odpočinkovou lavičkou. Tam jsme uložili své první kamenné srdíčko s rudě namalovaným srdcem. Chvilku jsme tam pobyli a Michal V. nám povyprávěl proč, jak se nazývá Osud osud. Druhým zajímavým a zároveň nám citově zabarveným místem byla kamenná TVÁŘ (spíše jenom vlasy s zapilovaným obličejem)! Tam jsme povzpomínali na staré (novéú časy a zapózovali našim uměleckým fotografům. Dalším bodem, našim cílem byl Malý Stožec. Tam nám naše břízí víla Klára ukázala své přítelkyně břízky a zakopala ještě stále tepající cit. A pak naše vysoká vyhlídka. Tam místo kamenného srdíčka napíšeme jméníčka. No tak ho teda neřez, ale podepsali jsme se tam červenou barvou (krví)! V neděli (ale jenom aktívci) šli na tzv. „Merlinovy kameny“ a tam se zakopalo to NEJVĚTŠÍ ČERVENÝ SRDCE! TO JE OPRAVDU KONEC!
Roman Link, Ondra Žufan, Lenka Vodičková, Líba Latrová
Fialka
Po úmorné cestě vlakem do kouzelné Lhotky u Mělníka. Největší údiv v nás vzbudil příchod ke chalupě a tam byl lístek s upozorněním: „Dostavte se okamžitě k odbavení (zbavení) zavazadel a jděte perónem č.11 k velkému kamennému tunelu. Tam se jako duch objevil poutník Poutník a vyprávěl nám o vojerdžínách, arkasínech a ofiliánech. A pak nastalo ticho a pozval si jen pár nebojácných členů tlupy. Ti, kteří si pozval, měli vytvořit armádu ofilijánů (ale to je vedlejší). No šli jsme po jednom nebo po dvou lesní cestou po svíčkách až jsme došli k svíčkovému triu. A tam! Bách, hů, hí, jé a prostě s velkym leknutim jsme sebrali znamení přátelství a pádili zpět. Jenže, vloudila se chybička! Ha, Jelen a Martinka se nevrátili! Že by se stratili, ale to né! Už víme poslouchejte volaj o pomoc! Co když je unesly!!? Asi jo, jdeme pro ně?!? No jasně, přece je nenecháme u ofilijánů! Tak jo! Blížili jsme se zpět k triu, když tu najednou podivný mručení (asi rituál)! Ha Martinka nám sděluje s hrůzou v očích, i když v tý tmě nejsou vidět, ať jim ukážeme nějaké kouzlo! Tak jsme jako rytíři od kulatého stolu vytasili znamení PŘÁTELSTVÍ! A Jelen konečně také promluvil "rychle rozvažte nás!“ Rychle utíkejme! No tohle jsme docela zvládly, ale co nás čekalo doma!
Tak prostě jsme nehlučně dorazili k baráku a tam zvláštní postava v zelenym, modrym a rudym hábitu. Ten v zeleném měl jakési žluté žňové vlásky a chtěl si stále hrát. Skákal jak tajtrlík nechtěl poslouchat. Druhej toho moc nenamluvil! Spíše vytvářel obrázky divným novodobých přístrojem, který zřejmě ovládá blesky, protože vždy, když zmáčknul tento přístroj tak vyletěl. A pak tu byl ten v červeným hadru. Ten nás naučil pozdrav a pozval nás na velkolepou hostinu. Po véče v 10 hod šli spát do skal a lesa, prostě domů.
Je sobota ráno a náš pokoj se probouzí ze stoletého spánku. Ale Blatník se zeptá takovou světeckou otázkou co to má Borča na hlavě? A ona jestli myslíš ten pozdrav modrou barvou tak to máš taky a nevím co to je. No co bylo to tam bylo no! A na snídani bylo chleba s marmeládou a máslem. No a uprostřed jídelny visel provázek se zprávou. No, ale někteří (ham, ham) si toho všimli až ve chvíli, kdy se to sundalo. Bylo to opravdu těžké ustřihnout tento provázek.
Náš vedoucí E.T. nám poradil, aby jsme se podívali ven v okruhu tak 100 m. A pak nám nakázal ať se jdeme obléct. Jenže tu byl problém (jako vždy)! Mára a Petr už sebrali všechny znamení a přiletěli rychlostí světla. Ale ne, vyhrkl David! Vždyť jste po těch znameních měli jít! A kdo vám vůbec zdělil, že máte sebrat všechny znamení, ale že po nich máte jít! Jste normální?!! Otázal se David! Jo jasně, že jsme a šli se také obléknout a obout!
A tak nevědomky co Mára a Péťa vyvedli jsme čekali u rybníku! A pak nás teda zachránil, spasil Poutník a doved nás nahoru na skály! Tam jsme měli rozluštit tu zašifrovanou zprávu. Jenže mají to runové písmo? Jo a jdeme luštit!
Tak jdeme k elfovi řekl Poutník, ale dříve pojďte za mnou! Tak jak dětičky za maminkou jsme tam šli. A pak nás samotný (to byla ale radost) mohli jít sami jako děti. Ha elf! Je to elfka enbo elf?!! Světlo tvým krokům elfe! A elf říká: „Jak víte, že jsem kluk?“ a jé! Jakási chytrá duše řekla, že tomu bude říkat hermafrodit! Jenže co to znamená?!! A tak nám to chtělo opravdu pomoct!
Začala míchat různé lektvary a vodičky a začaka v duchu zaříkávat! Nic! Nic! A třetí směs, nic! Škoda, řekla a svěsila hlavu! Já, ale vím kdo vám pomůže! Je to Aldan! Je nejstarší z Arkasínů! A tak jsme se opět setkali s Poutníkem, a ten nás odvedl k jakési bráně se strážcem. Ten místo pozdravu nás nejdříve zaúkoloval a pak promluvil vlídným slovem: „Musíte si uvařit vodu jinak vás touto bránou zvanou černou dírou nepustím!“
No mi jak beránci ochotně šli pro dřevo, protože jsme nechtěli být zahubeni morem. Měli jsme i dva zdatné držiče tohoto podivného kotlíku z divného materiálu! O pět minut později: „Už je to uvařený strážče! Tak mi to podejte!“ Zvolal a dychtivě natahoval ručičky spíš ruce. Na teď všichni pozor, ukázalo se totiž, že umí i kouzlit. Čary mary fuk, otevři se bráno! Aha, kouř! Co to je? Je to dobře, ale než jsme se mohli zeptat, tak zase poroučel, Né teď nám spíše nabídl projít touto dírou. Jsme uvnitř a je tu tma! Najednou narážím do nějakého dýchajícího předmětu. Ha, ha to byl jen Jirka Hemelík. Jdeme zdatně dál a snažíme se nedát vědět, že se bojíme, ale naše kolena to asi brzo prozraděj. Vidím světlo kdosi zakřičel! Jo světlo, je to možný. Ale co to slyším něco za námi medituje. Já se bojím, zařvu utíkejte! Něco za námi je! S kříkem spíš velkým hlukem vyběhnem ven z tunelu. A teď ho chytíme! Né je moc rychlí, ale kdo to je! To je ofilián, protože nám Poutník řekl, že je rychlejší než vítr. Ha tamhle někdo stojí! 
Kdo jsi? Optá se jeden z tlupy. Začne na nás mumlat nějakou cizí řečí. Asi portugalština nebo španělština! Né začal trochu mluvit. Ale nezní jako rodák z České republiky. To bude Maďar. Ale není, sděluje nám, že je Aldan. Aldan, jo to už jsme slyšeli. A co teď? No prostě se za chvíli naučil mluvit naší řečí. A co náš protilék? To je fialka co?!! Já znám, kdo vám poradí? Kdo? No přeci vojidžína! A kde ji najdeme? Pojďte se mnou! A mi šli jak ovečky za pasáčkem. Dovedl nás na rozcestí 4 stesek. Byli 4 skupinky, a každá musela jít jiným směrem. My se vydaly, jenže po dvou minutách se toho moc nestihne. Tak jsme pádili zpět a typovali kdo nepřijde. Ha jsme tu první! Co kdo nepřijde?!! Na to, že Márova skupinka přišla o 5 min později se nevrátili s Pájou! No počkáme řekl Aldan. Asi po pěti minutách jsme mohli jít! A tam na skále u tvz. mlýna stala jakási postava, připadalo mi to jako kdyby to byl Bůh! No ale co třeba to je ta vojirdžína! Je a radí nám ať se po občerstvení vydáme k místu s názvem vodárna.
My hladový jsme s jiskřičkama souhlasily. Blablabla. Je po obědě a jdeme teda na ty rostliny co nám prý pomůžou. Co to? Tamhle či spíše za vodárnou někdo stojí! To jsou duchové, ale nejsou, prý nás vyzívaj na souboj. My chrabří muži i holky řpijímáme. A teď útok! Ještě ne! Jsou nám vysvětleny pravidla a pak útok! No nevedli jsme si zas tak špatně! Sem tam nás sice chytili, ale jinak dobrý. Po nevyrovnaném boji jsme byli vyhnáni zpět k Aldanovi. Ten nás zkontroloval spíše úlovek a odved nás k díře.
Zase dříví?!! Strážce vlivně přikejv! Chcete projít? A my, že samo sebou! Tak chci to dřevo! Jenže byl tu háček! Byla tma jako v pytli! No co tak dřevo. Po asi 1/2 hodině jsme nanosili 3 polínka. Snad to stačí a jdeme opět vařit vodu! Bubli bubli je to jak lektvar! Juchů hotovo!
A teď projít! A už to zase páří, ale my už to známe a tak bez obav procházíme strašidelnou ještě temnější bránou zpět. A teď za elfem!
Po úmorné třesící se cestě dorazíme k elfovi! To bude zase čarovat? Asi jo, protože tu má opět hrnce! Ale to co po nás chce? My musíme zavřít oči a myslet na protilék! A proč? Protože se mi určitě jinak nepovede. Tak jo, souhlasíme. Po udělání lektvarů z květin nám rozdal zkumavky a kouzlil. Po úspěšném očarování všech nádobiček jsme měli dvě láhvičky s protilékem! Bezva jdem ho vypít. Poděkovali jsme a utíkali se napít do domu! Tam jsme vyžangli jednu láhvičku. A ta druhá? Ptá se jedno z dětí? No ta je pro Arkasíny! No jasan tak tam jdeme je vyléčit řekla Beruška! My souhlasili a ostatní se šli opět obléci. No po šílené cestě se svíčkama jsme našli dva z Arkasínů ležet pod stromy na zemi. Dame jim ten lektvar jo? Tak jo. Vrhli se na ně 3 holky a lili do nich ten protijed! No jeden už kouká! A ten druhej se hejbe! Jo jsou zdravý, všichni se vyléčili! To je super!
No jak se říká! Zazvonil konec a příběhu je konec!
25.10.02 pátek
Sraz jsme měli v 16:00 na hl. nádraží, když jsme se všichni sešli, tak jsme šli na vlak, který jel v 16:34 hod. Nasedli jsme do vlaku a jeli. Vystoupili jsme ve Žďáru na Sázavou a čekali až přijede Honza pro batohy. Když přijel Honza Michal mu řekl, že pojedeme autobusem. Honza souhlasil a odjel s našimi batohy. Nasedli jsme do autobusu a odjeli. Vystoupili jsme na konečné a dál po svých (do Polničky 3 km). Když jsme přišli do Polničky tak jsme se ubytovali, asi po 20 minutách přišel Poutník řekl ať se díváme přišli dva Chuorkové a jeden Arkasín (Alarg). Chuorkové byli vystrašení a řekli nám, že rody Ofiliánů se usazují v této Zemi. Byli jsme rozděleni do 4. skupin.
26.10.02 sobota
Po snídani k nám přišel Poutník a dal nám: 4 zprávy, busoly, svíčky a sirky. Potom řekl ať si určíme, která skupina půjde jako první. Nakonec šli první modří, zelení, žlutí a fialoví. Když jsme otevřeli zprávu dozvěděli jsme se že máme jít po modrých znameních a ty nás zavedou až k voirgině. Když jsme k ní došli tak nám řekla, že Ofiliány nepřemůžeme silou, ale magii. Také nám řekla, že každý rod má svůj kámen a ten má magickou moc a že jich musíme získat co nejvíce, abychom Ofiliány přemohli. A tak jsme poděkovali a šli do baráku. Po obědě jsme měli polední klid, potom jsme skákali na trampolíně a hráli ping-pong.
Pak jsme šli na hřiště, kde za námi přišli Chuorkové a my jsme jim řekli, že potřebujeme jejich kámen moci, který přispěje aby se znich nestali černí otroci. Oni teda řekli, že ano, ale, že si s nima musíme hrát, a tak jsme s nima hráli na mrazíka a přehazovanou. Když jsme tyto dvě hry dohráli, tak nám řekli, že jsme si hráli hezky, ale že ještě musíme vymyslet nějakou básničku, rým, větu. Na tyto věci uctívání: ohně, dne, noci, zvířat a slunce. Měli jsme na to hodinu času. Potom každá skupina přečetla, a potom nám Chuorkové ukázali, jak oni uctívají oheň, den, noc, zvířata a slunce a když už bylo všechno hotovo, tak nám propůjčili jejich kámen moci. Amy ho opatrujeme, jako oko v hlavě.
27.10. neděle
Když jsme se nasnídali, tak za námi přišel Alarg a řekl že druhý kámen, který potřebujeme je od Elfů. Máme jít do lesa a přinést si nějaký přírodní materiál, a tak jsme vyšli. Asi po 1 hodině jsme se vrátili a začli vyrábět kostými. Když jsme je konečně dodělali, tak byl oběd (moc dobrá čína). V 15:30 jsme šli do tělocvičny a skáli jsme na trampolíně a hráli pong-pong až dovečera, pak pro nás přišel Alarg a řekl ať si vezmeme kostými a, že na náš počká venku pak jsme šli do Elfského lesa za Elfy. Tam byli stráže Elfského krále, kteří nám řekli, že máme počkat že nám ho zavolají. Tak nám ho zavolali a on nás vyzval aby někdo z nás předstoupil a dotkl se meče a pak pronesl svou řeč, předstoupil ROBIN a řekl, že potřebujeme jejich kámen moci k tomu, aby jsme pomohli Chuorkům před Ofiliány. Elfský král nám řekl že ví co se děje, že Ofiliáni zabírají jiná území. Tak nám půjčí elfský kámen moc. Získáme jej, tak že sám král přijde na NAŠÍ SLAVNOST. Večer jsme si připravili kostými na karneval a ten začl všechny masky se představili a něco udělali. Pak se vyhlásila soutěž o nejhezčí masku a kdo to vyhrál? No přece Klára, Borůvka a Martina. Potom přišel posel krále Elfů a řekl nám, že král nemůže přijít, ale že mu dal kámen moci Elfů a předal nám jej a řekl ať jej opatrujeme jako oko v hlavě. A potom přinesli velcí dort pro Páju, protože jí bylo dnes 13 let.
28.10. pondělí
Když jsme se nasnídali (11:30!) tak jsme chtěli jít ven, ale venku začalo pršet takže se ven nešlo nýbrž jsme měli od Honzy „opičí dráhu“ udělanou. A potom jsme šli ven a hráli vybíjenou. Pak jsme šli na oběd. A šli jsme ven a hráli jsme hru lodě, byli jsme rozděleni do 3.skupin 1 byl mozek (přístav) a ostatní byli lodě, které převáželi náklad, když jsme tuto hru dohráli tak jsme šli za voirginou, která nám dala kámen moci voirginn a šli jsme do baráku. A řekla nám že kámen moci musíme mít od samotných Ofiliánů. Pak přišel poutník, který nám řekl, že aby jsme mohli získat kámen moci Ofiliánů tak musíme pečeť, kterou vyměníme za kámen moci.
Pak nám ještě řekl, že pečeť je rozdělena na 4 části (4 skupiny každá jednu) ale že pečeť hlídá zlí Marymen (upír.) bojí se však našeho světla ale může nám ho zhasnout. Tak jsme tedy vyšli po skupinkách my jsme šli druzí. Když jsme byli skoro u louče kde byli 3/4 zprávy vyřítil se na nás Marimen a my jsme zdrhali jak jsme jen mohli. Když jsme se vrátili a složili všechny díly zprávy a vyluštili jej tam stálo toto: Jděte tam kde začíná Elfské území a tak jsme tedy šli. Došli jsme na místo boudy, de na nás čekali Ofiliáni a tam jsme udělali výměnu pečeti a kamene moci. Šli jsme zpátky do baráku a spát.
29.10. úterý
Když jsme vstali (11:45), tak jsme měli vytvořit zprávu pro Daglary a Gratury jenž měla být v arkasínštině (indiánské znaky) a pak dojít po skupinkách k Chuorkům pro korálky, které od nich získala každá skupina, ale musela si s nimi zahrát nejakou hru. Když jej získala každá skupina měli jsme 2 věci (zprávu a korálky) a tak jsme šli za Daglarem a Graturem šli jsme ještě s Alargem a Poutníkem když jsme přišli na místo tak tam říkali (Daglar a Gratura) nějaké blbosti a tak jsme jim ukázali zprávu a oni z ní pochopili, že nám jde o to, abychom pomohli Chuorkům, ale i jiným slabším národům od Ofiliánů, kteří zabírají jejich území. A dali nám kámen moci Daglarů a Gratur, když tu se náhle vyřítili černí otroci a jeden Marymen a tak jsme utekli, ale pak jsme zjistili, že nám chybí Poutník a Alarg vrátili jsme se zpět a tam našli poutníka, jak leží na zemi jemně jsme jej zvedli a řekli mu co se stalo šli jsme zpátky a on nám řekl, že Ofiliáni unesli Alarga a teď budou za něj něco chtít. Potom přišel posel královny Modamér a dal nám zprávu ve které bylo asi toto: Jděte na místo kde marymenské území začíná a kde též hoří louče vemte s sebou „VŠECHNY kameny MOCI“. A tak jsme uvažovali co budeme dělat a udělali jsme následující udělali jsme falešné kameny moci. (Ale vzali jsme s sebou i ty pravé kameny moci!) a tak jsme šli, přišli jsme k louči, kde nás čekal Ofilián a položil před nás bedýnku pravdy a řekl: „Dáte-li do této bedýnky falešný kámen tak 2 zvás se stanou našimi otroky.“ Tak jsme položili první kámen a 2 znás upadli na zem a tak to pokračovalo až jsme na konec dali správné kameny moci a dostali za ně Alarga zpět, který se, ale strašně rozlobil že jsme dali kameny moci za jeho život když tu ale přišli 2 voirginy a promlouvala k Ofiliánovy moudrá slova a ten jim na konec dal všechny kameny moci (kromě Ofiliánského kamene!) Ale též nám řekl že se stále nacházíme na Ofiliánském území odkud se vyřítili Marymeni (asi 3) a my začli zdrhat. Pak se snámi Poutník rozloučil a odešel a pak Alarg. A pak byla diskotéka.
30.10. středa
Odjezd a balení a hurá (nehurá) domů.
Když jsme v pátek přijeli, ubytovali jsme se, a šli jsme za Daglary a Guatury aby nám přečetli legendu. Druhý den večer jsme hráli hry na hřišti u chaty. Pak jsme šli do chaty na večeři. Potom jsme dostali správu, že máme jít za velký tunel a pak jsme došli k malimu tunelu. A tam jsme měli dojít do tunelu pro bitost, která tam žije. Pak nás dovedl na správnou cestu a šli jsme spátky. V neděli jsme šli ven a hráli jsme hry a ve 4 hodiny jsme šli na vlak.
Vánoce jsou tady, cocacolu si vychutnej.
Takže v pátek jsme přijeli. V sobotu měli Vánočku a v neděli odjeli. Né fakt to bylo opět hustý. V pátek jsme po zdrcující cestě vlakem a ávií. Po příchodu spíše příjezdu do Lužických hor jsme dostali skvělou zprávu a to, že správcová tu není a my nemáme klíče. Co teď?! Ano náš ochotný pan Vitouš zvedl svou mohutnou tlapu a zapnul si mobil (asi ho měl už zapnutý) a vytočil číslo: +420 ............! Asi za 15 minut se připlazila paní s vlkodavem! Aha! To bude asi správcová! I když jsme jí volali před cca 15 min přišla z dálky 0,500 km, trvalo to trošku moc dlouho ne? No nic! Po nečekaném vniknutí do objektu jménem Růžena. Jó to byl, ale barák. A jé! Je! Je! To byl vejkend! Přišli jsme na pokoje a upravili dle našeho gusta. A pak to přišlo naše druhá polovina právě dorazila a rozprskla se po onom záhadném a dosud neznámém objektu. TRRRRR........! Je po zabydlovacím procesu a následuje opětovné rozdělení do skupinek! „Tentokrát vás bude 6“ pravil náčelník kmene! BLABLABLA! Rozděleno a pak se objevil za dveřmi poutník! Povyprávěl nám opět srdceryvný příběh a rozdal dobrovolně sešity! A pak se dělo ............šli jsme spát!
Druhý den jsme hned po ránu (cca 9:00h) šli na snídani do vedlejšího baráku, protože v Růženě nebyla kuchyň vhodná k vaření pro kobylky. No a pak to začlo! Měli jsme si zařídit hry! Jenže tu je háček! Ja si to to NEPAMATUJU! ......................... No jsme už večer. Sedíme opět v jídelně. Dostali jsme salát a sekanou. Nejhorší je, že to nebylo jak na TOLŠTEJNĚ. No nic a večeře uběhla jak oheň (voda je moc obnošený) a pak .............. JEŽÍŠEK. Rozdávali se nádherný dárky i dárečky. Všem se vše velice líbilo! Samosebou jsme dostali i CDčko a Tuláckej kalendář. Stejně jako vždy večer utekl jak Země (znovu to slovo). Prostě to uběhlo a šli jsme opět pryč! Jdeme si pro další překvapení. Zdatná skupinka se snažila otravně vystrašit druhé a na konci byl ...... to se dozvíme po malé přestávce .......správně. Kdo dal za d) Poutník! Utěšil náš žal a odevzdal nám lístečky z výpravy. No a pak jsme se odebrali do baráku spinkat.
Neděle proběhla jako vždy a zase tu byl odjezd, který ukončil další z mnoha super výprav.
Tentokrát jsme měli jet do Růženy ale místo toho jsme jeli do Faifrtovy boudy. Sraz byl u školy Hostýnská v 16:30. Když jsme jeli tramvají tak jsem se dozvěděl že nejedou Tuláci Karlín. Měli jsme si s sebou brát lopaty pro případ že by tam byl sníh. Od vlaku jsme šli pěšky. Ale bylo dobré že nám odvezli bágly. Na cestě byl skoro pořád led, takže bylo těžké jít veprostřed cesty. Když jsme dorazili dovnitř, tak jsme se rozdělily do pokojů a za chvíli jsme šli spát.
Ráno jsme šli za Vojerdžínama k Bílému králi, který nám řekl že světů je více. Potom jsme se vrátily zpět, vzali jsme si lopaty a šli na sjezdovku. Byli tam nějací lidé, kteří říkali že tam je psí vzpřežení. Velkou radost jsem z toho neměl, ale potom jsme šli nahoru na buben. Bylo to tam opravdu skvělý. První to vyzkoušel Ondra a pak jezdili všichni o 106. Kopec to byl opravdu prutký a to bylo na tom to nejlepší. Když jsme přišli zpátky tak byl oběd a potom jsme měli pěkně dlouho volno. Večer jsme hráli různé hry po skupinkách. Dozvěděli jsme se že musíme po trojicích i dvojicích si dojít zapálit oheň. Varovali nás že by tam mohl být i Marimen. Nebylo to ani moc těžké.
Ráno jsme si přečetli zprávu ve které bylo, že Poutníka očarovali Ofíci. Vydali jsme se tedy za ním a stoupli si do kruhu a řekli odklínadlo. Poutník se vzpamatoval a rozdal nám pamětní lístečky. Pak přišlo známé BALENÍ A BALENÍ A ODJEZD!
Jarní prázdniny – Drobek, Tonča, Pepa, Tonda, Vlk, Ash, Lišák, Sára, Blatník (to zapsal)
8.2. – SOBOTA
Ahoj jsme tu a opět otravujem život našim milým dospělím (u některejch se pořád projevuje …). Po úmorné sobotní odpolední cestě vlakem a pak autem, jsme šťastně dojeli domů! No domů ..... spíše do přečasného domečku nám šitý na míru. Po úspěšném ubytování bez zranění jsme se jakš takš seznámili. A jak nás asi velký překvapili?!? Opět nás navštívil Poutník a sdělil, spíše nás dostal do dění. Putujeme za Alargem kvůli seskládání kamenů moci alfa – omega. Opět jsme byli rozděleni do skupinek. A zase jako vždy byli modra, fialová, zelená a ŽLUTÁ! ŽLUTA … ŽLUTA ..... ŽLUTÁ, HE! Znovu jsme se uvelebili, ale jen na chvíli, poněvadž nás ještě stačil Poutník upozornit na to, že ještě dnes v noci půjdeme za někým … známím. Po půl hodině jsem se vypravila já a má drahá polovička z mé skupinky na tajmenou noční cestu. Jsem jen člověk a tak nemůžu mluvit za jiné, ale zdálo se mi to velice zajímavé. Šli jsme totiž po alobalových znameních (fáborkách), až jsme narazili na Alarga, který nám sdelil tajnou zprávu a ukázal vzácné znamení, které pyšně nosil na své hrudi. Cestou zpátky nás čekala ještě jedna malé nechtěné setkání s naším znamím Marimenem, který se pouze školibě zasmál. Jenže to nám stačilo k tomu, aby jsme vzali nohy na ramena a pádili pryč. Po příchodu do baráku jsme s naší druhou polovičkou spojili vše sdělené a šli neochotně do nevyhřátých dvoupatrových postýlek.
9.2. – NEDĚLE
Den začal nemilým vytrhnutím ze světa snů do reality. Až po chvíli jsem si uvědomila kde jsem, a že tu budem ještě báječnejch 6 dní. No konec vyříkávání pocitů a zase sem. Snídaně byla velice výživná. Rohlíky s mákem, máslem, salámem, medem byli makové. Po snídani jsme se vypravili ven na souboj s ostatními barevnými soky. Bojovali jsme o talismany tzv. „důvěry!“ Po biji s míčem fodbalovým proti modrým. Zápas proběhl velice klidně (HA, HA) a zcela vyrovnaně (0:2 pro nás) a pak přišla nej… disciplína na ledě.
Talisman dobraTo byla jedna z nejzábavnějších soutěžích. Museli jsme běhat po zamrzlém bazenku hned vedle hřiště u baráku. Náš úkol byl takový, že jsme museli běhat ppo této namrzlé ploše. Byla to švanda. Je pravda, že jsme párkrát spadli, ale stáloto zato. Pak přišla některými dlouho očekávaná chvlíle „OBĚD“. A potom následoval polední klid. Jelikoš jsme bojovali o talismany tak přišlo vyhlášení. My samozřejmě skončili na hezkém 4.místě. Šli jsme po fáborkách až k arkasínovy který si vybral papíry s výsledky úkolů které jsme plnily po cestě. A odevzdal nám kameny k bráně. To znamená, že jsme měli první 4 kameny z 24 (vau).
Večer jsme se vydali za Aramskou rodinou. Šli jsme po skupinkách, ale aby toho nebylo málo skupinka se vždy musela rozdělit na půl. Cesta nebyla jednoduchá museli jsme čelit hroznému strachu z marimenů a otroků. A nebáli jsme se zbytečně oni na nás skutečně čekali. Nejdřív se nás aramská rodina ptala na cestu. Pak měla dobré hlášky jako třeba když jsme jim řekli že ofiliánský otroci jsou poblíž tak odvětili – eště, že máme zamčené dveře atd.
Tázali se proč přicházíme a když jsme odpověděli, že přicházíme kvůli kamenům od brány říkali, že je nemají u sebe a že nám vnuknou myšlenku, aby jsme věděli kde kameny hledat.
10.2. – PONDĚLÍ
Po vinikající snídani jsme dostali zprávu od Aramské rodiny. Po areálu byli rozmístěny papírky které, vždy jedna barva dala do hromady A3 těch lístečků od každé barvy bylo 60. Až jsme je sezbírali museli jsme je složit a zařídit se podle nich. Až jsme došli na určené místo museli jsme vykopat kámen zeleným se to nepodařilo. Večer byla neočekávaná věc diskotéka.
11.2. – ÚTERÝ
Po snídani za náma přišel poutník a ten nám vyprávěl legendu o zakletém akrasínu o kterém se offiliáni nikdy nedozvěděli. A právě on má někde ukryty další 4 kameny. Museli jsme projít bránou ve které by strážce a zahrát píseň na flétnu my hráli "Halí belí! pak přišla víla dala nám šifru tu jsme vyluštili pomocí klíče pro které jsme běhali pak když jsme to konečně vyluštili tak jsme to řekli nahlas a arkasín se probouzel a dal nám kameny. A pak jsme honempádem makali na oběd. Po obědě jsme měli chvilku odpočinek (polední klid). Pak přišli Voirdžíny a odvedli nás k Bílému Králi a ten nám řekl, že duchové prvního Arkasína, Chuorka, Daglara, Gratury mají taky 4 šutry a že duchy můžeme vyvolat obrazy 4 živlů. Pak jsme dostali předlohy (a někoho sprdnul) a šli jsme do baráku. Háček byl, že jsme museli vytrhávat malé kousky z barevného papíru a lepit tak, aby to nejvíc připomínalo předlohu. Když jsme to dodělali byla večeře. Po večeři zase přišli Voirdžíny a dali obrazům moc. Pak nás odvedli do lesa Marymenů a Poutník se postavil do kruhu a vyvolávali jsme duchy a když přišli položili kameny a zmizeli objevili se Marymeni a otroky Ofiliánů a vzali 3 kameny. Pak zmizeli a přišla Aramka a dala nám kámen který nebyl nalezen. Uzavřeli jsme (před barákem) kruh s Poutníkem a šli spát.
12.2. – STŘEDA (Blatník píše)
Den začal jako vždy otravným hulákáním Vitouše: „BUDÍČEK!“ Otravně námi potřásl a vycenil na nás jeho velmi vyvinuté řezáky! My jeho pokyny opět nevnímali a znovu se ponořili do světa snů. Po 20 minutách (jako vždy) přilítl opět k nám, ale né už s vyceněnýma zubama, ale se zamračeným výrazem v očích a z plných plyc na nás řval, ať okamžitě pádíme na snídani. Komu by se taky chtělo stávat po diskotéce a navíc do sebe hend po probuzení ládovat chleby nebo rohlíky atd. Po poklidném oblíknutí a učesání se druhá polovina odebrala na tak slavnou snídani.
Všichni se tu již cpaly možno říci i žraly, až měli boule za ušima (AKCEPTUJTE HRUBKY). My se s rozmyslem posadili ke stolu a ladně si namazali chleba či rohlík, možná byla i vánočka nebo koláče. Nalili si čas a poklidně žvýkali malá, i když náročná sousta.Dost už s vykecáváním se snídaní. Asi hodinu po snídani nás navštívil Poutník a vyprávěl nám legendu o LíBlatnících. LíBlatníci jsou jedna z nových ras, které známe, stejně jako Amarové (legenda – viz další dvojstrana – pozn. přepisovatele – následující dvoustrana v deníku zeje prázdnotou). Vzali jsem si (spíše jsme museli si vzít): tužku, papír, uzlovačku, KPZ – krabičku poslední záchrany, šátek a celou naší zdatnou skupinku. Jelikož jsme byli za minulý den poslední (4.) vycházeli jsme až 40 min po první skupince. Takže času dost na to, aby jsme si ještě lehli a odpočinuli si po tak náročné cestě dolů a nahoru a zase dolů a nahoru po schodech (a že jich bylo)! No těch 40 min uteklo a mi se již pakovali na ven. Takže ještě zkontrolovat jestli máme vše: spodky, kalhoty, mikiny a čepice, komplet jdeme.
Před barákem na plotě zářil fáborek naší nej… barvy- Asi ho budem muset stopovat? Asi jo! Vydali jsme se po boku Beruny na cestu. Ha úkol nebo spíše celocestní úkol. Našli jsme lístek s nápisem: „LíBlatníci rádi dostávají dárky a tak je i na vás jim nějaký ten dar udělat, ať si je nakloníte!“ Co se dá dělat, chceme kámen, musíme něco vytrpět I. Stopovali jsme tedy dále tyto nažloutlé fáborky a vyráběli ten dar, no! Ale né ona ta cesta jde do kopce! To je nefér! Co se dá dělat, chceme kámen, musíme něco vytrpět II. Tak jsme putovali dál a co to v kopci jsou přidělaná čísla a zpráva. Ty chytřejší určitě vědí co nastane, ale co máme dělat my? Na lístku oěpt stál slibný vzkaz: „Jelikož jsou LíBlatníci silná a zdatná rada, chtějí si vás vyzkoušet. Běhejte I. člen – vzestupně, II. člen – sestupně, III. člen – lichý, sudý, IV. člen – sudý, lichý podle těchto čísel takto to opakujte stále dokola až se všichni vystřídáte. Co se dá dělat, chceme kámen, musíme něco vytrpět III. Začali jsme tedy běhat do krpálu a samozřejmě i nadávat. Po asi 27 minutách jsme tento "špatný vtip“ měli za sebou a vydali se dál po této cestě. Šli a šli jsme a HA, další zpráva a prazvláštně natažený provázek mezi stromi a se 7 slepíma uličkama. To snad né! Znovu jsme s ovacemi v očích a hlavně v nohách otevřeli tento svitek a četly: „Jelikož LíBlatníci umějí využít všechny přírodní ukazi, musíte jim pomoct se dostat přes tuto mlhu.“
Co se dá dělat, chceme kámen, musíme něco vytrpět IV, První se odvážil ....... (pardon zapomněla jsem to), my mu zavázali oči, popřáli hodně zdaru a vypustili ho do neznáma. Úspěšně došel do cíle a může vyrazit další. Tak se to mělo opakovat ještě 6×, ale Beruna nám po třetím účastníku „mlhy“ zdělil, že jsme v časovém skluzu a že nemusíme tudíž již nic plnit a rovnou se dobelhat (někteří) k LíBlatníkům. My neváhaly zajásaly a úprkem šli k tomuto prazvláštnímu kmeni. Dorazili jsme jupí!
Za dřevěným plotem u dřevěné stavby stála rodina tohoto druhu a pišně se tyčili nad zemí asi (nejvišší) 1,7 m. Pozdravili jsme a teď nastala chvíle chvil. Promluvili, ale né tou žvatlantanštinou kterou mluvili doposuď, byla to lidština. Chtěli abychom se prokázali něčím, aby nám mohly věřit. Prostě chtěli vidět naše talismani. No jo, ale já ho nemám! Tak ven, poručila jejich očividná vůdkyně. Po tomto radikálním tahu nás tam zbylo, spíše zbyli 3 z naší 7 člené (na toto odpoledne) skupinky. A však nezoufáme. Dostali jsme od této zjevné náčelnice tři hádanky. První dobře (nepamatuju), druhá opět správně (nepamatuju) a třetí skvělí (nepamatuju si jí)!
Náčelnice nám vzdala malý holt a předala klíč od truhly, která byla schovaná někde jinde. Vzali nás na pole, kde byli postaveny tři hromádky ze sněhu. Zde, pravil pomocník, si musíte vybrat jednu z těchto hromádek, ve které si myslíte, že je ukrita truhlička s onym vzácným kamenem. Demokraticky jsme hlasovali a vybrali tu nejvíce v pravo! Sakra to bylo špatně. Zajímavé bylo to, že v tý hromádce v který ta truhla byla, skoro nikdo nehlasoval. Škoda! Šli jsme do baráku s prázdnou, ale plný nových zážitků a vzpomínek. Juchu, na oběd. Ani nevím co bylo, jelikož tento den, který se odehrál 12.2.03 píši až 20.2.2003. No prostě byl oběd a taky polednák. A sváča. To vím co bylo! Byli koláčky tvarohové a makové chuti a k tomu kakao s kakaovou chutí!
Toto je zápis za odpoledne.
Večeře co asi bylo? To nevim! Já mám nějak vygumováno nevadí, nevadí. Do myslete si například hranolky nebo hambáče či smažák, jak je libo Vám! Po večeři (aby jsme tento den již déle neprotahovali) byli hry dole v jídelně. Tyto hry, spíše hru bych klidně mohla nazvat „čmárání!“ Jednalo se o kreslení křídama ve skupinkách! No jak to mohlo asi dopadnout co? Byli jsme ................... chvilka napětí ................. 4 (ze čtyř)! Úspěch nečekaný! KONEC STŘEDY!
13.2. – ČTVRTOK
Opět tu je otravný ráno, které provozuje Michal Vitouš. Opět na nás cenil své vypucované tesáky a opět měl přihlouplé keci. Snídaně opět proběhla s nacpanýma pusama a ponurou náladou. Po snídani následoval očekávaný ranní odpočinek a pak šokující zpráva, které vyšla z úst Šéfixe (Vitouš) – Oblečtese vemte si malé batůžky a balíček na cestu, jdeme na celodenní výlet do Toulcovejch Maštalí (vápencový skály).
Šli jsme do doupěte ofiliánů. Zbalili jsme se a autem přiblížili k cíli. Jelikož jsem byla duchem i tělem v ofiliánském těle. Takže jsme se nabalili, zabalili a vydali s Berunou a jejím okřídleným pikapem na začátek stezky, kterou jsem pojmenovala „OFILIÁNSTEZ!“ Šli jsme a šli a značili jsme a značili. Došli jsme na rozcestíčko, kam jedna cesta vedla do hustníku a ta druhá dále naším směrem. Dlouho se ofiliáni rozhodovali koho tam umístí a nakonec rozhodl, že tam dají MAJOFKU! Ta přijala, dostala hádanku, kterou jim má položit a ukázat bez mrknutí cestu jejich odpovědi. Po dalších 10 minutách se usadila na další rozcestí PEŤOFKA! Ta také dostala hádanku a měla jim taky ukázat bez náznaku pohybu, či úsměvu směr jejich cesty. A pak byla Klára, Juráš, Robin, Péta, Pája, Já (Blatník) a Honza! No to jsme to hezky všechno přeskákaly, ale nebojte ty hádanky vám ještě napíšu.
OTÁZKY OD OFÍKŮ !
Prostě dostali poslední hádanku a měli jsme všichni komplet pohov na svačinku na nádhrenejch pískovcovejch skalách. Po vydatném polosnedeném obědě jsme šli hrát hry. Ale jak jsem již zmínila, tak jsem byla v OFILIÁNSKÉ MOCI, takže jsem byla zlá BLAOFKA! Tak první jsme hráli ČÍSLA. Ale trochu jiná verze než ta normální, jelikož tam bylo každé číslo dvakrát. Byla tu totiž dvě družstva. 1. TULÁCI a 2. OFÁCI! Ovšem, že v oficích byli zdatní a tak první průběh této soutěže vyhráli. Ale jak se říká: „První vyhrání, z kapsy vyhání!“ Tak to taky platilo. Druhé kolo této akce jsme prohráli, ovšem jen s odřenejma ušima. Takže získali první ze 4 kameni, které jsme údajně vlastnili. Já neviděla ani jeden. No neřeším to, ale byli lepší.
Další hra byla má nej …, nej…, nej, jelikož se jednalo o foukanou. Každý dostal svíčku a měl pouze 3 napálení z výbuchu jeho života. Prostě se hrálo jako o život a nebylo to lehké, věřte. Poprvé jsme zvítězili, ale napodruhé se do nás pustili s odvahou lva! Takže jsme opět prohráli, to je náhoda co?!? Ale jak to chodí, museli získat ještě dva z draze ulovených kamenu. A proto jsme je vyzvali na souboj v Indiánské košíkové. Přípravy psychické, či fyzické nebyli nutné, tudíž se mohlo začít hrát třeba hned. aždé družstvo mělo svůj strom označený fáborkem a za úkol mělo trefit se míčem ze šátků svázanými uzlovačkou nad tento pás z fáborků. Hra začala a v první polovině jsme očividně vyhrávali. Náš ofiliánský vůdce však taktně naznačil, ať se krotíme. V druhé polovině někdy ke konci vyhrávali TULÁCI o 1 bod. Náš pán tuto hru ukončil, a tak jsme nemilosrdně prohráli. Byli lepší, ale .............!
Bohužel jsme jim museli odevzdat naše kameny a odejít zdechnout do houští. Pomalu jsme došli zpět na startovní místo a část se odvezla opět pikapem. My jsme ušli kousek a Beruna si nás odvez. Ovšem našli se tu i blázni, kteří šli péšo. Večeře dopadlo O.K. Bylo rizoto. Ale po večeři byla zábava jako nikdy.
Večer měla Blatník (Já co to píšu) a Pájka (ta zrzavá holka, co se sní dost na výpravách bavím). Byl to večer nových objevů v herecké i pěvecké kategorii. Jednotlivci, ale i skupiny měli za úkol předvést jakoukoli skupinu, interpreta, prostě cokoli. Mysleli jsme že to bude propadák, ale zapojili se i velký! Čas na přípravu byla hodina! Teď vám napíši seznam našich skupin a sólistů.
SEZNAM INTERPRETŮ
P.S. NEPAMATUJU SI TO!
Bylo to velice, ale velice zábavné a nej...... na tom bylo to, že se to všechno točilo na kameru a taky to, že tam byli i mezinárodní návštěvy. Nicméně ten kdo tam byl, nebo si dokonce zkusil tento čin může říci, že o srandu tam nebyla vůbec nouze. Ať to neprotahuji všichni tyto interpreti by si zasloužili odměnu jenže naše dodávací firma zrovna stávkovala a tak jsme museli použít náhradní zdroje. No prostě vyhráli SVOBODOVI, jako JOŽO RÁŽ (KUBA 7) a LEONA MACHÁLKOVÁ (BÁRA 15). Tato rodina je umělecky velice nadaná a tak bychom jim doporučovali se tomuto projevu, čili pleybeckovýmu projevu. Dostali, spíše vydělali by si spoustu peněz. CO TO BLABOLIM! To je fuk, hlavně že mám něco napsanýho. HAHA. Dobrou já už nemůžu psát. Nebo ne, protože jsem ještě nedopsala den. Po tomto vysilujícím dnu a večeru byla ještě třískotéka. Všichni řádili, ale TATUŠKY nejvíc. Nejlepší den co jsem tu zažila byl opravdu asi čtvrtek, jelikož jsem byla večer příjemně unavená a ospala. DOBROU NOC
14.2. – PÁTEK
Ahoj! Ahoj! Ahoj! Nebudu vám vyprávět otravný ráno. K snídani bylo, no to si teda nepamatuju! To víte u mě funguje jen krátkodobá paměť! No prostě jsme opět vyšli do terénu. Aha vlastně nás do svý říše pozval medvídek chuork, který potřeboval bílý korálek od jiného medvídka chuorka. Vím, že tento méďa se jmenoval Bručoun a to jméno odpovídalo jeho zaprdlé povaze. Chtěl korálek bílý od Bambulky, a ten zase něco jiného od Ocáska. Tak to pokračovalo až do oběda. Já si bohužel a zároveň bohudík nepamatuji další postup, jelikož jsem jen na krádkodobé použití. Náhrada však bude pohádka, kterou všichni dobře znají, a proto si jí umí přečíst. Je to pohádka o KOHOUTKOVI A SLEPIČCE. Je to velice náročné na povídání, proto doporučuji pustit na pásce.
Oběd byl jako vždy výživný a vynikající (opět nevím co bylo)! Po polední pauze jsme šli opět do terénu. Teď ale byl úkol jen na naší představě. Měli jsme vyrobit bránu, kterou můžou procházet všechny nové rasy. Po ukončení tohoto namáhavého výkonu se všichni sebrali a šli obhlídnout brány ostatních skupinek. Všechny byly super! Jedna originálnější než ta druhá. Po večerním hlasování byla vybrána brána MODRÝCH! Né že by jsme byli škodolibí, ale mohla by spadnout.
Vydali jsme se tam k té bráně a tam již před námi probíhalo divadlo. Rozhovor mezi Alargem, Bílim králem, Poutníkem! Po dlouhé rozmluvě se zajiskřilo a brána se zabarvila do zelena. Z ní vyšli OFÍCI! Jenže sdělili nám, že nejsou z tohoto světa, a proto nejsou zlí. Pokusí se dostat k MODAMÉR a přesvědčit jí" My pozdravili a s potěšením a ukončením této týdenní akce se vydali domů zpět do baráku na poslední třískotékovou noc.
15.2. – !DEN !SOBOTA! SMUTKU!
BALENÍ, BALENÍ A BALENÍ!
Jako každý den odjezdový se uklízelo a balilo a dokonce se ronili i slzičky.
Vyhodnotilo se bodování týdne a dostávali se ceny. Byl to krásný, ale smutný den.
TAK ZASE PŘÍŠTĚ BLATNÍK!
Pátek
V pátek jsme šli na vlak který odjížděl 18:11 a dorazili jsme 18:39 nešlo se daleko od nádraží. Rozdělili jsme si pokoje a postarali se o svojí zábavu. Potom jsme se oblíkli a vydali na cestu, protože jsme museli uvítat Alarga a šli jsme s ním do lesa kde na nás čekal poutník pozdravili jsme se a začal nám vyprávět legendu o NARJECH přišli ze světa kappa a potom se jim znemožnil návrat zpět. Začalo se jim tu líbit na Omeze a začali si říkaj NAŘANÉ. Tyto bytosti jsou zvláštní tím, že umí měnit svůj vzhled (jsou to měňavci), dovedou ovládat gravitaci a i díku tomu se můžou pohybovat. Narjové kdysi přišli ze hvězdy NAMARENIKA.
Po této legendě kterou nám poutník řekl jsme si rozdělily na skupinky. Odebrali jsme se dál a hrála se Foukaná. Museli jsme se už vydat domů. A uvážili jsme že vlastně se máme snažit přesvědčit Arkasíny a Voirdžíny aby vrátili narji zpět do kappy. A potom .......
Sobota
V sobotu ráno jsme vstali a vydali se pozeptat Bílého krále na Narji a jejich cestu a on nám řekl, že Narjové se chtěli vrátit ale dnešní nařané se nechtějí vrátit ani o tom nic nevědí. Pokusily jsme jít za Alargem ale v cestě nám stáli ofiliánští otroci. Museli jsme sfouknout svíčku což se nám jen tak nepovedlo ale přece otroci asi na 10 sec. odběhli a my se tam vrhli a dohromady jí sfoukli potom tam byla ještě listina a panova flétna nejdříve jsme museli přečíst listinu a podle ní se zachovat. Někteří odehnali ofiliánské otroky a Jirka přečetl listinu stálo tam že je musíme odehnat tak že zahrajeme toto
1 3 5 8 zleva
– = = -
– 1 dlouhá
= dvě krátké
Tak to tedy pája zahrála ofiliáni nejdříve nevjeděli ale pak odešli. Dostali jsme se za Alargem a ten nám řekl „Co jste to tady dělali?“ a my jsme mu odpověděli, že se k němu chceme dostat a on říká proč tak složitě vždyť já jsem svobodný. Tak tedy k věci proč za mnou přicházíte? Protože chceme jestli by si vysvětlil Bílému královi že … Počkejte tak to teda ne nebudu se stavit proto Bílému královi největší osoby země Omega. Se mnou tedy nepochodíte. A tak jsme se pozdravily a odešli s nepořízenou. Doma jsme se naobědvali dobré spíš výborné číny.
Po obědě
Přišel Bílý král a řekl že máme získat kameny moci a pokusit se o to. Vydali jsme se proto do lesa kde jsme hráli 4 hry každá skupina všechny
Potom jsme se s kameny vydali zpět do baráku na večeři. K večeři byla hrachovka hráškovka nebo čočkovka jak kdo chce. Měli jsme potom pauzu, bylo to docela dobrý. Vyrazili jsme do lesa po znameních z stříbrného alobalu. Došli jsme na místo kde jsme potkali POUTMARA – Pout – poutníka, Mara – Marymena. Prostě poutník s marymeními oči. Setkali jsme se se všemi skupinkami a vydali k bráně kde byl Alarg. Pozdravily jsme ho a on zavolal Narje z lesa se ozývaly nějaké hlasy sice mluvily naší řečí ale nějaké divné oči, potom se začaly blížit z těch prapodivných hlasů se potom tzv. vyklubalo něco o bráně. Že tam nechtějí a že pocházejí z Namareniky tak proč by chodily do nějaké KAPPY. Nakonec se pohádaly a vrátily se zpět. Bránou tedy nikdo neprošel. Neděle
S nedělí se spojují čtyři pojmy a to tyto:
Příště nashledanou Juráš
Pátek
V den odjezdu strašně lilo. Vyčasilo se až před odjezdem. Ve 14:20 byl sraz u školy kdežto na hlavním nádraží u pokladny č. 13 ve tři hodiny odpoledne vlak jel v 15:23. V pohodě jsme odjeli i dojeli. Dojeli jsme asi v 17:40 a v 18:00 odjížděl autobus. Asi v 18:30 jsme už byli na místě. Tam jsme se rozdělili na tři skupiny šest, šest a dvanáct. Dvanáct šlo na marodku šest na ošetřovnu a šest na martu. Asi za hodinu byla večeře. Pak přišel Poutník a rozdělil nas na žlutý, zelený, fialový a modrý týmy a řekl nedívejte se do lesa něco nám povídal tak jsme chvilku čekali než domluví a pak řekl teď se můžete podívat do lesa zlomek deseti vteřin bylo ticho ale pak zděšené ÁÁÁÁÁÁÁ. Všichni utekli venku byl Maymen nebo Nařan!
Sobota
Snídaně byla v 09:30. Pak jsme měl asi půl hodiny klid. Potom jsme se rozdělili zpátky do skupin. Každá skupina musela jít na tyto místa. Junák, železná tyč, hadí louka, starý železniční most. Na každém místě jsme museli vzít kytičku takže kytičky byly čtyři jako světové strany. Každý tým musel připravit oslavu jara. A Arkasíni si dokonce zvolili krále – Alarga!
Odpoledne jsme hráli hru (GRRR… nevím jak se jmenuje). Museli jste sebrat tři stejné obrázky např.: 1,3,22 a napsat jejich čísla i se symbolem na papír. Za každou trojici čísel se symbolem na papíře máte bod. Museli jsme se vyhýbat velkým jako je E.T. nebo kachna ta první i ta druhá. Protože nám brali kombinace. Obrázky ze hry posloužily večer jako magické obrazce. S jejich pomocí se nám otevřely zahrady královny Modamér. Šli jsme po skupinách po cestě, každý musel vzít jeden magický obrazec. Vydali jsme se na určené místo kde čekal Alarg s Ofiliánkou. U nich na sebe skupinky počkali. Pak jsme chtěli jít do zahrady. Ale před zahradou nás zastavil hlas. Nechtěl nás pustit dál. Nakonec jsme ho přemluvili. Pustil nás. Dokonce přišla Modamér královna Ofiliánů. Tam zjistila že jí rádci zatajovali pravdu. Všichni až na jednoho rádce utekli. Modamér pak na místě jmenovala naší Ofiliánku za rádkyni. Rádcovi který zůstal odpustila. Pak rozdělila svoje vědění. Ofiliánům a Alargovi dala amulet, který zbavuje otroctví. Musí se vzít do levé ruky a pravou rukou ukázat na otroka a říct:
„Nai fuine heca at huine, nai erqua atalta orë!“ což znamená
„Ať temnota odejde z duše ať světlo naplní srdce!“
Pak nám řekla že ten amulet získala první Modamér od Elfů a ta věta je v jejich jazyce. Potom jsme se rozloučili a šli spát.
Neděle
Neděle se dá schrnout asi takto: Poutník, paměťáky, balení a Hurá na vlak
Příště naschledanou Ondra
Tak je pátek 30.5.2003 a my se vydáváme na další cestu, poznání světa Omega! Příjezd byl kolem půl devátý a v Kamenickym baráku jsme byli kolem třičtvrtě na devět! Možná, že jsme přijeli o hodinu dřív, ale kdo si to má pamatovat! Následovalo stěhování z patra do patra a dělení do pokojů. Nakonec se všichni svišti uložili ve velké místnosti, připomínající třídu! Po rozbalení všech krámů velcí usoudily, že je čas zahájit jistě vzrušující víkend plný kouzel! Vydali jsme se za Poutníkem ven, jelikož nám strašně dlouho trvalo než jsme se slezli! Venku nám chvíli kázal, ale pak nám odříkal zajimavosti, které se staly během doby co jsme tu nebyli! Rozdělil nás do skupinek a ty si vybraly barvu, kterou budou nosit celý víkend hrdě!
Ve žlutých byli tito: ROBIN, BARČA, DRÁČE, ONDRA K., PÁJKA, DAN A BLATNÍK ! Ty se jako první vydali na cestu za ELFAMA. Šli až za trať po alobalových znameních! Narazili na rybník, kde když se posvítilo bylo vidět, jak se desítky žab snaží uniknout světlu. Bylo to zajímavé nic méně jsme pokračovali dál, až jsme došli na konec, kde byla svíčka ukritá ve starém přístřešku se střechou z lina. Pomalu jsme se plížili k onu stavení z kopce a bedlivě se rozhlíželi okolo, jestli tam náhodou nebude ještě někdo. No abych nezdržovala, prostě jsme opatrně vešly do toho spíše DAN a sebrali tam tu zprávu na které bylo runové písmo, které jsem jaksi neuměly! Ale než jsme se stačili dohodnout co s tím tak se začly postupně ozývat strašidelné zvuky a taky se i na konec rozsvítili oči! MARIMENI, UTÍKEJTE! Utekli! Háček byl v tom, že jsem byla jejich zajatec, ale oni mě nemohli vysvobodit, protože neměli kouzelný talisman a neznali kouzelné zaříkadlo čim by mě vysbovodili! DOBROU!
[* images/zzden/zlu_listina1.jpg .(Žlutý deník) < ]
VSTÁVAT, BUDÍČEK! Tak tohle jsou dvě, slova, která na Tulákách nenávidím a nemusím je ani slyšet! No prostě jsme vstali a nasnídali se! Po ní jsme šli před barák kde jsme se dohodli spíše nám Poutník řek, že máme vyluštit listiny, které jsme včera získaly, protože to co tam bylo to tam nemělo být! Museli jsme složit (POSTUPNĚ) celou abecedu, která byla roztroušená za barákem! My nejlepší ze všech jsme to měli jako první! Rozluštili jsme text a čekali na další části, abychom to mohli dát vše dohromady a věděli co máme dál dělat.
Stálo tam, že UNESLY ELFI, kteří se s námi chtěli setkat! Tak jsme se vypravili na oné nepříhodné místo v hustých lesích u tak známé hrobky! Našli jsme tam věci a šperky, zřejmě ELFŮ a tak jsme je opět sesbírali nazpět a odnesli do baráku. Ještě předtím jsme se stavili u té KRYPTY! Teď to nebylo zas tak strašidelné, ale v noci jsem měla co dělat! Po obědě jsme se vydali po fáborkách na cestu za unesenýma Elfama! Byli tam čísla, morseovka atd..... znáte to! Po asi hodině a půl jsme dorazili do sídla marimenů a ofiliánů, kteří SPALI (naštěstí pro nás)! Zakletí Elfové jim tam sloužili jako otroci a uklízeli co se dalo! Po chvíli si nás však všimli a začly budit ty nevyspalí tvory, který nemáme tak moc rádi. Okamžitě začly řvát a honit nás. Pro některý to byla prča, ale pro ostatní úmorná cesta za ničím. NEMĚLY JSME OPĚT ZNAMENÍ A ZAŘÍKADLO! SMŮLA! Večer se však vše úplně vyhrbilo jinak! Po večeři chleba se sýrem jsme se opět vydali na cestu k zakletým ELFÍM OTROKŮM! Stále pracovali ale my už měli znamení a znali zaříkadlo! ODŘÍKALO SE POPRVÉ, PODRUHÉ, POTŘETÍ, ale to už ofilián značně znervózněl! Řekl otrokům ať je vyhodí, ale co to, oni je neposlouchaj! Rozzuřil se a začal nadávat tomu nejviššímu z Elfů! Ten se však vzbouřil a schodil plášť pod kterým se ukrývala blonďatá hříva krále Elfů! Sdělil mu, že ELFOVÉ jsou již osvobozeny a že jim nemá co poroučet! Ale najednou co to ?!? MARIMENI! Vzbudil je_ A ty začly řádit, jelikož byla noc měly velký HLAD! Avšak byli jsme rychlejší a unikli jim! BOBOBO
A zase to protivný slovo zaznělo hned po ránu! No po snídani začlo jako vždy opětovné balení! A taky špagety ne uznejte! Bez špaget k Tulákům nelez! No tak jsme si postupně balili, ale najednou se v baráku objevil ALARG! Zase jsme se pracně seskupili a když teda tomu tak bylo, pozdravili jsme! On nám však přikázal přinést věci, které jsme našli na onom osudném místě! Přinesli jsme je a dali mu je! Pozorně si je prohlídl! Náhle do místnosti vstoupili Ti Elfové, ale již nezakletý! Alarg jim dal jejich šat a náhrdelníky a osvobodil je z hábitů, které měli na sobě. Najednou se z nich staly opět lidé, které jsme postrádaly. Řekl nám ještě pár slov a odešel. Poutník se tam také objevil, rozdal nám lístečky a už jako ŠÉF nám dal poslední instrukce k odjezdu! K obědu byly ŠPAGETY se sýrem a kečupem a buřtem.
Ahoj
Rozcestník
Aktuální výpravaPomůžete nám?Speciální AkceLetní tábor 2025SchůzkyKlubovnaZkouškyVedoucíKmenOddílovinyTáborové okénkoKronikaHry a námětyOddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 4. Duben 2025
svátek má Ivana
Narozeniny
4. Duben - Iva (57)
23. Duben - Kačí (15)
26. Duben - David Bur. (19)