Dvě brány

V pět hodin jsme se všichni sešli na Masaryčce. Někteří se až na nádraží dozvěděli, že si s sebou měli vzít karimatku, a tak litovali a představovali si spaní na sněhu. O půl hodiny později jsme už seděli ve vláčku a těšili se na spaní.

Dorazili jsme do Otradovic, kde to znal jen David. Naštěstí si cestu pomatoval a dovedl nás až k baráčku Jirky a Ivy. Uvítal nás štěkot psů a ve dveřích už stála Píšťalka. Pozdravili jsme Píšťalku a šli jsme si vybalit a navečeřet se. Večer jsme hráli hru, při které jsme museli o každém napsat jeho kladné a záporné vlastnosti. V jedenáct jsme šli všichni spát s přesvědčením, že nás nikdo nebude rušit.

Co se ale nestalo. Ve dvě hodiny ráno nás vzbudil trpaslík. (jak jinak, když měl výpravu Opičák, že? Pozn. Opičáka) Dovedl nás až před první bránu. Řekl nám, že ví jak se přes ni dostat, ale že nejdřív potřebuje něco udělat s Orinem. My jsme mu ho s důvěrou dali. On se jen zašklebil a utekl směrem k bráně. Když jí probíhal sfingy ho uhranuly a musel vyřešit všechny hádanky světa. Je ale jisté, že než je vyřeší, tak zemře. Naneštěstí pro nás stihl hodit Orin někam za bránu. Po chvíli přiběhl Engywuk a vynadal nám, že jsme dali Orin tomu skřítkovi. Pak nás odvedl domů a řekl nám, že nám o druhé bráně poví zítra. Pardon, dneska.

Po snídani jsme jeli autem na svatbu Beruny a Konopa. Lišák se celou cestu styděl, že má na sobě německou košili. Když jsme se vrátili, šli jsme plnit zkoušky odvahy, které nám mají pomoci při průchodu první branou. Nejdřív jsme si měli nechat naplnit láhev vody od nějakého člověka ve vesnici. To nás naučilo překonat strach z trémy. Poté jsme padali z vyvýšeného místa do rukou všech ostatních tuláků. Naučili jsme se, že si všichni můžeme důvěřovat a strach k ostatním tulákům není na místě. Udělali jsme si malou vycházku po lese při které jsme hráli hru na rákosníka. Když při procházce Rákosník zařval „rákosník!“, tak se všichni běželi schovat a on je hledal. Pokud již nikoho neviděl, zařval konec a všichni se k němu z úkrytů seběhli. Kdo se ho dotknul první, tak byl příští kolo rákosník.

Před domem jsme se zastavili a se zavázanýma očima jsme šli po jednom s Davidem. Na zahradě jsme museli v misce plné krve a žabích střev najít malou kuličku modelíny. To nás mělo naučit strachu z běžných věcí v přírodě. (Ve skutečnosti to byla hromada gumiček v oleji, ale se zavázanýma očima se to nedalo poznat. Pozn. Opičáka) Večer jsme se vydali k první bráně. Prošli jsme bez toho, abychom umřeli. To bych to jinak nepsal. Okamžitě jsme začali hledat Orin a našli jsme!Poté jsme se vydali zpět domů. Po večeři jsme dělali různé úkoly poslepu a přitom poslouchali příběh o Heleně Kellerové, která byla hlucho, němo slepá a přesto se naučila mluvit. Touto hrou jsme se přesunuli za druhou bránu. (Tam měl člověk poznat sám sebe. Tato hra nás naučila zažít jakési empatie, nebo jiné reakce na neuvěřitelně dojemný a pravdivý příběh. Pozn. Opičáka) Večer ve spacácích nám vyhrávalo „Rádio Fantasie“ do kterého každý aspoň jednou zavolal.

V neděli jsme šli do blízké vesnice a tam jsme měli nějaké úkoly, které se plnily po skupinkách kde jen jeden člověk viděl a ostatní měli zavázané oči. Úkoly byly: nakoupit rohlík, vyfotit památku a zjistit od nějakého obyvatele vesnice, kdy byla tato vesnice postavena. Po splnění úkolů jsme se vrátili přes zasněžené pole domů.Všichni jsme si výpravu velice užili a těšíme se na další. (Díky Pozn. Opičáka)

Na závěr jedno video:

Zapsal Mates, gramatické a stylistické chibi opravil Opičák

Rozcestník Aktuální výpravaPomůžete nám?Speciální AkceLetní tábor 2025SchůzkyKlubovnaZkouškyVedoucíKmenOddílovinyTáborové okénkoKronikaHry a námětyOddílové písně

• Kdy, kde, co?
• 25. 4. - 27. 4. - Výprava
• 23. 5. - 25. 5. - Výprava
• 13. 6. - 15. 6. - Putovní výprava
• Schůzka - každou středu od 16-18 hod

Slavíme

Dnes je 4. Duben 2025
svátek má Ivana

Narozeniny
4. Duben - Iva (57)
23. Duben - Kačí (15)
26. Duben - David Bur. (19)