Felicis
Heřmanův Městec, 22. – 24. 3. 2013
V dalším hvězdném systému je několik planet s dýchatelnou atmosférou. Zdá se, že civilizace je na páté planetě s atmosférou dýchatelné směsi lehkých plynů. Brzy tam vyšleme výsadek.
Zapsala: první důstojník Arien
Pátek 22. 3. 2013
Sraz byl na Hlavním nádraží, ze kterého jsme se vlakem vydali do Heřmanova Městce. Po ubytování v DDM Ježkovka násladovala večeře. Když byli všichni najedení, přišel doktor Locam, vybral šerpy, ukázal nám místní civilizaci, zahráli jsme si hru sisinky a upíři, rozloučili se a šli spát.
Sobota 23. 3. 2013
Ráno nás ze spacáku vytáhla krásná vůně snídaňových toustů, ke kterým jsme si poté i dali teplý čaj. Během snídaně nás ještě navštívil doktor s tím, že je třeba doplnit lodní zásoby. Dal nám tedy dva papíry, na kterých bylo napsáno, co je potřeba koupit. Jenže ten seznam byl vytvořený palubním počítačem, takže bylo potřeba to vyluštit (morseovka).
Pustili jsme se do luštění seznamů…
Po vyluštění zpráv nás čekal nákup, ale většina obchodů byla otevřena pouze do jedenácti hodin, proto nezbýval čas na loudání. Když jsme dorazili z nákupu na základnu, tak jsme se setkali s obyvatelem této planety Feliem. Hrálo se spoustu her např. sněmovna lordů.
Když Felix odešel, tak nikdo venku neviděl poručíka. A kde se vzal, tu se vzal a objevil doktor. Říkal, že je poplach, protože všichni z posádky kromě nás a doktora nevnímají. Poručík byl na sluníčku a vypadal, jako když má úžeh.
Ukázalo se, že ve vzduchu tu poletuje nějaký neznámý prach nebo plyn a právě kvůli tomu jsou místní obyvatelé – Felicané – neustále tak šťastní. Ti jsou na něj ale zvyklí už od narození, na posádku, která se s ním potkala poprvé, měl účinek až moc silný. Tak třeba poručík Katrys jenom tak seděla, vůbec nevnímala, spokojeně se usmívala a o nic se nestarala. Kdyby se nepodařilo s tím něco udělat, nejspíš by takhle brzo umřela hlady.
Naštěstí někteří členové posádky zůstali odolní. Dr. Locam, protože je robot, a my výsadkáři ze Země, asi protože máme jiný organismus než lidé z Centauri. Palubní počítač vyhledal místa, na kterých se prach usadil ve větším množství a my jsme vyrazili, aby jsme ho přinesli k rozboru. Hned na prvním místě, kam nás navigace zavedla, byla na vrstvě sněhu a listí usazená velká dávka. Prach měl krásnou zlatou barvu.
Druhé ložisko se nám nepodařilo objevit. Na místě, kde mělo být třetí, se nám také nepodařilo objevit. Prófa stál s navigací v ruce a povídá:„Vzdálenost jeden metr, přesnost tři metry, tak kde to teda je?“ za chviličku se ukázalo, že ložisko bylo docela blízko. Prófa na něm totiž celou dobu stál. Brodili jsme potoky a přelézali ploty a takhle se nám podařilo brzo nasbírat pořádnou dávku na vzorek. Jakmile ho bylo dost, vrátili jsme se na loď, kde nás čekala taková porce skvělých lívanců, že to některým nedalo a přejedli se až jim bylo špatně.
Po odpočinku z bolavého břicha od lívanců jsme se vydali na seškrábání zlatého prachu z květiny, který jsme našli po okolí na různých věcích jako je třeba šiška a listy. Za pár hodin bylo hotovo, seškrábáno, předáno a uvařeno. Vydali jsme se tedy ven najít poručíka Katrys a důstojníka Arien.
Hledání proběhlo po celém okolí, ale nikde nebyly k nalezení. Naštěstí jsme po dlouhém hledání našli. Přiběhli jsm k poručíkovi, kterého jsme našli jako první. Byla úplně mimo, ale to nás neodradilo k sundání její boty, jak bylo ve zprávě s pokyny. Když jsme tak učinili, najednou se probrala a vůbec nevěděla, co se děje a proč to děláme. Vysvětlili jsme jí to, ale ona stále nevěřila. Odvedli jsme jí dále k Arien a ona sama věděla, co se děje. Nakonec po dlouhé namáhavé práci byla vyléčena i důstojník. Velice nám poděkovaly a lékař Locam odešel zachránit i kapitána, jelikož on jediný se mohl
dostat do jeho kajuty. Vrátili jsme se s nimi a šli na večeři. Po večeři přišla Felicie, aby si s námi zahrála prima hru – ruletu.
Všichni se hrozně bavili, sázeli, vyhrávali, bohatli ale taky prohrávali a chudli. Naštěstí banka půjčovala chudým pár drobných za podmínek, že dluh vrátí. Někteří vrátili a ještě vydělali, ale někteří prohráli vše, i ten dluh. Poté se s námi Felicie rozloučili, a že si zítra svůj dluh vybere, pozdravili jsme a šli jsme spát.
Neděle 24. 3. 2013
Třetí a poslední den ráno po snídani byla chvilka úklidu. Když bylo všechno uklizeno, přišla správcová, všechno se vyřídilo, zařídilo a my směle šlapali směr nádraží na vláček. Cesta byla skvělá a rychle utíkala. Na nádraží v Praze jsme se rozloučili a šli domů
Zapsal: Fany, Večernice, Profesor, Tom, Radar, Večernice
Heřmanův Městec, 22. – 24. 3. 2013
Pustili jsme se do luštění seznamů…
Druhé ložisko se nám nepodařilo objevit. Na místě, kde mělo být třetí, se nám také nepodařilo objevit. Prófa stál s navigací v ruce a povídá:„Vzdálenost jeden metr, přesnost tři metry, tak kde to teda je?“ za chviličku se ukázalo, že ložisko bylo docela blízko. Prófa na něm totiž celou dobu stál. Brodili jsme potoky a přelézali ploty a takhle se nám podařilo brzo nasbírat pořádnou dávku na vzorek. Jakmile ho bylo dost, vrátili jsme se na loď, kde nás čekala taková porce skvělých lívanců, že to některým nedalo a přejedli se až jim bylo špatně.
dostat do jeho kajuty. Vrátili jsme se s nimi a šli na večeři. Po večeři přišla Felicie, aby si s námi zahrála prima hru – ruletu.
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme