Sotva jsme se ocitli před základnou ve Všenorech, vydali jsme se na cestu jinam. Před domem stála bytost, která tvrdila, že tento hrad je jejím majetkem. Pokud chceme, můžeme se v něm ubytovat, ale nejprve ať doneseme zprávu od jeho přítele, která leží nedaleko odtud.
Rozhodli jsme se, že toto není nesplnitelné přání a vyrazili jsme. Popojeli jsme, pravda, vlakem, což do středověkých dob zrovna nepatří, ale i tak nás čekala poměrně dlouhá cesta tmou.
Nakonec jsme (podle Nikoliných intrukcí, které nám Nikolka předala těsně před cestou vlakem – přijela kvůli nim za námi a musela hned zpátky do Prahy…) došli za Dobřichovice až k místu s kaňonem, v jehož svahu byl svitek umístěný tak dobře, že i my velcí jsme měli co dělat, abychom jej objevili.
Se svitkem jsme putovali zpět (přiznávám, že opět vlakem) a konečně jsme mohli uložit svá zavazadla i sebe.
Druhý den jsme se opět setkali s pánem hradu (Jezule), ale ten vypadal ještě méně přívětivě, než předešlého večera. Měl modré kruhy kolem očí i modré rty a neprosil, jen oznamoval, že jsme pomohli zlu a dál mu musíme sloužit! Byl to FEXT. Zadal nám úlohu dojít na nejvyšší vrch v okolí pro kosti, které tam měly ležet. Cestou na kopec jsme se však rozhodli utéct! Představa, že odjedeme pryč a zakotvíme ve Lhotce u přívětivějších bytostí byla hnacím motorem. Rychle jsme se vrátili do základny, sbalili jsme si (!) a pospíchali na nádraží. Kdo čeká, že jsme nastoupili do vlaku a ulečeně odfrčeli pryč, asi prožil málo výprav!
Když první z nás vstupovali na perón, vlak právě stál na kolejích a jeho otevřené dveře byly velkou výzvou. Mezi námi a dveřmi však stál Fext. Bytost ta zmalovaná černě oděná nás nejprve duševně zpracovala, spíš nahlodala, že část byla ochotná vrátit se a dál sloužit a zbytek by podstoupil rizika, která nám Fext sliboval, a utekl by zas. Vrátili jsme se a posilněni obědem začali sledovat tuláka, který procházel krajem. Úkol, který nám zadal Fext, zněl: Na krku má tento tulák přívěšek – totem. Zjistěte, kolik má totem prstů na nohou! Tuláka jsem si zahrál já (Michal) a přioděn pláštěm jsem se jen tak procházel pod okny domu, kde ostatní naslouchali tomu, co jim Fext říká. Po jeho slovech si mne všimli a „nenápadně“ se vydali za mnou. To se ví, že tulák se zastavoval a odpočíval, že se vracel po cestě zpátky a tak to chvílemi vypadalo, že nesledují Tuláci tuláka, ale tulák Tuláky honí…
Zašel jsem do lesa a křižoval cesty i kopce, několikrát se ztratil všem a naopak ztratil všechny, až jsem se rozhodl, že putování bylo dost a uložil jsem se v březovém háji „ke spánku“. Netrvalo dlouho, děti se přikradly blíž a někteří se osmělili dotknout. Šňůrku kolem krku jsme svíral v dlaních a nikdo netušil, že v nich není totem! Opatrně mi odsouvali prst po prstě, abych se „neprobudil“ a pak překvapeně řekli: „Vždyť je tam brouk!“ Otevřel jsem dlaně a z nich se těžkopádně vypotácel velký černý brouk, kterého jsem náhodou potkal cestou… Zmatení Tuláci se jali počítat jeho nožičky, ale část z nich se nedala zmást a šátrali po celé šňůrce, kde ten opravdový talisman leží. Našli ho a spočítali, co bylo třeba. Jen Fext, kterému pak všechno vyprávěli, se nestačil divit, že talisman nečekaně obživl a utekl někam na svobodu.
Odpoledne se ukázal Fext v jiné podobě. Byl celý bílý a vůbec se nechoval nepřívětivě. Vysvětlil všem, že je zakletý a takto je jen na krátkou chvíli a naznačil, co je třeba dělat, abychom jej „odkleli“. Úkol, který děti dostaly od černého Fexta na večer, byl jedním z bodů, nad nímž jsme před výpravou ztrávili více chvil. Nelíbil se mi, ale nakonec jsem jej nevetoval. Ten úkol zněl přichystat a předvést rej kostlivců. Zprvu jej děti přivítaly, ale jak čas plynul a přípravy vrcholily, čím dál více se chystaly spíš jiné masky než kostlivecké. Nakonec se večer neukázal ani jediný, zato čarodějnic bylo na večerním reji mnoho… Tu noc se pátým Tulákem, který předstoupil před Náčelníka Kmene, stala Wendy. Dostala úkol, který nezáleží jen na ní samotné. Jsme zvědaví, jak se s ním vypořádá. Má do dvou měsíců připravit jiného Tuláka tak, aby i on měl do té doby složenou Základní oddílkovou zkoušku. 18.dubna již budeme vědět, jak vše dopadlo.
Dopoledne jsme se začali chystat k odjezdu, ale ještě zbývalo pomoci Fextovi. Hledali jsme talisman, který byl ukrytý někde v domě a který bylo v jednom důležitém okamžiku nutné vhodit do vody. Našla jej Wendy ukrytý společně ještě s dalšími předměty a chvíli jsme váhali, co považovat za talisman. Vydrápaili jsme se na nejvyšší kopec v okolí, tam za úmorného větru zapálili tři malé ohně a doprostřed nich talisman vložili. Fext – černý a zmalovaný – musel mezi ohně vstoupit. A někdo z Tuláků musel dříve než on ležící talisman zvednout a vhodit jej do vody. Chystal se na to Pytlák, ale Fext mu rychle zastoupil cestu. A tehdy zezadu po talismanu hmátla Dáša a vhodila jej do vody. Fext zavřel oči a na chvíli zkameněl. Pak jsme rychle šacovali Fexta a hledaji „jeho“ kůži. Tu jsme museli vhodit do ohně. Když ji plameny spolykaly a takřka se nám ztratila před očima, Fext se pohnul, z dohořívajícího ohniště zbytek kůže vyjmul a nedaleko zahrabal do země. Dostali jsme pozvání, abychom přišli za 103 dní na soud všech vysvobozených Fextů . Musíme si tedy tento den zaznamenat v kalenáři a počítat s ním, neboť za nás to nikdo neudělá. Kdo si nevzpomene včas, ten zůstane doma.
Michal
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 16. září 2024
svátek má Ludmila
Narozeniny
06.září - Vláďa (37)
06.září - Matyáš (12)
11.září - Vendy (18)
13.září - Kuba (16)
18.září - Vašek (16)
29.září - Sofie (12)