Hannibalovo přepadení a skákání do matrací

Heřmanův Městec, 14. – 16. 3. 2014

Pátek 14. 2. 2014

Srazili jsme se pod tabulí v 16:30. Po obvyklých rituálech s penězi jsme mírním kvapem vyrazili k vlaku. Místa ušla, ovšem seděli jsme s pár zvláštními existencemi. Ovšem není se čemu divit, protože Lili, Nela a Zůza stahovaly Fany legíny, a jako bonus se dříve zmiňovaným třikrát rozsypali hrachové křupky.
Krátký pěší výlet proběhl bez větších komplikací, a proto jsme dorazili relativně plní energie. Nutno podotknout, že žádný vedoucí neznal cestu k DDM, takže nás vedl Tom – úspěšně. Snědli jsme si večeři a začali jsme se pomalu ale jistě zabydlovat. Potom vedoucí řekli, abychom šli ven. Nejdřív jsme hráli noční fotbal, mě nebavil, ale potom jsme šli hrát můj vytoužený maják, a proto to bylo čím dál tím lepší. Čím hlouběji jsme zacházeli do lesa, tím více propadaly dívky hysterii. Po návratu domů holky dostaly do víru fanatismu Monster High i některé pánské příslušníky osazenstva. „Vidíš ty ceny?“, zvolal Matěj na Gattaku. Ale pak, když se dozvěděl, co vše panenka umí, uklidnil se. A šli jsme spát.

Sobota 15. 2. 2014

Vstali jsme něco před sedmou, ať dobrovolně, či nedobrovolně. Většina lidí šla mazat snídani hmotou, která se tvářila jako silně uleželý cottage, ale někteří optimisté ji nazývali medomáslem a k mému překvapení to bylo dobré. Bylo počasí pod psa a den se opravdu vlekl. Ovšem pár geniálních mozků vymyslelo zábavnou kratochvíli. Naskládali jsme fatboye do přijatelné přistávací plochy a skákali jsme do nich z natahaných matrací. Ne všichni samozřejmě byli z výšek nadšení a proto jsme se pár chvil osmělovali. Byla to ovšem zábava.
Potřebovali jsme nakoupit, a proto Matěj rozdal dvěma týmům (kluci/holky) nákupní lístky. Vyrazili jsme do relativní džungle města. Kluci se jako první šli podívat do řeznictví a vrátili se se zásobami na jadernou zimu. Nakonec jsme se museli (kluci) podívat do tří obchodů, protože sortiment v jednotě nebyl zcela kompletní. Dívky se nakonec dostaly do stejného počtu obchodů, ale trvalo jim to dvakrát tak déle. Kluci se mezitím schovali do kostela pře deštěm. Potom, co jsme se sešli, tak začaly dívky poněkud náruživě probírat neschopnost paní krájející sýr (mohu potvrdit, že byl tlustý a měl technickou pachuť velkozávodu). S překvapením jsme zjistili, že bude teprve deset.
Mezitím – pokračování je na snadě – se v hlavách několika géniů zrodil nápad postavit z matrací bunkr. Postavili jsme velkolepou pevnost. Zůza a Lili si nečekaně obsadily největší pokoj s nejpohodlnějším sedákem – matrací. Jeho velkolepost začala s pomalou, ale jistou destrukcí tohoto monumentu. Potom se vařečka na oběd svěřila Jáchymovi. Měly být párky s kaší. Žádný problém, ale na jídlo se čekalo dlouho a kaše byla přesolená. To se stalo dívčí kauzou č. 1. Chvíli po brzkém obědě jsme se oblékli a šli ven. Už nepršelo, ale bylo mokro. Hráli jsme můj oblíbený fotbal – míč samozřejmě špinavý – a potom taky zvířata (pozn. Polívka se vaří). To samozřejmě znova začalo pršet a zoufalý Matěj s Gattakou začali zvažovat hru Na medvědy o Vánocích! A tak jsme šli zpátky. Doma jsme si ve dvanáct hodin dali svačinu sušenky a šli jsme opravovat bunkr. To trvalo dlouho, tak dvě hodinky. Mezitím probíhaly bouřlivé diskuze o Monster High. Když už byly tak čtyři, tak vedoucí zahlásili jít ven. Dr. Blacka unesli! Ušli jsme pár kroků a našli jsme první papírek na stromě. Byl na něm azimut a kroky. Po nalezení druhého se však vyskytl problém první. Azimut vedl do parku a my nevěděli jak. Do parku vedl plot a my bychom se museli vracet kousek. Tak Jáchym navrhl, abychom pokračovali dál po cestě a šli doleva. Tam jsme nenašli vodítko a ani po krátké vycházce dál jsme nic nenašli. Vrátili jsme se a podle azimutu jsme šli dál. Když jsme ani tak nic nenašli, sehnal Jáchym číslo na Matese, aby nám poradil. Vrátili
jsme se na křižovatku a pár stanovištích dobro došli.

Našli jsme Hannibalova pomocníka, který nám dal další papírek a očividně byl nadšený ze své odměny. Dorazili jsme do DDM/Říma, který obsadil Hannibal. Jeho pravá ruka s odznakem/kuchyňskou rukavicí a řekl nám, že odejdou z Říma, pokud je přesvědčíme intelektem. Za každou správnou odpověď jsme „vybojovali“ jednu barikádu. Bylo vidno, že v Hannibalově zemi nemají moc velké nároky na mozkový kredit. Potom jsme si ještě chvilku hráli a dodělávali všelijaké bunkry. Pak jsme byli ještě oplendovat venku atd. Přišel čas na večeři. Rozdělili jsme se na tři týmy a vedoucí nám rozdělili suroviny. Týmy (Lili/Zůza/Fany, Jáchym/Petr, Hříbek/Tom/Nela) si nějak uplácali těsto o relativní řídkosti. Po dokončení vypadala pizza týmu dívčího opravdu nepoživatelně, ale nutno dodat, že optimismus jim nechyběl.
Mezitím přijela Píšťa a já jsem ji šel (jak ovšem kontinuálně udělali všichni) pozdravit. Večeře byla dobrá, s kečupem lepší. Po další chvilce s koťaty a další diskuzi o Monster High našel Tom vzkaz. Byla už tma. Úkol zněl jít po světlech. Světla vedla parkem a vyráželi jsme vesměs po dvojicích. Já šel poslední. Na předposledním stanovišti jsme se sešli. Na posledním bodu u starého stromu byl krystal a meč. Velká senzace. Doma jsme ještě něco dělali s bunkrem a ukládali se ke spánku.

Neděle 16. 2. 2014

Už ráno jsme si balili, ale nijak zhurta. Taky jsme uváděli věci do starých pořádků, rozdělali jsme bunkr, různě poskládali židle a tak. Dopoledne jsme si zahráli Židle a Píšťalka řekla, že kdo chce, může jít ven s ní hledak cachky. Chtěli všichni až na holky a Petra. Ty dostali úkol: budou doma chvíli sami a mezitím umyjou nádobí. My s Matesem, Hříkem, Tomem, Gattakou a Píšťou jsme šli hledat první cach – archivka. Měla být u amfiteátru, ale našli jsme jen víčko s drátem. Další cachka byla kus dál ve starém kmeni, ta byla dobrá, plná travelbugů. Cestou jsme si povídali, ale bylo mokro. Další byla u rybníka pod skalou v pařezu pod svahem, prakticky u břehu a ta taky ušla, byla v krabici od chlóru. Čtvrtá byla už ve městě v umyvadle na ulici, to byla jen energitka. Cestou zpátky jsme zjistili, že nám chybí kryt od objektivu foťáku. Tak jsme se vrátili na domnělé místo tragické ztráty, ale nic, tak jsme se vrátili domů.
Nádobí kupodivu ještě nebylo umyté, ale už byl čas na oběd, tak jsme si dali namísto Číny zbylou pizzu. Po obědě jsme si rozdělili úkoly úklidu. Uklidit trvalo nějakou chvíli a mezitím jsme si různě povídali a dobalili si. Po úklidu jsme našli vskaz od Hannibala, že vymění meč za krystal a potřičné instrukce. Dali jsme tedy meč na plot a za chvíli tam byl nový krystal! Po pár hodinách nudné náplně jsme poněkud hysterickým krokem vyrazili na nádraží s tím, že Hynek byl mírně rozvikočen ze směru chůze. Nakonec jsme si na nádraží dali sušenky a dávka cukru nás uvedla do pohody.

Zapsal: Jáchym (Špunt)