PAPÍROVÉ KOULE U BRÁNY, PANTOMIMA A KASEMATY
Je první květen a středa, je volný den a tak se scházíme ráno u školy. Máme namířeno na Vyšehrad a potom dál do muzea na Výtoni.
U brány Vyšehradu (brána od Nuslí, pod letním divadlem) Tuláky čekají tři zavěšené svitky. Jsou v nich jména osob, které se účastní této akce, rozdělená do tří družinek.
Z brány nečekaně vybíhá trojice bytostí: sestřičky, které mají na tričkách vždy po dvou velkých znacích. Monty a Rákosníček mají písmena: PL a CŠ. Nikola má dva otazníky. Házejí si papírovými koulemi.
Házená mezi nimi trvá jen chvíli, potom koule míří mezi Tuláky. Sestřičky mizí a koule jsou rozbaleny a v nich zpráva šifrovaná div ne slovo za slovem jinak. Přichází Orr, ale nezdá se, že by chtěl tápajícím Tulákům hned poradit. V dopise od sestřiček se praví o Hradu starých legend, který je před námi a pouze naznačuje souvislost mezi písmeny a něčím, co musí Tuláci udělat, aby se k nim sestřičky přidaly, každá k jedné družině.
Písmena představují začáteční písmena jmen soch na Vyšehradě: Přemysl a Libuše a Ctirad a Šárka. Otazníky jsou na vybranou. Družinky mají pantomimou předvést něco ze života oněch legendárních postav a příslušná sestřička si družinku odvede pryč.
I velcí Tuláci se tu a tam obracejí na Orra, co že to vlastně mají udělat. Nakonec se všechny tři družiny dostávají až do zahrady se sochami. Jen jediná bez problémů dojde ke „své“ soše, která představuje postavy z legend. Dalším dvěma Orr naznačí, aby si tu „svou“ sochu našli. Sestřička Nikola už stojí se svou družinou tam, kde má, ale zbylé sestřičky neuznaly pantomimu ostatních družin za dostatečnou a stojí opodál. Orr je posílá k nim a pak všechny společně svolává. Protože předvedená událost ze života postav nebyla zcela zřetelná, sestřičky nemluví – poznání těchto legend bylo klíčem k tomu, aby se zbavily mlčení.
Tato část Země Fantazie je plná různorodých události, ne každý dokáže sledovat souvislosti. Odcházíme všichni zpátky k bráně do kasemat. Vybaveni baterkama putujeme dlouhou úzkou chodbou uvnitř hradeb až do místnosti, kde jsou umístěné originály soch z Karlova mostu. Dýchnou na nás staletí i chlad. Paní průvodkyně je trochu šibalka. Nemluví zrovna zpisovným jazykem a dokonce nám při cestě zpátky v chodbě (což je předem domluveno) zhasne světlo!
POLENA A HLEDÁNÍ ZNAMENÍ
Z kasemat odcházíme po cestičkách vzhůru na vyhlídku až k letnímu divadlu. Tam sestřička Nikola končí mlčení a organizuje pohybovou hru. Orr se jde postavit na jedno vzdálenější místo a družiny mají na vyřádění úkol dopravit si předáváním polena, specielně vybraná a přinesená pro tento účel, až k němu. V pravidlech, která vykládá Nikola, je zřejmě zaneseno, že pokud družinka poleno upustí, musí se vrátit zpět na start, protože Orr několikrát vidí a slyší blížící se skupinky, pak se ozve tupá dřevěná rána a úpění a klení a celý ten obraz zmizí z dohledu i doslechu… Druhá část hry začíná opět u letního divadla. Družinkám je nadiktováno šest míst, kde je sedm znamení (u jednoho místa jsou znamení schována dvě). Je málo času, Tuláci na hledání a jejich překreslení na družinový list mají jen deset minut! Orr v té chvíli zůstane osamocen u věcí, ale ne nadlouho. Přicházejí děti z jiného oddílu, které tu také mají nějakou hru a sbírají podpisy lidí. Ty děti přijdou ještě několikrát, naposledy kdy už jsou všichni zpátky, a dostanou podpisy od všech Tuláků. Když si tak v té chvíli v kostýmu na Vyšehradě po návštěvě kasemat i po házení papírovými koulemi a dalších událostech srovnám naše zážitky s těmi, které asi mají děti žadonící i na nechápajících cizincích podpisy, těší mne, že jsem Tulák… Družiny se vracejí, odcházíme společně do dalšího a tentokrát již posledního místa v této části Země Fantazie.
KRÁLOVSTVÍ VOD
Orr vede Tuláky přímo k domu na Výtoni, který je pod úrovní současného břehu Vltavy. Dříve to byla celnice i místo, kde odpočívali voraři, dnes je to muzeum, které mapuje historii Podskalí až do nedávných dob. Orr klepe na vrata a za nimi stojí Královna vod (paní Svobodová z Muzea hl. m. Prahy) a vítá se s ním. Je v kostýmu, který je dětem jistě povědomý, ale tentokrát neslyším jejich časté poznámky. Snad je i ohromilo, že je nevítá nějaký namaskovaný Tulák, ale docela cizí paní…
Královna vod nás provází celým domem. Má u sebe dívku, které říká Rosnička. Ta čas od času vezme do rukou kytaru a zahraje a zazpívá nějakou známou i neznámou písničku. Tuláci dostávají do rukou papíry, ale čas ubíhá, že jich nakonec nevyužijí tak, jak bylo zamýšleno.
Vyprávění Královny vod je plynulé a až na výjímky Tuláci tiše naslouchají. Královna ani jednou „nevypadne z role“. Celá návštěva v Království vod trvá asi hodinu. Nakonec zpíváme ještě společně jednu píseň a vpíšeme se do pamětní knihy, což je prý v tomto království zvykem…
Návštěva v historickém domku pomalu končí, končí i tato cesta Zemí Fantazie. Královna se loučí a děti jí sami od sebe trochu nesměle zdraví „Světlo vašim krokům, Královno.“ Loučí se i Orr a vyhlašuje pořadí družin. Na prvém a druhém místě v oněch hrách na Vyšehradě skončily nečekaně dvě družiny zároveň. Dostávají tedy glejty, kterými Orr stvrzuje, že při nejbližším setkání s ním dostanou Znamení Orra a čarodějky Arlet. Třetí družina má nárok na Elfí znamení.
Zvláštní listiny v upomínku dostávají i Rosnička a samotná Královna.
Pak už jen zazní druhé a silnější „Světlo vašim krokům!“ a Tuláci odcházejí ven z vysněných světů do velkoměsta.
Michal
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 21. listopad 2024
svátek má Albert
Narozeniny
15.listopad - Píšťala (34)
16.listopad - Luky (16)