Letošní sníh si s námi hraje trochu na schovávanou, není ho nikde vidět a pokud ano, tak jen v televizi, nebo na kratičkou chvilku, než zase sleze. Dne 26.12. roku 1997 bylo venku něco kolem deseti stupňů nad nulou a Tulácká banda se vypravila dál než do málem tradičního Hostivaře. Vyrazili jsme kousek za Karlštejn a to do Srbska.
Sraz byl v devět ráno před školou, ale má maličkost tentokrát dorazila s pětiminutovým zpožděním. Jaké to bylo překvapení, když jsem přicházel, školní nádvoří téměř zelo prázdnotou. Tuláci se schovali o kus dál a dělali, že snad vyrazili beze mne. Sotva jsem však dozazil přímo před školu, Tuláci se objevili. Bylo jich sedm: Míra Suchý, Rákosníček, Konopík s Markétkou, která byla jediným Plánětem na Vločce, Evuška, Monty Jack a Paleček. Později až na Hlavní nádraží dorazil Bob. Spolu se mnou – jediným dospělákem – nás tedy bylo nakonec devět. Narozdíl od jiných let, kdy převažoval počet „velkých“, teď předvládali „malí“. Myslím, že tento trend již na podobných akcích vytrvá.
Hlavní nádraží je opravdu velké. Mám raději velká nádraží, pokud jedu se skupinou. Většinou je vždy všude napsáno, který vlak kam jede a ten náš rychle najdu. Ale první nástupiště na Hlaváku není příliš dobře popsáno. Jděte tam na perón a posuďte.
Ten vlak, do něhož jsme vlezli, byl správný. Zavezl nás do za Karlštejn do Srbska a odtamtud jsme se vydali do Svatého Jana pod skalou po žluté. Cestou jsme se zastavili v lomu, v němž jme kdysi dávno byli s Tuláky, když byli ještě malincí a pozorovali tam v oblacích horkovzdušné balóny.
Před Svatým Janem jsem Tulákům prozradil dvě památeční místa – kde jsme s Vaškem ve dvou na zápraží dřevěného srubu posvačili a kde jsem dříve hledal zkameněliny. Konopíkovi jsem přímo ukázal místo, kde jsme spolu vyfocení na obálce prvního Semtamníku. Na samotný vrchol Svatého Jana se nikomu z dětí nechtělo a také jsem je nenutil. Naopak do zahrady-parku, kde jsme na první pravěké výpravě ještě s Luďkem hráli na masožravce a býložravce (a Luděk jako pravěký člověk slezl z větví), tam chtěl každý a nic nevadilo, že vrata byla zamčená. Na vratech také byla cedule, že po dobu rekonstrukce parku je tento uzavřen. Ale dovětek zněl, že klíče jsou k vypůjčení tam a tam… Nepřesvědčili mne Tuláci, že nám by je půjčili.
Do studánky ve Svatém Janu ve výklenku kostela jsme vhodili pro štěstí pár mincí a vydali jsme se dál po žluté a červené a později hlavně po modré do Vráže u Berouna. Cestou Evuška našla zlomek otisku trilobita a já mušli v kameni s dalšími zlomky. Nad samotnou Vráží na loučce u cesty jsme zlikvidovali své potravinové zásoby. Míjela nás dvojice starších lidí. Paní nás upozornila, že sedíme na soukromém pozemku, tak ať po nás nic nezbyde. Ujistil jsem ji, že po nás rozhodně nic nenajde. Zahráli jsme si tu po mnoha letech tu již zmiňovanou dinosauří hru a pak jsme doputovali na návraží do Vráže. Protože ještě zbývalo asi půl hodiny do odjezdu vlaku (ten jel těsně po třetí odpolední), hráli jsme na Mrazíka k radosati malé Markéty a také na uzel a dokonale jsme se zamotali.
Vlak jel včas a dovezl nás z lesů vod a strání opět zpátky do reality velkoměsta. Vločku jsme sice žádnou neviděli, i když se tohle tradiční putování po ní jmenuje. Napřesrok, pokud dobře počítám, nás čeká jubilejní desátý ročník. Tak hurá na ní! Zvu vás všechny už teď…
Michal
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 18. říjen 2024
svátek má Lukáš
Narozeniny
12.říjen - Honzík (12)
18.říjen - Barča (13)
29.říjen - Tonda (12)