Informace o celoroční hře 2004/2005.
Jinozemě – tak trochu jiná země…
Celý příběh začíná jinde než na tomto místě. Začíná v celoroční hře Země za zrcadlem, hrané 2002/2003. A pak také… …vychází z časů dávno minulých, kdy po zemi chodily i jiné rozumné bytosti než jenom lidé. Kdysi dávno tu byla Atlantis – bájná země bytostí, které byly nadány znalostmi převyšujícími snad i ty naše dnešní. A Atalané (ne Atlanťaně), kteří svému světu říkali Aetalis, věděli, že se vesmírem blíží asteroid, který dopadne přímo na jejich zemi. Neměli možnosti zastavit tuto zkázu, ale uměli stvořit bytosti, které by mohly zkázu přežít… Uplynul nějaký čas a kontinent, protilehlý k Atlantidě, byl obydlen spoustou ras inteligencí nadaných bytostí, které se učily žít v souladu s okolní divokou přírodou i se sebou samými.
V legendách těchto bytostí byl počátek jejich života zobrazován s posvátnou úctou. To před dávnými časy na neobydlený svět přijel po moři Atal se svými Mistry na velkých lodích a každý z Mistrů stvořil nějakou rasu. Tak vznikli Arkasíni, Chuorkové, Ofiliáni, Aramové, LíBlatníci a další a další rasy – národy. V tom našem původním příběhu jsme se pomocí Brány dostali do této Země za zrcadlem, jak jí říkal cestovatel Jonathan Marvel. Její obyvatelé jí jednoduše říkali Omega. A došli jsme až ke chvíli, kdy se na Omegu vrátil Atal a dal jednotlivým rasám světy, objevené Atlanťany v různých částech vesmíru… Kdo se rozhodl, mohl odejít, kdo se rozhodl čelit blížící se přírodní katastrofě, mohl zůstat. Tady skončil původní příběh. Během děje mne napadaly různé odbočky a další možnosti, až jsem nakonec přišel s tím, že se do téhle jiné země vydáme ještě jednou. Ale do hluboké minulosti všeho, téměř k počátkům onoho světa. Ocitli jsme se tentokrát v roce 611 po prvním příchodu Atala, kdy se svými Mistry „stvořil svět“. A něco jiného, jak to tak bývá, byly legendy jednotlivých národů a něco jiného „skutečnost“… Svět – ten dávný prakontinent – nebyl zase tak neobydlený, jak si Atalané mysleli. V hlubinách pralesů žil národ inteligencí nadaných ještěrů, kteří neviděli příchod jakýchsi jiných bytostí zrovna s povděkem. Oni přece byli ve své zemi ti První..! A tak si také začali říkat. Uplynulo oněch 611 let a v Jinozemi – jak svou zemi První nazývali – byla jen hrstka původních obyvatel a celé národy nových ras. První měli své mágy, zvané „Poslední z Prvních“, kteří byli nadáni mocí čtyř sil, vyjádřených amuletem.
Arch Jinozemě – z postupně získávaných písmenek lze sestavit tajnou větu
Ještě jsme nevěděli, kde jsme… Setkali jsme se s Ralgadem, který se považuje za člověka. Nevzpomíná si na svou minulost, kdysi dávno jej našli lidé v lese a ponechali si ho. Lidé mu svěřili úpsaní své kroniky. Když popsal celou knihu a měl začít psát novou, začal mít pocit, že je potřeba naplnit jakési proroctví a on je prostředníkem jeho naplnění. Prostřednictvím Ralgada jsme se setkali se čtyřmi mágy – Posledními z Prvních. Poznali jsme, že jsme v zemi, které se říká Jinozem.
 |
První mág byl nadán Silou rozumu znamená to praktické uvažování, jasné zhodnocování různých situací, ale také pragmatická rozhodnutí i bez ohledu na ostatní. |
 |
Druhý mág byl nadán Silou svědomí ta je v protikladu k pragmatickému uvažování, vyrovnává Sílu rozumu a znamená zhodnocení situace nejen ve prospěch jednoho, ale všech. |
 |
Třetí mág byl nadán Silou srdce tato představuje tělesnou stránku bytosti, schopnost vcítění se do ostatních, nezůstávat jen na povrchu věcí, ale přemírou snahy pomoci může samu sebe oslabit. |
 |
Čtvrtý mág byl nadán Silou ducha ta stojí na protilehlé straně k Síle srdce, uzavírá pomyslný kruh a představuje nehmotnou část bytosti, která přečkává vyčerpání tělesných sil a má tu moc přímo zabránit onomu „sebezničení srdce“ |
Všechny čtyři síly dohromady tvoří znamení, které představuje Jinozemi – v očích Prvních…
Ale celý tento nový příběh musel nějak začít…
Setkali jsme se s Ralgadem, zvláštní bytostí, která nás přivedla až k místu, kde ze země čtvero pomocníků vztyčilo Bránu známou z Omegy… A poutník nás zavedl do její minlosti. Ralgad nám povyprávěl něco víc, důležité informace, abychom věděli, kde se vlastně ocitáme:
| Kdysi dávno byla Jinozem na pohled pustá, jak se jeví každý svět při svém vzniku. Ale pokud se na svět díváme těma správnýma očima, uvidíme, že každý je jako rozkvetlá zahrada. Nebylo to jinak s Jinozemí. I ve chvíli svého vzniku měla v sobě jinou než pustou budoucnost. Nic není takové, jak se zdá. A když se v tomto koutě vesmíru zrodila naše planeta, byla horká a pro lidi a další bytosti živé z vody ještě neobyvatelná. Přešly celé věky, v nichž z nebe přestala pršet láva a pouze déšť začal Jinozemi svlažovat. Život vystoupil ze vzniklých oceánů na souš a začal se větvit do bezpočtu různých rostlin a živočichů. Ohromující síla života dala vzniku celé škály živých bytostí. Některé byly drobné a sotva viditelné, jiné dosahovaly ohromných rozměrů. Některé byly mírné, jiné dravé. Na konci celého vývoje povstaly z pralesů bytosti nadané rozumem. Začaly uzpůsobovat Jinozemi svému způsobu života, začaly měnit vše, jako by byli vládci tohoto světa. Oni žili v představě, že jsou opravdu na konci vývoje, že nemůže již nic přijít po nich. Mysleli si, že jsou poslední. A přitom… přitom byli jen První… Mezi Prvními se narodil chlapec. Dostal jméno Gattaka. Lišil se ode všech ostatních tím, že cítil síly, které ostatní neuměli ani pojmenovat. Nedal se zahnat do kouta a nedal se zavřít do sebe, přestože jej ostatní odstrkovali. Mluvil o tom, co cítí, mluvil i o chvílích, které přijdou. A nebyly to chvíle prozářené světlem… Když dospíval, setkával se čím dál víc s bytostmi podobných jemu. Pochopil, že není v Jinozemi sám, kdo má takové pocity. Pochopil, že každá živá bytost má v sobě zrníčko rozšířeného vnímání, poznal, že vše kolem je živé, že síla je stejně tak v něm, jako v jiných bytostech, i ve stromech, v kamenech i vodě a větru. Neměl sám žádné mistry a přesto se stal mistrem pro ty, kteří mu naslouchali. Společně pak založili Radu Mágů, která přinášela poselství všem ostatním. Nikdy se Rada Mágů nesnažila mít moc, jen upozorňovala na blížící se temný věk. Většina Prvních, kteří si tak ještě neříkali, jim však nenaslouchala. A svět se přitom měl změnit. Jednoho rána bylo pobřeží Jinozemě plné jiných živých bytostí. Měli jinou barvu pleti i oblečení. Nechovali se nepřátelsky, ale ani tak, jako by byli hosty. Stavěli divné domy na místech, která patřila Prvním, čerpali sílu jejich světa. A První si nevěděli rady. Tehdy se začali intenzívně obracet na Gattaku a jeho Radu. Ale on neměl takové rady, které by První rádi slyšeli. Vysvětlil jim již po mnohé, že svět je víc, než to, co vnímají jen očima. Že oni všichni, včetně jeho, nejsou těmi posledními, kdo v Jinozemi vznikli, ale opravdu jen Prvními… Tehdy poprvé začali První používat své pravé jméno. A začali bojovat proti těm, kdo se nezvaní vetřeli do jejich světa. Neptali se, proč tu jsou, stejně tak jako se neptali ti příchozí, jestli tu mohou být. Všichni zapomněli na své svědomí. Chtěli jen zničit protivníky… jako by byli zbaveni svědomí… Po prvních přišly na svět celé národy nových myslících bytostí, včetně lidí. Trvalo to celé věky, trvá to celou První éru Jinozemě, až dodnes. A celý ten proces není u konce. Nikdy nebude. První nepochopili, co se děje. Gattaka a Rada Mágů začali shromažďovat veškerá vědění a umění svého světa. Traduje se, že někde v Jinozemi je toto vše ukryto. Ale ani Poslední z prvních, mágové, následovníci Gattaky neznají toto místo. Nebo jej dobře tají… |
Ralgad nás zavedl na místo, kde nám pravil, že ještě nevíme mnoho o Jinozemi, že se ještě můžeme vrátit, ale pokud chceme jít dál… nechal nás rozhodnout se. Rozhodli jsme se pokračovat. Několik jeho pomocníků vzalo za do té doby neviděné provazy a vztyčili bránu! A Branou přišel Poutník. vyzval nás, že máme touto Branou projít, že vejdeme do světa Omega, ale ne takového, jak jej známe z minulých cest, ale do dávné minulosti, kdy se mu říkalo Jinozem. Prošli jsme.
Ještě jednou jsme se setkali s Ralgadem. Byl zvláštní, mluvil tak trochu pro sebe a sem tam i pozpátku. Ale řekl nám, že již není schopen psát velkou knihu – kroniku a dal nám ji. Řekl, že se vše mění. A až se to změní, přijde si pro knihu a doufá, že se z ní mnoho dozví…
Od čtyř Mágů – Posledních z Prvních – získáme síly do Amuletu (a časem pochopíme, že ani tyto síly nás nemůžou stoprocentně ochránit proti temným silám…), získáme svitky, budeme si myslet, že obsahují Gattakova proroctví, ale nakonec sám Gattaka nám některá proroctví řekne, protože ho „vyvoláme“ a ony svitky začaruje a ponechá nám je, abychom je otevřeli tehdy, kdy nám bude nejhůře…
Od Poutníka známe jména mágů: Ten, kdo je nadán silou Rozumu má jméno Nordom Vedd Magolf. Mág s nejvyšší schopností ovládat sílu Svědomí se jmenuje Eltermanos Lear. Mág nadaný silou Srdce má jméno Alod Nyahay. A poslední ze čtveřice, se silou Ducha, nosí toto jméno: Chímias Re Rawindra.
Dělíme se do čtyř týmů, která mají jména, jež se po celý zbytek roku stanou neměnnými: Jinozemíci, Hvězdná pěchota, Mágulíčci a Raoni.
Poznáme Modamér Anuteu.
Získáme Amulet a čtyři síly do něj.
Získáme Gattakova proroctví, jedno z nich Gattaka přečte a další (čtyři svitky) začaruje s tím, že je máme otevřít až když nám bude nejhůř…
Dostaneme se na ostrov a poznáme několik zdejších ras, dosud nám zcela neznámých…
Stále jsme na ostrově a musíme se vydat na pevninu. Od Gattaky získáme čtyři lahvičky s barevnými tekutinami, půjčíme si od Bladíčků Kladivo prvního krále, zlatou obřadní misku Lidí z ostrova. Gattaka udělá velké kouzlo, pak se vydáme za vodními lidmi a převedou nás po hřebenu podmořských hor na pevninu.
Stručné… no stalo se toho hodně, vyráběli jsme akvárka a podobně, přišli jsme o kladivo, protože nám ho vzali Nastrinové a museli jsme si ho zpět vybojovat. Předměty vracíme do rukou Gattaky nebo jednoho z mágů nebo Poutníka… zkrátka čtyři lahvičky, Kladivo prvního krále Bladíčků a zlatou obřadní misku již nemáme.
Už víme, že Jinozemě je Země za zrcadlem v daleké minulosti, přesně 611 let po příchodu Atala a jeho Mistrů do Omegy, v době, která se nazývá První érou Jinozemě. V té době žily v Jinozemi (Omeze) nejen rasy, které známe, ale také mnohé další, včetně inteligentních bytostí z řad ještěrů… To oni jsou (byli) původními obyvateli Jinozemě. Víme o Gattakovi, který založil Radu Mágů, víme o jeho následovnících, z nichž v roce 611 žijí čtyři mágové, nadaní čtyřmi silami – principy Jinozemě: silami rozumu, srdce, svědomí a ducha. Víme, že musíme získat tyto čtyři síly, abychom byli schopni účinně čelit temným silám, které existují. Získali jsme mince, za ně od čtyř Mágů – Posledních z Prvních – síly do Amuletu (a pochopili, že ani tyto síly nás nemůžou stoprocentně ochránit proti temným silám…), získali jsme svitky – Gattakova proroctví, ale nakonec sám Gattaka nám některá proroctví řekl, protože jsme ho „vyvolali“ a ony svitky začaroval a ponechal nám je, abychom je otevřeli tehdy, kdy nám bude nejhůře… Naposledy jsme se dostávali z ostrova pomocí vzácných zapůjčených předmětů a Gattakových sil.
Některým z nás se na tvářích objevují barvy…
Důležité vysvětlení od Gattaky:
| Tuláci ! Doufal jsem, že nikdo nebude nucen někdy složit tento list. Nestalo se tak a je třeba zabránit ničivým silám v jejich konání. Abyste pochopili, co se děje, čtěte dál… |
Na počátku nových dějin Jinozemě nestál pouze Atal a jeho Mistři, ale i Arissia, Atalova sestra. Společně odpluli z Aetalis, jinak zvané Atlantis, aby dali život novým rasám na kontinentě. Po přistání na kontinentu, při pohledu na bohatství života a přirozený vývoj všech jeho forem, rozhodla se nezasahovat do něj tak, jako její bratr. Dohodla se sním, že vezme ty z Mistrů, kteří se rozhodnou, odpluje na nedaleký ostrov a tam dají život novým inteligentním formám, aby dostáli tomu, k čemu se rozhodli již na Aetalis.
Atal nebyl potěšen, ale nakonec souhlasil. Část Mistrů odplula s Arissií na ostrov. Tak na ostrově spatřily světlo světa rasy Lidí z ostrova, Vodních lidí, Bladíčků a Nastrinů.
Časem se názor Mistrů na ostrově odlišil od názoru Arissie. Rozhodli se zcela postavil proti Atalovi a zničit na pevnině vzniklé rasy a ponechat pevninu dále jejímu svobodnému osudu… Arissia však nesouhlasila s ničením. Mistři – Atalané si jako symbol zvolili jinou barvu jako základ svých kostýmů – z bílých se stali černými, temnými, tedy Glythy. Rozhodli se zasáhnout do života nových ras na pevnině, vzít jim jejich síly, „očistit“ kontinent od nich.
Odpuli na kontinent a pomocí magie stvořili Krystaly.
Nejprve čtyři:
Červený – stahuje do sebe teplo, bytosti je zima, nedokáže se zahřát.
Modrý – stahuje životní energii, sílu, bytost je malátná, unavená, slabá.
Žlutý – stahuje obrazně „světlo“, bytost se stává pochmurnou, tmavou, mrzutou, smutnou.
Fialový – stahuje vše, co se dá zařadit pod tzv. šestý smysl, bere bytostem „magii“.
Později vznikl pátý krystal:
Zlatý – stahuje obrazně „lásku“, bytostem bere vzájemné city, začínají se nesnášet a bojovat proti sobě.
Glythové vše připravili tak, aby ve vhodné chvíli začaly krystaly působit. Nešťastná Arissia bratra varovala. Přestože ji Atal povolal zpět k sobě, jednou již odešla a nedokázala se vrátit. A s Glythy již také nechtěla mít nic společného. Spojila se s Bladíčky, nechala vykovat meče, do nichž vložila svou magii, která má bránit krystalům v působení. Meče rozmístila po Jinozemi, dala je do rukou spolehlivým osobám a jeden si ponechala. Vyzvala také Glythy, ať krystaly, jejichž síly mohou vést zcela ke zničení rozumných bytostí v Jinozemi, nikdy nepoužijí…
Protože se barvy u některých z vás objevily, znamená to, že Krystaly začínají působit a protiváha k nim – síla Arissie a mečů – je oslabena. Začíná proces, na jejímž konci může být zánik všeho, co kdy Atal stvořil…
Ti lidé, kteří jsou nositeli barev, nebudou ničit, to oni jsou ničeni…
Je třeba získat jména všech pěti mečů, je třeba spojit se s Arissií, ona je klíčem k rovnováze sil, které tu vstupují do hry.
Světlo vašim krokům! Budu vám nablízku….
Gattaka
Glythové zajmou Arissii. Snažíme se soustředit síly a získat její meče. Ukáže se, že meče hlídají strážci a ti slíbí, že se objeví v pravý čas, když vyslovíme jména těch mečů…
Meče jsou protiváhou ke krystalům Glythů a mají tato jména:
Ve finále, kdy se nám zdaří dostihnout Gltythy i s unesenou Arissií přivázanou ke stromu, přivolat strážce s meči, ochromit Glythy, zradí LíBlatník Limullus, dá Glythům část síly a společně s nimi i s mečem Nalláma lómin uprchne… V průběhu celého děje jsme získali znamení od Bílého krále – čtyri bílé kameny se znaky sil Jinozemě – kterými se příležitostně prokazujeme, je-li to třeba…
Meč v rukou Glythů je přece jen přuiliš a tak se vydáváme velmi tajnou chodbou pod mořen opět za Bladíčky, protože ti, jako tvůrci mečů, snad budou vědět, co mi ne. Ukáže se, že je to tak. Na druhé straně tunelu je strážce – Bladíček, kterému se prokážeme znamením od Bílého krále a on nás pustí dál. Dojdeme ke kováři. A ten vysvětlí, že každý meč, který vyková, má jakýsi „klíček“, tedy kousek kovu, který odštípne ze základu meče a který má v sobě stejnou moc jako sám meč, ale bez meče ji nelze vyvolat. Lze však naopak zamezit pomocí klíčku zneužití meče – lze zablokovat sílu, aby nebyla zneužitá. Protože však ví od Arissie, že meče, které pro ni vykoval, jsou velmi důležité, neponechal jejich klíčky u sebe, ale ukryl je jinam…
Na nejvyšším místě v okolí žije ten, kterému neřeknou jinak než „Nejstarší“, u něj jsou klíčky ukryté. Kovář ještě dodá, že Nejstarší o naší přítomnosti již určitě ví a sám se ozve… Jdeme za nejstarším a ten s námi nechce moc mluvit, ale nakonec se dá přesvědčit i podle znameních od Bílého krále, že jsme to my… a dozvídáme se, že tu již někdo byl, v černém oblečení. Pochopíme, že to byl někdo z Glythů. Nejstarší mu však dal falešný klíček. Ten pravý dá nám. Cestu zpátky potkáme Limulluse a Glythové a jejich temní pomocníci nás trochu proženou. Přitom se nás některých dotknou, což není zrovna pro nás dobré…
Gattaka nás navštíví a vysvětlí, že ti dotknutí jaou začarovaní a že je musíe vysvobodit, čeká nás boj. Ten se nezdařží, temní vyhrají a my se vracíme neúspěšně zpět…
V noci se vrátíme tunelem na pevninu…
A druhý den jdeme na místo, kde je LíBlatním Limullus a naši zakletí… Pokoušíme se v Limullovi probudit něco dobrého, aby si uvědomil, že byl na naši straně a aby se vrátil zpět, vrátil nám neč a hlavně odklel naše přátele. Nakonec odkleje zakleté, ale vysměje se nám a i s mečem opět uprchne…
Na skále (Boranově) uprostřed lesa (Mravenčáku) na nás čeká Gattaka. Dá nám do rukou zvláštní svitek, starobylý kruh, který je po spirále popsán znaky. Některé jsou známé, je to arkasínština, ale jiné ne. Ten nápis nám nedává smysl. Řekne nám, že klíčem k tomu, abychom získali zpět Nalláma lómin je tento kruh.
Získáváme indicie, které říkají:
| Přes propast věků má se silou temnou jít a bojovat snad příští časy nezmění… Kdo z vás by šel? Kdo nechal přátele tam v jitru svítání co přijde teprve? Kdo s mečem snad i rukou holou dlaň svou do krve rozedřel? Pak ten, co jednou dokáže být pevností pro váhavé, ten duchem dnes, ten půjde… Je láskou snad? Proč pochyby… A moudrost? A síla nejprv ve skrytu, však sečkej a zříš, |
jak půjde čas… Své jméno dá, svou paži ke Tvé. Pak půjde, pak poznáš… A temné mraky, co halí svět, ta síla odjinud, co patří za obzor… Ta síla pramení z těch srdcí, co prošli proměnou, jak z bílé černá stává se… Jen někdy naštěstí… A oni půjdou proti všem, s meči od sestry stvořitele bojovat… A krystaly, co neviděny, ty uchránit by chtěli, by nespatřil je více nikdo, |
přec proto, že již nebude těch očí… Ne, on bude tu! Snad… …a hrází stane se… On ještě nepřišel na tento svět. však přijde… Musí..! Čas je překročen, ten pramen putuje, jak potok krajinou až do moře… Až voda odplaví ten temný mrak, pak splní se to proroctví, co známo je, však ne vždy včas… Ach, úzkosti, ve chvatu znaky psány, snad porozumí ten, kdo má !! |
Nakonec zjistíme, že spirálovitý nápis znamená „Ten, který ještě nepřišel na svět“. Druhou noc jdeme na jedno vzdálenější místo (k hrobce…), kde stojí brána a u ní Gattaka. Ten přivolá Poutníka. Gattaka si vyžádá všechny magické předměty (no mnoho se jich nesešlo), pokusí se tedy i z toho mála udělat ochranné kouzlo a pak přivolá Poutníka. Ten otevře Bránu, projde jí do tmy a přivede „Toho, který ještě nepřišel na svět“. Pod pláštěm se skrývá král Alarg, který svolil, že se vydá do tohoto pro něj dávného času a stane se naším spojencem – důležitou protiváhou temným silám.
Glythové nám lstí vzali síly do Amuletu a cosi v lesích chystají, vytvářejí… nezbývá nám než se vydat za nimi, protože Poutník necítí Alarga – jako by Alarg nebyl na tomto světě… a ani s Gattakou se mu nedaří spojit. Jak se později ukáže, vše má souvislost.
Přikradli jsme se do lesa k jakémusi tajnému obřadu, jako by se Glythové snažili něco stvořit. A do slov Glythů náhle vpadl výkřik a na scéně se objevil Gattaka. Holí, z níž prýštil oheň zničil jakýsi kruh položený na zemi. Pomocníci Glythů se skrčili za Glythy a oni sami se netvářili nijak odvážně. Hněv Gattaky, mága, byl příliš velký. A on na nich žádal vydat zcizené síly Amuletu Jinozemě, meče Nalláma lómin a také Alarga, kterého očarovali. A Glythové se mu chtěli vysmívat, že na to, co žádá je tu sám. A on řekl, že není a my jsme vystoupili ze tmy. Glythové se poradili a rozhodli se vše splnit! A Gattaka je propustil z onoho místa. Z temnot vystoupila silueta, od pohledu Alarg. Ale před něj přešel „Hlas“, který hovořil za něj, pravil, že na to, aby Alarg předstoupil a mluvil, je ještě příliš slabý. Ale že až vše získáme, bude i on volný a setkáme se.
Glythové kupodivu splnili svůj slib. Museli jsme si ovšem síly zasloužit a tak jsme plnili úkoly, které bylo třeba udělat. Získali jsme síly do Amuletu a také zvláštní motáky, indicie, které nás navedly na jedno místo, kde měl být počátek cesty za mečem. Tam ve větvích stromů nás překvapil Limullus. Nenechal se přesvědčit, že jej Glythové zradili a nechal nás plnit nesmyslné příkazy a postupně nás dovedl až do místa, kde byl kruh Glythů a jejich pomocníků. Do středu kruhu zarazil do země meč a nám nezbývalo než útočit tak, abychom proběhli kruhem, aniž se nás někdo z temných dotkne. Nakonec se zdařilo, Nalláma lómin byl v našich rukou a Glythové se rozprchli do lesa s posměšným křikem, že už meč potřebovat stejně nebudou.
Poslední noc jsme šli znovu na místo jako prve a tam jsme spatřili procesí Arkasínů a mezi nimi Alarga a jeho „Hlas“, který nám sdělil, že je tu, že ještě nenabyl všech sil, ale že děkuje za záchranu. Že jeho úkol, stejně jako náš, ještě neskočil, že ať nikdy nepodlehneme temnotě, že ať i v těch chvílích, kdy si myslíme, že již není naděje, doufáme a věříme. Že cesta pokračuje, že ačkoliv jsme získali poslední z mečů Arissie, že ještě nesplnily účel, pro který byly vyrobeny kovářem na ostrově. Že je třeba, abychom věděli s čím bojujeme – tedy proti síle Glythů, jejichž moc je především v krystalech a pak také v něčem, co se snaží stvořit, co by mělo být silnější, než síly, které jsme dosud shromáždili. Že jen proto se vzdali meče a sil amuletu. Máme být tedy připraveni, protože ten velký střet našich sil se pomalu blíží…
Zde se staneme svědky stvoření bytosti, kterou Glythové jmenují jako Arisfea-ar-Loth Gilgor, což znamená „Duch Arissie – královský květ, hvězda děsu“. To je bytost, která je protiváhou Arissie, Glythové ji stvoří ve víře, že ona bude tou, která zničí jednou provždy Arissii a tím se rozplyne i síla, která dosud svazuje krystaly, aby začaly se svým definitivním zničení všech stvořených ras na Jinozemi…
Alarg nám posílá „zprávy z druhého břehu“ – stále ještě není natolik silný, aby mohl zasáhnout, ale ví, kam vše směřuje a posílá nám na pomoc i Arkasíny.
Nedaří se zabránít stvoření Arisfey, nedaří se nám dosáhnout některých cílů (míst, činů, předmětů) a jsme docela zoufalí. Otevíráme Gattakovy svitky, které jsme dostali k tomu, abychom je použily, když nám bude nejhůř.
Je v nich spousta moudrých slov, které snad přicházejí právě včas…
Závěrečný kruh v noci, ohniště mimo Zátoku, Gattaka a Poutník. A všichni ostatní, které je čtou a povídáme si o tom, co nás dál čeká…
Tedy obsah toho, co se teprve stane… aneb může stát !..........
Nečekáte, že vám prozradím, co bude dál, že ne..? Pokud ne přímou účastí, budete mít možnost alespoň prostřednictvím těchto stránek žít tímto příběhem společně s námi…
Světlo vašim krokům!
Michal
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 21. listopad 2024
svátek má Albert
Narozeniny
15.listopad - Píšťala (34)
16.listopad - Luky (16)