Tak jsem se zase po nějaké době pustil do psaní kroniky. Tedy ne celé (aspoň zatím), jen tohoto příběhu. V pátek odpoledne jsme se setkali tak, jako snad pokaždé, u školy v Hostýnské. Když se konečně po cestě nalodil poslední opozdilec, mohli jsme si říct, že jsme konečně kompletní. Tedy říkat si kompletní při devíti dětech a šesti velkých je sice zvláštní úkaz, ale pravda je někdy krutá…
Cesta vlakem probíhá tak, jak jsme už dávno zvyklí, ale naše milé dráhy se asi rozhodly hrát si s námi na sardinky. Čím více lidí jezdí, tím méně má vlak vagonů a tak se tato hra stává hrou davů a nejen Tuláků.
Když jsme se konečně dostali do Lhotky, rozdělili se při tomto nečekaně nízkém počtu do pokojů, přišla chvíle dostat se do děje. Vydali jsme se šeřící krajinou do místa, které mnozí z nás z let dřívějších znají jako místo, kde přebýval nejstarší tvor, Morlor, v Nekonečném příběhu. Dovedly nás tam blýskavé fáborky z alobalu, na které je dobré mít tu svítící baterku. Na konci byl v zemi zabodnutý stříbrný meč a po chvíli se u něj ukázal i Černý rytíř.
Ten nám řekl pár slov o samotném meči. Byl to vzácný meč, který společně s Johankou prošel spousty bitev, ale nikdy nebyl potřísněn krví. Řekl nám o slabomyslném králi francie, o Karlu VI., který nebyl schopen sjednotit zemi a trůn se snažil uchvátit hlavně anglický král. Tehdy se Johance, prosté vesnické dívce, zjevili andělé a zvěstovali ji osud. Přikázali jí, aby vyhledala syna toho slabomyslného krále, následníka trůnu dauphina Karla a jemu pomohla získat vládu a tím i sjednotit celou zemi proti angličanům. Mezi nás přišel i Královský rádce, který nás požádal, abychom mu pomohli tím, že najdeme Johanku a dovedeme ji k budoucímu králi. Tento úkol jsme přijali.
Zápis není dokončen.
Dnes je 12. prosinec 2024
svátek má Simona
Narozeniny
14.prosinec - Pampeliška (21)
16.prosinec - Márinka (17)
16.prosinec - Majda (9)