Po pár dotazech ke psaní kroniky (směrem k dětem na výpravě), jsem pochopil, že ji buď „všichni“ už psali, nebo jsou tak „velmi zaneprázdněni“ – znáte to, že… Zkrátka jsem se rozhodl, že po letité odmlce ve psaní kroniky si tohle zase jednou, možná naposledy, zkusím.
Vyrazili jsme v celkovém počtu 10 lidí z Prahy, na místě se k nám připojil(-o) dobré Kuře. Již páteční večer byl jako stvořený k páchání nějakých lesních her. Jakýsi tajemný neznámý přítel nám prostřednictvím zpráv začal sdělovat, co nás čeká a možná nemine, pokud budeme neopatrní.
Pochopili jsme, že tu máme za protivníky temné Přízraky a Gmorka, sice nespolupracující, ale všechny na straně Nicoty. Pokud se máme nějak uchránit od jejich vlivu, budou nám k tomu nápomocné runy. To jsou dávná znamení s různými silami spojená. Vypravili jsme se do tmy a pouze pomocí plamínků svíček v rukou jsme je začali hledat. Někteří z hledajících rychle pochopili, že hluk a srocení světel asi nebude to nejlepší pro hledání run, když nám ty plamínky budou Přízraky zhasínat a bez plamínků se hledat nedá (počet nových připálení od centrální svíčky neomezen). A někteří se naopak stali (spíše staly..) pro Přízraky vděčným hlučným objektem zhasínání.
Byla již hluboká tma, když jsme se z lesa (od Zelené boudy) vraceli zpět, v rukou měli téměř všechny runy – obrázky, o kterých jsme zatím nevěděli téměř nic. Cestou nás pěkně vystrašil Gmork, ale nedostal z nás ani runu!
Ráno jsme začali nalézat postupně úryvky textu různě zašifrovaného, což se dál dělo celý den, a zároveň se objevil další dopis od tajemného přítele. Ten nám říkal, že se může ukázat nějaká návštěva, které bychom se měli představit – kdo jsme a odkud pocházíme. Nápad předvést něco ze Slovanské mytologie se ujal, Vojta (dnes, po táboře, zvaný Rädar) v převleku Přemysla oráče měl ovace na místě, ale ohlas i později na webu u fotky s komentářem od jedné blízké nejmenované osoby: „Hahaah ha ha hahahaa hah… já se… haha haa hahhhaa ha… ech, už jsem v pohodě:)“ Předvedené divadlo, kterak kněžna Libuše k Přemyslovi přišla, se zdařilo k radosti všech – diváků i účinkujících.
Odpolední čas jsme věnovali mimo jiné také protažení našich mladších nezbedů lanovým centrem, jehož vytvoření se chopili starší nezbedové. Fotogalerie mluví za vše – fotograf se náležitě vyřádil;)
Další vzkaz od neznámého přítele jsme již nedostali tak lehko, jako předešlá psaní. Na louce se objevila jakási bytost, která se nám začala vysmívat a vyzvala nás, abychom se pokusili získat, co nám patřilo, ale neochránili jsme to (nebyl to Orin, i když ani ten jsme neochránili a nakonec jsme o něj přišli – lépe řečeno, děti přišly o Orin a ani si toho nevšimly.. Budiž to hák do další výpravy.). To, oč jsme měli bojovat, byla právě další zpráva, která nás měla navést dál.
Nakonec s námi bojovali tři zmalované Přízraky, rozestavěné v polích v trojúhelníku, z jehož špice jsme měli získat útržky zprávy tak, aby se nás žádný z Přízraků nedotkl. Zdařilo se a my se dozvěděli, že bychom se měli alespoň pokusit zastavit Gmorka, což se může podařit, když vytvoříme runovou klec a tuhle temnou bytost do ní vlákáme…
Vydali jsme se do krajiny, našli vhodné místo i s dostupným materiálem a strávili dost času jejím vytvářením. Ale nakonec klec stála – čtyři stěny, strop a padací dveře s podpěrou, od níž se do blízkého roští táhl skrytý provázek (místo zbudované pro nejstatečnější). V kleci byly rozmístěné runy – budou lákat Gmorka svou mocí a pokud se nechá zlákat, vleze pro ně do klece a zapadnou za ním padací dvířka, zůstane (kdo ví na jak dlouho) v jejich moci…
Když nastala ta správná tmavá hodina, vypravili jsme se ke kleci, rozmístili se a pár statečných se uvelebilo za improvizované roští s koncem provázku od padacích dvířek. Gmork si dal pěkně načas! (Mezi námi – už jsem se i bál, jestli Dejv, hrající Gmorka, neusnul, nebo ho zdrželo něco jiného nečekaného..:))
Když se po nekonečných minutách tmy, co se málem dala i krájet – až na místo před klecí, kde hořelo pár svíček – konečně ozval Gmork, napětí ve mně povolilo a v některých dětech vzrostlo až tak, že nakonec za ten provázek zatáhl někdo jiný, než měl. Ale to předbíhám…
Gmork obešel klec ze všech stran a temně bručel, nějakou svíčku tu a tam zhasl a tma byla ještě více tmoucí, vzal za pár klacků, zlikvidoval jednu z podpěr klece.. ale nakonec se rozhodl vlézt dovnitř, přece jen runy a jejich moc byla větší než jeho pocit, že je to celé past. A provázek se napnul a dvířka udělala bác – o Gmorkova záda! Ne, v té tmě nebylo moooc vidět, že Gmork popošel ještě krůček dovnitř a poslušně za sebou zavřel…
Iluze pro děti byla dokonalá, dokonce se hned ani neměly k tomu, aby přišly blíž. A když Gmork začal v kleci být trochu hlasitější a hlavně – pohnul celou klecí, daly se děti kvapně na ústup. Cestou do základny byly ještě postrašeny. A na dobrou noc nakonec slyšely zase nějaký nedokončený příběh – usnuly jako vždy dřív, než mohl skončit (až na výjimky:).
Poslední nedělní ráno bylo ve znamení doluštění objevujících se úryvků, jejich sestavení v plynulý text a přečtení:
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak pýchou dme se pouhý parazit, jak pokřiví se každá čistá věc, jak trapně září pozlátko všech poct, jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak sprostota se sápe na slušnost, jak blbost na schopné si bere bič, jak umění je pořád služkou mocných, jak hloupost zpupně chytrým poroučí, jak prostá pravda je všem prostě pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším, já umřel bych tak rád, jen nemuset tu tebe zanechat.
To na nich stálo (pro zvídavé – W. Shakespeare – Sonet 66). Pak nás čekalo balení, úklid, posilnění se na cestu a tradá zase do té civilizace, na kterou někdy nadáváme, ale bez níž bychom si snad – někteří – nedokázali už ani život představit…
Jen dál a houšť Tuláckému putování tímto i jinými světy! A světlo vašim krokům!
Zápis sepsal: Michal
Dnes je 21. listopad 2024
svátek má Albert
Narozeniny
15.listopad - Píšťala (34)
16.listopad - Luky (16)