Aktuální zprávičky
Proběhla brigáda v nové klubovně a je vymalováno :)
Na horách jsme si zalyžovali a vyzkoušeli opět několik nových netradičních sněžných vozidel
v lednu bychom sice raději bobovali, ale v Praze nám moc sněhu příroda nedopřála
Legenda…
| Legenda pro Tolštejn a Tuláky – úvodní slovo čaroděje Merlina V dávných, velmi dávných dobách, kdy na lesních mýtinách tančily víly a temná zákoutí byla rájem pro bytosti podobná démonům, kdy člověk v každé pokroucené větvi, v každém ohni, zablýsknutí i v poryvu větru viděl projevy duchů a kdy se bál zlých a modlil se k dobrým čarodějům, žil král, který sjednotil drobná území se svými panovačnými vladaři do veliké země Nebyl to Artuš. A když tento král předčasně umíral, unavený věčnými bitvami o udržení své země, vzal naposledy do rukou čarovný meč Excalibur, který kdysi darem získal od Lesní víly, a litoval, že celý svůj život prožil jen na bitevních polích a dnes nemá syna, který by po něm na trůn usedl. Potácel se hlubokým lesem a když cítil, že se blíží poslední chvíle, svými zbytky sil se opřel o meč a naposledy vydechl. Tělem spočinul v mechu, ale meč nepadl s ním. Zůstal pevně ostřím vězet v kameni a trčel k nebi nejen po onu chvíli, ale i po další dlouhý čas. Jediný člověk tehdy věděl, že je na světě dívka, která pod srdcem nosí nového krále. Tím vědoucím mužem byl Merlin. Ano, ač čaroděj, byl Merlin člověkem. Na chvíli se zastavil nad uvězněným mečem a promluvil: „Jen tomu, kdo má nad ostatní větší právo stát se novým králem, jen takovému člověku se podaří meč vytáhnout!“ Smrt krále a Merlinova slova se roznesla mezi lidem. Mnohý spěchal, aby zkusil své štěstí. I mnohý z vladařů těch malých sjednocených území. Brzy však každý z nich poznal, že meč Excalibur nepatří do jejich rukou. Nesnesli ten pocit, že právě oni by neměli být novými králi celé velké země a znovu zažehli krvavou pochodeň válek. Z polí obilných se stala pole bitevní a veliká zem zanikla.. Jen tradice „zkoušky královské krve“ zůstala. I ze vzdálených zemí přijížděli rytíři na turnaje bojovat o právo projít onou zkouškou. Až jednou přijel ten, který byl vyvolen stát se novým králem – Artuš. Jeho příběh a příběhy jeho nejbližších – rytířů Kruhového stolu – prožijete i vy. Kruhový stůl? Co ten má s rytíři společného? Takový stůl dostala věnem Artušova žena Genevieva. Artuš byl potěšen a dal ten stůl postavit do nejdůležitější místnosti svého hradu, protože jen u kruhového stolu, až k němu zasedne se svými rytíři, nebude nikdo, ani král, sedět v čele, nebo na opačném konci, nikdo se nebude vyvyšovat nad ostatní a všichni si budou rovni, neboť kruhový stůl nemá čelo ani konec. Protože král Artuš zná osud starého krále, který zemřel bez potomků a protože i Artuš s mečem v rukou prožil život, aby udržel svou zemi a nemá syny ani dcery, přicházíte vy, abyste poznali co to je Svatý graal, abyste potkali Lesní vílu i Diluse a zažili další příběhy s čarodějem Merlinem, který k vám z Legendy o králi Artušovi přišel a nyní se do ní společně s vámi vrací. Přicházíte, abyste se – ti nejlepší z vás – stali Rytíři Svatého graalu a jediný z vás pak novým králem artušovy země. Právě tady, v tomto okamžiku, nitku po nitce, počíná se odvíjet i váš příběh… |
Takto k nám, mladým rytířům na hradě Tolštejně, promluvil Merlin…
Hymnu na straně 96 této knihy jsme zpívali při různých příležitostech. A vyobrazený meč byl opravdovým mečem, který v dávných dobách získal od Lesní víly starý král, Artuš s ním bojoval po celý život a nový král z našich řad jej Lesní víle zase vrátil… Ale to ve svém vyprávění zase předbíhám. A tak již čtěte slova střídaná obrázky erbů jednotlivých rytířů a pohlednicemi, které každý rytíř dostával, a nenechte se rušit.
První den na hradě byl ve znamení slunce. Pražilo do nás celou cestu vlakem a ani v odpoledních hodinách nehodlalo polevit. Rozhodli jsme, že rytíři se z nás prozatím nestanou. Ubytovali jsem se a vyrazili k vodě. Teprve večer za tmy jsem odešli za Merlinem ke skále, kde jsme poprvé před rokem více slyšeli než viděli šamana. Merlin k nám pronesl onu dlouhou řeč, která je v úvodu vyprávění, a ještě pokračoval: „Jste tedy zde, v zemi krále Artuše, a znáte svoji roli. V tento okamžik vás rozdělím do rytířských družin. Zítra budete již ve svých družinách bojovat o právo volby své dvojice mistrů. Nyní až přečtu jména první rytířské družiny, odeberete se, vy jmenovaní, s jedním z mistrů zpátky na hrad.“
Merlin všechny děti prohlásil za rytíře a rozdělil je do tří družin. Velcí se stali mistry (umění rytířského). Po družinách jsme se vydali zpět a uložili se ke spánku. Když se právě chápu pera, abych začal popisovat druhý den a po něm další, vybavují se mně zážitky ze všech dnů. Je jich tolik, že popsání všech by mi asi tato kniha nestačila. Přesto se pokusím vylíčit vše, co se stalo. Dopolední program byl v režii samostatných družin, jak je určil předešlé noci Merlin. Každá družina si zvolila svého „Prvního rytíře“, nebo-li kapitána, vymyslela si své jméno a dokonce pokřik. Družina „Rytíři Orlího hradu“ si za prvního rytíře zvolila Verunku Kubínkovou. Jejich pokřik zněl: Orlové jsou nejlepší a práce je potěší! Během dopoledne proběhlo i několik soutěží v nichž skončili druzí. Proto až jako druzí volili svou mistrovskou dvojici. Zvolili Michala a Alici. Dalšími rytíři družiny byli Wendy, Martin a Jitka Nedvědovi, Vanda, Linda (zde poprvé zvaná Kapucínek) a David.
Družina „Králové hor“ vybrala ze svých řad prvního rytíře Věru Zajíčkovou (nebo-li Zippa). Neměli pokřik a v soutěžích o volbu mistrů skončili až na třetím místě. Dostali dvojici mistrů Petra a Nikolu. Ostatními rytíři v této družině byli: Malíček, Konopík (přezdívka Konopík vznikla na minulém letním táboře kdy tehdy ještě Lenka Dobiášová stavěla stále z písku Konopiště a v něm a kolem něj malé Konopíky…), Eva, Solárko, Monika Müllerová, Lucka Krejčová.
V dopoledním klání družin zvítězili „Černí rytíři“. Z jejich vůle se jejich mistry stali Vašek a Jezule. Jejich pokřik zněl: Vytáhneme černou šavli, pofrčíme do boje, vyhrajeme dvěstě bitev a bude to hotové. Jejich prvním rytířem byla Martinka Krátká (zvaná Lentilka, někdy i Ušatá…). Dalšími rytíři v družině byli: Tereza a Lucka (Hádě) Marešovy, Dáda, Tereza Říhová, Paleček. Odpoledne družiny připravily ohniště a uchystaly se na příchod krále. Král země – Artuš – potom za svitu plamenů každého z rytířů na rytíře pasoval, potvrdil také mistry a jednoho z nich (Michala) učinil nejvyšším mistrem – hofmistrem. Vysvětlil nám, že rytíři budou usilovat o to stát se rytíři Svatého Graalu, budou se snažit vyrovnat se svými činy rytířům kruhového stolu a za každý splněný úkol získá celá družina erb toho kterého rytíře kruhového stolu. Ta nejlepší družina toho dne pak dostane k opatrování do následujícího dne královské žezlo. Již této noci vyslechli rytíři první úkol. Sousední král Yspadaden onemocněl. Jediný, kdo jej může zachránit, je léčitel Mabon. Zítra je nutné jej najít a splnit vše, co bude potřeba. tak, jak se to podařilo rytířům Gurhyrovi a Kilwichovi.
Následující, tedy třetí den, se družiny vydaly do místa, kde byla na území trojmo připravená rozstříhaná mapa, jejíž pomocí je možné najít léčitele Mabona a splnit vše, co bude třeba. Každé družině se to podařilo v jiném čase, cesty rytířů se tedy rozešly…
Mabona jsem našlo v místě, kde jsme před rokem uvěznili démona Rao. Spal. Probudili jsme ho a vysvětlili, oč nám jde. Mabon nám řekl, že musíme:
Zároveň nám na všech mapách ukázal, kde co je.
Získání kůry bylo asi nejjednodušší. Museli jsme pro ni dojít na kopec Jedlová. Jen jsme cestou a zejména na vrcholu dávali pozor, zda nás Gvernach náhodou nepozoruje… Na území Víly jsme si všechny rody rytířů daly sraz a hráli o to, která družina sesbírá bylinek, zejména léčivých, nejvíc (barevných papírků). Prošli jsme Dilusovým územím až k místu, kde nám Merlin radil uvařit „Snový lektvar“. Nasbírali jsme bylinky, od každé z toho zakletého místa něco, a vrátili se do podhradí k ohništi. Lektvar jsme uvařili, ale chtěli jsme nejprve po dobrém na Diluse. Ale nedal nám šanci. „Vy chátro lidská! Po dobrém se mnou nikdy!“ Křičel na nás Dilus ve své medvědí kůži a vlasaté oranžové hlavě. Chřestil dlouhou holí a v leckterých rytířských očích se zaleskly stopy strachu. Nechal se ale nachytat: vůně snového nápoje jej přivábila a on se napil a usnul! Nejodvážnější z nás se k němu přiblížili a vzali mu pramínek vlasů. Večer potom sám král Artuš převzal všechny věci důležité pro Mabona, že mu je předá a družiny za ně získaly erby rytířů Gurhyra a Kilwicha. Čtvrtého dne jsme se všichni vydali do města Warnsdorfu. A pátý den jsme se dozvěděli od Artuše neuvěřitelnou zvěst: Dilus se rozhodl mstít na ustřižené vousy a uvěznil proto Lesní vílu! Čeká nás úkol provést stejný úkol jako Lancelot – vysvoboditel víly a rytíř s károu.
Rytířské družiny sami bez mistrů se vydaly na dlouhou cestu s různými úkoly. Na cestě se setkaly se skřítkem a károu. Jen jeden z rytířů si do ní mohl sednout – ten nejodvážnější a skřítek jej zavezl daleko od ostatních, kteří museli jinou cestou dojít až k němu. Na konci putování byla víla. Volala o pomoc. Stála v začarovaném kruhu postříbřených klacků, které museli rytíři co nejrychleji ze země vytahat. Protože Dilus obcházel celé území..! Každé družině se to nakonec podařilo, i když to nebyl jednoduchý úkol! Rytíř Paleček se na Diluse vrhl s výkřikem: „Vašku! Já ti tu paruku stáhnu!“ Zatahal celou svou silou a… ono to nešlo! „Haaaaa…!!“ Obrátil se k němu Dilus a Palečkovi mrzl úsměv na rtech. Mnohý další rytíř v okamžiku, kdy se Dilus objevil na scéně, zapomínal na vysvobozování a lámal rekordy (i větve) o nerychlejší průlet nejbližším roštím směrem pryč.
Chrabří rytíři získali odměnou vílin stříbrný vlas a ten potom večer jako důkaz směnili s Artušem za erby rytíře Lancelota.
Šestého dne onoho sluncem prozářeného srpna, kdy jsme byli rytíři na hradě Tolštejně, přiběhla do našeho ležení hned po ránu vyděšená víla. Skřítek je v nebezpečí! Rychle jsme běželi do podhradí. V polovině travnatého svahu ležel skřítek a na ním čaroval Dilus. Spatřil nás, pohrozil a zmizel mezi stromy. Víla daleko před námi ke skřítkovi doběhla a ten se ke zděšení všech vztyčí, vytrhne cosi víle z ruky a uteče za Dilusem. Je očarovaný! A víle vzal její kouzelný prsten. Síly dobra jsou v oslabení. A Merlin ne právě dnes daleko na svém potním místě. Co naplat, musíme za ním.
Vyšplhali jsme se na nejvyšší bod Tolštejna s tužkou a papírem. Jiné pomůcky jsme nesměli mít. A každý rytíř viděl na obzoru ono místo, kde je dnes Merlin… Nikdo z nás neznal cestu (!) a přesto se každá družina se svými mistry vydala do krajiny. Každá v jiný čas s hodinou, do níž se musí vrátit zpět na Tolštejn, i kdyby Merlina nenašla… (sám jsem měl s sebou šest malých rytířů a ani já jsem nevěděl, kde přesně ono místo leží a jak se tam jinou než vzdušnou čarou dostat. Byl to na prožitky jeden z vrcholných dnů. Zažili jsme dychtivou náladu dojít do cíle, zklamání z bezvýsledného hledání, dělení o poslední jablko a nakonec, kdy už se nám zdálo, že Merlina nenajdeme, vítězství v hodině bezmála dvanácté).
Namístě jsme se s Merlinem pozdravili a vylíčili mu situaci. „Musíte získat květinu dobra!“ Řekl nám čaroděj. Po tři večery se máme dívat z rozhledny, zda neuvidíme světlo, které bude zaručeně pro nás. Tím směrem se máme vydat za květinou. Až ji získáme, máme nechat přičichnout spícího skřítka ke květině a on z očarování procitne a vrátí víle prsten. Poděkovali jsme a odešli. Tento večer jsme žádné „naše“ světýlko nezahlédli.
V den sedmý vyhlásil král Artuš Rytířské hry. Zápolil jsme v různých disciplínách, více či méně rytířského původu, a pak počítali a počítali výsledky s přestávkami až do 13. dne, kdy jsme je vyhlásili. Měrou nejvyšší se o zdolání hory čísel zasloužila Jezule. Budiž tu tedy zvěčněna a budiž jí provoláno SLÁVA! Jako by to nestačilo, večer tohoto dne si rytířky uspořádaly volbu nejkrásnější, tedy rytířské Miss. Z velkých jednoznačně u poroty zvítězila Jezule. U malých byla nejkrásnější Dáda a u nejmenších Kapucínek. Gratulujeme!
Ani tento druhý večer jsme nespatřili světýlko (P.S.: z papírů se dá poznat, kdo skončil celkově první, druhý… až poslední. Já to poznal. A ty??).
Osmý den nás čekal čin hodný rytíře kruhového stolu Ivaina – rytíře se lvem (nadaný lví trpělivostí). Uprostřed lesa byla Paní kamene – kámen opentlený, obarvený, uklizený a očištění od listí a jehličí. Každá družina měla ten svůj. Úkolem bylo ohlídat jej tak, aby žádná zlá síla místo nerozházela, nepošpinila. Ale podmínka říkala, že žádný rytíř se nesmí na tom místě zdržovat. Celé dopoledne rytíři trpělivě rovnali ona místa, znovu a znovu rozházené je uklízeli. Až v půli dne první začali volat Merlina o pomoc. Ale ten byl daleko a rytíře neslyšel. Společně jsme se vydali na území víly, aby snad ona pomohla. Stalo se. Víla dala každé družině tři kamínky s tím, že jen jeden mát u moc zadržet zlé síly v dostateční vzdálenosti od kamene Paní kamene… je jen trpělivě třeba to vyzkoušet. Na místě však můžou zůstat nejvýše dva kameny.
Trpěliví rytíři nakonec přišli na to, který je ten pravý. Když přišli ke kameni a ten byl neporušen, měli tam také od Paní kamene prstýnek. Ten pak předali večer Artušovi a získali Ivainův erb se lvem. Den však neskončil a tohoto (třetího) večera spatřili rytíři světélko tak jasně jiné od ostatních, že nemohlo znamenat nic jiného, než Květinu dobra.
Každá družina se sama vydala do noci tím směrem. Na místě, kde rytíři viděli světlo, byl vzkaz. Dál každý musí sám! Počká u květiny na ostatní, pak jí společně vezmou a vrátí se do hradu. I to se stalo.
Ve dnu devátém se stala tato významná událost: vzali jsme Květinu dobra z místa, kam jsme ji uložili a tiše procházeli přes dilusovo území. Našli jsme spícího skřítka. Samosebou jsme moc tiší nebyli a skřítek před námi napoprvé utekl. Až usnul podruhé, podařilo se nám k němu dostat a on se nadechl… Rázem očarování zmizelo a on nám poděkoval a běžel rychle vrátit víle její prsten. Večer tedy rytíři konečně získali erb se sokolem, kterého za stejný čin dostal od Lesní víly rytíř Erec. Naše rytířské klání na Tolštejně nezadržitelně spělo k vrcholu – k putování za Svatým Graalem. Kdo z nás vykoná to, co se podařilo rytíři Persivalovi? Šli jsme spát a byli srozuměni s tím, že již zítra se vydáme na cestu, o něco v sobě bohatší, než dosud…
Desátý den!
Společně jsme odjeli vlakem do Rybniště a naše cesty se rozešly. Každá družina měla vlastní mapu a dle svých schopností musela dojít na vlastní pěst k rybníku v Kyjově, samozřejmě že v dohodnutý čas. Naše putování začalo…
Rytíři Orlího hradu došly první! Jako druzí Černí rytíři. Jen Králům hor se nepodařilo dojít včas. Ale došli a tak mohlo začít naše malé vodní soupeření mezi družinami. Doplavat se suchou ponožkou v ruce bylo to nejmenší. Vrcholem se stalo rytířské bojování, kdy velký byl ve vodě kůň a rytíř na jeho ramenou se do vody snažil shodit protivníka. Večer přišel mezi nás král Artuš a předal nám za to naše vodní řádění erby rytíře Pellinora – rytíře od jezera a zadal každé družině úkoly. Splnit je měla každá družina zvlášť a postupně tak, jak se jí to bude zdát nejlepší. Během plnění se dozví, co má činit dál…
Úkoly zněly:
Přeji vám šťastné putování.
Takto nám zadal úkoly večer desátého dne na celý příští den král Artuš, vlastní rukou. Dostali jsme ještě své spací pytle, karimatky a každá družina dva stany (jen pro nepřízeň počasí) a potraviny na celý den (vodu, salám, rohlíky, chleba, syrové brambory, polévky v prášku, čaj, paštiky a kotlík a sirky). Rozešli jsme se po družinách každá spát pod širým nebem… Já a Alice jsme vzali družinu kousek zpátky do lesa. Šeřilo se. Našli jsme si místo, připravili ležení a pro jistotu natáhli černou nepromokavou plachtu na provaz mezi stromy a dali pod ní vše nepotřebné. Rozdělali jsme malý ohýnek a již za tmy popíjeli teplou polévku a ukusovali z chleba. Sesedli jsme se kolem pařezu s kotlíkem a nechali kolovat dvě lžíce… hygienik by možná šílel, ale kdo zažil, pochopí… Opravdu jsme usnuli až dost pozdě. Vyprávěli jsme si příběhy. Poslední z rytířů zavřela oči Wendy. Mistrová Alice v té chvíli už byla dávno v zajetí spánku. Probudilo mne jemné mokré bubnování. A někdo z rytířů mne vylekaně oslovil. Pršelo! Rychle jsme všechny rytíře s Ájou přesunuli pod plachtu a seč jsme mohli, zbudovali jsme oba stany. Potom jsem poslal všechny do stanů (akorát se i s Ájou všichni vešli) a na mne zbyla plachta. Právě odbíjela třetí hodina ranní… Zážitky hodné zvěčnění, vše proběhlo v klidu a až na mokrá zády v pohodě. Ráno už nepršelo a celý den pražilo slunce. Sestavili jsme si dle mapy trasu a vyrazili. Přiznávám: šlo se nám zle. Děti své spacáky a karimatky a nějaké to oblečení spolu s potravinami sotva unesli. A nepočítám ještě vodu a nasáklé stany s plachtou. Zanedlouho jsem si vyzkoušel roli vánočního stromečku (ověšený tím, co rytíři neunesli). Putování značně prověřilo naše schopnosti a řady kandidátů na Rytíře Svatého Graalu, neřku-li na nového krále, značně prořídly. To bylo jedenáctého dne.
Vezmete-li si mapu, schválně si dle otázek zkuste sami sestavit trasu a budete-li mít možnost, projděte ji s uvedenou výstrojí ještě plňte úkoly. Již v první části plnění mi z vousů kanul pot, s výbavou na zádech se místy ani štěrbinami ve skalách nedalo projít. Byl to silný zážitek pro rytíře i mistry. Králi Artušovi za to dík! Při vaření oběda jsme potkali muže v zelených uniformách. Ohniště jsme museli uhasit (bylo na štěrkové cestě široké pro automobily asi 2 m od potoka), ale jinak pro nás měli pochopení a rozešli jsme se v dobrém. Tulák se nedá! A rytíř také ne. Chutnaly nám i nedovařené brambory s chroupající nerozpuštěnou polévkou z prášku. Rád píšu, že na Soví vyhlídce jsme byli jako první! Ale Soví jeskyni jsme nenašli. To překvapení byl sám Artuš s uchystanou večeří (poznamenávám: skrovnou!) pro všechny. Odevzdali jsme mu splněné úkoly, připravili si ležení a čekali, co bude dál.
Každý rytířský rod získal za putování erby Tristana a Kaye. A nyní jej čekal úkol poslední: najít Svatý Graal. K opsání dostali rytíři (a k vyluštění) tento text (byl psaný tuláckou abecedou): Rytíři! Při dnešním putování jste měli najít patnáct míst. Tato místa seřaďte tak, jak jsou skutečně za sebou. Na jedenáctém místě najdete Svatý Graal.
Ještě jsme se ústně dozvěděli, že ten, kdo zjistí, na jakém místě je Svatý Graal, má to říct králi a celá družina jen s jedním mistrem odejde tím směrem. Král ještě dodával, že družina musí u Svatého Graalu počkat na ostatní družiny a Graalu se smějí dotknout a vyzvednout jej až nejdříve v půlnoci. Pokud nedorazí další družiny do té půlnoci, čekat se na ně nemusí. Rytíři Orlího hradu zjistili první, že se jedná o Brtnický hrádek. Ája se dobrovolně vzdala předpůlnoční vycházky a tak jsem vyrazil sám s troskou družiny, z níž ještě neodešly do tmy Jitka Nedvědová, Vanda (Pampalíny) a Kapucínek (ta musela domů právě tento den dopoledne a zůstala proto na hradě). Z celé družiny mi tedy zbyly čtyři rytíři: Wendy, Martínek, Verča K. a David. Svatý Graal jsme našli něco po jedenácté hodině. Čekali jsme a po nás přišla Nikola s Konopíkem, Evou a Moničkou (Králové hor). A pak už nepřišel nikdo! Graal byla zvláštní zelenostříbrná rudě blikající nádoba a v ní neviditelná tekutina… Začalo pršet. Když se schylovalo k třičtvrtě na dvanáct a bylo jasné, že třetí družina nedorazí, posunuli jsme si tajně hodinky (na skále se nebylo před vodou i blesky kam schovat a vše začínalo být kluzké a o to nebezpečnější).
Se Svatým Graalem jsme předstoupili zase u Soví jeskyně před krále. Ten nám gratuloval a za Graal nám vydal erby posledního rytíře: Persivala. Ostatní rytíři už dávno spali pod převisem nebo ve stanech narychlo postavených mezi stromy kousek níž. I my jsme se uložili ke spánku a ráno nás čekal všechny návrat na Tolštejn.
Dvanáctý den byl totálně odpočinkový. Regenerovali jsme. Rytíři od mistrů o poznání rychleji. Činili jsme velkou hygienu a jinak pořádali neuspořádané.
Večer jsme opět rozmlouvali s Artušem. Král ze sedmi obyčejných rytířů udělal po zásluze Rytíře Svatého Graalu. Získali rytířský glejt v tříbarevném provedení: Jsi rytířem Svatého Graalu „ty a ty“ z družiny „té a té“ je na něm napsáno.
Dojít až na konec cesty – najít Svatý Graal – dokázalo jen sedm rytířů. Stejně jako z Artušových rytířů kruhového stolu to dokázal jenom jediný…
Budiž tedy zde vepsána tato jména:
Předposlední třináctý den jsme nezřízeně utekli k vodě. Bylo krásné počasí. Ale nezapomněli jsme ani na slavnostní oheň. Vždyť přece právě dnes bude zvolen nový král!
Utekli jsme nejen k vodě, ale za pomocí našeho krále Jirky Synovce a jeho přibližovadla i do města za zmrzlinou.
Večer již za tmy jsme slavnostně ze čtyř stran zapálili hranici. Přinesli jsme trůn (opravdu vyrobený vlastnoručně pro tento účel z toho, co les dal, že i rytíři překvapením vydechli), vyzdobili jej koberci (!!!) a potom přišel král. Přišli i Merlin ve svém černém hábitu, přišli i víla v bílých šatech a skřítek s vysokou červenou čepičkou. Víla vysvětlila, že nový král nezíská meč Excalibur. Ten musí vrátit jí, neboť není již proč vítězit zbraněmi, jako to dělal Artuš i jeho předchůdce.
Za plamenné záře se nikdo neodvážil rušit. Každý v té chvíli po způsobu sobě vlastním prožíval chvíli před oznámením jména nového krále. A každý se mohl sám sebe ptát, kde měl přidat, aby byl mezi těmi sedmi, nebo aby stanul na místě nejvyšším…
Nejprve byl určen nový hofmistr. Stala se jím ta, která měla blízko, tak velice blízko být novým králem. Ale jiný z rytířů byl ještě blíž.
Hofmistrem se s platností od půlnoci stala Veronika Kubínková.
Napětí bylo umocňováno tmou a ohněm. Novým králem země se s platností od půlnoci stala Wendy.
Artuš sejmul ze svého čela penízkovou čelenku, věnoval Wendy i svou bohatou ozdobu nošenou na prsou, svůj erb a žezlo. Pak Wendy rozdělovala, sedící na trůně, dort ve tvaru koruny družinám rytířů.
Příští ráno, čtrnáctý to den, zazněly dvě věty na nástupu již trochu jiné:
„Zdravím vás, rytíři!“
„I my Tě zdravíme, králi Wendy!“
Připravili jsme se na cestu do našich časů a vyrazili… Tento tábor mi utkvěl v paměti jako věc podezřele dobře provedená, věřím, že nezapomenutelné zážitky mají ve svých dušičkách i malí rytíři. Velcí mistrové cítí laťku vysoko. Ať nám všem takhle vydrží!
Michal, 10.11.1992 (do počítače přepsáno 26.7.2002)
Rozcestník
Aktuální výpravaPomůžete nám?Speciální AkceLetní tábor 2025SchůzkyKlubovnaZkouškyVedoucíKmenOddílovinyTáborové okénkoKronikaHry a námětyOddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 3. Duben 2025
svátek má Richard
Narozeniny
4. Duben - Iva (57)
23. Duben - Kačí (15)
26. Duben - David Bur. (19)