Ráno jsme vyrazili do kempu. U trubek jsme našli kešku. Zůza si tam vyměnila karty za figurku kočky a Lili zelenou gumičku za žlutou. Na konci trubek jsme se trochu motali a potom museli vylézt po skále nahoru. Nahoře jsme měli přestávku. Tam se tom vsadil s Radarem, že se mu do batohu nevejde mikina o bunda, o půl sůši. Napili jsme se a slezli na silnici. Pak jsme vyrazili dál. Procházeli jsme se po hrázi přehrady Seč. Prošli jsme tunelem a viděli zříceninu hradu Vildštejn. Tunelem jsme došli na druhou část hráze. Na konci hráze jsme zahlédli další kačery.
(pozn. příznivce hry
geocaching) Dorazili jsme do lesa. Mates říkal, že ti kačeři jsou nenápadnost sama. Vyšli jsme nahoru po silnici. Za chvíli jsme dorazili na modrou turistickou značku, po které jsme měli jít na hrad Oheb. Radar dole hlídal batohy, a také se chtěl naučit pískat na prsty. Přečetli jsme si tabuli o plžích, kteří se zde vyskytují a šli jsme nahoru na hrad Oheb. Nahoře jsme si přečetli další informační tabuli o hradu Oheb
Ve zbořené věži Tom našel keš. Poté jsme se vyfotili s nádherným výhledem na Seš. Čtyřkilová salátová okurka se urazila a šla dolů za Radarem. V druhé části hradu jsme našli bránu. O chvíli poté jsme nalezli sklepení. Prohlédli jsme si ho. U sklepení jsme viděli plže. Píšťa si je vyfotila. Sešli jsme dolů a namazali jsme si štípance fenistilem. Zjistili jsme, že Radaraovi někdo poradil, jak pískat. Pod kopcem jsme si dali sváču.
Tom našel další keš. Ke svačině jsme měli tyčku. Tom musel dát půlku tyčky Radarovi. Znovu jsme přešli hráz. Potom jsme odbočili na žlutou, kterou jsme měli obejít přehradu Seč. Za chvilinku jsme našli písčitou pláž. Píšťa s Matesem šli do města nakoupit. My jsme hráli ve vodě hry. Za chvíli jsme vylezli z vody ven. Chtěli jsme si půjčit šlapadlo, ale nepůjčili nám ho, protože Radar je moc mladý. Tak jsme si začali stavět z písku. Za chvíli přišla Píšťa s Matesem. Měli plné ruce tašek s nákupem. Došli jsme si pro oběd. K obědu jsme měli převážně langoše. Po obědě jsme si půjčili šlapadlo, se kterým jsme obepluli ostrov. Vystoupili jsme, převlékli se a vyrazili dál. Po půl kilometru si málem Zůza vyvrkla kotník. V kempu u Kraskova jsme postavili stany a vykopali ohniště. K večeři jsme měli buřty.
Pátek 5. 7. 2013
Když slunce vyšlo, hned jsme vstali. Psali jsme kroniku. Asi jednu hodinu. Měli jsme ukrutně velký hlad. Nevadilo nám, že jsme snědli chleby i s popelem. Hned po snídani jsme si zabalili a pomalu jsme vyrazili na hrad Lichnice po koňské turistické stezce. Přešli jsme hráz mezi horním a dolním rybníkem. Hned za ní jsme došli do Pekla u Kraskova. Poté jsme

v lese našli informační tabuli a na ní bylo káně, sýkorka a brhlík. Potom jsme dorazili ke kapličce svatý Jan, kde byla další informační tabule. Pod kapličkou pramení potůček s čistou vodou. Asi za kilometr jsme došli do města Třemošnice. Tam jsme si koupili zmrzlinu ve večerce. Kousek vedle byla kašna, kde jsme si dali oběd. Někteří si smočili nohy ve vodě. Začalo strašně pršet. V dešti jsme vyšplhali do Podhradí. Z něj jsme vyšli na hrad Lichnice. Zaplatili jsme vstupné.
Divná paní průvodkyně nám řekla něco o hradě. Mluvila monotónně. Byl to ten typ průvodkyně, která uměla výklad nazpaměť. Poté, co paní dokončila výklad, jsme šli do sklepení. Začalo pršet. Mates, Dominik a Ester se šli podívat okolo hradu. Najednou Mates koukl na GPS a viděl kešku, tak jsme jí šli najít. Našel ji Dominik v pařezu. Při cestě zpátky do kempu jsme se stavili v místním bufetu na čaj. Také jsme skrz plot viděli sochy ze dřeva. Byly moc pěkné. Po silnici jsme došli přímo do kempu v Kraskově.
Po večerním rizotu si kluci rozdělali oheň. Pod vidinou sladkého překvapení začali děti psát kroniku. Nakonec se to stihlo a zítra bude snídaně. Píšťa s Radarem si šli poslechnout DJ pražáka Čendu. Místňáci z toho byli strašně nadšení. Tomáš se snažil vyčistit ešus zapálením trávy.
Večer jsme sebrali z louky zbytky věci, abychom při balení neměli moc velkou práci. Při té příležiotosti jsme už asi posté konstatovali, že Tom, Ježovka a Lili mají místo lžíce připitomělý udělátko, které je tak nekonečně připitomělé, že nikdo normální by si takovou připitomělou věcí radši nejedl. Přitom jsme jim doporučili, aby si příště radši vzali normální lžíci! Dost připitomělým nožolžícovidličkám!
Sobota 6. 7. 2013
Sobotní ráno orazítkovala nepříjemná událost. Asi dvouletá holčička spadla do uhlíků a popálila se. Asi po deseti
minutách přijela policie a začala vyklízet prostor pro přistání vrtulníku. Ten přiletěl, ale radši přistál na vedlejším poli. Záchranáři se seběhli k dívce, ošetřili ji a odletěli s ní do Prahy na Vinohrady. My se mezitím sbalili a nasnídali. S již nandanými batohy nás stihla nafilmovat televize Prima a večer jsme byli ve zprávách. Poté jsme se rozloučili se stanovými sousedy a vydali se na cestu do Třemošnice. Chůze kolem vodopádů nám zabrala asi jen hodinu, takže jsme měli na náměstí jednu osminu dne čas. Koupili jsme si zmrzlinu a nějaké dobrůtky, ráchali si nohy v kašně a hráli šlapanou. Na nádraží si Radar s kluky vyzkoušel akrobatické kousky a už jsme mohli jet přes Čáslav domů. Ve vlaku jsme vydrželi hodinu v uličce. Radar si nakonec ustlal na zemi.
Zapsal: Lili, Ester, Zůza, Tom, Dominik, Ježovka, Píšťalka, Mates