Letní tábor 2014 - Asterix a Obelix

Už je to skoro měsíc, co jsme v Zátoce pláňat zažívali dobrodružství s Asterixem a Obelixem. Nastal podzim, letní tábor už je minulostí. Vraťme se k němu pomocí krátkého zápisu, fotografií a videa.

Letní tábor začal netradičně. Nepřijeli jsme totiž do Trhového Štěpánova, ale do Votic. Zavazadla nám vzal Beruna autem a my měli jen batohy na dvoudenní puťák. Na nádraží se k nám přidalo pět dětí a my mohli vyrazit. Po cestě jsme viděli čínská prasátka, staré stromy a pěkné výhledy. Noc jsme strávili pod širákem v lesíčku u rybníka, kde jsme si vařili večeři na ohni. V podvečer k nám přišel Asterix, který nám předal kufřík, kam jsme si dali krystaly, které jsme sbírali celý rok.
Ráno jsme se rozdělili do týmů pomocí barevných teček, které nám vyrašili na čele. Na konci druhého dne jsme doputovali na horu Blaník, kde jsme na rozhledně nalezli Horského kmeta, u něhož jsme hádali hádanky. Do tábora nás dovezl Jirka autem.

Celý tábor jsme trénovali na dvanáct všelijakých úkolů. Nejdříve jsme museli snést nesnesitelný pohled egyptského kouzelníka Irise. Pro kouzelníka jsme dopoledne stavěli pyramidu z víček, nalezených v lese. Každé patro muselo být jinoubarvou. Nakonec vyhrál tým, který měl asi 15 pater. Odpoledne jsme si vyráběli oblek, který nás ochrání před strašným pohledem. V noci jsme se vydali za kouzelníkem do lesa, kterého jsme se museli dotknout a on nás nesměl vidět.

Dále jsme procházeli doupětem příšery, ve kterém jsme museli obětovat jednotlivé části svého těla, abychom mohli projít dál. Na konci nás čekalo milé překvapení formou večeře, ale nemilé tím, že nás Jirka neodvezl do tábora, ale někam na kraj lesa. Měli jsme se držet potoka, ale my zabočili podle potoka jiného, a tak jsme došli do vesnice, která je asi 4 km od tábora. Jirka pro nás naštěstí opět přijel.

Také jsme si vyráběli oštěp a tím pak házeli do dálky a na přesnost. Vyzkoušeli jsme si i střelbu ze vzduchovky. Bylo nutné i dělat dřevo na vaření, tak jsme tomu obětovali asi půl dne.

Závod v běhu s Merinosem z Maratonu spočíval v tom, že jsme po týmech běhali okruh, který jsme museli absolvovat v různých ročních obdobích s různými handicapy. Předtím jsme si ale museli sehnat věci na závod, které jsme hledali po okolí, včetně triček, které jsme si mohli libovolně pomalovat fixami na textil.

Přeplavávali jsme i jezero s ostrovem přání, kde jsme hráli lodní bitvu. Také jsme si zahráli hru na přání – pašeráky.

Přejití po neviditelném laně nad propastí z krokodýly jsme dělali formou soutěží v „lanovém“ centru. Společně s vedoucími jsme lezli na žebřík, přelézali žebřiny a pomáhali si v překonání zavěšených pneumatik. Neviditelné lano jsme překonávali v noci, pouze za svitu svíček, o pár dní později.

Při zápasu ve volném stylu jsme hráli hru antioxidanty, která byla hodně složitá, ale bavilo nás to. Pršelo nám, takže jsme se museli co půl hodiny jít schovat do baráku. Odpoledne jsme hráli různé drobné hry na louce.

Jezero přání jsme přeplouvali na vorech, které jsme si sami vyrobili z pet lahví. Dokonce se nám podařilo na jednom voru přeplout ve dvou lidech.

S kuchařem titánů jsme si sami uvařili oběd na ohni. Poté jsme vyzkoušeli upéct kuře v zemi pomocí Setonova hrnce. Povedlo se a maso bylo moc dobré.

V domě, kde se zatmívá rozum se nám podařilo získat propustku A38. Úředníci byli nerudní, dávali si často pauzy a nechtěli nám povolení vydat.

Ke konci tábora jsme celý den trávili vyděláváním peněz za různé služby. Mytí hlavy, taxík, masáže apod. Kdo měl večer dostatečný počet peněz, mohl si koupit jízdenku na pláň bojovníků, kde jsme měli večer plný jídla, ale i nechtěnou návštěvu mrtvých bojovníků.

Gladiátorská aréna předposlední den tábora byla formou pevnosti Boyard. Plnili jsme různé úkoly, získávali čas a na konci sbírali víčka, padající ze stromu. Odpoledne jsme vařili kouzelný lektvar a s pomocí něj zahnali Římany. Večer byl slavnostní závěrečný oheň, při kterém jsme nalezli poslední krystal do knihy. Kniha začala svítit a my se přemístili do dnešní doby.

V sobotu jsme snědli dort, vyhlásili bodování týmů i jednotlivců a poté nás odvezl Jirka k rodičům na Vršovice. Tak zase příští rok ahóóóóój!

Zapsal: Mates