Letní tábor 2015 - Holubinky

Zátoka pláňat, 15. – 29. 8. 2015

Den první

Z vlaku vystupujeme ve Zdislavicích a ne v Trhovém Štěpánově, jak jsme čekali. Dělíme se na dvě skupinky. Starší jdou s Matesem a mají na papírku pouze tato místa: socha Jana Nepomuckého, studánka mezi rybníkem Peklov a Javorníkem, vrchol Javornické hůry, boží muka mezi Javornickou hůrou a Horkou, autobusová zastávka Keblov, vstup do tábora. Od místních si zjišťují, jak se na ně dostat. Nakonec se jim to kromě jednoho místa podaří.

Mladší s Gattakou a Radarem jdou přímo na vrchol Javornická hůra. Obě skupiny se sejdou po deseti kilometrech kolem osmé večer v táboře. Tam nás přivítá starosta města Holubinky. Vybereme si stany a jdeme na jídlo. Máme švestkové knedlíky. Po chvíli každý ve svém jídle nachází alobalovou kuličku. Někdo ji dokonce celou rozkousl. Podle barvy předmětu uvnitř se dělíme do týmů, což ale pochopíme až druhý den ráno.

Den druhý

Na ranním shromáždění jsme se dozvěděli informace o městě – stravování v pohostinství U Dvou hřibů, spaní v ulicích Pravákova, Kozákova a Masákova, věšení kašpárků a další… Poznali jsme další obyvatele obce jako je písmák Klouzoslav Klobouček, Hlávek Lysý, kapitán Žampión a Muchomamka Červená.

Dopoledne jsme dali „tunely“ do místní barvírny. Každý pak měl houbařskou suknici podle barvy týmu. My hráli jednoduché seznamovací hry. Protože obleky stále nebyly suché, vytvořili jsme si dřevěné knoflíky a nastříhali kšandy i kapsičky.

Odpoledne proběhla hra Holube, nezlob se, kde jsme plnili různé soutěže, po jejichž splnění jsme mohli postupovat dále. Jestli obstojíme ale záleželo většinou na náhodě a ne na našem umu. Naše pořadí v této soutěži bylo také náhodné. Vylosoval ho totiž starosta z klobouku.

Večer byl slavností oheň, který zapálila Muchomamka. Po něm jsme obětovali bohu podhoubí, aby byla úroda hub co možná největší. Jeden z týmu šel spát do sítě mimo tábor. To se pak opakovalo každou noc.

Den třetí

Dneska ráno pršelo a celý den nepřestalo. Dopoledne jsme hráli Riskuj a přinášeli věci na písmeno. Po obědě jsme začali dodělávat houbařské obleky. Na tunely přišívali kšandy, kapsy a knoflíky. K večeru jsme hráli tichou poštu a poté deskovky.

Den čtvrtý

Dopoledne ještě pršelo, a proto jsme hráli ve srubu. V rodinné strategii jsme se snažili vydělat co nejvíc peněz. Chodili jsme na střední a vysokou školu, pracovali hlavou i rukama. Po obědě jsme šli na houby. Jejich umístění jsme se dozvěděli pomocí písmenek, které jsme dostávali za hry. Houby nakonec našly všechny tři týmy. Odpoledne jsme po sobě házeli výtrusnice, takže celý les byl plný papírových koulí. V okolí tábora se dnes objevily dva nové druhy hub. Kdo je první viděl, mohl si je nechat.

Den pátý

Vopepři ho byla dnešní největší hra. Týmy si mezi sebou dávaly úkoly, které musely plnit. Plnili jsme hrnec vodou ze Zátoky, práskali balónky a házeli šipky. Při cestě na odpolední přenášení hub jsme narazili na Černou houbu, která vyrostla na Kládách. Dr. Johannes Houbošlap, co tu u nás pár dnů přebýval, se na ni vrhnl, protože si myslel, že je léčivá. Ale my věděli od starosty, že se jí máme vyhýbat velkým obloukem. Houbošlap se začal svíjet v křečích a cpt. Žampión ho odtáhl na marodku. Bohužel to s ním nedopadlo dobře.

Při Houbošlapově ošetřování jsme přenášeli houby z jednoho přístavu do druhého. Před spaním jsme ještě stihli malování písniček a jejich hádání.

Den šestý

Dopoledne bylo ve znamení sportů. Vyrobili jsme si hřiště a hráli přehazku a fotbálek. Dobrovolně jsme si pak střihli badminton. Nejdrsnější závod v Holubinkách a okolí se uskutečnil ještě před obědem. Běhali jsme, lezli jsme, skákali jsme, plavali jsme. Jak říkal moderátor: „Budou téct slzy, krev a pot.“ Předpověď se vyplnila, ale všichni jsme závod úspěšně dokončili.

Indiana Houbes nám přednášel o světoběžníkovi Josefu Kozákovi. Na jeho počest jsme se vydali v jeho stopách po okolí. Zažívali jsme různá dobrodružství jako z pohádky. Bylo jen na našem uvážení, co budeme v jednotlivých situacích dělat. Týmům se podařilo získat poklad, který nás čekal na konci, přestože nastalo malé nedorozumění, kde je Asgard. U večerního ohně se pělo dlouho do noci.

Den sedmý

Dnes byla slavnost bosých nohou. Začala už na rozcvičce, kdy jsme trénovali nohy mimo jiné i skokem snožmo. Slavnost začala tradiční písní, pokračovala hodem létajícím talířem, svačinou a gorilím během. Samozřejmě všechno bos. Během poledního klidu nám neznámý člověk ukradl kašpárky.

Hra Tvary byla na logické myšlení i běhání. Běhali jsme pro dílky a skládali je do skládačky. V noci nás Plísňáci (obyvatelé Plísnic) vylákali z tábora (Holubinek) a zabrali nám ho. My jsme je museli zničit vhozením náplní do rozprašovačů. Plísňáci nás zas zneškodňovali posvícením na nás.

Den osmý

Plísňáci ukradené kašpárky ukryli do trezorů. My jsme jsme se propletli různými pastmi a kašpárky zachránili. Překonali jsme lasery, deaktivovali bombu, prošli minovým polem. Vyzkoušeli jsme si jednoduché dovednosti – zatloukání hřebíků a válení pneumatik.

Ohnyny byla hra na rozdělávání různých typů ohňů. Posouvali jsme ho o metr, přepalovali provázek, zapalovali polínko bez použití jiného dřeva a plnili další disciplíny. Hlavně jsme si na ohni udělali večeři. Večer byla svíčkovaná. Aby Plísňáci opět nepřišli do tábora, mělo šest nejstarších hlídku přes celou noc. Měli udržet oheň. Vojta, Jindra a Ríša to zvládli a šli spát v 8:00. Teplo si celou noc udržovali pomocí toho, že si židli nahřívali přímo v plamenech ohně.

Den devátý

Starší po probdělé noci celé dopoledne spali, mladší šli na krátkou šifrovací stezku. Pak jsme jeli do Včelího světa. V muzeu nám řekli vše o včelách, ukázali nám úly i obří plástve, vyráběli jsme si vlastní svíčku z plástve. Největší atrakcí bylo kupování suvenýrů. Většina si koupila limonádu zonku.

Den desátý

„Dnes bude velký den,“ prohlásil starosta města na ranním shromáždění. A vyrazili jsme na dřevo. Celé dopoledne jsme tahali, řezali a štípali dřevo. Odpoledne jsme hráli Technikus mykus. Pomocí čtyřmetrových lyží jsme se dostali k houbám, na pařeništi je pak přeskládávali (aneb hlavolam Hanojské věže ve velkém). Černá houba se nám přemístila do tábora.

Den jedenáctý

Ráno nepřijel pekař, takže jsme měli k snídani lupínky a až ke svačině housky s marmeládou. Včerejší houby jsme vyndali z pařeniště a sušili na sušičkách z polínek. Největší věž byla vysoká cca tři metry. Před obědem byla opičí dráha. O poledňáku měli Dáda a Domča letečák, protože měli ve stanu několik dnů pěkný bordel.

Den dvanáctý

Přišel k nám obchodník s tím, že vykupuje výtrusnice. Ty jsme dolovali v zemi u klondikové cesty. Jako odměnu jsme dostávali penízky jménem fufníky. Bylo velké teplo, takže jsme se dlouho koupali v Zátoce. Obchodník nám prodal za fufníky sladkosti a hnojivo, které zajistilo svítivost hub. Odpoledne jsme šli na Ičniho běh, protože známý holubinkovský chemik má dnes narozeniny. Po cestě jsme plnili chemické i jiné úkoly.

Den třináctý

Vymýšleli jsme plány na nové lavičky, ale nic moc jsme nevymysleli. Bylo nám divné, že celé dopoledne nebyla žádná hra. Po koupání, asi až v pět odpoledne, jsme objevili starostu, jak má na hlavě dva křížky a mele nesmysly. Doktor zjistil, že přišla nákaza od Černé houby, která se usadila na studni. Měli jsme do půlnoci čas, abychom se zachránili. Naše zranění se postupně zhoršovalo, ale nakonec se nám podařilo najít protijed. Byl ukrytý v některých houbách, které byly na naší zahrádce. V 11:45 jsme tedy přinesli houby a vydolovali z jejich klobouků lék.

Den čtrnáctý

Po včerejším náročném programu byl dnes odpočinkový den. Budíček žádný nebyl, a tak jsme se postupně probouzeli. Kdo už byl nasnídaný, šel vyrábět nové lavičky k ohni. Nakonec jsme jich udělali šest. Během práce jsme došli pro poslední písmenkovou houbu na vodoměrku. Večer byl slavností oheň. Nikdo se neměl k zničení Černé houby pomocí prášku, který jsme si koupili ráno od obchodníka. Proto nás opět nakazila. Vzali jsme si protijed a šli ji zničit.

Den patnáctý

Poslední den byl ve znamení slavnostního oběda, dortu, rozdání paměťáků, losování cen. Bodování dopadlo následovně: Muchomůrky 1., Černé houby 2. a Králové hub 3. Po balení jsme složili některé stany a hurá domů.