V pátek večer, po příjezdu na Tolštejn a ubytování, jsme vyrazili do krajiny. V místě, kterému říkáme u Osuda, nás měl čekat Žrec. Už téměř u místa setkání, zespodu vlevo od cesty se ozval vlkodlak! To na chvíli Tuláky přimrazilo na místě, sborový výkřik jako odpověď na vlkodlačí hlas se ozval také. Po chvilce sbírání odvahy k dalším krokům se děti i velcí dali do pohybu a dospěli až k Osudovi. Tam, zády k nim, na lavičce seděl Žrec.
Po příchodu trochu vyplašených Tuláků se zvedl a uvolnil jim místo. V davu dětí to zašumělo, jak je možné, že Míša je tu, když byl před chvíli dole jako vlkodlak??! Tak to musel být někdo jiný ?? Ale KDO?! He-he, prohlédněte si někdy ten terén a pak přemýšlejte..
Žrec začal vyprávět příběh kouzelníka z Luže. To kdysi dávno v dobách, které nikdo nepamatuje, usadil se na opuštěném místě, vrcholu zalesněné hory Luž starý kouzelník. Vybral si to místo, protože jen málokdo z lidí je navštěvoval. Postavil si srub a před srubem lavici, na které rád odpočíval a pozoroval oblohu. Měl rád ptáky a nejvíc zvláštního orla, který létal vysoko na obloze a měl modré oči.
Jednou do okolí Luže zabloudil šlechtic. Byl to mladý a hrdý lovec, nesl samostříl a když vysoko na nebi spatřil orla, namířil šíp a vystřelil. Byl to dobrý lovec a tak neminul cíl. Orel vydal výkřik a pak se z oblohy zřítil na vrchol Luže.
Starý kouzelník právě podřimoval na lavici před srubem, když výkřik zaslechl a pak viděl z oblohy padajícího orla. Pták dopadl nedaleko a tak němu kouzelník přišel. Spatřil šíp trčící z jeho těla a tiše zaplakal.
Mladý šlechtic se vyšplhal na vrchol a spatřil kouzelníka nad orlem. Kouzelník se prudce otočil a spustil: „Kdo jsi, že se opovažuješ zabíjet mé přátele?!“ a šlechtic, jak byl hrdý, odvětil: „A kdo jsi ty, který se opovažuješ se mnou takhle mluvit?!“ Kouzelník ve svém hněvu řekl, kým je a pak bez milosti provedl pár kouzel. Za chvíli u nohou kouzelníka ležel již nepotřebný samostříl a vysoko na obloze kroužil nový mladý orel s ještě vyděšenýma modrýma očima… Žrec své vyprávění o kouzelníkovi skončil. Ještě řekl, že se všichni vydají zítra na dlouhou cestu po zdejších krajích, které jsou místem, jež obývá slovanský rod Lužiců. Tuláci se vydají po stezkách, na kterých poznají některé z bohů větru (při tom povídání vydatně foukalo, jako kdyby sami bohové tímto se slovy Žrece souhlasili…) a Žrec se vydá jinou stezkou a vyhledá vladyku Lužiců, aby ho pozval na Velký sněm.
Cestou zpátky na hrad Žrec posílal malé Tuláky jednotlivě, ale jen zdánlivě, vždy před několika malíými šel jeden velký, který na ně po pár krocích čekal, což ovšem dopředu děti nevěděly, takže se v některých tvářích objevil nefalšovaný strach. Takovým nebojsům Žrec nenápadně pošeptal, kdo je v té tmě za stromy čeká a hned se z nich stali do temnot pelášející hrdinové…
Druhý den ráno jsme vstali a po snídani vyrazili na vlak. Dovezl nás do Brtníků a od té chvíle začalo naše celodenní putování krajinou. Navštívili jsme při tom několik pro starší známých míst z léta roku 1992, kdy jsme putovali pro Svatý grál v dobách krále Artuše (viz kronika). Výčet význačných bodů našeho nynějšího putování zní: Brtníky, Soví vyhlídka, Písečná brána, Turistický most, Brtník, Hřebec, Vápenka, Rybniště. Cestou jsme hráli různé soutěže a četli zprávy, v nichž jsme měli informace o slovanských bozích větru. Poznali jsme některé z nich a protože si nevzpomenu, které jsme vynechali, máte tu všechny, co znám:
Stribog
Tento bůh může být jak dobrý, tak zlý, je v úzkém vztahu se sluncem, počasím obecně, ale i s podsvětím. Dá se tušit ve slunci jeho dobrá stránka a v podsvětí jeho temná.
Meluzína
Nazývaná také Větrnice, je ženou Striboga, je to bílá paní s rozpuštěnými vlasy. Její projevy jsou dodnes známé – skučení a kvílení. Je to též bohyně zpěvu! Říkalo se, že kdo uslyší Meluzínu zpívat, zamiluje se do ní.
Medulína
Je blízká příbuzná Meluzíny, ale vládne nad bylinkami (v levé ruce drží košíček bylin a v pravé kytičku). Je bledá a vážná. Přinášely se jí oběti v podobě medu. Dolja Je stejně jako Medulína příbuzná Meluzíny. Je to bílá paní, která se proměňuje v myš. Podle pověstí má každý svou Dolju, která je člověku nablízku od jeho narození až do smrti (obdoba anděla strážného v křesťanství). Byla vzývána dívkami při svatbě.
Runa
Zlá, povětrná žena, přináší osudové zprávy, rozsévá neštěstí, ale je též bohyní pokladů. Čeho se dotkne, promění se ve zlato
Striga
Kouzelnice, vědma, čarodějnice, bohyně ovzduší a vláhy. Noc na Lucii se považuje za její svátek.
Z Rybniště jsme se svezli vláčkem zpátky na Jedlovou a vrátili se do hradu. Velcí vesměs padli, malí rychle zregenerovali a jali se málem zbořit hrad. Ale později vše utichlo a po večeři, jak napsal Honza do svého programu: ztuhlo do mrtva.
V neděli nás čekalo setkání se samotným kouzelníkem z Luže. Luží se pro nás stal na chvíli Malý Stožec. Vyrazili jsme na něj ponejprv já s Davidem – E.T., abychom všechno potřebné předem připravili. Půjčili jsme si na to pár kostýmu od hradního pána Merlina tak, aby děti nevěděly.
Když se tuláčí tlupa přiblížila k místu setkání, zastavil je Žrec a provedl s nimi obřad, neboť toto místo se stalo posvátným hájem, do kterého vstoupit je většině lidem zapovězeno. Každý zvedl kámen a ten položil před sebe do kruhu, chytili jsme se za ruce a poslali signál, pak se odříkalo pár kouzelných vět a posvátný háj se otevřel. Děti pokračovaly v hloučku dál a po pravé ruce míjeli široký kmen stromu. Protože tušili „zradu“, vzali ho opravdu širokým obloukem, až se i Žrec musel usmát té prozíravosti. Zpoza stromu vyskočil kouzelník a děti to čekaly, takže sebou jen trochu cukly, ale zůstaly stát. Možná některé z nich by vzalo nohy na ramena, ale síla kolektivu a očekávání něčeho takového je přimrazilo na místě. Kouzelník měl přes sebe prapodivný šedivý blýskavý plášť a tvář stařeckou a rozšklebenou. Nejprve začal považovat příchozí na toho mladého šlechtice, který zastřelil orla s modrýma očima. a chystal se začít kouzlit. Ale Tuláci se nedali a začali mu vysvětlovat, že to už bylo přece dávno. Pak si někdo z nich všiml toho „našeho“ měděného znamení a nakonec se dětem dokonce podařilo přesvědčit kouzelníka, aby nám ho předal!
Získali jsme další znamení. Ještě spousta jich čeká v kdovíjakých rukou… Tak tedy Perun s námi! Cestou domů vlakem skončilo naše další slovanské dobrodružství.
Michal
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 19. září 2024
svátek má Zita
Narozeniny
11.září - Vendy (18)
13.září - Kuba (16)
18.září - Vašek (16)
29.září - Sofie (12)