Lyžařská výprava aneb sjíždění kopců na všem možném

Nýčovy domky, 24. – 26. 1. 2014

Pátek 24. 1. 2014

Deset minut před srazem na Čerňáku mi napsal Šmoulinka SMSku: „Přijdu o pět minut později.“ Bus měl pravidelný odjezd až čtvrt hodiny po srazu, takže to nevadilo. O dvacet minut později mi došla další zpráva: „V kolik to jede?“ Bus právě přijel, a proto se dohodneme, že Šmoulinka pojede autem. Polovina z nás si vlezla do autobusu a druhá nastoupila k Jirkovi do dodávky. Po zavření dveří autokaru řidič oznámil, že nikam nepojede, dokud mu nezaplatí všichni, kdo si dolů dali lyže a batohy. Píšťalka a asi čtyři další lidé ihned vystřelili a šli koruny odevzdat.
Cesta byla pohodová. Během dvou hodin se snad nezastavil Vojtův telefon a putoval z jedněch rukou do druhých – Stela, Ježovka, Vojta a Tom se o něj střídali. Bohužel jsme prošvihli letadlo u Mladé Boleslavi, ale zato jsme viděli kino Járy Cimrmana. Postupně i přibýval sníh a dole v Desné už ho pár centimetrů bylo.
Vyrazili jsme i s batohy do kopce. Asi v půlce cesty jsme nejspíš viděli chatu, kde přebývali tento víkend Krhúti. U každého domku v Nýčovkách Jáchym očekával, že je to ten náš. Konečně se dočkal a my vstoupili do chaty, kde na nás čekala druhá půlka lidí. Velký pokoj byl už vytopený a my si v něm mohli dát večeři. Šli jsme si vybalit. Mates, Amazonka a Píštalka dokonce museli spát ve velkém pokoji. Asi v devět přijeli tři Buriánci a krátce potom šly děti spát. Vedoucí ještě dole zahráli Dixit a poté se také poroučeli do postelí.

Sobota 25. 1. 2014

Na dnešek byl naplánovaný celodenní výlet na běžky či na lyže. Po brzké snídani jsme sešli k Jirkovu autu, kde na nás čekalo náčiní. Na teploměru zářilo –8 a my doufali, že to ještě neklesne. Lyžařské družstvo velené Amazonkou, Matesem a Vojtou bylo připraveno jako první. Nyní se naše cesty rozcházejí a stejně tak i vyprávění.

Lyžařská skupina:
Zamávali jsme běžkařům a vydali se pěšky na Pětku. Doufali jsme, že z ní sjedeme až přímo k vleku. Podařilo se, přestože sněhu bylo málo – za lyžemi se objevovala tráva. Skluznice jsme snad až tolik neodřeli. Pouze u cesty bylo pár kamenů, které jsme opatrně objeli. Na sjezdovce jsme byli v půl jedenácté, a tak jsme ještě do dvanácti koupili bodovky. Amazonka šla se Zuzankou půjčit lyže a ostatní vyrazili na vlek. Všem, až na Aničku, které spadla v půlce, se podařilo vyjet vlek a sjet modrou sjezdovku. Anička kvůli problémům na vleku musela jet dolů červenou. Druhou společnou jízdu jsme dali po červené sjezdovce a ujistili se, že všichni umí sjezdovat obstojně. Dole ve frontě na vlek jsme potkávali nějaké lidi z Krhútů. Já jsem například pokecal několikrát s Honzinou. Zuzanka mezitím na sjezdovce udělala několik kotrmelců a několikrát spadla. Proto jsme se domluvili, že si společně s Aničkou odpočinou a po poledni půjdou do lyžařské školky na malý vlek.
Po vyježdění jízd ostatními lyžaři jsme si dali na zahřátí čaj a čokoládu v místním bufetu. K obědu jsme měli namazané chleby paštikou. Poté jsme koupili hodinový kurz s instruktorem Zuzance a Aničce jsme chtěli také, ale bohužel zrovna neměli učitele na snowboard. Tak tedy jezdila Anička na malém vleku pouze v doprovodu vedoucího – Vojty a pak Amazonky. Mates zatím jezdil s dětmi červenou a modrou sjezdovku. Jelikož to všichni uměli, stačilo dávat srazy po tři čtvrtě hodině. Na chvíli se u nás stavili běžkaři, a tak jsme se chvíli kochali jejich elegantním sjezdem s mnoha pády. Ve tři jsme se šli opět zahřát teplým nápojem a snědli si jablka. Poté ale zašlo sluníčko a začala být na sjezdovce zima. Těsně po čtvrté odpolední přijel Jirka a odvezl nás zpátky do chaty. Teploměr ukazoval –15°C.

Běžkařská skupina:
Běžkařská skupina si u Jirkova auta nazula běžky a po zasněžené silnici jsme vyrazili ke kopci Pětka. Protože Šmoulinka a Lili stáli na běžkách poprvé, trvalo to déle, než by si člověk mohl myslet. Bylo potřeba si vysvětlit, že lyže se nezvedají, o hůlky se opíráme a taky bylo potřeba se naučit vstávat ze země.
Když jsme konečně dorazili ke kopci a začali stoupat, rozhodli jsme se, že radši změníme trasu a nepojedeme na magistrálu, protože bychom se taky mohli vrátit až zítra. Vyšlapali jsme tedy na Pětku, Tomáš a Píšťalka tam vzali kešku, kterou tam má Píšťalka ukrytou, rozloučili jsme se s Jirkou, Ivou a Honzíkem a vyrazili jsme směrem na Souš. Cesta dolů proběhla asi pouze se třemi pády, pak jsme se na chvíli napojili na soušskou silnici než jsme odbočili vlevo na Novinu. Šli jsme asi tři kilometry, krásně na nás svítilo sluníčko, až jsme došli na Emilku (restaurace). Tam jsme si dali každý teplý nápoj (čokoládu, horké jablko, brusinky a jednu kávu) a palačinky nebo jablíčka. Když jsme se ohřáli a Šmoulinka se podivil, proč ušpinili celý talíř karamelem, když palačinka byla jen na půlce, vyrazili jsme dál. Cesta dolů byla o něco horší než cesta nahoru. Kamínky brzdily stejně, ale cestou nahoru to bylo příjemné. Na odpočívadle na Souši jsme si dali chleba a sušenku než jsme pokračovali soušskou silnicí směrem do Černé Říčky k vleku. Tam přišla nejzábavnější část – sjezd sjezdovky. Potkali jsme lyžaře a Matěj se před našima očima ukázkově rozmlátil. Šmoulinka a Lili to zopakovali a Lili nakonec zula běžky. Dole u dětského vleku jsme si chvíli povídali s lyžaři a pak vyjeli vlekem nahoru. Lili chvilku zmatkovala, ale pan vlekař jí zastavil, nasadil na pomu a pak už se to obešlo bez potíží. Nahoře jsme chvíli pozorovali lyžaře, vrátili jsme permanentku a jeli cestou po hřebeni zase zpět na Souš. Odtud už jsme se vydali směrem k chalupě. Pomalu se stmívalo, my vyšlápli poslední kopec a došli domů. Akorát jsme se potkali s Konopem a Kačí, které odjížděli s Berunou domů, protože tu byli na návštěvě.

Opět společně:
Večeře bramboračka byla formou „Kdo má hlad, ať si přijde“. Přitom se hrál Dixit, deskovka Kočička, která furt něco potřebovala a Člověče nezlob se. Někdo zas hrál na chodbě ping-pong. Venku bylo stále kolem –15°C a uvnitř jsme to vytopili na 25°C. Teplotní rozdíl to byl teda velký. Těsně před spaním mi volal Džohny, kde bydlíme, že by nás rádi zítra navštívili. Mohlo nás napadnout, že to bylo ohlášení přepadu. Ale my hráli hry dál a jen čekali, co se bude dít. Už bylo kolem desáté a děti už pár minut spaly, když v tom začnou pobíhat okolo domu lidi s baterkami a házet koule na okna. Napadlo nás, že vyskočíme z okna v prvním patře a překvapíme je, ale to bylo dost vysoko a sněhu venku málo. Asi po pěti minutách jsme se rozhodli jít ven a tam už nikdo nečekal. Slyšeli jsme hlasy nahoře v lese, a tak jsme tam šli. Zastavili jsme se na kraji lesa a stále nic. Mates to tam prozkoumal, ale přišel s tím, že tam asi někdo je, ale žádná akce tam není. U chaty stáli dva kluci a ptali se, jestli jsou zajatí. Odvětili jsme, že nejsou a oni odešli. Ještě jsme dali za stěrač Jirkova auta papírek se zprávou, ale o ní si Krhúti mysleli, že je to pokuta. Tak tedy odešli a my šli hrát dovnitř další deskovky.

Neděle 26. 1. 2014

Brzy ráno odjela Amazonka do Prahy na trénink tancování, takže nás už v chatě zbylo jen dvacet. Po snídani jsme šli bobovat, sáňkovat a klouzat se na Pětku. Nejrychleji jezdily dřevěné sáně. Nejméně se dal ovládat plastový kotouč a nejvíce si člověk natřásal zadek na bobech. Zmrzlý sníh jezdil dost rychle a přestože jsme udělali opatření před nárazem do velkého kamene a stromů, něco se muselo stát. Těsně před polednem jela Kotě na kotouči dolů. Bohužel se otočila zády ke směru jízdy a narazila do stromu. Naštěstí byla jen hodně otřesená, ale nic vážného se nestalo. K obědu byly sladké knedlíky a poté už jen balení, odnášení věcí k autu a cesta na bus. Řidiči autobusu nešel naťukat do počítače dětský lístek, a tak nás šest jelo jen za tři dospělácké.

Zapsali: Mates a Píšťalka