Máslovická jednodenka

Máslovice, 5. 10. 2014

Sraz na tuto jednodenku byl velmi brzký. Někteří museli vstávat již v půl sedmé. Před Hostýnskou se nás nakonec sešlo 16. Na autobus jsme museli běžet, ale stihli jsme to. Dojeli jsme na Florenc a přestoupili na metro. Z něj jsme na Kobylisích vystoupili špatným výstupem, takže jsme museli hledat autobusovou zastávku. Na jedné z dalších k nám přistoupila Lili. V Máslovicích jsme byli asi v půl desáté. Na návsi jsme se nasvačili, posbírali pár ořechu a zahráli dvě hry.

V deset jsme mohli vstoupit do malého prostoru ve kterém nám paní průvodkyně povyprávěla o historii másla a jeho výrobě. Všechny přístroje jsme si mohli názorně vyzkoušet. Poté jsme ve vedlejší místnosti čichali ke koření, které tu bylo v rámci přechodné výstavy. Pak jsme si koupili suvenýry v krámku – řechtačku, turistickou vizitku, ale i horkou čokoládu a sladkosti. Šmoulinka se pokoušel překecat paní průvodkyni, aby mu prodala grog, ale nepovedlo se.
Vyrazili jsme na cestu máslovickým údolím. Sympatické na ní bylo, že vedla pouze z kopce. Šmoulinka vyhazoval lidem čepice na větve stromů, a pak si pro ně lezl. Asi za půl hodiny se před námi objevil ústav včelařství a Vltava.
Tam jsme si na turistické mapě ukázali kdy půjdeme dál, a že jestli budeme rychlí, stihneme i jízdu přívozem. Díky této motivaci jsme se nikde nezdržovali a šli po pěšince pod Větrušickými roklemi. Cestička vedla asi tři metry nad vodou. Okolo sebe jsme viděli bujnou vegetaci, pokácené stromy, ale i shořelý dům a splachovací záchod.

Na kraji Řeže jsme dali pauzu, protože jsme viděli, že máme času dost. Naobědvali jsme se, někdo si vykoupal nohy ve Vltavě a někdo se pošťuchoval. Oblíbená zábava byla házet do Vltavy klacky a poté je pomocí jiného klacku lovit. Asi za půl hodiny jsme vyrazili dál. Obec Řež jsme jen lehce lízli op kraji. Celou dobu jsme šli jen pár kroků od řeky.
Za chvilinku jsme stanuli u přívozu. Stihli jsme o jeden dřív, takže jsme mysleli, že budeme v Praze kolem třetí hodiny. Ale nebylo tomu tak. Pan převozník nechal každého řídit loď s námořnickou čepicí na hlavě. Díky tomu jsme ale nestihli vlak, a tak jsme jeli o hodinu později. Zato jsme si ale mohli zahrát několik her na travnatém plácku.
Po příjezdu do klubovny jsme připravili jídlo a pití pro rodiče. Bylo to celkem narychlo. Zvládli jsme to a promítli cca 200 fotek a 6 videí z uplynulého školního roku.

Zapsal: Mates