Tato naše letní akce měla od počátku smůlu. Protože jsem se již loni s panem Oulickým začali domlouvat na brigádě u koní, nebylo dlouho jasné, jak a kdy se do Husince vydáme. A také nebylo jasné, kdo to všechno bude. Nakonec jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna se vydává na cestu po Šumavě s cílem v Husinci od 2.7. do 7.7.98 a druhá bude brigádničit u koní v Husinci v době od 22.7. až do 4.8.98.
Ta první „pochodová“ část měla od začátku málo účastníků. V jeden čas se zdálo, že nás nakonec bude šest, ale byli jsme čtyři. Michal, Rákosníček, Evuška a Wendy. Dne před odjezdem, den před důležitým srazem u vlaku zavolala maminka Rákosníčka, že holka onemocněla a že může snad být v pořádku v pátek, kdybychom tedy my ostatní odjeli později. Do toho vstoupila i maminka od Wedny, která jí potřebovala u speciální olympiády jako pořadatele a tak by se k nám Wendy mohla přidat kdekoliv na Šumavě až v pátek, kam by byla odvezena autem. Dost těžko se mi podle mapy odhadovalo, kde můžeme být v pátek odpoledne. Měl jsem plán, že se dovezeme do Nýrska a odtamtud se vydáme po „starých“ místech putování tak zvané Šumavské pětky (Michal, Jezule, Macek, Ája, Vašek). Chystal jsem se děti dovést na Onen svět, do Kochánova a až do Sušice, odkud jsem měl v plánu dovézt se vlakem do Husince. Rychle jsem přehodnotil plány, odhadl uzdravovací proces Rákosky a spojil snahu maminky Wendy odvézt ji autem, kam si vzpomeneme.
Zavolal jsem k Wendy a domluvil se s paní Boubínovou, že by nás autem hodila všechny v sobotu dopoledne rovnou do Husince… Vzdal jsem se tedy poznávání starých míst a začal jsem si myslet, že těm Tulákům to válení u koní letos vyšlo. Setkali jsme se všichni v sobotu 4.7. o půl osmé u Boubínů. Auto se ukázalo jako vůz, který nás jen těžko pojme, ale naštěstí tu byl i tatínek Evuši s trochu větším autem a s ochotou na rozdávání. Dovezl nás až do Husince s několika přestávkami, kdy se Wendy dělalo špatně, což se jí v autě i autobuse stává často (ještě, že se to vlaků netýká).Husinec byl stejný, jako loni. A pan Oulický snad ani nestárne. Koně měl hodné, přesto jsem měl jako vždy starost, aby si žádný v nevhodnou chvíli nechtěl kopnout. Limonádová babička, paní Vaňásková, nás přivítala s vřelostí, jako vždycky a my u ní utratili zase nějaké koruny za limonády a další sladké pochoutky. První noc byla dlouhá. Tábor jsme rozbili v přístřešku na Oulického pastvinách na nejvyšším místě a ten večer přišel pan Oulický s několika svými známými, z nichž jeden uměl hrát dobře na kytaru, znal hromady a hromady písniček a byl přítelem Michala Tučného. Ke cti mu budiž přičteno, že za celou dobu své hry, až do časně ranních hodin, vypil pouze velkou láhev koly. Ne tak jeho kytarový kolega, který nepohrdl fernetem. My čtyři Tuláci jen tiše seděli a naslouchali, ale občas jsme i my byli vyzváni, abychom dali nějakou tu písničku k dobru. Hrála Wendy a hrál jsem i já, zazněl i Mágův hlas. Wendy sem tam prohlásila, že tohle jsou písničky její mámy. Většina z nich byla opravdu o generaci zpátky, drtivou většinu jsem i já slyšel poprvé. Jen těžko jsme hledali společnou řeč. I proto, že až snad na dvě světlé výjímky (včetně p. Oulického), se všichni nacházeli v cigaretovém dýmu. Něco po půlnoci bylo na Tulácích již znát, že by zalehli a spali. Přítel Tučného to rozpoznal, ale fernetový hráč se s tím tak lehce nemohl smířit. Rozloučili se s námi všichni do jednoho s přátelským „Ahoj a dobrou noc!“
Za bílého dne se s Evušky stal velký nadšenec do koní. Také byla první, která se dostala do sedla. Tu přednost jí udělili ostatní, protože se v Husinci s námi ocitla poprvé. Pár hodin jsme ji neviděli, odjela s panem Oulickým a ještě s paní Janou a vrátila se nadšená, ale také rozlámaná. Kdo není zvyklý na koňský hřbet, ten chápe. Také se po zbytek naší přítomnosti na pastvinách pan Oulický ptal Evušky: „Tak co, ještě tě bolí prdel?“ V plánu jsem měl podívat se také na zříceninu hradu Osule, vydali jsme se tím směrem na borůvky a také u nich skončili. Jednak lesní plody byly větším lákadlem a také začalo pršet. Vůbec celou dobu bylo zataženo a sem tam mžilo, ty chvilky, kdy se objevilo sluníčko, byly výjimečné a krátké. Přes nepřízeň počasí jsme se vydali na Husineckou hráz do zakázaného místa (už jme tam byli loni), kde jsme se posledně koupali. Ale letos jsem byl jediný, kdo do vody šel. Voda byla studená, ale osvěžující. Cestou tam i zpátky jsme procházeli přes lesní borůvkové plantáže. Stačilo sednou si na úzkou pěšinu a jen kolem sebe trhat. Málem jsme měli trochu větší problémy. Evušce se povedlo sednou si těsně k podzemnímu hnízdu lesních včel. Dostala naštěstí jen tři žihadla do nohou. Součástí Husových oslav je i pouť. Podívali jsme se na ní, ale netklo nás to nijak. Vidět stejné stánky se stejným pozlátkovým zbožím jako v Praze, není nic lákavého. Pro nás. Místní lidé se ale zdáli být spokojeni, měli na sobě sváteční oblečení a usmívali se. Byli jsme zvědaví, jestli se letos ukáže nějaký důležitý představitel (už jsme tu onehdy viděli i prezidenta Havla), ale nestalo se. Když nastal den našeho loučení s Husincem a koňmi, dostal pan Oulický nápad, že ještě musí povozit ostatní Tulačky. Ale nebyla to jízda jako dosud.
„Povedeš Vandičku…“ řekl mi a já se na něj nevěřícněš zadíval.
„Ta je hodná, ta tě bude poslouchat…“
„Ale já jsem nikdy sám koně nevedl!“ bránil jsem se a zbytečně.
Stalo se. Vodil jsem Vandu, desetiletou a poměrně klidou kobylku, a v sedle si hověla Rákoska a po ní i Wendy. Procházeli jsme se po pastvinách mimo ohrady a i když jsem se tvářil klidně a sebevědomě, přesto jsem v koutku vědomí měl nějakou tu nejistotu. Co kdyby si ten kůň náhle vzpomněl na něco nepatřičného a provedl to! Pan Oulický se usmíval u brány a celou tu dobu na nás nebylo vidět. Pak už nezbývalo nic jiného, než dojít na nádraží a cestovat zpátky domů. Ještě jsme si také promluvili o brigádnících, ujasnili si podmínky. Uvidíme, co bude za rok. Snad vyjde cestování po starých místech, které mladí členové oddílu ještě neznají a snad bude letošní brigáda tak úspěšná, že se na ni rádi Tuláci vydají opět.
Michal
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 27. červenec 2024
svátek má Věroslav
Narozeniny
18.červenec - Gattaka (36)
18.červenec - Betynka (12)
24.červenec - Daniela (8)
26.červenec - Adéla (12)
05.srpen - Vojta (22)