Rytířský souboj královny Magdaleny

Tolštejn, 19.-21.5.1995

Je tady opět pátek, kterým se měla zahájit další z tuláckých výprav. Záhadným způsobem jsme se místo ve Lhotce ocitli na Tolštejně. V pátek jsme přijeli již pozdě večer a naše hodná táborová babička nám k večeři poslala buřty. No, co se dá dělat. Přioblékli jsme se a za posledního světla šli najít trochu dřeva a prutů. Po vydatné večeři jsme vyslechli pár písní, které nám Michal ochotně zahrál na svůj starý a všem dobře známý nástroj. Zhruba při desáté písni se nám ukázal rytíř, který nám dal dobré rady do dalšího dne. Mezi jeho poslední slova patřila také zmínka o brzké návštěvě královny Magdalény.

Po noci, která se nám zdála příliš krátká, jsme skonzumovali vánočky s máslem a čajem. Ani jsme nestihli dorozkousat poslední sousta a už jsme poslouchali královnu Magdalénu. Královna vyhlásila boj o nejstatečnějšího rytíře, kterému poví své tajemství. Celých devět dětí se rozdělilo ke třem královniným rytířům. První skupinka opouštěla hradby vzápětí a značila cestu pro ostatní. Po odchodu třetí a zároveň poslední skupinky hradby utichly a Myšák začal přemýšlet a propočítávat čas, kdy začít s přípravou oběda. Čas plynul jako voda a ve dveřích náhle stojí skupinka, která odcházela jako poslední. Bohužel měla smůlu. Náhodný turista naše značení upravil dle jeho představ. Nám se bohužel cesta začala stávat nesplnitelnou a po hodině hledání jsme to museli vzdát bez splnění jediného úkolu. Po návratu první skupiny jsme si vyslechli jejich dojmy, nechali si poradit a místo poledního klidu šli bojovat o čest nejlepšího rytíře. Plni elánu a humoru jsme šli cestou, ale i necestou, chvíli lesem, chvíli mokřinou, prostě kam nás nohy vedly. Cestou jsme plnily různé úkoly, které obsahovaly od všeho trochu. Protože cesta nebyla zas tak jednoduchá, tak jsme se do hradeb dostali až po 16. hodině. Po krátkém výdechu následoval odpolední boj, ve kterém byla možnost získat ještě pár bodů pro dosažení toho nejlepšího cíle. Mezi odpolední úkoly patřil kříž, který není zas tak snadný, jak vypadá. Jako závěr byla Jakubova plácaná, kde kupodivu všichni přežili. Dobrá polévka snad k večeři přišla všem k chuti a potom všichni hlídali spacák až do hodin brzo ranních. Po snídani jsme se opět setkali s královnou Magdalénou, která vyhlásila Wendy jako nejlepšího rytíře a také splnila svůj slib a řekla Wendy své tajemství, které si schovávala pro tuto příležitost. Jako obvykle na poslední chvíli obědváme a vlak zase dobíháme. Protože nás bylo opravdu málo, ve vlaku jsme jeli pohromadě a ve večerních hodinách jsme se v Praze rozešli do všech různých koutů Prahy i Lhotky.

Klára

Doslov od Michala

Tak tahle výprava měla být původně jinde. Chystali jsme se do Lhotky u Mělníka a nebýt ranního telefonického rozhovoru s paní správcovou babičkou Vašákovou ve středu dva dny před výpravou, odjeli bychom na Lhotku a až na místě bychom se asi nestačili divili. A možná by i později byly následky u rodičů našich dětí. Do Lhotky se chystala i početná čtyřicetihlavá skupina členů sekty Svědci Jehovovi. Je fascinující, jak si mohou pražští majitelé této táborové základny dovolit plánovat pobyt dětí v jednom areálu s lidmi takového zaměření. Rozhodl jsem se nést všechny následky změny a vypravit nás jinam. Vyšlo to, Nikolu s Honzou jsem nakonec poslal s dětmi vlakem a já z Prahy jsem cestoval až večer s tatínkem Konopíka autem. Zastavili jsme se ve Lhotce, kde jsme naložili Kláru a babičkou Vašákovou nakoupené potraviny a na hrad jsme dojeli téměř stejně jako ostatní. Tátovi Konopíka za tuto dopravu patří náš velký tulácký dík! V sobotu jsme večeřeli až kolem deváté, den to byl náročný a dlouhý, čas po večeři jsme strávili kolem jednoho stolu, povídali jsme vtipy, smáli se a nakonec zvážněli u hry, s níž přišla Nikola. Jeden z nás myslel na někoho z přítomných a ostatní se dokola ptali: „Co by to bylo, kdyby to bylo…“ a za ty tři tečky doplnili třeba: vodstvo, zvíře, město, vlastnost, atp. Tak pouze jedno kolo. Ve druhém kole každý řekl, kdo to podle něj je. Až nakonec se dozvěděli pravdu. Je to zajímavá hra a stojí za to ji hrát. Můžete se o sobě dost věcí dozvědět, hlavně to, jak vás vidí ostatní. Po odeslání dětí do hajan jsme spočítali, kdo jak v rytířském klání dopadl a na prvním místě se nám jednoznačně objevila Wendy. Psaní pamětních velkých listů jsme nechali na ráno. Čekala nás ještě jedna důležitá věc. Na výpravě v únoru do Všenor dostala Wendy úkol od Náčelníka Kmene. Měla připravit ke zkoušce dalšího tuláka, aby on složil vše, jak je třeba, do dvou měsíců. Ochotný byl jediný Tulák – Pampalíny. Přesně to bylo do 18. dubna. To se nezdařilo a my se rozhodli, že se Wendy musí obhájit. Věděla o tom dopředu a mohla se připravit. Před náčelníka do jedné ze středověkých komůrek osvícených svíčkami přivedl Wendy a Pampalínyho Konopík. První dostala slovo Pampalíny a mnoho nám toho neřekla. Oči se jí i Wendy leskly a nebylo to od plamínků svíček. Poté promluvila Wendy a nezklamala. Dokázala se obhájit a po chvíli, kdy jsme se radili bez nich, ale s Konopíkem, který je člen Kmene, jsme jednomyslně rozhodli, že žádný dodatečný úkol, nebo něco takového, Wendy nedostane, že tedy je trvale členem Kmene. Vrátili jsme jí košili se znakem a novou uzlovačkou, které před nás prve položila, a šli jsme všichni zpátky do hradu…

Rozcestník Aktuální výpravaPomůžete nám?Speciální AkceLetní tábor 2025SchůzkyKlubovnaZkouškyVedoucíKmenOddílovinyTáborové okénkoKronikaHry a námětyOddílové písně

• Kdy, kde, co?
• 25. 4. - 27. 4. - Výprava
• 23. 5. - 25. 5. - Výprava
• 13. 6. - 15. 6. - Putovní výprava
• Schůzka - každou středu od 16-18 hod

Slavíme

Dnes je 4. Duben 2025
svátek má Ivana

Narozeniny
4. Duben - Iva (57)
23. Duben - Kačí (15)
26. Duben - David Bur. (19)