Sedmý z nás

Lhotka u Mělníka, 10. – 12.2.1994

Odchod od školy stanoven byl na klasických 15:00 a odjezd z Vysočan v 15:50. Hra na tuto výpravu byla vskutku originální a můj oblek z oranžového hadru byl taky dobrý. Jak se později ukázalo barevně jsme ladili dokonale, no posuďte sami – červená s černou, červená se stříbrnou, hnědá, oranžová, bílá se zelenou. No, ale zpět ke zmíněné originalitě. Již ve vlaku jsme přestali vnímat děti a přestali odpovídat na jejich otázky. Pouze Michal se s nimi bavil protože byl zařazen mezi děti, neměl totiž jet ale vylízal se z nemoci.

Ve Lhotce jsme se převlékli do již zmíněných hábitů tajně povečeřeli, obešli celý barák a odebrali se před něj. Pak všichni odešli na místo kam již já s Klárou napřed šel abych ji pověsil na strom jako oběšence. Představovala sedmého z nás kterého později stvoříme. Až na tomto místě promluvili jsme slova s tímto obsahem. Scházíme se takto již dlouhá léta ale dnes jsme pozvali i vás abychom z vaší pomocí otevřeli skříňku. Chybí však ještě jeden a tím je sedmý z nás. Ten pak promluvil o tom kdy jde skříňka otevřít. Večer vyprávění legend na pokojích a stále nevnímáme, a je na dětech jak se zachovají. V kamnech se sice topilo, ale v místnosti kde spáti měli jsme bylo stále asi 15 stupňů C.

Ráno byl vykonán ranní rituál na skále za rybníkem i s ranním omytím ve rybníce. Dnešním programem bylo, že šli jsme na včerejší místo, ale zkouškou bylo že jsme se rozdělili 3 a 3 šli umístit váčky s kamínky do jeskyně u starého mlýna. Předpokládané se stalo děti se také rozdělili, ale na konec přišli. Naše trojčlenná skupina promluvila a zvěděli že mají jít k jeskyni a v ní bez jakéhokoliv světla hledat. V baráku jsme zatím nakreslili mapu a pak všechny odvedli do skal aby získali zprávu co s nalezenými kameny. Zprávu získal ten kdo nebyl námi chycen. Odpoledne chodili postupně na místa kde jsme byli vždy po dvou a ukazovali kameny, ale bylo dohodnuté že až ta třetí skupina co k nám přijde bude mít ten pravý kámen. S malými obtížemi to vyšlo. Tím si nás získali a mohli jsme již normálně mluvit. Večer se šlo ještě na včerejší místo a kouzlem stvoření jsme stvořili sedmého znám a dané kouzlo zničili. Kouzlo „Anal, natrach ultras, detcham duchi envi elve.“

Ráno jsme balili a ještě bylo nutno pokusit se otevřít skříňku. U padlého totemu se za velké zimy podařilo skříňku otevřít a zjevilo se v ní granátové jablko. Tím skončil celý příběh a my odložili obleky a legendy se vrátily tak kam měli. Tak tak jsme stihli vlak a v Praze na Vysočanském nádraží bylo nutno sníst ono granátové jablko. I to bylo zajímavé.

Jiný zápis

Tak, jako před každým odjezdem na výpravu, sešli jsme se i tentokrát před školou. Byla zde schována zpráva, která nám sdělila něco málo o tom, co se bude na výpravě odehrávat. Stálo v ní něco o SNU, který býval dříve LEGENDOU. Byla tam také zamčená skříňka, nám dosud neznámá. Cesta do Lhotky probíhala jako obvykle, až ke konci cesty se stalo cosi nezvyklého. Všichni rádci, kromě Míši, přestali pomalu vnímat děti, začali se proměňovat v neznámé bytosti – v postavy ze starých legend. Bylo nás šest: Jezule – Alista, Jakub – Lohengreen, Nikola – Deidrè, Honza – Sighfried, Macek – Rolland a Myšák – víla Meluzína. Ve Lhotce jsme změnila také naši podobu – každý z nás si oblékl vlastnoručně zhotovený šat. V táboře nastal trochu zmatek, protože o jídlo a další organizační věci se nestarali rádcové, nýbrž jsme trpělivě vyčkávali, až si sama tuláčata vzpomenou, co je třeba udělat. Do večeře jsme se my – postavy z legend – vydaly do tmy. Malým tulákům bylo pouze naznačeno, aby šli s námi, ale na nich samotných bylo, jak se rozhodnou. Nakonec jsme všichni dorazili na místo, kde byl SEN, nebo-li SEDMÝ Z NÁS (bvyla to Klára, zavěšená na stromě, skoro umrzlá – ten víkend nebylo nejtepleji). Jedině zachráněním Sedmého z nás mohla tuláčata získat klíč od tajemné skříňky. Druhý den ráno jsme šli opět na toto místo a odtud byly děti poslány do jeskyně u starého mlýna. Tam, za úplné tmy uvnitř skály, hledaly tři váčky (každá skupina jeden) se vzácnými kamínky. Všichni, kdo jej našli, se vrátili do tábora, kde už byla připravena mapa. Odpoledne jsme se my, postavy z legend, vypravily na tři místa určená na mapě. Tuláčata je postupně obcházela podle mapy a nám tam ukázala kamínek. Některé skupince trvalo skutečně dlouho, než se rozhodla, že kamínek pustí z ruky a nechá nás posoudit, zda-li je to ten pravý. Pokud nebyl, bylo skupince prozrazeno jedno slůvko z Kouzla tvoření a byla poslána na další místo, protože bylo dohodnuto, že až u třetího z nich budou mít „správný“ kamínek. Takto získali tři slůvka. Teprve teď nastal ten dlouho očekávaný okamžik. Bytosti začaly vnímat děti. Konečně si všichni mohli sdělit své dojmy. Takovou radost v očích Tuláků jsme už dlouho neviděla. Večer jsme se naposledy vydali na místo snu. Tam byl vykonán rituál a pomocí celého Kouzla tvoření jsme osvobodili Sedmého z nás. Celé Kouzlo tvoření zní: ANAL NATRACH ULTRAS DETCHAM DUCHI ENVI ELVE."

V neděli ráno jsme si sbalili věci, uklidili, ale stále chyběla udělat jedna věc. Otevřít tu záhadnou skříňku. Spolu se Sedmým z nás jsme šli k padlému totemu a tam jsme ji otevřeli. Uvnitř bylo granátové jablko. Ochutnávání jsme nechali až na později, protože jsme museli spěchat na vlak a také jsme byli už řádně promrzlí. V Praze nebylo o mnoho tepleji: –15oC. Než jsme se všichni rozešli, jablko jsme ochutnali. Takové škleby, jako právě teď, jsem ještě neviděla. Někdo totiž ochutnával i tu příšerně hořko-trpkou šlupku. Celí prokřehlí jsme dorazili před školu, kde už naštěstí čekali rodiče a děti si rychle rozebrali.

Rozcestník Aktuální výpravaPomůžete nám?Speciální AkceLetní tábor 2025SchůzkyKlubovnaZkouškyVedoucíKmenOddílovinyTáborové okénkoKronikaHry a námětyOddílové písně

• Kdy, kde, co?
• 25. 4. - 27. 4. - Výprava
• 23. 5. - 25. 5. - Výprava
• 13. 6. - 15. 6. - Putovní výprava
• Schůzka - každou středu od 16-18 hod

Slavíme

Dnes je 3. Duben 2025
svátek má Richard

Narozeniny
4. Duben - Iva (57)
23. Duben - Kačí (15)
26. Duben - David Bur. (19)