Skřítek vláček

Pořešín, 14. – 16. 11. 2014

Pátek

Přišli jsme na nádraží v 16:00. Přišli jsme k vlaku. Hledali jsme volné kupé, nakonec jsme si sedli k jednomu pánovi a tímhle rychlíkem jsme jeli až do Tábora. V táboře jsme přestoupili na autobus kvůli výluce. Autobusem jsme jeli asi tak hodinu. Pak jsme přestoupili na vlak. Pak jsme vystoupili a šli jsme za panem správcem. On nám dal klíče a my jsme šli d chyty. V chatě jsme si vzali kartáčky a čistili jsme si zuby. A pak jsme šli spát.

Sobota

Ráno jsme se probudili a šli se podívat na zříceninu. Byli jsme tam do jedenácti do třinácti třiceti. Bylo to žůžo. Hráli jsme si tam. Lezli jsme po skalách a zdobili pomník. Potom přišli nějaký lidi a rozdělávali oheň. Potom jsme šli dělat oběd. K obědu byly tvarohový knedlíky s ovocem a tvarohem. Taky jsme našli nějaký papír. Potom jsme se naobědvali a šli si hrát ven. V pět hodin jsme šli hrát pirátky.

Potom jsme si zahráli Městečko Palermo. Diskíto byl vypravěč. Potom nám Píšťalka řekla, že bude stezka odvahy. Všichni se báli. První šel David s baterkou a ostatní šli se svíčkou, kterou si všichni vykapali na ruce. Šlo se po svíčkách. Nakonec to bylo primitivní. Na konci byl papírek na který se muselo zapsat a Dany šel poslední. Potom jsme si vyčistlili zuby a byla pohádka o mejdle a potom jsme šli spát.

Neděle

Ráno při snídani, která obsahovala buchty ze včera a chleba se sýrem, jsme se učili básničku, kterou jsme našli v herně. Když jsme šli najít Diskíta, uviděli jsme na dveřích papírek na kterém bylo napsáno UDĚLEJ TO! To samé jsme našli na dveřích od záchoda a v umývárně, kde to drželo mýdlo a houbička. Když se všichni naučili básničku, šlo se do herny a tam se odříkala. Na poprvé se nic nestalo a Matěj ukázal očima do dřevníku, ale tam nic taky nebylo, tak jsme ji odříkali ještě jednou, ale také nic. Matěj otevřel znovu dveře od dřevníku, ale pořád tam nic nebylo, tak jsme ji odříkali potřetí, ale nic, jenže potom Petr otevřel dveře od herny a hrozně zapištěl. Skoro všichni zapištěli taky. A začali jsme couvat. Stála tam postava s hnědými rozpuštěnými vlasy a černým kloboukem. Na sobě měla bílý plášť s mašinkou. Ale utekla do umývárny, protože se lekla našeho pištění.
Skřítek vláček byl smutný, protože tam nejezdily žádné mašinky, tak nás poprosil, abychom vyplnili deník mašinfíry. Tak jsme šli do lesa, tam jsme dělali úkoly a zapisovali jsme si do deníku pořadí. Začali jsme ve 12:00. Potom jsme nasbírali chrastí dodovedností nebo jen tak do kamen. Šli jsme k ohništi. Tam jsme zapalovali hromadu. Zapalovala Lili, Petrr, Nela, Fany, Dany, David a Diskíto. Pak byl oběd a k obědu byly kašpárky. Psala se kronika a byla mňam. Jo a ten ohe%n se nikomu nepodařil zapálit.
Mňam byl dort, který upekl Matěj. Potom znovu přijel skřítek vláček a poprosil nás, abychom mu postavili nějaké koleje poblíž chalupy, protože má jen jednu tenkou košilku a v zimě by se nemohl dívat na vláčky, protože by cestou do Kaplice zmrznul.

Už se stmívalo, tak jsme si pospíšili a před plotem na stráni postavili asi pět metrů kolejí. Dokonce tam byla i zatáčka. Po návratu přišel skřítek a dal nám svojí oblíbenou hru EXPRES. Zahráli jsme si to a vyhrála Píšťalka, protože měla nejdelší trať a tak při závodění často dostaly body proto, že nikdo jiný nejel.
Když jsme dohráli, byla večeře – Tulácké těstoviny s omáčkou. Po večeři přišel skřítek zase a řekl nám, že blízko je Zababov, kdy bydlí známý mašinkový černokněžník. Kdo chtěl, mohl Zababovi něco přinést a on mu za to něco dal, protože rád obchoduje. Všichni přemýšleli, co by mu mohli přinést a nakonec se vymyslely obrázky. Skřítek nám poradil, abychom namalovali stroj, protože ty má Zababa nejraději. A taky povídal, že černokněžník nemá rád, když k němu chodí moc lidí najednou.
Rozdělili jsme se tedy do dvojic a vydali se po svíčkách do Zababova. Černokněžník tam na nás čekal a když jsme mu dali obrázky, nabídl nám za to trávu, kámen a nebo píšťalku. Byla to nádražácká píšťalka. Všichni si vybrali píšťalku.
Večer po návratu jsme si jen vyčistili zuby byla pohádka. A byla to pohádka o mašinkách. Samozřejmě! S panem Blahošem, černokněžníkem Zababou a nejvyšším panem Železničářem. Dobrou noc

Pondělí

Ano, výprava ještě neskončila. Dnes je totiž státní svátek – 17. listopadu. Po rychlím balení jsme začali uklízet barák. Našli jsme zprávu od skřítka spolu s paměťáky. Všude jsme zametali, chodbu vytírali, myli koryto na čištění zubů, nanosili dřevo atd. Asi v půl dvanácté bylo hotovo a my se vypravili ke správcům, kteří se divili, že jsme nezmrzli. Poté jsme pochodovali asi čtyři kilometry po silnici za zpěvu tuláckých písní. Na nádraží studený oběd – chleba a jablko. Vlakem ve 13:14 do Prahy opět s výlukou, ale bus i prázdné kupé jsme našli celkem v pohodě.

Dáda, Diskíto, Montster high, Nela, Frna, Lili, Píšťalka, Mates