Suchou nohou po dně mořském

Prokopské údolí, 16. – 17.9.1995

Když jsme v květnu byli poprvé v chatě sdružení Tereza a účastnili se oné soutěže Zelená stezka – Zlatý list, řekl jsem si tehdy, že tu určitě nejsme naposledy. A dodržel jsem to. Naše první výprava v novém školním roce byla směřovaná právě do Terezy do Prokopského údolí.

Touto výpravou však nezačala nová celoroční hra. Chystali jsme se projít naučnou stezku v Prokopském údolí přesně podle pracovního sešitu, který se jmenuje Suchou nohou po dně mořském. Na tuto akci se nehlásilo mnoho dětí, dohromady nás bylo něco kolem patnácti, což ovšem nevadilo. Vyjížděli jsme až v sobotu dopoledne, Prokopské údolí máme městským autobusem za humny.

Procházeli jsme všemi místy, která byla v pracovním sešitě popsána. V místě podmořské sopky jsme se na skalách snažili nalézt vzácné rostliny, cestou jsme jeden z úseků procházeli jednotlivě a v tichosti a snažili se podle zpěvu poznat, o jakého ptáka se jedná, poznávali jsme svůj strom zrakem, když jsme si jej mohli předtím poslepu osahat, hledali jsme zkameněliny (a to mělo takový úspěch, že jsme to místo druhý den navštívili opět…), odlévali jsme trilobity do připravených gumových forem, ale i stopy a vyváděli jsme jiné hravé věci, které ani v pracovním sešitě nebyly.

Mnoho z těch věcí jsme činili přesně tak, jak měli být, zásluhou dětí ze Šestajovic, které již Suchou stezkou po dně mořském procházeli se svou učitelkou a lidmi přímo od Terezy. Našel nás Jakub, který se vydával za námi později a jemuž jsme křídou od stanice autobusu dělali znamení. Křída mu pomohla jen zčásti, jinak se ptal a hledal spíše intiucí… Ve dvou okamžicích mne tulačky vyvedly z míry. Poprvé, když jsem místní hrušeň, která byla na ráně na očích chatařů, místo hruškami našel obsypanou jimi. A podruhé, když ze stejného důvodu (pro trochu ovoce) po hledání zkamenělin tajně prolezly děravým plotem do zpustlé zahrady. Být ony o pár let menší, vím, že by to neudělaly. Snad je to také pubertou, do níž vletěly přímo po hlavě. Pracně jsme si vysvětlili, co se smí a co nesmí. Byť zpustlá zahrada, přece někomu patří. Má paměť není tak děravá, abych nevěděl, že k prolézání plotů jsem je nikdy nevedl. Příště nebudu takovou věc řešit domluvou, ale distancem na příští akci!

Večer jsme si opékali vuřty, zpívali při kytaře a bylo nám dobře. Dorazily také Jíťa s Dádou a zůstaly s námi až do neděle.

Nedělní oběd chystaly „malé“ tulačky sami, chtěly si to zkusit a bylo jim umožněno. Měli jsme špagety a jako překvapení malé lívanečky. Ostatním se však poněkud placičky nezdály a tak se v očích malých kuchařek objevilo zklamání. Měl jsem moc práce vysvětlovat ostatním ono umění přijmout dar, který z radosti jiný připraví a i když přímo nečeká pochvalu, každé takové slovo potěší. A našim kuchařkám jsem připomněl, kolikrát ony sami projevily radost nad tím, že my velcí jim něco připravili… Teď si všechny ty pocity prožily na vlastní kůži. Po obědě jsme se sbalili, uzamkli Terezu a vydali se do nedalekých domovů. Ahoj, domečku, určitě tu nejsme naposledy!

Michal

Rozcestník Aktuální výpravaPomůžete nám?Speciální AkceLetní tábor 2025SchůzkyKlubovnaZkouškyVedoucíKmenOddílovinyTáborové okénkoKronikaHry a námětyOddílové písně

• Kdy, kde, co?
• 25. 4. - 27. 4. - Výprava
• 23. 5. - 25. 5. - Výprava
• 13. 6. - 15. 6. - Putovní výprava
• Schůzka - každou středu od 16-18 hod

Slavíme

Dnes je 4. Duben 2025
svátek má Ivana

Narozeniny
4. Duben - Iva (57)
23. Duben - Kačí (15)
26. Duben - David Bur. (19)