Aktuální zprávičky
Proběhla brigáda v nové klubovně a je vymalováno :)
Na horách jsme si zalyžovali a vyzkoušeli opět několik nových netradičních sněžných vozidel
v lednu bychom sice raději bobovali, ale v Praze nám moc sněhu příroda nedopřála
Na tuto výpravu jsme jeli do neznámých míst, byť kroky jiných již prošlapaných. Jeli jsme do Kokořínské oblasti, kam Jakub dříve mířil se svým oddílem. Od nádraží nás čekalo asi pět kilometrů do tábořiště. Tam jsme nebyli sami. Našli jsme si vhodné místo a postavili stany. Bylo nás docela dost, ale vešli jsme se a rychle se zabydlili.
Námětem této výpravy byl již úvod do našeho letního tábora. Ochránce Skříňky příběhů nám tentokrát přinesl příběh – sen, který se zdál vikingskému chlapci Thorgalovi:
Na světě byla zprvu všude tma. Lidé i zvířata v ní žili
pospolu, ale dlouho si již přáli, aby ve dne vyšlo Slunce a v noci aby
svítil Měsíc. Přihlásilo se několik tvorů, kteří se chtěli ujmou
tohoto úkolu a tak od ostatních dostali šanci.
Havran byl jedním z přihlášených. Když se on vznesl na oblohu, zářil ze
všech sil. Ale měl příliš černé peří a tak ve dne bylo jen pološero a
v noci tak tmavo, že ani jako Měsíc nebyl k vidění. Ostatní tvorové jej
nechtěli.
I sokol zkusil štěstí. Vylétl ráno na oblohu, ale jak již draví ptáci
umí, vyletěl příliš vysoko na to, aby mohlo teplo z jeho záře dopadnout
na zem. Ve dne bylo chladno a v noci taková zima, že se nedalo ani spát.
Ostatní sokola nepřijali.
Kojot se také osmělil. A jak byl pyšný, když se vznesl do oblak, zářil,
seč mu síly stačily a na zemi, ať ve dne nebo za noci, bylo dusno a horko.
Ani on neuspěl u ostatních. Z davu se ještě kdosi přihlásil. Byla to
lidská mláďata – dvojčata, chlapec a děvče. Říkali, že role si
rozdělí, aby jeden z nich byl Sluncem a druhý Měsícem. Naděje ostatních
se nyní upíraly k nim.
Opravdu dobře se zhostily ve Slunce a Měsíc proměněné děti úkolu, ale
tři zavržené bytosti to jen nerady viděly. Rozhodly se jednat. Vrhly se na
dvojčata. A zatímco sokol trhal tu nebeskou záři, kojot ji roznášel po
krajině a havran vše kryl svými černými křídly. Ostatním potom řekli,
že děti svůj úkol nezvládly a s hanbou raději sami odešly, než by
museli předstoupit před ostatní. Tvorové byli zklamaní, jediný vikingský
chlapec Thorgal však neuvěřil. Hledal po krajině až nalezl zářící
střípek. Hledal dál a nalezl další, a po něm mnoho ostatních. Z nich
zpátky složil Slunce i Měsíc a nikdy víc již za dne nebyla tma a za noci
mimo hvězd již navždy zářil Měsíc.
Thorgal však dosud spí kdesi v zátoce zvané Northland (Severní země). Je
třeba jej probudit! Nastane jeho čas, až se Tuláci vydají na svou Velkou
cestu v tomto roce…
V pátek večer jsme se po třech skupinách vydali za Ochráncem Skříňky příběhů. Dozvěděli jsme se sen a také, že na tomto místě brzy po ránu na první tři, kteří se probudí a dojdou sem, čekají tři svitky ve Skříňce příběhů. Podle nich se pak máme dál zachovat. Každý ze svitků patřil jedné skupině. Podle něj si pak tyto skupiny měly připravit část Thorgalova snu jako divadelní představení ostatním. Stalo se a bylo to pěkné.
V mezičase her svedly děti s Nikolou vodní bitvu. Vítěz toho vzájemného polévání vodou nebyl nikdy určen, ale myslím že tehdy i Nikola měla podobných radovánek až nad hlavu… Po obědě nás navštívila dvojčata, abychom se vydali po jejich stopách. Učinili jsme tak, ale po dvojicích, a cestou nás čekala hromada zpráv a úkolů. Původně měla tato cesta směřovat na Kokořín, ale nějak mne zklamal můj jinak dobře sloužící orientační smysl a trasu jsem připravil v jiném směru. Možná to bylo dobře. Tuláky čekalo házení šišek, přenášení hrstičky písku, sbírání hub, listů i pamatování jedné rostlinky, která rostla u jedné chalupy a měla štítek se jménem a upozorněním na neničení. Na konci cesty v lese v útulné kotlině čekal Ochránce, převzal od každé dvojice splněné úkoly a poslal ji stranou. Čekající Tuláci v čele s Nikolou si čas krátili ohníčkem, z něhož nakonec vyjmuli černé uhlíky a řádně se zmalovali .Když dorazila a své splněné úkoly předvedla poslední dvojice, Ochránce všechny zavedl na místo, kde kojot roznesl měsíční a sluneční střípky. Nezbylo nám tedy nakonec než zahrát si na Thorgala a střípky posbírat… Možná jsme překročili nějaký bludný kořen, ale při návratu zpět na jednom rozcestí koukám jako u vytržení, kam to ostatní jdou rovně, když bychom měli zahnout doprava! Zastavím tedy ty, co mně slyší, ale ostatní jsou již dost daleko, takže se návrat bez pobíhání a hulákání po lese neobešel…
Snad tehdy ke konci cesty zpět do tábořiště vytvořil Kapucínek rekord
v počtu hvězd udělaných za sebou, který by stálo za to zaznamenat, kdyby
však byla nějaká taková kniha tuláckých rekordů (možná ji založíme!)
a kdybychom dnes věděli, kolik hvězd to vlastně z lesa až do tábořiště
bylo…
Ještě než se setmělo, vzala Jezule do rukou kytaru, sedla si k ohni a
začala hrát. Mně s Nikolou však zajímalo, čím zabavit děti, neboť ne
všichni chtěli jen sedět u ohně, když ještě bylo světlo i čas neco
dělat. Sebrali jsme ještě s Mackem a Honzou většinu dětí (a to
dobrovolně) a odkráčeli směrem do lesa. Tam jsme soutěžili v bláznivých
disciplínách o poskládání co nejdelšího šiškového hada šišek na
šířku, potom na délku a bylo nám dobře.
Ten večer se Veverka stala druhým Tulákem, který byl přijat do Kmene. Dostala jako svůj zkouškový úkol připravit zítra ráno snídani a to tak, aby vyšlo na všechny přiměřené množství jídla, nikdo nebyl nespokojen a aby si na stole i kolem stolu udržela sama pořádek a respekt u ostatních. Posledního jitra jsme složili střípky do kruhu, který byl napůl Sluncem a napůl Měsícem. Nápis na něm nás nabádal, abychom se vydali probudit Thorgala (samozřejmě na letní tábor). Teď jsme se ještě jednou vydali za Ochráncem Skříňky příběhů, který měl pro nás pamětní lístky. Ale Ochránce čekal příchod Tuláků a ne na lesy hulákajících neopeřenců! Nekompromisně zavelel opakování příchodu a teprve na druhý pokus se stal vlídnějším… Do lesa jsme v neděli dopoledne zamířili ještě jednou a to pro dříví, aby ti, co po nás přijdou do tábořiště, měli také tak jako my na čem vařit. Cesta zpět pěšky na nádraží byla zpestřená o jednu partizánskou akci. Trhne-li se osmnáctiletý rádce bez vědomí náčelníka a jde jinou cestou, je to chyba. Ale jak nazvat trhnutí rádce s několika dětmi??? Nejsem proti poznávání jiných cest, ale tohle byla medvědí služba příkladnému chování rádců. Tato výprava měla zvláštní kupodivu klidnou atmosféru, která se odráží i ve fotografiích a kontrastuje trochu s těmi temnými chvilkami, o nichž tu píšu. Ale takový bývá sám život. Někdy trochu trpký a přesto se jej každý drží jako klíště.
Bylo dobré zažít i tento příběh. Přálo nám i počasí. Pořádného slejváka jsme pozorovali naštěstí až z oken vlaku cestou domů.
Michal
Rozcestník
Aktuální výpravaPomůžete nám?Speciální AkceLetní tábor 2025SchůzkyKlubovnaZkouškyVedoucíKmenOddílovinyTáborové okénkoKronikaHry a námětyOddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 3. Duben 2025
svátek má Richard
Narozeniny
4. Duben - Iva (57)
23. Duben - Kačí (15)
26. Duben - David Bur. (19)