Tulácký Silvestr 2011

Prakticky celý další den se běžkovalo a byla to sranda. Samozřejmě kešeři nezaháleli a odlovili jsme kešku Protržená přehrada. Cestou sice číhaly záludné sjezdy a kopce, u kterých jsme měli dojem, že je šlapeme celé roky, ale my jsme se nezalekli a hrdinně je zdolali. Tempa byla různá, někteří raději pomaloučku, potom Matěj, ze kterého jsme za svistotu viděli už jen záda a Bára, která stála na běžkách prakticky poprvé, se ukázala být přirozeným talentem. Nakonec jsem ujeli přibližně 20 km.
Celkem dost unavení, ale zato vysmátí jsme si dali k obědovečeři párky a k večeru se už jen trochu účtovalo a hrála kartičková hra.

Ve čtvrtek jsme se dohodli, že se musíme celý den učit. Každý totiž musel dohánět nějaký předmět, nejčastější byla matematika. Nikdo ale nevydržel jen ležet a koukat se do sešitů, proto jsme dělali časté přestávky na odreagování. Hráli jsme Scrabble a pojídali cukroví. K obědu jsme si dali kuřátko a šli se znovu učit. Někteří aktivně četli poznámky, jiní se je snažili dostat do hlavy jiným způsobem např. povídáním si, či čtením úplně jiných knížek.

V pátek jsme se rozhodli vyjet si na běžkách k Emilce. To je místní hotel, kde jsme měli v plánu si dát svačinku. Ráno napadl čerstvý sníh, který se nám lepil na běžky. Celkem osmikilometrová vyjížďka byla tedy dostačující.

K svačince jsme si dali každý nějaký ovocný pohár a vyrazili jsme zpátky do chalupy, kde na nás čekala výborná rajská omáčka s knedlíkama od Píšťalky. Pochutnali jsme si na dobrém obědu a pak jsme se váleli. Někdo dostal nápad, že bychom se mohli zvednout s vyrazit bobovat. Nadšeně jsme vyběhli ven a zjistili jsme, že boby mají děti. Tak jsme místo toho postavili sněhuláčici – chobotnici a šli jsme si dát večeři. A pak jsme se zase váleli a Píšťa si v kýbli s vodou umyla vlasy a my z toho měli srandu (Bára z toho prý měla srandu jako noha). A teď někdy půjdeme spát.

V sobotu ráno se nikomu nechtělo vstávat, takže musela jako každý den Píšťalka vstát jako první a udělat čaj. Po dopoledním povalováním (z naší strany), z Píšťaliny strany to bylo učení ekonomie jsme se dokonale napráskali vrtůlkami s ňam omáčkou. Po krátkém mazlení s černou kočičkou jménem Mikuláška jsme se odebrali ven na měkký sníh po kterém se krásně jezdilo. Po pár větších i menších kopcích, dolů i nahoru jsme se dostali do Horního Polubnýho a pak do Kořenova ke kešce umístěné blízko kamenného valu. Sjeli jsem níž a tam nás čekala další. Vázala se k Polubenskému vlakovému tunelu, kde během války vykolejil vlak. Byl tu výhled na zašlý tunel. Vystoupali jsme zpět, mezitím už se setmělo. Chvíli jsme uchváceně stáli a pozorovali pohádkově růžovou stmívající se oblohu. Chvilinku jsme ještě běžkovali dál po rovince (Jizerská magistrála). Po levé straně byla „zkratka“ trošku kolmým spádem dolů. Nadšeně jsme se pustili do sjíždění. (pozn. P. – nebyla to žádná oficiální zkratka – vzali jsme to krosem asi 500m přes les místo abychom to ještě 5 km obíhali). Po chvíli jsme ale zjistili, že to až tak dobrý nápad nebyl. Nebo vám se zdá, že sjíždění po zadních partiích místo po běžkách je odpovídající způsob? Nakonec jsme se ale probojovali až dolů, kde nás přivítal menší, ale za to o to krásnější ohňostroj pro děti, které šly pak spát. Nahoře jsme rozmrzli a užívali si posledních chvil roku 2011. Po výborné večeři, kterou byli španělští ptáčci jsme hráli ještě kartičkovou hru a potom Rychlýma špuntama oslavili příchod roku 2012. Sousedi nám udělali báječný asi čtvrthodinový ohňostroj.

Vám tedy také přejeme štěstí a zdraví do nového roku, který jak doufáme bude plný sladkého a milého překvapení.