Úvod do celoroční hry Společnost Dr. Marvina

Nižbor, 11.10.1997

Tato akce měla začátek již vlastně v pátek 10.10., kdy jsme se vydali na obhlídkovou cestu terénu. Střídavě pršelo, foukal docela ostrý vítr, ale bylo docela teplo. Tím jsme úspěšně strávili čas od 4 do 8 odpoledne či večer a s čerstvými zážitky jsme se netěšili na zítřejší vstávání a ranní odjezd, který Nikola naplánovala na 6:30. Je tma, sobota 5 ráno a dál nevím… čas pokročil je 6 hodin a několik málo minut. Úspěšně jsem přibral Myšáka a míříme k Michalovi pro věci.

6:30 – přesně jsme i s naloženými věcmi u Nikoly. Co myslíte, samozřejmě zaspala a ven se vyhrabala kolem sedmé a to ještě s tím, že Štěpán nepřijel, nýbrž čeká na Pobřežní cestě. Tak pak ještě čekáme na Pobřežní cestě a kolem 8 ranní úspěšně dorážíme do Nižboru. Nejdříve objíždíme všemožná místa, která za ten den je třeba navštívit. Na parkovišti za Nižborem připravujeme věci na cestu s úkoly a pak zpět na zámek, pod kterým chystáme úvod. Tam děti spatří tanec na specielně vybranou hudbu a musejí se zaregistrovat.

Vlak nemá ani spoždění takže v 10:27 vylézá, ne zrovna moc početná skupina, Tuláků z vlaku – Michal + 7 dětí (nic moc na úvod hry – a to ještě den předtím Michal téměř všem roznášel dopisy o přijetí do společnosti). Na nádraží je vítá Štěpán jako nevím kdo, ale odvádí je pod zámek kde probíhá registrace. Mezitím je Michal odvezen pod vyhlídku na které hraje mudrce a dětem předává papír do kterého budou lepit kartičky za hry. Po ukončení tance, před registrací odvážím Nikolu a Štěpána na 1 parkoviště za Nižborem odkud značí cestu lesem, nelesem, cestou, necestou až k cíli dneška a k vlastnímu úvodu do celoroční hry, ke zřícenině hradu ze 14.století, Jinšovu.

No po vyložení těch dvou se vracím zpět pro Myšáka na zámek a spolu s věcmi odjíždíme pod vyhlídku odkud jako převozník převážím děti na první parkoviště odkud odcházejí na cestu ke hradu. Tam čekáme skoro hodinu než přijde první skupinka a jak se vrátím tak už je tam druhá skupinka.

Až do tohoto místa celou Nižborskou anabázi popisoval Honza. Získal jsem od něj tato slova a dál pokračuji v ději z jiného úhlu pohledu.

Seděl jsem jako mudrc na vrcholu, kde foukal nepříčetný vítr. Kostým na mne vlál doširoka a když někdo přicházel, nebylo jej pomalu ani slyšet, protože vítr i zvuky odnášel do pryč. První dorazily holky, ale hihňáním a nedůstojným jednáním si příchod pokazily. Protože jsem za nimi viděl i druhou skupinu (samí kluci), vzal jsem je k sobě dřív. Oběma skupinám, každé zvlášť, jsem ukázal výhed do kajiny – přes řeku na druhý břeh, kam se musí dostat. V některých trochu hrklo, kudy že. Každý dostal do rukou list, kam si bude vylepovat znamení nalézaná cestou dál. Pak jsem každou skupinku odeslal kousek zpátky k nejbližšímu rozcestníku a vysvětlil, kudy jít mimo cestu, aby narazili na převozníka (Honzu s autem). Když už i opožděné holky zmizely za ohybem cesty, rychle jsem ze sebe sundal kostým a spěchal do závětří. Šel jsem ve stoupách dívčí skupinky. A z nečekaného směru jsem zaslechl hlasy. Holky sešly z cesty a srdnatě se prodíraly správným směrem pichlavými křovinami a možná tušily, že cca 20 metrů od nich je správná pohodlná cesta. Navedl jsem je tím směrem a došli jsme dolů k silnici. S první skupinou se dál vydal Myšák. K této jsem se připojil já. Přijel převozník Honza. Všem rozkázal zavázat si oči a vsoukal je do vozu. Při jízdě pustil skladbu Vangelise. Klučičí banda prý nevydala cestou ani hlásku. Ale holky se hihňaly a navíc právě nám padla závora a nekonečně dlouho jsme čekali, až přejede vlak. Když jsme se dočkali, tajemná atmosféra byla ta tam.

Opět se zdařilo získat mi Michalovu verzi a tak tedy pokračuji. Po 5 minutách přejela lokálka a nás se zvedly závory. Pokračujeme dále a na malém parkovišti vypouštím postupně obě skupinky na cestu, kterou připravila Nikola se Štěpánem. Pravda úvod cesty byl na hledání prý trochu složitější. Sám se sbírám a odjíždím směrem k cílovému místu dnešní akce. Jde o zříceninu hrádku zhruba 7 km od Nižboru. Je umístěn v rovinatém listnatém lese, kolem teče potůček a vůbec je zdejší okolí pěkné. Určitě se sem vrátíme při zakončení hry, které proběhne před táborem. K hrádku mají postupně přijít všichni a zde proběhne setkání s Dr. Marvinem. Tiše doufám že Nikola se Štěpánem dojdou dříve než děti – opravdu asi o 10 minut. Ty 3 hodiny co zde čekám se snažím vyzdobit toto místo jako „polní“ pracovnu. Na setkání přijímám od dětí zvací listy, výsledky úkolů a kocháme se předvedeným tancem. Čas nám pokročil, na obloze je již vidět Měsíc a Večernice. Vlak nečeká a všichni se do převozníkova auta nevejdeme. Přednost v cestování mají ti, kteří jedou vlakem, ale je jich moc. Vést je nadvakrát nelze, vlak by ujel. Proto tedy musíme vyklidit kufr a z notně naloženým „plavidlem“ směřujeme k nádraží. Zde se s předáním pamětních lístků loučíme. Akce se zdařila, zavedené hodnocení na konci akce, doufám nezapadne do dějin.

Honza, Michal

Rozcestník Aktuální výpravaPomůžete nám?Speciální AkceLetní tábor 2025SchůzkyKlubovnaZkouškyVedoucíKmenOddílovinyTáborové okénkoKronikaHry a námětyOddílové písně

• Kdy, kde, co?
• 25. 4. - 27. 4. - Výprava
• 23. 5. - 25. 5. - Výprava
• 13. 6. - 15. 6. - Putovní výprava
• Schůzka - každou středu od 16-18 hod

Slavíme

Dnes je 4. Duben 2025
svátek má Ivana

Narozeniny
4. Duben - Iva (57)
23. Duben - Kačí (15)
26. Duben - David Bur. (19)