Tolštejn, 19. – 21.12.1997Tato vánoční výprava byla tradičně směřována na Tolštejn, a přesto však v sobě měla něco výjimečného navíc: Jirka s námi jel vlakem! Žádná avie, autobus, ale Jirka (s Ivou) s lístek v kapse… Cesta proběhla bez komplikací a na nádraří v Jedlové jsem promluvil všem do duše. Něco se změnilo. Změnil se správce Tolštejna.
Přemek předal pomyslné žezlo mladým v Nohybu a ti nás neznali. Bylo třeba, abychom se u nich zapsali v dobrém světle. Už v Praze mladí hradní páni odmítli dát nám do ruky klíče, rozhodli se totiž, že s každou cizí výpravou pojede někdo od nich jako dozor, topič, údržbář a podobně dohromady. Tak budou mít přehled o tom, kdo činí hradu zle a kdo dobře. Chválihodný počin, myslím však, že jim to dlouho nevydrží…
Sněhu moc nebylo, ale mrzlo, s příslibem, že bude tepleji. Cesta byla kluzká až moc, zvlášť v závěru při šplhání posledních serpentin jsem si připadal jak zločinec ve filmu Sám doma klouzající po zamrzlých schodech. Na hradě byla kosa. Přivítali jsme se s Honzou a Katkou – hradními lidmi, kterí dorazili pěšky z Jiřetína chvilinku před námi – autem se dál nedalo dostat. Věnovali se zatápění v kotli, my jsme se pustili do kamen v přízemí. Ubytovali jsme se vcelku rychle a také tak rychle zjistili, že neteče voda. Honza ji nerozhýbal, prohlásil, že je zamrzlá a připravil prázné padesátilitrové kulaté barely, že je třeba pro vodu jít ke studánce. Docela marně jsme se pokoušeli vodu získat nějak jinak…
Vlak měl zpoždění, v Jedlové jsme byli místo v osm něco po půl deváté, na hradě pak cca ve čtvrt na deset. Než jsme se vyklouzali s barely do pohradí, bylo značně po desáté. Studánku jsme našli – je cestou zpátky na nádraží cca 800 metrů od Tolštejna, vlevo od cesty. Připraveným kotlíkem, který jsme na provázku spouštěli do prohlubně, jsme se jali nalévat vodu do nádob. Šlo to velmi, velmi pomalu. Kotlík jsme si časem tvarově upravili, aby se s ním dalo nalévat lépe – nevzali jsme si žádný trychtýř a otvor v barelu měl přitom asi 5 cm v průměru. Vítr, ktrerý foukal, byl velice studený. Měli jsme – čtyři chlapi: Michal, Honza, Jakub, Jirka – stručně řečeno dost. Cesta zpět na kopec se sto litry vody nám nedodala nic hezkého. Hygiena tuto výpravu vázla. To přiznávám. Voda byla pitná, mytný byl sníh…
Tuláčata už nejsou jen nic nedělající mláďata. Měla svůj podíl na přípravě všech oblastí výpravy. Byly to děti, které stříhaly adresáře – vánoční dárek pro každého, holky chystaly již v Praze u Jíťi salát na slavnostní večeři, na místě hlavně mladí dělali výzdobu a z větví sestavovali stromeček. Ale dospělé holky vařily, Iva hlavně zatápěla v kamnech pod hrnci. Honza s Káčou se projevili jako dvojice, s níž se dá podnikat všechno společně i zapojovat je do všech her – to hlavně Káču. Kuba v sobotu k večeru odcházel pro vánoční dárek, který měl „schovaný“, a přivedl Jezuli, která se zrovna vrátila po půlroce z Anglie, a Helenu. Na slavnostní večeři jsme Honzu s Káčou pozvali, zazpívali jsme si pár koled a rozdali jsme si dárky. Velký úspěch měl dar od Jíťi – dřevěná skládačka věže, z níž se zespoda odebírají kostky a nahoru přikládají. Jirka, který má v posledních letech se stavěním nejvíce zkušeností, si tuto hru vzal s sebou domů. Později, před silvestrem, ji vzal k Jítě do Prahy, ale bylo málo času ji hrát, odjíždělo se do Otradovic, kde určitě ostatní Tuláci stavěli seč jim síly stačily…Neděle je uklízecí den, proběhlo všechno v pohodě, my i hradní lidé byli spokojeni a dokonce tak, že nám udělali slevu na ubytování. Dobře jsme se zapsali u nových správců, z čehož jsem měl opravdu radost. Myslím, že časem tak, jako za dob Přemkových, dojde i na ty klíče v našich rukou.
Michal
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 8. září 2024
svátek má Mariana
Narozeniny
03.září - Zuzka (20)
04.září - Amálka (18)
06.září - Vláďa (37)
06.září - Matyáš (12)
11.září - Vendy (18)
13.září - Kuba (16)
18.září - Vašek (16)